Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1596)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.12.2014)
Schován za zády Michala Nováka ho kryju v jeho cestě proti davu, sám bych své pocity z této inscenace nepopsal lépe, nemám žádné výtky, jen mě to celé prostě ničím nezaujalo.
(zadáno: 18.6.2018)
84,99 % Sečteno a podtrženo, chcete-li vnímat Cloud jako povrchní inscenaci, bránit vám v tom nemohu, je to vaše právo a i tak si ji můžete užít. Rozhodně to však neznamená, že opravdu povrchní je. Pokud kolega Holubec ve svém komentáři píše, že v Divadle D21 není zvykem nejít do hloubky, já dodávám, že tam není zvykem ani divákovi servírovat vše předžvýkané, naopak je tamějším zvykem počítat s jeho aktivním zapojením, přemýšlením a interpretací. Více viz blog.
(zadáno: 7.12.2018)
55 % Viděno v DriveHouse, takže pět až deset procent za prostor, jinak mě tato pocitovka příliš neoslovila, atmosféru během představení uznávám, avšak po závěrečném potlesku ve mně zůstala čistá nula.
(zadáno: 8.5.2011)
Nemálo dobrých nápadů, jež však jako celek působí poněkud rozpačitě, stále váhám, zda se myšlenky z jeviště do hlediště přenášely navzdory formě nebo díky ní...
(zadáno: 28.4.2016)
65 % To se tak sejdou přiznaně zastydlý puberťák, maskovaný zoufalec, bigotní fotřík, co vyměnil jednu rigiditu za jinou, jež mu dovoluje tvářit se jako liberál, a dospělá žena v inscenaci, jež se hudebním podkresem snaží sugerovat, že tu jde o fakt velké věci. Ne, nejde, ale je to zatraceně dobře zahrané, typově pravdivé a byť poněkud prvoplánově, vyždíme to z vás celou řadu emocí. A to za návštěvu stojí.
(zadáno: 3.1.2016)
64,99 % Šamberkovy hry se moc neuvádějí a není se co divit, chce to hodně úsilí, aby se na nich dala vystavět inscenace, jež by stála za uvedení. Éra Kubánkova v Pidivadle posloužila především hercům jako hřiště pro vyzkoušení si vyhraněných typů, čehož se zhostili s chutí a úspěšně. Uvědomění si (vícenásobné) naivity textu a její přiznání až zdůraznění pak vedly ke tvaru, který si užilo i publikum.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Muži jsou muži, testosteron je nerozlučně spjat s agresivitou. Pro její vybití je v přírodě dostatek prostoru, co si s ní však počít v civilizaci? Působivá inscenace, v níž jsou všechna "proč" objevivší se v průběhu mrazivě názorně zodpovězena v závěru.
(zadáno: 30.4.2018)
Sečteno a podtrženo, pokud vám při spojení typu "jevištní báseň" či rýmu inscenace - meditace nenaskakují pupínky, pak by se vám Correspondence mohla líbit (více než mně) už během představení, já ji vzal na milost spíše až při zpětném promýšlení. Více viz blog.
(zadáno: 2.5.2012)
viz blog
(zadáno: 17.3.2014)
Inscenace tak napěchovaná humorem neurážejícím divákův intelekt, že jí rádi odpustíte, že je vlastně o ničem... A nebo o všem, záleží na úhlu pohledu. Nejde však o čistokrevnou komedii, zhusta se objevují i poetické obrazy a vážné tóny, vše promícháno v přirozeně působící celek. Dobře odvedená práce od všech účinkujících i režisérky Martiny Krátké.
(zadáno: 25.8.2013)
54,99% Ano, hledat v této inscenaci originalitu je předem prohraný zápas, naproti tomu však bráno jako převedení filmu na jeviště nejde dle mého o úplně marný počin, navíc ztvárnění bytné Luborem Šplíchalem je prostě kouzelné.
