Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3027)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.2.2024)
Režisér D. Hrbek spolu se svým inscenačním týmem vytvořil perfektní komediální inscenaci, která hýří úžasným humorem, jenž rozhodně není prvoplánový, přičemž z ní čiší hořké podtóny narážející na prapodivné názory naší současné politické garnitury... Inscenaci vévodí F. Rajmont, jehož výkonu nelze nic vytknout. V roli Albina vyváženě balancuje na hranici, kdy je jím ztvárněná zženštilost vtipná, nikoli trapná. Pevně věřím, že se mu s reprízami podaří tuto laťku udržet. Z dalších výkonů bych rád zmínil T. Petříka, J. Mansfelda a M. Krause, který do souboru ŠD neskutečně přirozeně zapadl. Pokud smích prodlužuje život, mám pár let navíc. Díky!
(zadáno: 7.10.2023)
Další z výborných textů T. Dianišky, jenž mě nepřestane překvapovat svojí invencí, s níž nachází další a další témata, která by bylo možné uchopit a inscenovat. Zdivadelněný blog „ženy filmového kritika“ je toho dalším důkazem. Autor a režisér spolu s herci J. Albrechtem a zejména výtečnou B. Kubátovou vytvořili šmrncovní inscenaci, která sice především baví, ale v podtextu zároveň cítíte i druhý, a už ne tak veselý podtón. Palmovka má na repertoáru další hit. Vlastně mě zaráží, že tato novinka nebyla hned koncipovaná pro velkou scénu. Dle mého názoru tam za pár měsíců stejně díky zájmu diváků skončí jako její předchůdkyně…
(zadáno: 30.9.2023)
A. Formanová je jedinou interpretkou této originálně pojaté Erbenovy pohádky. Herečka dokázala hravým způsobem, jímž pracovala jak s loutkami, tak slovním projevem, zaujmout diváky všech věkových generací. Notoricky známá pohádka v novém hávu a s tak dobrou interpretací rozhodně atakuje na jednu z letošních nejzajímavějších loutkových inscenací.
(zadáno: 30.9.2023)
Autor a režisér David Šiktanc vytvořil zábavnou podívanou, která na základě mnoha krátkých scének odehrávajících se v jídelním voze na trati Praha – Ústí nad Labem nahlíží na různorodost lidských typů, s nimiž se (nejen) ve vlacích při cestách setkáváme. A rozhodně nejde jen o humorné okamžiky… Šiktanc má výborně odpozorované chování lidí, které herci adekvátním způsobem uchopili. Z perfektní souborové souhry bych vyzdvihl přece jen tři jména, a to Jana Plouhara v hlavní roli Vrchního, dále Lukáše Černocha a Adama Ernesta, jež se dokázali autenticky převtělit hned do několika postav, které od sebe parádně odlišili. Skvělá jízda!
(zadáno: 30.9.2023)
Svižně napsaný mainstreamový text plný vtipných hlášek nahlíží do života padesátníka, kterého odzbrojujícím způsobem ztvárňuje Ivan Trojan. Nejedná se o žádné existenciální drama. S mírnou nadsázkou však Zelenka divákům přibližuje myšlení muže, jenž se ocitá v krizi středního věku, přičemž se snaží svůj život ještě nasměrovat k smysluplnému prožití posledních dvaceti třiceti let, jež má možná před sebou. Hovořit o sehranosti dejvického souboru je zbytečné, jde o jeden ze zásadních prvků, které této scéně zajistily takový úspěch jak u diváků, tak odborné veřejnosti.
(zadáno: 6.9.2023)
Skvělá osmdesátiminutová projížďka úplně celou českou historií, navíc se čtyřminutovým bonusem. J. Lesák a N. Preslová předložili divákům vtipem sršící inscenaci, kterou suverénně uvedl J. Brnula, jenž posléze vévodil i celému představení. Rozhodně se nejedná o žádnou fastfoodovou hru typu Shakespeare ve 120 minutách. Na Otáčku je k vidění originální, chytrý, milý a nepodbízivý humor, s nímž si myslím porozumí téměř každý. Hravou inscenaci, se kterou aspoň soudě dle hereckého nasazení souzní i samotní účinkující, jsem hltal s úsměvem na tváři od jejího prvního do posledního taktu.
