Jiří Koula

55 % Ano, ve Švandově divadle alkoholu a závislosti na něm rozumějí. Pokud si však divák z představení odnese jen několikanásobný pocit marnosti, není to málo?

74,99% Inscenace ukazující, že soubor Divadla Na zábradlí v sobě skrývá potenciál pro vyjádření širokého spektra emocí a postojů. Škoda, že repertoár z poslední doby na tyto možnosti převážně zvysoka... Však víte.

14,99% Opravdu vydatný klystérek pro mou diváckou duši... Po čtyřiceti minutách autor vzdává svůj marný boj a improvizace odbourávající zejména samotné účinkující jeho textu definitivně lámou vaz. Následně se dění na jevišti mění (byť za vydatného smíchu většiny obecenstva) v nekrofilní orgie spočívající v laškování s právě zavražděnou hrou, jež je znetvořena téměř k nepoznání.

54,99% Podtitul "Oh! Jaká podívaná!" je vskutku výstižný, ono totiž o nic jiného než podívanou nejde (ač uznávám, že ta je velkolepá). Přiznávám, že mám problém už s předlohou, autoři sice (poněkud alibisticky) tvrdí, že nenutí kohokoliv připodobňovat se k hmyzu, problém však je, že aby šlo o alegorii lidského pinožení, musí stejně divák někoho (byť ne zrovna sebe) k hmyzu připodobnit. A to kategoricky odmítám, vnitřní život i toho "nejubožejšího prosťáčka" je nesrovnatelný s jednorozměrnými hmyzími obyvateli univerza hry.

84,99% Klobouk dolů, tato inscenace dělá čest divadlu jako takovému, až se skoro vtírá myšlenka, že se do MDP tak docela nehodí... Ale to by bylo nefér, berme to jako blýskání se na lepší časy.

Zcela souhlasím s Michalem Novákem, pokud jde o jmenované herce, i s tím, že zde vyzdvihování není snadné, neboť soubor působí jako vskutku sehraný tým. Ale nutnost oprostit se od nepravděpodobnosti příběhu? Tak s tím jsem problém opravdu neměl, na vlně emocí jsem se vezl od samého počátku.

65 % Agáta Dušková - dramatička: příběh jedné plavby, jejíž účastníci jsou od počátku podezřelí, což vede k slabší předzávěrečné vysvětlující scéně, po níž však následuje triumf imaginace, názorná ukázka, že lidská mysl nezná jiné hranice než ty, jež si sama stvoří. Iveta Dušková - režisérka: divadelními prostředky na malé scéně vykouzlená velká loď se všemi potřebnými prostorami, smysl pro minimalismus - zuřivě vykulená kukadla Sofie Adamové, Agáta Dušková drsňácky žvýkající párátko či zasněný pohled Martina Severýna, toť gesta schopná charakterizovat postavu, mistrovství divadelní zkratky.

Inscenace o muži, na něhož bychom neměli zapomenout. A to v současné době ani ne tak pro jeho předsametové působení jako pro jeho polistopadové názory, pro jeho střízlivý pohled na rodící se demokracii, která počátkem devadesátých let minulého století rozkvétala, byť s kosmetickou vadou... A tento trend trvá až dodnes.

75 % Z popela chaosu povstal Fénix řádu, inscenace obdivuhodná souzněním formy a obsahu, Sůl nad zlato na konci času, ve světě bez naděje zbývá jen zázrak... Zdařilé to bylo.

Mé první setkání s Komorní činohrou a šok, že Diana Šoltýsová i Máša Málková umějí tak přesvědčivě zahrát vážnější polohy (čímž se oběma omlouvám za své předchozí smýšlení o nich). Přestože mě text příliš neoslovil (uznávám ingredience, jež jmenoval Jiří Landa, jen tady podle mě nebyly použity k ukuchtění něčeho většího), sledovat tuto inscenaci byl působivý zážitek.

Rozhodně nemůžu říct, že bych byl celou dobu v naprostém klidu, atmosféra, již tato hra dokázala navodit, je určitě unikátní a na divadle jde o opravdu pozoruhodný počin.

Přesto jsem ale nevykřikoval, nenadskakoval a navíc to, co podle mě mělo být do konce skryté, jsem odhalil při prvním náznaku. To ovšem může být dáno tím, že už jsem viděl příliš mnoho hororů i detektivek.

44,99% Vydatná porce lidově zábavného divadelního vlašáku (za cenu, z níž by Jiřině zrudly trencle).

