PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3027)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 2.5.2018)
85% Po ročním mezičase, kdy se v DD měnilo umělecké vedení, tato scéna vyrukovala s inscenací, kterou slaví 25. výročí svého založení. A jedná se o oslavu více než důstojnou. Inscenace se totiž pyšní všemi pozitivy, jež stojí za dlouholetým úspěchem tohoto divadla - herecké výkony, které nikdy nespadnou k šarži, precizní režie a dramaturgie. Dvě rozdílné části pojí smysl pro originální humor, navíc se trefně (každá rozdílným způsobem) obracejí k dnešku a mají opravdovou výpovědní hodnotu. Přitom je to celé zábavné včetně víceméně scénického čtení, z něhož „dejvičtí“ udělali divadelní zážitek.
(zadáno: 2.4.2018)
65% Jedna z mála současných komedií, která je dobře napsaná, nevyskytuje se v ní tolik laciného humoru, a především má závěr, což u podobných her rozhodně není samozřejmostí. Inscenace má svižné tempo, přičemž diváka postupem času prostupuje pocit milého setkání, jež ho má upozornit na věci v životě opravdu důležité. A když se na scéně zjeví Anděl strážný v podobě L. Molínové, která umí vybalancovat komediální a dojemné okamžiky, nebo když M. Randová dokáže přesně do únosné míry vygradovat svoji hlavní scénu v 2. dějství, z divadla odcházíte s příjemným pocitem. V rámci žánru velmi povedené.
(zadáno: 22.3.2018)
Režie K. Duškové byla velmi střídmá, inscenaci chyběl patřičný drive, postrádala zejména gradaci jednotlivých situací (například gangsteři by si zasloužili lepší zpracování), některé přidané vtípky jsou již dávno ohrané dobou (například omylem čtení nákupního seznamu - místo toho pravého). Ústřední dvojice M. Němec a P. Janečková dostáli své pověsti jedniček v souboru, herecky své role obsáhli a vesměs si byli jistí i pěvecky. Oceňuji živý hudební doprovod, který však narážel na své mantinely. Pěvecky, až na ústřední dvojici, kolísavá úroveň. Inscenace dosti chudá po výtvarné stránce.
(zadáno: 22.3.2018)
Role Deloris typově odpovídá naturelu L. Bílé, která ji hraje s evidentním nadšením, což se odrazilo i na jejím výkonu, který je po všech stránkách přesvědčivý. V roli matky představené zaujala S. Nálepková, M. Písařík postavu policisty chvílemi zbytečně přehrával, především během komediálních výstupů. Celkově však odvedl slušnou práci. Solidní výkon V. Noida Bárty, i když v muzikálu nemá tolik prostoru. P. Číčel měl v roli monsignora značné rezervy. Jako celek ale inscenaci považuji za zdařilou, přestože v akčnějším a invenčnějším režijním podání by tento muzikál zazářil jistě mnohem víc.
(zadáno: 19.3.2018)
D. Krejčík se v inscenaci s hereckou lehkostí přenáší přes několik let, během nichž se jím ztvárňovaná postava chlapce musí vyrovnávat s psychickými problémy matky, která se několikrát pokusila spáchat sebevraždu. S podobnou lehkostí dokáže navázat i kontakt s publikem, s nímž komunikuje tak empaticky, že se během představení cítí příjemně i ti diváci, kteří podobnou interakci nevyhledávají. Díky herecko-režijnímu porozumění a precizně zpracovaným situacím vzniklo v OLDstars další monodrama, které dokáže oslovit diváky napříč generacemi. Řada monodramat OLDstars se začíná zajímavě rozvíjet.
(zadáno: 19.3.2018)
Režisér P. Gazdík vytvořil inscenaci, ve které hraje prim především atmosféra doby, v níž se příběh odehrává. Některé scény jsou zpracovány velice sugestivně. Herecky vyrovnané obsazení, kterému dominuje L. Vlček v maximálně věrohodně podané postavě Izzyho. Do hlavní role byl obsazen M. Havelka, jenž je pro tuto úlohu sice typově vhodný, náročný part ovšem neuzpíval. Ačkoli na jeho výkonu byla zřejmá snaha dostát požadavkům role, často se při zpěvu hodně „trápil“, což mělo vliv i na celkové vnímání inscenace. Jde o klasickou chybu v obsazení. Oceňuji zdařilý překlad a hudební nastudování.
