PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3027)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.12.2022)
Krásný herecký duel M. Harokové a L. Melníka, kteří ve velmi soustředěné režii J. Pokorného uplatňují svoje léty nabyté zkušenosti, aby postavy vymodelovali do co nejjemnějších kontur. Radost pohledět na takovou inscenaci, která vás nenechá po celých sto minut vy(a)nadechnout.
(zadáno: 6.12.2022)
35 % Nechápu, co vedlo dramaturgii k nasazení titulu, jehož kouzlo již dávno předávno odnesl čas. Ani G. B. Shaw nebyl dramatik, který by psal jednu perlu za perlou... Navíc tato hra patří spíš k jeho méně zdařilým kouskům. Přesto si, ačkoli dávám relativně nízké procentuální hodnocení, po zhlédnutí představení myslím, že tvůrci i herci dali inscenaci maximum. Vlastně si ani nedovedu představit, co by šlo udělat lépe. Bohužel ani jejich nasazení nestačilo na to, aby se divadlo nenaplnilo všeobjímající nudou a čekáním na to, kdy už představení skončí.
(zadáno: 6.12.2022)
85 % Inscenace, která mi potvrdila, že ne všechny produkce lze bez újmy přenášet do jiných prostorů. Když jsem viděl nastudování Bratrů Karamazových během hostování v DvC, moc mě nenadchlo. Bylo však kvůli prostoru ochuzeno o spoustu scénografických nápadů a režijních vychytávek, se kterými si režisér J. Holec, jenž je zároveň autorem velmi zdařilé dramatizace, opravdu pohrál. Vyrovnané silné herecké obsazení, jemuž dominují J. Kučera, L. Melník, V. Švarc a N. Lichý. Nečekaně silný zážitek z festivalu Ost-ra-var.
(zadáno: 6.12.2022)
Nemám rád přenášení notoricky známých filmů na jeviště. Podle mě je to zbytečné a víceméně to může dopadnout dobře jen ve zcela výjimečných případech. Přiznávám se však k tomu, že pro mě verze T. Svobody měla jistý půvab. Přestože herci, jimž scénář ve většině případů ponechal jejich jména, vycházeli z postav filmu, vtiskli jim i kus svých osobností. Bavilo mě též sledovat, jak si pohrávají s nuancemi jejich charakterů, což bylo největší devízou inscenace, podobně jako celá část požáru domu. Oceňuji i pečlivé režijní budování atmosféry inscenace a hudební složku. Jen postava M. Formana mohla být využita více...
(zadáno: 6.12.2022)
Nastudování G. Petrákové se vyznačuje neúměrnou délkou, víceméně všechny scény jsou zbytečně protahovány. Nejvíce mi vadily výstupy, v nichž byl homosexuální pár přehráván k nesnesení. Nechápu, jak režie může dovolit, aby herci používali tak neskutečně lacinou šarži. Postava Ully nesedla ani M. Horké, která bývá většinou sázkou na jistotu. Režie se dle mého názoru nedokázala úplně trefit do žánru parodické komedie. Herecky mě bavil snad jen R. Melša, který se k tomuto svébytnému žánru přiblížil asi nejvíc, a solidně zpívající L. Vlček. Celkově jde ovšem o inscenaci, která snižuje vysoko nastavenou laťku ostravského muzikálu.
(zadáno: 3.12.2022)
Inscenace, která nenašla téma, o čem by měla vypovídat. Podobný pocit jsem měl i z herců na jevišti, jejichž postavy působily zaměnitelně. Pro diváka, který se chce seznámit s hrou Višňový sad, je to sice zřejmě interpretace vstřícná, nicméně pro toho už trošku poučenějšího jde o nevzrušivou podívanou, z níž si bude po pár měsících pamatovat jen to, že tato verze disponovala na oko lahodící scénou, která ovšem plnila svoji funkci pouze pro publikum dívající se na představení z přízemí...
(zadáno: 30.11.2022)
Prvotní dojem ze zhlédnuté produkce - je neskutečně dlouhá. Dramatizace by nebyla špatná, kdyby T. Vůjtek nedělal zároveň dramaturga. To je tuším největší kámen úrazu inscenace, které ovšem ani J. Klimsza nedokázal dodat jasnou tvář. Pokud by dramatizace nesledovala zbytečné vedlejší motivy, neodbíhala k nevýznamným detailům a především, kdyby se v inscenaci vyškrtly VŠECHNY songy, které působily jako ona pověstná pěst na oko (ucho), vlastně by šlo o dost působivý jevištní příběh, který má ve své prozaické podobě svým čtenářům jistě co říci. V tomto podání však vyzněl jaksi do ztracena.
