Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3026)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.9.2023)
Skutečností inspirovaný příběh o chlapci, českém Němci Hansovi Böhmovi, přičemž sledujeme jeho osudy od dětství přes dospívání, do něhož zasáhla druhá světová válka a poválečný odsun Němců. Hravá a nanejvýš poetická inscenace, v níž se s lehkostí propojuje práce s loutkou a činoherní herectví, nabídla hned několik půvabných estetických obrazů. Nic ovšem nepřikrášluje a divákům ve věkové skupině od dvanácti let přibližuje těžké momenty naší novodobé historie. Záslužný počin.
(zadáno: 30.9.2023)
Solidní dramatizace v solidním provedení DNZ, které disponuje sehraným souborem. Samotná, taktéž solidně zpracovaná, inscenace J. Mikuláška ovšem ničím nepřekvapila. Opět jsme se dočkali režijních postupů, včetně vedení herců, které režisér v poslední době propisuje z inscenace do inscenace. Každá nová inscenace J. Mikuláška je sice výborně připravená, nelze jí po "technické stránce" víceméně nic vytknout, ale proč stále recyklovat to samé? Vzpomenu-li na úžasná plátna, která tvořil v ostravském Národním divadle moravskoslezském či v Divadle u Bezručů, nebo i na začátku působení v DNZ, cítím zde určitou stagnaci, ne vývoj...
(zadáno: 30.9.2023)
Divadelní rekonstrukce vraždy ruského agenta Alexandra Litviněnka pod režijním vedením A. Doležala se nesla v duchu doslovnosti, herecké výkony působily přibližně, nevyrovnaně a nekompaktně. Zejména herci ve vedlejších až komparzních rolích doslova figurkařili. Inscenace A. Doležala mě svojí naprostou průměrností minula. Ani přes silné téma ve mně na rozdíl od nastudování Švandova divadla nezarezonovala.
(zadáno: 30.9.2023)
A. Formanová je jedinou interpretkou této originálně pojaté Erbenovy pohádky. Herečka dokázala hravým způsobem, jímž pracovala jak s loutkami, tak slovním projevem, zaujmout diváky všech věkových generací. Notoricky známá pohádka v novém hávu a s tak dobrou interpretací rozhodně atakuje na jednu z letošních nejzajímavějších loutkových inscenací.
(zadáno: 30.9.2023)
Autor a režisér David Šiktanc vytvořil zábavnou podívanou, která na základě mnoha krátkých scének odehrávajících se v jídelním voze na trati Praha – Ústí nad Labem nahlíží na různorodost lidských typů, s nimiž se (nejen) ve vlacích při cestách setkáváme. A rozhodně nejde jen o humorné okamžiky… Šiktanc má výborně odpozorované chování lidí, které herci adekvátním způsobem uchopili. Z perfektní souborové souhry bych vyzdvihl přece jen tři jména, a to Jana Plouhara v hlavní roli Vrchního, dále Lukáše Černocha a Adama Ernesta, jež se dokázali autenticky převtělit hned do několika postav, které od sebe parádně odlišili. Skvělá jízda!
(zadáno: 30.9.2023)
Rozhodně se jedná o výrazný počin, o němž již bylo napsáno mnohé. Havelka ve Vykouření reflektuje dění kolem pět let staré kauzy s hostující inscenací režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí na festivalu Divadelní svět Brno, v níž Ježíš znásilňuje muslimku. Havelka dokumentárním přístupem dává do souvislostí nejrůznější pohledy zúčastněných stran této zbytečné přestřelky, v níž hrál prim kardinál Duka, čímž dochází k zobecnění otázek ohledně svobody uměleckého projevu. Záslužný počin, který by ovšem zasloužil zajímavější divadelní ztvárnění, a to zejména ve své druhé části.
(zadáno: 30.9.2023)
Svižně napsaný mainstreamový text plný vtipných hlášek nahlíží do života padesátníka, kterého odzbrojujícím způsobem ztvárňuje Ivan Trojan. Nejedná se o žádné existenciální drama. S mírnou nadsázkou však Zelenka divákům přibližuje myšlení muže, jenž se ocitá v krizi středního věku, přičemž se snaží svůj život ještě nasměrovat k smysluplnému prožití posledních dvaceti třiceti let, jež má možná před sebou. Hovořit o sehranosti dejvického souboru je zbytečné, jde o jeden ze zásadních prvků, které této scéně zajistily takový úspěch jak u diváků, tak odborné veřejnosti.