(zadáno: 16.3.2018)
65% Razantní zkrácení hře dvakrát moc nepomohlo – především ji ochudilo o celospolečenský přesah. Stala se tak „pouhou“ groteskou o tom, jak to také někdy chodí u divadla... Přestože jsem tuto dvojrozměrnost textu kvůli dramaturgicko-režijní úpravě postrádal, samotná inscenace, která byla hrána ve zběsilém tempu 65 minut bez pauzy, do jisté míry záměr tvůrců nakonec omluvila. V KSA totiž vznikla herecky vycizelovaná komedie, která v poměrně náročném tamním repertoáru zaujímá spolu s Obrazem oddechovou funkci (nicméně na vysoké realizační úrovni). Výborné A. Sasínová-Polarczyk a Z. Truplová.
(zadáno: 16.3.2018)
45% Na rozdíl od předešlé Adámkovy režie hry Po sametu této inscenaci chybí tolik potřebná lehkost, šmrnc a především zásadní nosný nápad, kterým by byla divákova pozornost neustále atakována. Výsledný tvar proto působí jako změť nejrůznějších výkřiků, apelů a pronášení notoricky známých pravd, které takto nevzbuzují žádné emoce. Ano, žánr politického, respektive společensko-kritického divadla je náročnou disciplínou, které je nutné se zvlášť v současnosti opět věnovat, v tomto balení však osloví jen stěží.
(zadáno: 16.3.2018)
Inscenace s režijně pečlivě propracovanými charaktery postav a vystavěnými situacemi ctila předlohu. Ku prospěchu věci citlivě pracovala s humorem a nadsázkou textu, obě zmiňované položky jemně a zdařile rozvíjela. L. Kopeckému a M. Bačíkové se podařilo uchopit za správný konec postavu slečny Casewellové, jež bývá problémem většiny nastudování. Zde se stala plnohodnotnou figurou, která byla navíc i zdrojem vtipných gagů. Snad jen její režijně přidané „předčasné prozření“ mělo logickou slabinu v následujícím dění. Dále zaujali H. Čermáková v herecky přesném podání paní Boylové či M. Příkazký.
(zadáno: 16.3.2018)
45% Nasazení muzikálu je logickým dramaturgickým tahem divadla plnícího i zábavnou funkci. V tomto případě se tvůrci mohli opřít o solidní pěvecké schopnosti zlínských herců. Samotné nastudování si však moc nezadá s lidovou taškařicí, v níž si nikdo nejde moc daleko ani pro ten nejlacinější vtip, jenž se pak doslova bije s poetikou díla. Prim v tomto směru hrál R. Vencl v přehrávané roli purkrabího, a také G. Řezníček jako Štěpán. Snad jen R. Šopík držel svoji postavu v poloze, která byla prosta těchto „vylepšováků“. Zlínské inscenaci chyběl sevřenější tvar a elegantnější zpracování...
(zadáno: 6.3.2018)
75% V JD se rozhodli oslabit "uměleckou" linku textu, naopak se soustředili na konflikt mezi dvěma diametrálně odlišnými osobnostmi, které se setkávají kvůli posouzení pravosti Pollockova obrazu, do něhož barmanka Maude vkládá své životní naděje. Maude D. Bambasové je barvitá, herečka se s lehkostí pohybuje na hraně tragikomedie, navíc i přes jistou zemitost postavy ji dokáže obdařit přirozeným selským rozumem, díky čemuž z Maude vytváří mnohem zajímavější postavu, než jakou předepisuje autor. Rovnocenným partnerem jí je L. Šplíchal, kterému jihočeská verze sluší víc, než ta někdejší v DvŘ.
(zadáno: 6.3.2018)
Výchozí nápad vytvořit z Klicperova díla úplně novou hru, nese všechny atributy směřující k vysoce dobrodružným povahám tvůrců. Jenže i dobrodruh nemusí mít vždycky štěstí a může padnout do pasti. Právě toto se přihodilo při přípravách hry, potažmo inscenace, Mlynářovy opičky. M. Šotek je velmi dobrým dramatikem, kterému se daří zejména v Cabaretu Calembour, nicméně v tomto případě se mu nepodařilo vytvořit sevřený tvar, který by na velkém jevišti StD obstál. Možná by výsledku pomohlo razantní zkrácení textu. S žánrem se míjela i režie, která herce často nutila do velmi nepřirozených poloh.
(zadáno: 6.3.2018)
65% Spolek Kašpar pokračuje v uvádění malých komorních „literárních“ inscenací (Dopisy, Hledám tě v tomto městě apod.) výběrem pěti balad z Erbenovy Kytice. J. Špalek spolu s J. Potměšilem z těchto básní dokázali svým „polovypravěčským“ a „polorecitačním“ podáním vytvořit sugestivní "poslechovou podívanou". Nejlépe v tomto směru dopadly Poklad a Svatební košile (Kytice a Dceřina kletba by si zasloužily zajímavější zpracování). V novém prostoru Klubovna vzniklo za pomoci jednoduchých scénických prostředků, rekvizit, ale třeba i tmy příjemné pásmo, které není jen připomínkou zlaté české klasiky.