(zadáno: 30.11.2022)
75 % Inscenace V. Klemense je hravá, do veskrze činoherní produkce smysluplně zapojuje také loutky, které v ní nejsou pouhým doplňkem (jak tomu někdy bývá). Vánoční atmosféru zrození se podařilo docílit také výtvarnou složkou, a především pak hudebními výstupy. Vhodnost vstupu dětí od tří let mohu potvrdit. Vlastně byla škoda, že do pětašedesátiminutové produkce byla vložena přestávka. Soudě dle reakcí publika na mé repríze by 45 minut bez pauzy hravě všichni zvládli. Tato inscenace má totiž dar zaujmout (nejen), a to nejen dětského diváka.
(zadáno: 30.11.2022)
85 % Další z rolí, v nichž H. Fialová stvrzuje, že patří mezi první ligu českého muzikálového herectví. Během pětašedesátiminutové inscenace vystřídá nepřeberné množství hereckých a pěveckých poloh, přičemž jí v každý moment věříte každé slovo, gesto, výraz. Intonační jistota je u ní samozřejmostí. O decentní doprovod se postaral J. Žídek, jenž adekvátním způsobem naplňuje role ženiných partnerů. Precizní hudební nastudování. Muzikál v balení J. Čiernika s pětadvaceti hudebními čísly, z nichž by dobrá polovina mohla být hity, rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 24.11.2022)
Tvůrčí tým v čele s režisérem Š. Páclem dokázal text K. Čapka oprostit od nánosů času. Vznikla tak moderní inscenace hry, která ani po tolika letech od svého vzniku neztrácí nic na své aktuálnosti. Naopak. Bohužel... Vyrovnaným hereckým výkonům z logiky věci dominují T. Groszmannová a T. Šulaj. Brněnská inscenace se může chlubit i dalšími složkami jako je scéna, kostýmy, světelný design... Mimořádný počin, který vyvrací nesmyslná tvrzení, že Čapek patří už jen do muzea. Není to pravda. A nejsilnější zážitek si režisér nechal na samý závěr. Matku Š. Pácla považuji za jednu z nejzdařilejších činoherních inscenací loňské sezony.
(zadáno: 29.9.2022)
Inscenace D. Gombára je jedním z příkladů, že se Slovácké divadlo nebojí nových přístupů a snaží se pohlížet i na klasické tituly očima současnosti. Nespokojí se jen s uváděním replik slavných a časem prověřených muzikálových hitů, které jsou sázkou na jistotu, ale snaží se v nich hledat především témata, jež by mohla rezonovat v dnešní společnosti. Vznikla tak inscenace, která i přes skromnější podmínky, v nichž byla vytvořena, dokáže s přehledem konkurovat velkým muzikálovým produkcím. A to nejen hudebním nastudováním, ale především pěveckou, hereckou, ba i taneční souhrou celého ansámblu, jehož zaměření je především činoherní.
(zadáno: 29.9.2022)
Jedna z inscenací, kterou se vyplatí vidět opakovaně. Poprvé jsem ji zhlédl krátce po premiéře přímo ve Slováckém divadle. Už tehdy mě doslova uhranul výkon Jitky Hlaváčové v roli Kostelničky. Její ztvárnění ženy, která se nechá pohltit předsudky a cení si názoru obyvatel vesnice víc než života svého a svých blízkých, je podán s děsivou opravdovostí. Zetelova inscenace k publiku promlouvá důrazem na prazákladní lidské vlastnosti, jejichž neukočírováním si lidé kolikrát dokáží zcela zbytečně komplikovat život. Nejen díky tomu, ale i vyrovnaným hereckým výkonům celého souboru, jsem si inscenaci s chutí zopakoval i na MF Divadlo v Plzni.
(zadáno: 28.9.2022)
Dle mého názoru jedna z nejslabších her T. Lettse. Nezajímavý text, který popisuje již několikrát viděné situace, podobně lze hovořit i o struktuře textu, která zpřeházenou chronologií taktéž není objevná. Autor při psaní myslím sázel zejména na množství rolí určených pro herečky, čímž jistě upoutá pozornost mnohých dramaturgů. Hra ovšem vysloveně klouže pouze po povrchu a nepřináší (až na výjimky) žádné extra zajímavé herecké příležitosti. V průměrné inscenaci M. Tyce zaujaly alespoň L. Bergerová a R. Coufalová.
