PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3027)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 24.7.2022)
Přestože Balákova hra nepatří mezi dramatické skvosty, poskytuje V. Koptovi a J. Poláškovi (mezi nimi se neztratila ani S. Vrbická v roli zdravotní sestry) solidní zázemí pro rozehrání celkem vtipné klauniády, která má svěží tempo a příjemně plyne. Vlastně jsem se nechal rád unášet i retro náladou na pozadí filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, kterou znásobilo využití oscarového songu Raindrops Keep Fallin' on My Head.
(zadáno: 12.7.2022)
55 % Dramatizace rozsáhlého románu se bohužel utápí v mnoha odbočkách a ulpívání na zbytečných detailech, kvůli čemuž některé scény šustí papírem. Režisérka J. Kališová si zřejmě této skutečnosti byla vědoma, a tak ke zdynamizování inscenace hojně využívá točny. Jde ovšem o medvědí službu, protože i v tomto případě platí rčení: méně by bylo více. Ve složitém propletenci vztahů a dějů se sice dá orientovat, nicméně by celku jistě napomohl nekompromisnější dramaturgický pohled. Herecky solidní, osloví zejména T. Schel a V. Hlaváčková.
(zadáno: 12.7.2022)
75 % Opulentní audiovizuální podívaná, která jako letní produkce hraná v plenéru jistě nezklame. Zajímavé využití Otáčivého jeviště pro mě bylo překvapením. Inscenace na pomezí divadla, akrobacie a show.
(zadáno: 12.7.2022)
Gemrotová, Randák, O. Kříž, Dobíšek, Benešová. V ne příliš divadelně vstřícném sále kulturního domu Metropol, kde Jihočeské divadlo uvádí většinu operních titulů, se inscenace Evity ztrácela. M. Štiková (Gemrotová) v roli Evity působila ve vyšších polohách přepjatě, mnohem jistější si byla po herecké stránce. S rolí Che se úplně nepotkal ani L. Randák, jehož výkon byl poněkud nevýrazný. Plus si budějovická inscenace zaslouží za Dětský sbor Jitřenka a také za to, že se k uvedení muzikálu tamní divadlo vůbec odhodlalo, protože zde podobné hudební produkce k vidění běžně nebývají.
(zadáno: 12.7.2022)
Režisérka N. Deáková Mayenburgovu hru nevnímá pouze jako třeskutou absurdní zábavu, dívá se na ni mnohem komplexněji a snaží se odhalovat její mnohé skryté významy a podvýznamy. Jistě i za zdatného přispění dramaturgyně M. Špalové je Na Půdě k vidění zběsilá jízda výsostně sehrané čtveřice herců, která vede přesně natimovanou cestou až k závěrečnému velmi invenčně zpracovanému finále.
(zadáno: 11.7.2022)
T. Schel získala za ztvárnění Ženy Jihočeskou Thálii. Zaslouženě. Její uchopení postavy, která divákům formou psychoterapie přibližuje svůj pohnutý osud, je detailně promyšlené, Schel navíc k roli díky režijnímu vedení přistupuje velmi střízlivě, čímž dochází ke zvýraznění finále. Herečka suverénně pracuje s hlasem, její vyprávění je plné naléhavých odmlk, klade důraz na zdánlivě nedůležité situace, dokáže ztišeně hovořit o nejniternějších pocitech ženy, již prostupuje bolestný smutek. Stejně uvěřitelná je i při vzpomínání na šťastné rodinné časy. A ještě větší zásah čeká na diváky v samotném závěru. Monodrama, které našlo svoji interpretku.
(zadáno: 11.7.2022)
Komedie, která během posledních let v českých divadlech zdomácněla. Není divu, jen čas od času se totiž objeví podobný text, který v sobě kloubí výsostně komediální dialogy s hořkým podtextem, a navíc není hloupý. V Jihočeském divadle režijní tandem Svozil – Jankovcová titul typově přesně obsadili, takže vznikla velmi solidní zábavná podívaná, která splňuje všechny předpoklady pro to, aby se stala diváckým hitem. Dvě jména si však neodpustím: Kobr a Drabiščáková.
(zadáno: 11.7.2022)
75 % Zdařilá dramatizace O. Šubrtové útlé novely J. Štiftera. Režisérka M. Schlegelová navíc látku z prostředí kdysi nejznámějšího budějovického nevěstince uchopila velkoryse a nastudovala výpravnou inscenaci, v níž hraje prim propracovaná choreografie, stejně tak jako výprava a vyrovnané herecké výkony. Další ze zdařilých inscenací Jihočeského divadla, které divákům přibližují jihočeské reálie na pozadí skutečných nebo také smyšlených historických událostí. Kdo si oblíbil atmosféru první republiky a rád na sebe nechá dýchnout prostředí šantánu, nebude jistě zklamán. Račte vstoupit...