(zadáno: 30.9.2023)
65 % Na režiích F. Nuckollse se mi líbí, že ačkoli se potká s notoricky známou látkou, která je sázkou na jistotu, nespokojí se s pouhou aranžijní režií, ale snaží se k textu přistoupit nově, po svém. Je to i případ Brouka v hlavě. Léty prověřenou komedii situoval do „devadesátek“, díky čemuž obohatil inscenaci o další vtipné situace, jimž napomáhala i scéna, a především kostýmy zasazené do této doby nedávno minulé. V mosteckém divadle je k vidění klasická fraška se všemi klady i zápory, která má ovšem šmrnc a regulérně baví. I to je nezanedbatelná hodnota, kterou divadlo přináší.
(zadáno: 6.9.2023)
Skvělá osmdesátiminutová projížďka úplně celou českou historií, navíc se čtyřminutovým bonusem. J. Lesák a N. Preslová předložili divákům vtipem sršící inscenaci, kterou suverénně uvedl J. Brnula, jenž posléze vévodil i celému představení. Rozhodně se nejedná o žádnou fastfoodovou hru typu Shakespeare ve 120 minutách. Na Otáčku je k vidění originální, chytrý, milý a nepodbízivý humor, s nímž si myslím porozumí téměř každý. Hravou inscenaci, se kterou aspoň soudě dle hereckého nasazení souzní i samotní účinkující, jsem hltal s úsměvem na tváři od jejího prvního do posledního taktu.
(zadáno: 6.9.2023)
Inscenace O. Sokola v zásadě vychází z koncepce ČK, liší se jen v maličkostech. Přesto je výsledný dojem po zhlédnutí představení v zásadě odlišný. Inscenace postrádala energii, herecky je poměrně „unavená“, až na několik světlých výjimek, mezi něž lze zařadit E. Novotnou, V. Šandu či B. Polívku. Velké rezervy spatřuji především na sehranosti štamgastů, jejichž výstupy by měly jiskřit vtipem a ne nudit. Další herecké výkony vyjma tří výše zmiňovaných lze označit spíše za průměrné. Překvapilo mě také, že mnoha hercům nebylo vždy pořádně rozumět, což ale přikládám sžívání se s novým divadelním prostorem Dělnického domu.
(zadáno: 6.9.2023)
Čtvrtá inscenace off programu SD se odehrává v budově tamního soudu. Už samo prostředí dodává nastudování na autentičnosti, přičemž se v tomto komorním seskupení ještě více projevuje sehranost souboru. Soudní proces vypadá realisticky, přičemž oceňuji nadstavbu v podobě vymodelování jednotlivých charakterů přísedících, z nichž bych vyzdvihl J. Zelinku v chladně uvažujícím obžalovaném vojákovi, a J. Kubáníka, jenž Předsedu vymodeloval jako člověka, kterého se po letech zkušeností a zaběhlé rutiny dotkne jen máloco. Inscenace by sice zasloužila pevnější režijní ruku, nicméně zásadní otázky, která hra pokládá, silně rezonují i v této realizaci.
(zadáno: 26.8.2023)
Klasická konverzačka, jejíž text k divákovi nepromlouvá jen na „první signální“. Je zajímavé sledovat vztahové proměny postav v netypickém společenství domácnosti, kterou tvoří pětice mužů. Lehce napsané dialogy jdou hercům do úst, takže mnou sledovaná repríza měla veškeré parametry dobré zábavy, za což se zasloužila i pětičlenná partička nepřehrávajících herců. To u těchto komedií oceňuji obzvlášť. Vždyť jen takový opilecký výstup ve skvělém podání F. Blažka by mohl svádět k exhibicím nejrůznějších druhů. Snad se podaří úroveň inscenace udržet i postupem repríz.
(zadáno: 26.8.2023)
Velké zklamání. Od „Lůzrů“ jsem zvyklý na vycizelovanější scénáře a především inscenace. Tato, jak se říká, klouže po povrchu, nemá správný tah na branku a vlastně ani nic moc neřekne. Zážitek mi též hodně narušoval přeafektovaný projev J. Svobody. Má sice krásný a znělý hlas, dokáže jím obsáhnout i nedivadelní prostor, jen by měl aspoň z padesáti procent ubrat na snaživém hereckém výrazu. Chtělo by to v jeho případě použít lehčí výrazové prostředky, aby v roli působil autentičtěji.