(zadáno: 28.9.2022)
Rozporuplné pocity. Tvůrcům nelze upřít snahu, na celku totiž bylo znát, že si s inscenací dali opravdu hodně práce. Ovšem redukovat ve finále příběh Fausta, třebaže se jedná o muzikál, na pouhou lovestory, je dle mého názoru zbytečné. Hudba V. Adamčíka chvílemi zaujme, chvílemi naopak melodie připomenou jiné muzikálové hity. Z obsazení mě zaujali oba Mefistofelé L. Korbel a N. Ciprová, přesvědčivý výkon odvedli též T. Trapl a L. Randák. Oceňuji též živý orchestr.
(zadáno: 27.9.2022)
75 % V Divadle Kalich se stala v rámci žánru jubox muzikálu věc téměř nevídaná. Tvůrcům se podařilo smysluplně a bez trapných oslích můstků propojit písně H. Zagorové, přičemž celý romantický příběh tří kamarádek je hrán s mírnou, ale zato osvěžující nadsázkou. Pěvecky i herecky výborné E. Ochmanová, D. Nesvačilová a zejména N. Horáková, které se dokonce podařil husarský kousek, když v tomto žánru dokázala vytvořit jistý vývojový oblouk postavy. Navíc její podání písně Za každou chvíli s tebou platím v závěru první části je bezchybné. Velká pochvala i J. Tenkrátovi a představitelům dětských rolí A. Třískalové a K. Koníčkovi. Kvalitní zábava.
(zadáno: 13.9.2022)
75 % Režisérovi S. Slovákovi se podařilo vytvořit kompaktní muzikálovou inscenaci, v níž všechno šlape jako na drátkách. Od hudebního nastudování, přičemž vše mají na starosti pouze tři hudebníci, přes velmi solidně zvládnuté pěvecké party sólistů až po zdařile sehrané sborové scény. Z vyrovnaného hereckého obsazení musím zmínit po všech stránkách sebejistou E. Adamovskou, která zdařile vykreslila vývojový oblouk Elišky, stejně jako B. Vidomskou v titulní roli. Z vedlejších rolí bych rád jmenoval O. Frydrycha a talentovaného K. Malce. Solidně zvládnuté choreografie. Těšínské divadlo má na repertoáru inscenaci, kterou se může po právu chlubit.
(zadáno: 13.9.2022)
Dobře napsaná komedie stojí a padá obsazením postavy Bernarda. V Opavě měli šťastnou ruku, když úlohu svěřili D. Volnému, který se nelehkého úkolu zhostil s maximálním nasazením. Po celé dvě hodiny vládne jevišti, jeho Bernard hbitě intrikuje, za každých okolností neztrácí na výřečnosti, přičemž se stejnou samozřejmostí všechny kolem sebe dokáže „opít rohlíkem“. Přesto se díky režii do inscenace vkrádá i temnější stránka textu varující před tím, aby se lidé měli na pozoru, komu dovolí vstoupit do své blízkosti. Vyrovnané obsazení, snad jen pojetí role Bernardova přítele Phillippa nemuselo být J. Stránským od počátku až tolik odevzdané.
(zadáno: 13.9.2022)
75 % Další ze silných témat, které si vybral k realizaci T. Vůjtek. Tentokrát nahlíží na osobnost J. Haška v posledních několika letech jeho života, a to velmi střízlivým způsobem. Do hlavní role režisér I. Krejčí obsadil J. Kalužu, jenž se výtečně pohybuje ve všech náročných polohách, které role nabízí. Dokáže být uvěřitelný jako věcně uvažující spisovatel, opilec, stejně tak jako svůdník, ale i coby lhář a vypočítavý zbabělec, který nedokáže (nejen) se ženami jednat na rovinu. Sugestivní Kalužův výkon je jen jednou z mnoha kvalit inscenace, jež má zejména v současné době divákům co říci.
(zadáno: 13.9.2022)
Z aktovky V. Dubničky je zřejmé, že zná velmi dobře divadelní prostředí a má odpozorované (nejen) různé manýry svých kolegů. Díky tomu vzniklo několik opravdu vtipných dialogů a situací, které H. Čermák s V. Polívkou dokáží s lehkostí interpretovat. Pětašedesátiminutová inscenace ovšem naráží na dramaturgickou neukotvenost. Autor se chce totiž ve hře dotknout i závažnějších témat, velmi rychle však od nich utíká. Podobně zajímavé by bylo vidět propracovanější charaktery postav, které hra pouze načrtává.