(zadáno: 11.7.2022)
Hra je postavena na obligátní zápletce, kdy se manželský pár přenese do minulosti. Autoři sice s tématikou návštěvníků z budoucnosti pracují, nicméně spousta situací zůstává nevyužitých. Ústřední dvojice má poměrně vděčnou linku, ostatní herci jsou však víceméně odsouzeni ke stafáži. D. Verzichová s M. Pechlátem na sebe slyší, jejich výstupy baví, především pak ty pramenící z manželských přestřelek. Třetí výraznou postavou je da Vinci P. Oubrama, jenž ho modeluje jako mírně roztržitého umělce, kterého baví cokoli jiného víc než malířství. Nejzřetelnější problém inscenace tkví v režii, která plnohodnotně nevyužila prostor Otáčivého hlediště.
(zadáno: 11.7.2022)
V nejlepším slova smyslu herecká exhibice B. Kaňokové, která dokázala s velkou dávkou autenticity ztvárnit dívku Chloe, jíž se podařilo uprchnout od únosce a nyní se svěřuje se svým příběhem novináři. V retrospektivních střizích se dokázala s lehkostí proměňovat a přeskakovat z jednoho časového období do druhého. P. Oubram ztvárnil únosce jako podivína, který má v sobě doslova až dětskou něhu kloubící se s násilnickými sklony. Velmi věrohodné podání. Proměnu investigativního novináře v člověka ženoucím se za bulvární senzací pak výtečně sehrál T. Drápela. Režijně výborně vystavěná inscenace.
(zadáno: 11.7.2022)
75 % Hra se zabývá tématy, která nyní hýbají společností. Možná víc než v době vzniku textu rezonuje otázka partnerské dvojice: Mít či nemít dítě? Je dobré ho uvrhnout do světa nejistot a navíc po sobě zanechat ještě výraznější uhlíkovou stopu? A. Černá umístila herecký duel D. Šiškové a D. Kranicha do zbědovaného torza přírody, kde protagonisté rozehrávají citlivě narežírovaný dialog. Šišková modeluje dívku jako chytrou, ale i naivní holčičku s tendencí k tvrdohlavosti, Kranich chlapce jako volnomyšlenkářského mladíka, přičemž se konfrontací s dívkou jeho pohled na určité problémy začne měnit. Závěrečné věkové proměny oba zvládli se ctí.
(zadáno: 11.7.2022)
V. Hlaváčková v roli inteligentní a úspěšné Alice soustředěně modeluje její proměnu od počátečních znepokojujících příznaků Alzheimerovy nemoci přes uvědomění si své opravdové zdravotní situace až po zjištění, že se zřejmě přiblížila závěrečná fáze onemocnění. Zděšení z toho, co se s Alicí děje, herečka vysílá k divákovi přesně dávkovanými nonverbálními projevy, ať se již jedná o výrazy očí či gesta, která jsou v komorním prostoru výmluvnější než by byl sebevětší příval slov. Navíc se snaží držet postavu prostou zbytečných hysterických výstupů. Postavy Aliciných dětí citlivě ztvárňují D. Krchňavý a A. Šišková, jejího muže P. Oubram.
(zadáno: 11.7.2022)
75 % Vybrat ze čtyřsetstránkového díla to nejdůležitější, co by přitom charakterizovalo Hasilovu osobnost, vystihlo dobu a zároveň aby byl výsledek divadelně nosný, není nic snadného. L. Brutovskému se to podařilo. Režisér díky přehledné adaptaci, která neulpívá na zbytečných detailech, vytvořil poutavou inscenaci. T. Drápela se svým hrdinou dokázal spolehlivě projít kus cesty od poválečného nástupu k SNB přes devítileté věznění a prozření, jakému režimu slouží, až po práci agenta a převaděče přes hranice na Západ. V době všudypřítomného populismu, kdy jsou opět zřejmé snahy o překrucování historie, je uvedení této inscenace o to cennější.
(zadáno: 11.7.2022)
75 % Inscenace J. Čermáka dodává mnoha situacím z Hamleta nové významy a odkrývá další možnosti jejich výkladu, to považuji za nejzásadnější přínos jeho nastudování. Došlo i k radikální úpravě textu, některé figury byly vyškrtnuty zcela, některé promlouvají ústy jiných postav a některé dokonce změnily pohlaví, nebo konají jinak, než jsme je byli po léta zvyklí na jevišti vídat. Režisér dokázal pro svoji vizi získat i jihočeské herce, jejichž výkony lze označit za vyrovnané. Shakespearova hra sice prošla výraznými úpravami, její příběh soustředící se zejména na rodinné vztahy však zůstal zachován a promlouvá k dnešku.