(zadáno: 26.8.2023)
Inscenace potvrzující fakt, že někdy stačí k intenzivními divadelnímu zážitku velmi málo. V tomto případě stoleček, židle, klavír, violoncello… A především pak výkon L. Trmíkové, jež dokázala do hlediště autenticky předat strastiplný osud známé francouzské básnířky. Její sugestivní přednes nerušil ani scénář, který měla pro jistotu při sobě. Decentně a příjemně pak její víceméně monolog doplňovaly vstupy operní pěvkyně M. Cukrové a violoncellisty A. Melíška.
(zadáno: 26.8.2023)
65 % Zdařilá úprava J. Galinové. Viděl jsem reprízu hranou na zámku Libochovice, do jejíhož prostředí se přesně hodila. I po pěti letech od svého uvedení si inscenace drží svoji tvář, pochlubit se může i vyrovnaným obsazením. Ze všech bych určitě rád jmenoval L. Lavičkovou v roli Kněžny, Mlynáře P. Erlitze, Haničku M. Velánové a vlastně mě bavilo i svérázné uchopení postavy starého vodníka Ivana P. Novým. Milým doplňkem jsou připsané písně, které atmosféru představení hezky umocňují.
(zadáno: 17.8.2023)
Jednoaktová hříčka bratrů Čapkových se z tvorby autorů díky své jednoduchosti a rozvernosti vymyká. Nechali se inspirovat lidovou komedií dell´arte, přičemž pracovali se základními typy této dramatiky. Divadlo MA inscenaci šťastně uvedlo v grottě pražské Grébovky, jejíž jedinečné prostředí s takovým typem divadla krásně souzní. Režie hru inscenovala s lehkostí, kterou herecky vyrovnané obsazení dokázalo udržet po celou dobu 70 minut. Rád bych vyzdvihl aspoň P. Kolmana a také S. Beaumont, jejíž obsazení proti typu s sebou neslo navíc přidanou dávku humoru. Komedie dell´arte není mým šálkem kávy, přesto jsem však představení sledoval se zájmem.
(zadáno: 8.8.2023)
65 % Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem divadelních adaptací prozaických děl, poněvadž výsledné inscenace v sobě stejně nezapřou literárnost a dění na jevišti často „šustí papírem“. S podobným problémem se potýkaly i liberecké Želary, jimž scházela dramatičnost. Dost možná by napomohlo, kdyby se dramatizace „zbavila“ ještě některých postav, čímž by inscenace získala na dynamičnosti. Nvotova verze Želar je v temporytmu značně rozkolísaná. Přesto téměř tříhodinová inscenace skýtá spoustu dobrých hereckých příležitostí pro téměř celý liberecký soubor. Tímto si nastudování Želar z dramaturgického hlediska své uvedení obhájilo.
(zadáno: 8.8.2023)
Inscenace vychází z tradičních sousedských pochůzkových her, které byly kdysi v Podkrkonoší a v Jizerských horách v období vánočních svátků velmi oblíbené. Hravá vánoční komedie trojlístku Dušková, Janků a Chválová (mimochodem ukrývajícího se pod jménem Jan D. Klejch) disponuje všemi předpoklady pro příjemné strávení dvou hodinek adventního času v kruhu svých nejbližších. Humor, milé dojetí, vánoční atmosféra a zdařilé hudební i pěvecké nastudování známých koled tvoří kompaktní celek. Navíc projekt prokázal svoji životnost i v červnových parných dnech, kdy byla tato repríza odehrána pro festival Šaldova šňůra.
(zadáno: 8.8.2023)
85 % Jestliže je Audience jednou z nejhranějších a nejznámějších Havlových her, na ni volně navazující Dienstbierův Příjem, jenž nás zavádí do nápravného zařízení, kde se opět setkávají Vaněk se Sládkem, přičemž se z jejich dialogu dozvídáme, co všechno se během let v jejich životech odehrálo, měl v Liberci světovou premiéru. B. Rychlík aktovky propojil výstupy a promluvami Ivana "Magora" Jirouse, kterého v nebývale ztišené poloze zhmotnil V. Helšus. Právě Helšusův výkon spolu s dvojicí typově přesně obsazených herců M. Polácha a T. Váhaly je jedním z pozitiv inscenace, která má všechny parametry k útoku na zásadní příčky divadelních anket.