(zadáno: 7.9.2022)
Převedení tak slavného fenoménu na jeviště není nic snadného. Vlastně ani nejsem přesvědčen o tom, jestli je dobré podobné pokusy činit. Režisér P. Svojtka a dramaturgyně V. Mašková se o to v Divadle MANA pokusili a nutno uznat, jejich inscenace se stala plnohodnotným a hlavně hravým divadelním tvarem. Tvůrci se naštěstí nesnažili známou látku imitovat ani nijak parodovat, přičemž herci decentně vycházeli z televizních předobrazů svých postav a jen v náznacích na ně odkazovali. V tomto směru byla nejzdařileji uchopena figura plukovníka Blaka L. Jurkem. Příjemná podívaná.
(zadáno: 5.9.2022)
Inscenace K. Polívkové je nejsilnější v budování atmosféry posledního roku 1. světové války na Islandu, kterou vytváří prostřednictvím filmových dotáček a hudby, ale i využitím titulků á la němý film (tento postup zároveň v inscenaci odráží přechod od němého ke zvukovému filmu, který hlavní postavu chlapce fascinuje). Divadelní adaptace Sjónovy novely nevynechává témata jako výbuch sopky Katla, vypuknutí pandemie španělské chřipky a zejména postavení mladíka s odlišnou sexuální orientací v tehdejší společnosti, jež se inscenací patřičně prolínají. Vhodné uchopení postav J. Cinou a T. Hofovou.
(zadáno: 2.9.2022)
Velmi jednoduchý příběh jako vyšitý z červené knihovny. Ačkoli se pardubická inscenace může pochlubit výborně hrajícím živým orchestrem, velmi solidním pěveckým nastudováním a sehraným ansámblovým herectvím, ze kterého vyčnívá herecky i pěvecky suverénní P. Janečková, zvlášť v druhé části ztrácí muzikál na tempu. Autory nabízená látka totiž nemá dar, i přes sebelepší inscenační ztvárnění, takové atraktivity, aby vznikla inscenace o délce 2:45 hod.
(zadáno: 2.9.2022)
Velmi volná adaptace klasického románu v moderním balení. Dvojici Sodomka-Zetel se podařilo vytvořit text, který mluví současným jazykem a nabízí pohled na fakt, kam se naše společnost během posledních let, a to nejen co se týče etických otázek, dostala... Oceňuji sehranost celého obsazení, kterému vládne "pevnou rukou" mladý vědec Viktor v podání V. Hofmanna. Inscenace ani na chvíli neztrácí tempo, navíc v druhé části velmi zdařile graduje až ke své závěrečné pointě. Nastudování určitě ocení nejen mladí diváci. Šumperská verze Frankensteina jistojistě stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 2.9.2022)
65 % Solidní nastudování současného divadelního hitu, které se soustředí především na dvě hlavní postavy v podání J. Šťavy a V. Hofmanna. Oba herci svým rolím dávají maximum. Především J. Šťava ztvárnil nepříliš úspěšného herce Kristoffera s citem pro detail, až bych mu (nevidět ho v mnoha jiných inscenacích) jeho hereckou neobratnost (rozuměj občasné přehrávání) věřil doslova. :) Škoda jen, že si režie více nepohrála s vedlejšími figurami, jež skýtají spoustu prostoru pro vybudování jedinečných úsměvných situací. Přesto se jedná o inscenaci, která pobaví a rozhodně nenudí.
(zadáno: 24.7.2022)
Inscenace J. Krofty dokazuje, že lze i v dnešní době bez monstrózních režijních nápadů nastudovat titul, který klade důraz zejména na precizní hereckou práci a vystavění situací, čímž dokáže plně připoutat pozornost. Ústřední dvojice M. Němec a L. Krobotová přesvědčili, že jejich spojení není pouhým reklamním tahem, zdařile jim přihrávali V. Vašák, T. Měcháček či F. Kaňkovský. Velké plus za řešení scén s čarodějnicemi, stejně tak jako za výstup K. Issové coby Lady Macduff (škoda, že v této úpravě působí solitérně). Dojem z inscenace mi kazilo pouze pojetí postavy Sluhy v podání V. Vondráčka, které hraničilo s figurkařením.