(zadáno: 4.3.2018)
Nejznámější detektivka A. Christie získala v Plzni, i přes ponechání původního času a místa děje příběhu, díky režijně-dramaturgickému zpracování moderní dynamický kabát. Dramaturgie odstranila dlouhé vyšetřovací pasáže, čímž tyto (v jiných nastudováních často rozvleklé) scény získaly patřičný spád. Výklad postav M. Schlegelové akcentoval humornou stránku hry, dodané úsměvné situace odpovídaly těm v předloze. Zaujmout i takového diváka, který zná rozzuzlení detektivky, je kumšt. V tomto případě se to tvůrcům vyloženě podařilo. Příjemná oddechovka se solidními hereckými výkony.
(zadáno: 4.3.2018)
Nejzásadnější problém inscenace spatřuji už na počátku tvůrčího procesu - tedy u výběru samotné hry. Jde totiž o velmi tuctový text, který se cyklí v probírání notoricky obehraných témat, snaží se odkazovat na A. P. Čechova, jenže to celé působí až moc chtěně, přeumělkovaně. Vlastně by se dalo říci, že režie s herci udělali maximum pro oživení neživého. Přesto i tak byla výsledným efektem především nuda a absence zájmu o osudy postav na jevišti. Odpověď na otázku, co chtěl inscenační tým divákům tímto počinem sdělit, jsem nerozklíčoval.
(zadáno: 4.3.2018)
75% T. Dianiška ve své nové hře dokázal s nadsázkou propojit nostalgii po 90. letech, kdy v ČR docházelo k zásadním změnám (přičemž většina z nás má tuto dobu spojenou buď s dětstvím nebo s dospíváním), i s druhou stránkou těchto časů, kdy mnozí z přičinlivců přišli ke značnému majetku apod. ... Přestože se děj odvíjí v šíleném crazy stylu, velice trefně poukazuje na to, jak je jakákoli sebekrásnější myšlenka snadno zneužitelná "ku prospěchu svému". Inscenace je to šílená, vtipná, nabíjející, ale svým způsobem i hodně smutná. Ještě, že se dá na to vše dívat i s takovým nadhledem.
(zadáno: 4.3.2018)
Režie inscenaci postavila na myšlence apokalyptické vize - postavy spolu sice hovoří na překrásné pivoňkové louce (velmi zdařilá výprava P. Vítka), netuší však, že se pod těmito krásnými květinami skrývají nevybuchlé miny. Do příběhu pak s přesným načasováním vkládá scény plné nervozity předznamenávající tušené fatální neštěstí. Všichni tři protagonisté byli vedeni k pečlivé práci s hlasovou dikcí, jež ve spojení s propracovanou mimikou a gestikulací směřovala k nesčetným humorným situacím. Jejich výkony lze hodnotit jako vysoce vyrovnané. Nevtíravá, sic hodně působivá hudba M. Řezníčka.
(zadáno: 4.3.2018)
Muzikál, který se může pochlubit vysokým nasazením všech představitelů, a to zejména K. Pekara, S. Janotové, V. Matušovové a dalších. Inscenace je zpracována velkoryse, má parametry velkomuzikálové show, všechny složky pracují na sto procent. Přesto celku chyběl tolik potřebný elektrizující šmrnc, kterým se mohla chlubit někdejší inscenace v Divadle Kalich. A vlastně si v tomto případě nejsem ani moc jistý, jestli by použití českého přebásnění přece jen nebylo lepší cestou. Nové aranže písní jsou také otázkou k diskuzi. I přes tyto výhrady jsem i "brněnskou Horečku" sledoval se zájmem.
(zadáno: 4.3.2018)
75% Náročnému textu I. Vyrypajeva se podařilo dát v Kašparu zajímavou inscenační vizáž. Hra je režijně zpracována v téměř zběsilém tempu, které je vůči oběma mladým hercům nemilosrdné. Dvojici "vedl" zkušenější A. Petráš, jenž se po jevišti pohyboval s jistou suverenitou, nedělalo mu nejmenší potíže komunikovat s publikem, složité myšlenky autora interpretoval jasně a srozumitelně. Ve stejném duchu lze popsat i přesvědčivý výkon T. Rumlové, které však trochu dělala problém rychlost, s níž měla repliky interpretovat (častější přeřeky). Spojení těchto dvou herců se ale jinak ukázalo být šťastné.