(zadáno: 8.8.2023)
75 % Inscenace je mozaikovitou adaptací textů, korespondence a deníků Jiřího Ortena, jemuž byl osudem předurčen jen krátký čas pozemského života. O. Kolín díky svojí ve všech hereckých složkách důraznou interpretací vytvořil jasný obraz dospívajícího básníka. Mladý herec má dar zaujmout, a především pak udržet divákovu pozornost, což není dar, jímž by disponoval každý. Jednalo se o sedmdesátiminutovou divadelně naplněnou podívanou.
(zadáno: 8.8.2023)
Nastudování P. Štindla se vyznačuje značně pomalým tempem, a to zvláště v první části. Velký nepoměr spatřuji také v herectví ústřední dvojice M. Polácha a M. Tallerové, jejichž přiměřené uchopení a pochopení postav Marthy a George ne zcela souznělo s vytvarováním figur mladšího páru v podání K. Kornhäuserové a S. Pozidise. Režisér už má na svém kontě zdařilejší produkce, tato bude patřit pouze k lehčímu nadprůměru. Pro herce je jistě nasazení takového komorního titulu atraktivní, pro diváka, který vidí již několikáté nastudování, jde spíše o podívanou, jež v něm nezanechá dlouhodobější stopu.
(zadáno: 8.8.2023)
Režisérka vytvořila energickou, extravagantní a nabíjející inscenaci, která k divákům promlouvá především prostřednictvím představitelky titulní role K. Baranové. Ta přesvědčivě vykreslila strastiplný osud ženy, která si svůj život nevybrala, jen se narodila do známého rodu… Zprvu zpovykané děvče, které postupem času přichází na to, jak to na královském dvoře chodí a že běh dějin zřejmě nedokáže ovlivnit, se v závěru mění v tragickou postavu, jejíž poslední nepatetická promluva dojímá. Jejímu výkonu zdařile sekunduje především infantilně pojatý Ludvík XVI Ondřeje Kolína. Inscenace zaujme i extravagantní scénou, kostýmy stejně tak jako hudbou.
(zadáno: 8.8.2023)
O svébytnou verzi Světáků se pokusili režisérka K. Dušková s dramaturgem J. Janků. Oceňuji jejich snahu film přiblížit současné generaci a přesadit děj do současnosti. Se zájmem jsem sledoval, jak si pohrávali s úpravou scén a replik, které dokázali vtipně oživit přimyšlenými nápady. Bohužel se najdou i lacinější vtípky, které se snad vlivem repríz „vyretušují“ a zůstanou jen ty dobré a originální. Největším problémem inscenace jsou ovšem přidané songy z české popmusic. Bez hitů Láska je láska, Duhová víla apod. bych se obešel. Písně jsou do inscenace naroubovány poněkud násilně. Herecky vyrovnané, včetně skvěle ztvárněných vedlejších rolí.
(zadáno: 10.7.2023)
75 % Je více než příjemné vidět, když se tvůrci nespoléhají pouze na léty prověřený text. Režisér O. Sokol děj místy již trochu zastaralejší hry přesadil do současnosti a českých reálií. Nápad se ukázal být nosným a posloužil pro vznik dalších humorných situací a dokreslení charakterů některých postav (nejvýraznější posun spatřuji u postavy KATCHKY_THEATRO_OFFICIAL). Inscenace má spád, humorné situace jsou přesně natimované a dění na jevišti víceméně ani jednou „nespadne řemen“. Silné vyrovnané obsazení nemá favority ani poražené. Bavil jsem se velmi. Inscenaci lze doporučit milovníkům komedií bez zbytečných laciných dodatků.
(zadáno: 28.6.2023)
Velkou devízou této inscenace jsou herecké výkony, jimž není možné co vytknout. Prim v této souhře hraje P. Stach, za nímž nikdo z jeho kolegů nezaostává. Bohužel předloha, ale především pak samotná inscenace, nenabízí nic víc než povrchní náhled na problematiku alkoholismu, což téma ze všeho nejvíc především banalizuje. T. Zielinski se tentokrát, na rozdíl od inscenací Divadla Verze a produkcí v plzeňském divadle, minul trefou do černého o více než čtyřicet stupňů...