(zadáno: 6.9.2023)
Čtvrtá inscenace off programu SD se odehrává v budově tamního soudu. Už samo prostředí dodává nastudování na autentičnosti, přičemž se v tomto komorním seskupení ještě více projevuje sehranost souboru. Soudní proces vypadá realisticky, přičemž oceňuji nadstavbu v podobě vymodelování jednotlivých charakterů přísedících, z nichž bych vyzdvihl J. Zelinku v chladně uvažujícím obžalovaném vojákovi, a J. Kubáníka, jenž Předsedu vymodeloval jako člověka, kterého se po letech zkušeností a zaběhlé rutiny dotkne jen máloco. Inscenace by sice zasloužila pevnější režijní ruku, nicméně zásadní otázky, která hra pokládá, silně rezonují i v této realizaci.
(zadáno: 26.8.2023)
Inscenace potvrzující fakt, že někdy stačí k intenzivními divadelnímu zážitku velmi málo. V tomto případě stoleček, židle, klavír, violoncello… A především pak výkon L. Trmíkové, jež dokázala do hlediště autenticky předat strastiplný osud známé francouzské básnířky. Její sugestivní přednes nerušil ani scénář, který měla pro jistotu při sobě. Decentně a příjemně pak její víceméně monolog doplňovaly vstupy operní pěvkyně M. Cukrové a violoncellisty A. Melíška.
(zadáno: 8.8.2023)
85 % Jestliže je Audience jednou z nejhranějších a nejznámějších Havlových her, na ni volně navazující Dienstbierův Příjem, jenž nás zavádí do nápravného zařízení, kde se opět setkávají Vaněk se Sládkem, přičemž se z jejich dialogu dozvídáme, co všechno se během let v jejich životech odehrálo, měl v Liberci světovou premiéru. B. Rychlík aktovky propojil výstupy a promluvami Ivana "Magora" Jirouse, kterého v nebývale ztišené poloze zhmotnil V. Helšus. Právě Helšusův výkon spolu s dvojicí typově přesně obsazených herců M. Polácha a T. Váhaly je jedním z pozitiv inscenace, která má všechny parametry k útoku na zásadní příčky divadelních anket.
(zadáno: 8.8.2023)
Režisérka vytvořila energickou, extravagantní a nabíjející inscenaci, která k divákům promlouvá především prostřednictvím představitelky titulní role K. Baranové. Ta přesvědčivě vykreslila strastiplný osud ženy, která si svůj život nevybrala, jen se narodila do známého rodu… Zprvu zpovykané děvče, které postupem času přichází na to, jak to na královském dvoře chodí a že běh dějin zřejmě nedokáže ovlivnit, se v závěru mění v tragickou postavu, jejíž poslední nepatetická promluva dojímá. Jejímu výkonu zdařile sekunduje především infantilně pojatý Ludvík XVI Ondřeje Kolína. Inscenace zaujme i extravagantní scénou, kostýmy stejně tak jako hudbou.
(zadáno: 10.7.2023)
75 % Je více než příjemné vidět, když se tvůrci nespoléhají pouze na léty prověřený text. Režisér O. Sokol děj místy již trochu zastaralejší hry přesadil do současnosti a českých reálií. Nápad se ukázal být nosným a posloužil pro vznik dalších humorných situací a dokreslení charakterů některých postav (nejvýraznější posun spatřuji u postavy KATCHKY_THEATRO_OFFICIAL). Inscenace má spád, humorné situace jsou přesně natimované a dění na jevišti víceméně ani jednou „nespadne řemen“. Silné vyrovnané obsazení nemá favority ani poražené. Bavil jsem se velmi. Inscenaci lze doporučit milovníkům komedií bez zbytečných laciných dodatků.