45% Konečně jsem viděl Terezu Němcovou v roli, která jí opravdu sedla. Pravda, byla to postava služebné, jež za celou inscenaci řekla asi dvě věty a jinak se jen hihňala a někde postávala či pobíhala, ale i té se někdo ujmout musel.

Jinak na to, kolik si na Jezerku přizvali hostů, výsledek dost slabý, ale možná je to jako ve fotbale, jedenáct skvělých hráčů ještě není tým snů, pokud nad nimi nestojí trenér, co je zvládne ukočírovat a nasměrovat k vyššímu cíli než blýsknout se na hřišti.

Byli-li Muži zjednodušeným pohledem na muže, jsou Ženy mentálně retardovaným pohledem na ženy. Poselství, že smyslem života ženy je muž, sice jistě najde své příznivce, pokud ho však přijmete, zároveň přiznáváte, že jediné volební právo, jež žena potřebuje, je právo zvolit si partnera. Měl jsem pocit, že tahle bitva je již dobojována, zdá se ale, že válka nekončí.

viz blog

54,99 % Nepříliš přesvědčivé, nepříliš zapamatovatelné, postrádal jsem zřetelné napětí, naléhavost.

64,99 % Velkorysá variace na Ionescovy Židle, svébytná atmosféra, zajímavé proměny Petra Lněničky. Není těch nápadů ale až příliš mnoho? Nezhroutí se nakonec celá konstrukce v divákově mysli vlastní vahou? Ale třeba je správné, že nevím, co si s inscenací počít, ostatně to přece odpovídá předloze.

Jsem rád, že jsem tuto Shakespearovu hru zhlédl, a herectví souboru Dejvického divadla mě baví. V samotné hře se objevují témata předchozích autorových dramat a i teatrologové nemají zcela jasno, kam ji žánrově zařadit, což koresponduje se stylovou rozháraností inscenace. Přesto na mě výsledek působí spíše jako služba divadlu než autonomní tvar snažící se něco sdělit, vyjádřit.

64,99 % Seškrtat to na dvě a půl hodiny, mohlo z toho být působivé drama s shakespearovskými ingrediencemi rodového předurčení, osudovosti a doteku nadpřirozena. Dodo Gombár se však rozhodl na jeviště převést celou Tučkovou, což se mu sice povedlo, můj osobní problém však je, že mě dílo v celém svém rozsahu nezaujalo (kdyby ano, přečetl bych si knihu).

Dost možná budu za rebela, ale řekl bych, že toto se povedlo. Už první premiéru této sezóny považuju ze relativně zdařilou a tato je dle mého o krůček dále, o stupínek výše. Divadlo Na zábradlí je už pár let v tvůrčí krizi a já mám pocit, že se nyní snaží tento svůj handicap proměnit ve výhodu, z negativních atributů učinit základ poetiky... A co víc, ono to, zdá se, funguje.

Sezóna Nepřizpůsobiví? se zabývá "lidmi na okraji", je to depresivní pohled na neutěšený svět a kdo ví o depresivní neutěšenosti více než právě současné Divadlo Na zábradlí? Opatrně se těším na zbytek sezóny.

Základní problém této inscenace vidím v to, že předloha už dnes nemá sílu oslovit, osamocenost člověka v davu velkoměsta je sice téma nadmíru aktuální, leč způsob jejího líčení se mi zdá poněkud nešťastný. David Prachař tak bojuje pro mě předem prohraný zápas a celek táhnou vzhůru především hudební vsuvky Pavla Fajta a Jakuba Prachaře, z nichž některé si právem vysloužily potlesk na otevřené scéně.

Příběh maloměšťáctví ve velkoměstě, nenaplněných tužeb, siláckých řečí a slabošských činů, postaviček, jež nikdy nenaplní osud člověka.

55% Přesvědčivé podobenství o tom, kam vede "absolutistická demokracie". Herci se snaží, každá postava je originál, dohromady jim to "šlape", dokonce i projev Veroniky Žilkové mi přišel trefný vzhledem k její postavě. Jenže k čemu je to všechno dobré, když to i tak byly dvě hodiny nudy?

75% Nápad "hrát Shakespeara jako tenkrát, ale nebrat se při tom vážně a jen si to pořádně užít" vedl k výrazně nadprůměrné inscenaci, za jejímž úspěchem opět stojí síla Bezručů jako celku. Výsledkem je komedie, u níž vás ani nenapadne klást si hloupé otázky typu "Proč je Kateřina zlá?" či "Je vůbec ospravedlnitelné trápit ženu?" už jen proto, že byste tyto dotazy museli spojovat s Tomášem Dastlíkem, což je přece jen poněkud obtížnější než v případě Jany Strykové či Andrey Elsnerové.

25% viz blog