(zadáno: 4.3.2018)
Inscenace postrádala to nejzásadnější, proč byla uvedena, humor. Přestože režie využila točny pro co nejrychlejší střídání prostředí a ačkoli bylo evidentní, že se snaží dění co nejvíce zdynamičnit, celek působil poněkud těžkopádně. Zaujaly zejména dámy. V. Hlaváčková si s přehledem poradila s převtělováním se z charakteru do charakteru, v epizodních roličkách příjemně pobavily N. Drabiščáková coby neurotická režisérka nebo D. Bambasová jako vražedkyně Stubová. Tato filmová komedie je však na divadle těžkým oříškem, který se nepodařilo zdárně rozlousknout ani na jihu Čech.
(zadáno: 28.2.2018)
65% Solidní inscenace, které se podařilo vystihnout hlavní myšlenky hry. Celku navíc hodně pomáhal prostor klubovny, jenž do značné míry evokuje bytové divadlo. Po herecké stránce zaujala zejména J. Nerudová, jejíž postupné zintenzivňování nátlaku na Bedřicha působilo opravdu věrohodně (a nebýt malého nedopatření, kdy nechtěně zpauzovala hudební nahrávku, po čemž následoval pochopitelný záchvat smíchu jak v hledišti, tak na jevišti, nevypadla ani na chvíli ze své úlohy), podobně lze hovořit i o J. Zadražilovi. Menší rezervy ve výkonu M. Tichého, místy byl jeho projev zbytečně přepjatý.
(zadáno: 28.2.2018)
Režisér P. Mikeska divákům opět předložil velmi působivou inscenaci, která se dá v tom nejlepším slova smyslu (podobně jako předcházející Krás(k)a na scéně) nazvat „hereckou“. Jeho režie se soustředí na zprostředkování silného příběhu, nesnaží se nijak exhibovat, „pouze“ pečlivě vykládá situace, které díky svědomité práci všech tvůrců v hledišti rezonují. Oceňuji také práci dramaturgie, jež v součinnosti s režií zdařile vyřešila problém s nastavovaným závěrem hry. Velmi přesvědčiví M. Ligač a R. Teprt v nelehkých úlohách. Zajímavou tvář dokázal postavě Rowdyho propůjčit i J. Hofman.
(zadáno: 22.2.2018)
Černoušky považuji za jeden z "majstrštyků" A. Christie, který vysloveně provokuje režijní představivost, o čemž jsem se přesvědčil v mnoha zhlédnutých inscenacích. S touto hrou se prostě dají dělat divy, proto je škoda, že v Divadle Příbram vznikla z režijního hlediska velmi decentní až úsporná inscenace. Divák, jenž se s touto hrou setká poprvé, možná nebude zklamán, nicméně z čistě divadelního hlediska považuji nevyužití úžasného potenciálu textu za vyslovený hřích. A celé to začíná už u figurek černoušků, které režie nechává stát ladem téměř bez povšimnutí v rohu na stolku...
(zadáno: 22.2.2018)
Inscenace vystihuje tvrzení, že pokud se bulvární komedie nastuduje poctivě bez laciností, dokáže pobavit i "náročnější" typ diváků. O milé překvapení se postaral A. Háma, který nejenže představení táhne, ale zároveň se pohybuje v předepsaných mantinelech postavy neuvěřitelně lehce a neuchyluje se k podbízivosti. Věřím, že si tuto polohu udrží i v reprízách, sluší mu. Z dam bych rád zmínil N. Boudovou, hereččin smysl pro trefné glosátorství a ironii dodal její postavě a vlastně i celé inscenaci příjemnou nadstavbu. Ano, takové komediální inscenace se dají brát vážně i z „recenzního“ hlediska.
(zadáno: 20.2.2018)
Někdy i skromný komorní muzikál může hravě strčit do kapsy velké produkce. Kdysi se to podařilo Divadlu Ungelt s Webberovým Líp se loučí v neděli (hl. role M. Kubišová), nyní se něčemu podobnému přiblížili v DNP s inscenací Tick, Tick…Boom! Na některou z cen jistě dosáhne ve všech muzikálových disciplínách suverénní T. Vaněk, na paty mu pak bude šlapat P. Pecha. Oceňuji zdařilé přebásnění a hudební (živé!) provedení, které je v pražských muzikálových končinách výjimečné. I když samotné inscenaci trochu chyběl pořádný režijní tah, nadšení pro věc tento menší deficit stonásobně vykompenzoval.