(zadáno: 10.4.2023)
Leni V. Hlaváčkové vstupuje do talk show jako zdravě sebevědomá žena, která dobře ví, proč nabídku na vystoupení přijala. Jde o precizně a nejednoznačně uchopenou figuru, u níž nikdy nevíte, které reakce jsou vypočítavé a co se jí dotýká bytostně. Inscenace graduje v momentě, kdy do show vletí rozhořčená Němka Bertha s odhodláním Leni za každou cenu obhájit. D. Bambasová v roli rozehrává několik humorných etud, z níž v celkovém kontextu mrazí ještě víc, než kdyby ji hrála zcela navážno. T. Kobr coby moderátor občas sklouzává k nápodobě současných tváří televize, ovšem na druhou stranu poukazuje na agresivitu některých dnešních moderátorů.
(zadáno: 22.2.2023)
Režisér antickou tragédii inscenuje jako scénický koncert s výtečnou pop-hudbou J. Kudláče, přičemž jsou některé pasáže Eurípidových textů zhudebněny. Jedná se o prototyp moderní inscenace, která je však prosta prvoplánových režijních schválností, neoklešťuje děj, dá se v ní orientovat a zároveň vyvodit, o čem se hraje. To bohužel není samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Soubor ND se prezentuje ve skvělé formě, navíc všichni s lehkostí zvládají i pěvecké výstupy. Ačkoli se jedná o tragédii a mnohá zjištění, k nimž nás Bakchantky dovádějí, nejsou dvakrát veselá, má inscenace dar dobít pozitivní energií. Jako by z ní sálala radost z tvorby…?
(zadáno: 22.2.2023)
75 % Režisér M. Vokoun umí povětšinou výtečně vystavět komorní inscenace, pracovat s atmosférou příběhu i s herci, kteří pak pod jeho vedením překračují své dosavadní možnosti. V případě inscenace Stockholm výše uvedené platí stoprocentně. P. Florián modeluje psychicky narušeného únosce velmi citlivě, dokáže do postavy promítnout nejrůznější nuance citů, díky nimž, ač nechceme, s figurou proti své vůli soucítíme. Výborně si s rolí unesené dívky snažící se dostat ze spárů agresora poradila také E. Nejedlá. Gradující napětí je další devizou inscenace, která vás po odchodu z divadla ještě dlouho nenechá chladnými.
(zadáno: 15.1.2023)
Jedna velká semaforské show T. Savky v roli Jiřího Suchého, který si dokáže s přehledem získat diváky a velice citlivě interpretovat songy, které slýcháme z éteru už přes více než půl století. V roli Jiřího Šlitra Savku decentně doplňuje Jakub Žídek. Otázkou je snad jen inscenační řešení "semaforských girls" v podání jedné jediné dívky (alternovala ji pohybově velmi nadaná Valentýna Wojtovičová). Dovedu si totiž představit, že by u leckoho mohlo vyvolat otázky týkající se sexismu v některých divadelních inscenacích...
(zadáno: 21.12.2022)
Naprostý souhlas s hodnoceními kolegů. Nemám víc co dodat.
(zadáno: 6.12.2022)
Krásný herecký duel M. Harokové a L. Melníka, kteří ve velmi soustředěné režii J. Pokorného uplatňují svoje léty nabyté zkušenosti, aby postavy vymodelovali do co nejjemnějších kontur. Radost pohledět na takovou inscenaci, která vás nenechá po celých sto minut vy(a)nadechnout.