(zadáno: 17.3.2014)
Inscenace trpí vším, co jsem při pohledu na duo autorka-režisér předpokládal, nadměrné opakování, figurkaření herců, "výkřiky do tmy"... Přesto ale musím přiznat, že to celé pro mě nějakým zvláštním způsobem "fungovalo", viděl jsem zdařilé podobenství o ztrátě výsadního postavení člověka vůči přírodě, jež se z roviny metafyzické iluze přesunulo k děsivým důsledkům činů jedince, který měl sen a nebál se ho použít.
(zadáno: 25.8.2013)
85% Pro mě jednoznačně vrchol tvorby Cabaretu Calembour, kadence a nápaditost hříček v druhé části je srovnatelná snad jen s nejlepšími písněmi skupiny Jananas.
(zadáno: 14.9.2011)
Během prázdnin mé vzpomínky na inscenaci značně vybledly.
(zadáno: 28.9.2021)
Monodrama Ondřeje Poláka s účastí dalších herců, z nichž musím vyzvednout Kláru Fittnerovou, takhle přesvědčivě podanou semetriku mě velice mile překvapila. Ovšem skutečnou lahůdkou je text (přičemž oceňuji, že každý divák obdržel leták s úvodem do kontextu), na první pohled absurdní zápletka, pod povrchem ale studie, kterak lze s přísně racionálním uvažováním v kombinaci s nereflektovanými vnitřními konflikty dojít k plnotučnému šílenství, hodně varovné i přenositelné.
(zadáno: 2.5.2012)
viz blog
(zadáno: 4.3.2012)
64,99% Silný text, výborné přebásnění Jindřichem Pokorným, skvělý Martin Stránský jako Cyrano... Chápu, že to někomu stačí k potlesku vestoje a že se divácké stádo přidá.

Ovšem já proti těmto kladům stavím omyl v podobě obsazení Terezy Kostkové do role Roxany a ani Jan Teplý ml. a Radek Zima svým postavám nedodali příliš přesvědčivosti.
(zadáno: 4.4.2011)
(zadáno: 17.3.2014)
64,99% Jan Kačena se profiluje jako režisér s výrazným rukopisem, což znamená, že s touto inscenací mám stejný problém jako s Doko de mo dótei da kara desó desu v MeetFactory, příběh byl pohřben pod nánosem nespoutané energie jeho nápadů a asociací. V tomto případě naštěstí ne tak silně, ať už je to tím, že si zvykám, či se Kačena trochu umírnil, za sebe to vnímám jako krok slibným směrem.
(zadáno: 9.1.2013)
64,99% První polovina je "dobře našlápnutá lehce absurdní těžce černá kompaktní komedie". Po návratu z přestávky jako by někdo hru vyměnil a z ničeho nic se na jevišti odehrává "těžce absurdní lehce komediální utahané drama", co do té doby drželo pohromadě a vzájemně se proplétalo, to se náhle rozpadá do izolovaných výjevů, z nichž pro některé dokonce těžko hledat ospravedlnění ve vztahu k celku... Byl to záměr? Pokud ano, tak jsem ho nepobral.
(zadáno: 9.1.2013)
64,99% Králičí útěk... Nikdo neví, kdy černý králík vysloví jeho jméno, proto žijme. A jedno pozorování - Jindřiška Křivánková je živel a talent, kterému je tato inscenace poněkud malá.
(zadáno: 21.3.2011)
Možná silně neobjektivní, ale na dvojici Veronika Freimanová - Zdeněk Žák prostě ujíždím. A pokračování naštěstí nebylo jen odvarem předchozího, Bernard Slade našel a použil nové pohledy na vztah ženy a muže.
(zadáno: 31.12.2018)
OK, vyrazit na tuto inscenaci byl fakt špatný nápad. Písně povětšinou vycpávky, jež děj nikam neposouvají, samotný příběh poněkud prostoduchý, k tomu emancipace v rámci starého dobrého pivního sexismu a navrch divná herecká stylizace... Prostě na mě nejspíš až příliš retro, pohled zpět do dob, které se snad z vícero důvodů už nevrátí. Ale abych byl fér, aspoň je to konzistentní a přiznávám, že jsem se párkrát upřímně zasmál.