Jiří Landa

Jak se dostal(a) k divadlu jako divák?
Po zhlédnutí dvou inscenací na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově v roce 1998. První se jmenovala Sen noci svatojánské, druhá Veselé paničky windsorské. Obě měli na svědomí William Shakespeare, Jiří Menzel a soubor Jihočeského divadla. A krása tamního prostředí. Prostě se dostavil divadelní zázrak, který mě jednou pro vždy pohltil.

Jak ses dostal(a) k i-divadlu?
Oslovila mě kolegyňka a především dobrá kamarádka Helena Grégrová. Tehdy se totiž na internetu seznámila s jedním právě třicetiletým chlapcem, jenž chtěl i-divadlo co nejdříve rozjet. Nikdy nezapomenu, jak jsme čekali na první den, až se objeví v éteru. Pěkný pocit. Jen se mi nechce věřit, že je tomu již tolik let.

Čím, kromě divadla, trávíš svůj volný čas?
Divadlo je prim, takže pro ostatní zbývá času jen minimum. Rozhodně je to ale cestování, dvakrát týdně plavání, jízda na kole a potulka po kavárnách. Nejraději mám Saint-Tropéz a Apetit. Shodou okolností tyto kavárny sídlí hned vedle sebe – v pasáži, kde se nachází Divadlo ABC.

Čím se zabýváš pracovně?
Jsem prostě škrábal od přirození. Moje články, rozhovory, recenze a reportáže najdete v televizních magazínech, Divadelních novinách a v regionální Mladé Frontě Dnes.

Jak hodnotíš uplynulých deset let působení i-di?
Je to paráda. Díky i-divadlu jsem poznal spoustu fajn lidí, které mohu považovat za dobré přátele. To je největší zázrak. A snad se nám podařilo čtenářům aspoň trochu zpřehlednit celorepublikové divadelní dění.

Co bys chtěl(a) popřát i-di a kolegům redaktorům do následujících let?
Abychom si stále rozuměli. A především, aby mezi námi stále fungoval ten bezva humor, co nás pojí.

ptala se Pavla Haflantová