(zadáno: 6.12.2022)
85 % Inscenace, která mi potvrdila, že ne všechny produkce lze bez újmy přenášet do jiných prostorů. Když jsem viděl nastudování Bratrů Karamazových během hostování v DvC, moc mě nenadchlo. Bylo však kvůli prostoru ochuzeno o spoustu scénografických nápadů a režijních vychytávek, se kterými si režisér J. Holec, jenž je zároveň autorem velmi zdařilé dramatizace, opravdu pohrál. Vyrovnané silné herecké obsazení, jemuž dominují J. Kučera, L. Melník, V. Švarc a N. Lichý. Nečekaně silný zážitek z festivalu Ost-ra-var.
(zadáno: 30.11.2022)
85 % Další z rolí, v nichž H. Fialová stvrzuje, že patří mezi první ligu českého muzikálového herectví. Během pětašedesátiminutové inscenace vystřídá nepřeberné množství hereckých a pěveckých poloh, přičemž jí v každý moment věříte každé slovo, gesto, výraz. Intonační jistota je u ní samozřejmostí. O decentní doprovod se postaral J. Žídek, jenž adekvátním způsobem naplňuje role ženiných partnerů. Precizní hudební nastudování. Muzikál v balení J. Čiernika s pětadvaceti hudebními čísly, z nichž by dobrá polovina mohla být hity, rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 29.9.2022)
Inscenace D. Gombára je jedním z příkladů, že se Slovácké divadlo nebojí nových přístupů a snaží se pohlížet i na klasické tituly očima současnosti. Nespokojí se jen s uváděním replik slavných a časem prověřených muzikálových hitů, které jsou sázkou na jistotu, ale snaží se v nich hledat především témata, jež by mohla rezonovat v dnešní společnosti. Vznikla tak inscenace, která i přes skromnější podmínky, v nichž byla vytvořena, dokáže s přehledem konkurovat velkým muzikálovým produkcím. A to nejen hudebním nastudováním, ale především pěveckou, hereckou, ba i taneční souhrou celého ansámblu, jehož zaměření je především činoherní.
(zadáno: 29.9.2022)
Jedna z inscenací, kterou se vyplatí vidět opakovaně. Poprvé jsem ji zhlédl krátce po premiéře přímo ve Slováckém divadle. Už tehdy mě doslova uhranul výkon Jitky Hlaváčové v roli Kostelničky. Její ztvárnění ženy, která se nechá pohltit předsudky a cení si názoru obyvatel vesnice víc než života svého a svých blízkých, je podán s děsivou opravdovostí. Zetelova inscenace k publiku promlouvá důrazem na prazákladní lidské vlastnosti, jejichž neukočírováním si lidé kolikrát dokáží zcela zbytečně komplikovat život. Nejen díky tomu, ale i vyrovnaným hereckým výkonům celého souboru, jsem si inscenaci s chutí zopakoval i na MF Divadlo v Plzni.
(zadáno: 12.7.2022)
Režisérka N. Deáková Mayenburgovu hru nevnímá pouze jako třeskutou absurdní zábavu, dívá se na ni mnohem komplexněji a snaží se odhalovat její mnohé skryté významy a podvýznamy. Jistě i za zdatného přispění dramaturgyně M. Špalové je Na Půdě k vidění zběsilá jízda výsostně sehrané čtveřice herců, která vede přesně natimovanou cestou až k závěrečnému velmi invenčně zpracovanému finále.
(zadáno: 11.7.2022)
T. Schel získala za ztvárnění Ženy Jihočeskou Thálii. Zaslouženě. Její uchopení postavy, která divákům formou psychoterapie přibližuje svůj pohnutý osud, je detailně promyšlené, Schel navíc k roli díky režijnímu vedení přistupuje velmi střízlivě, čímž dochází ke zvýraznění finále. Herečka suverénně pracuje s hlasem, její vyprávění je plné naléhavých odmlk, klade důraz na zdánlivě nedůležité situace, dokáže ztišeně hovořit o nejniternějších pocitech ženy, již prostupuje bolestný smutek. Stejně uvěřitelná je i při vzpomínání na šťastné rodinné časy. A ještě větší zásah čeká na diváky v samotném závěru. Monodrama, které našlo svoji interpretku.