(zadáno: 11.7.2022)
45 % Dramatizace M. Špalové sice pracuje se zkratkou, některé postavy dokonce vynechává a určité situace jen konstatuje, nicméně výsledný tvar v sobě i přesto nezapře prozaické dílo. Nejen dlouhé Pavlovy vysvětlovací monology, ale i dialogy šustí papírem. Scéna J. Kuchárka, kterou tvoří drátěná vlákna, zřejmě odkazuje na strastiplné a propletené životní osudy postav. Díky svícení, světlému podkladu scény a zdařilým kostýmům A. Kutliakové vznikají na jevišti esteticky působivé obrazy. T. Drápela v hlavní roli sice podává úctyhodný výkon zejména díky naučenému objemu textu, ovšem herecky nemá kvůli malé dramatičnosti látky moc co nabídnout.
(zadáno: 11.7.2022)
Retrospektivní styl vyprávění odhaluje machinace totalitního režimu v 80. letech, pro který pustošení jihočeské krajiny, natož pak nesouhlas tamních obyvatel s vystěhováním, nic neznamenalo, přičemž liknavý přístup politiků v 90. letech jen zkázu dokonal. K. Janovičová propůjčila postavě Hany odhodlanost, houževnatost, která sice místy přechází až v dětinskou umíněnost, nicméně v hereččině podání vypjaté emoční scény, kdy je konfrontována s nesmlouvavou skutečností vystěhování, vyznívají zcela věrohodně. Rybí krev je trefnou dramaturgickou volbou, jež v inscenaci N. Deákové svou naléhavostí a přesahem do současnosti rezonuje i dnes.
(zadáno: 11.7.2022)
Koncentrované herectví H. Dvořákové a P. Oubrama. Jestliže Oubram dokáže do Lea promítnout vlastnosti jako zdrženlivost hraničící až s upjatostí, která se díky komunikaci s Emmi mění v uvolněnost, odhodlání a možná až v poťouchlost, Dvořáková Emminu pragmatičnost a mírnou náladovost proměňuje v touhu po poznání něčeho nového, co by její život nasměrovalo na jinou cestu. M. Schlegelová uchopila text střízlivě, vyhnula se přílišnému sentimentu a přesládlé romantice. Proto je Na Půdě k vidění především inscenace se silným příběhem, po jejímž zhlédnutí odcházíte příjemně naladěni, ať už je závěr obdařen happyendem nebo rozuzlením zcela opačným.
(zadáno: 11.7.2022)
Z nabízené prozaické látky se podařilo vytvořit sevřený divadelní text opírající se zejména o dialogy a situace z nich vycházející. Také scénické řešení N. Tempíra, který vytvořil výtvarně působivou podívanou, spolu s pečlivě připraveným light designem O. Dědečka, zásadním způsobem ovlivnilo dobovou atmosféru inscenace. Zmínit je nutné též hudbu F. Vereta umně pracující se středověkými hudebními odkazy. Všechny tyto složky se M. Schlegelové podařilo sjednotit v kompaktní celek. Co se týče hereckých výkonů, inscenace je celosouborovou záležitostí. Stěží lze proto vyzdvihnout jeden nad ostatní, obsazení je, včetně menších rolí, vyrovnané.
(zadáno: 11.7.2022)
Na komediích chorvatského dramatika M. Gavrana je patrná, podobně jako u V. Klimáčka či u A. Ayckbourna, autorova nadprodukce. Možná i z toho důvodu si nápady šetří, vystačí si s jedním dvěma, které se posléze snaží sáhodlouze variovat. Bačkorové například těží ze vzniku neobvyklého přátelství mezi bývalým a současným manželem ženy, která byla (je) v případě obou vztahů dominantní. V režii J. Kališové vznikla solidní situační konverzačka, která i přes občasnou ztrátu tempa (kdy se autor cyklí) dokáže pobavit. Čtveřice herců solidně slouží celku, jen T. Drápela občas sklouzává k větší karikatuře, nicméně nepřekračuje únosnou hranici vkusu.
(zadáno: 11.6.2022)
Podobných inscenací, kterým není co vytknout, během sezony vznikne naprosté minimum. V Rokoku nyní jednu takovou nastudoval M. Amsler, jenž se soustředil na budování atmosféry, situací a svoji pozornost v maximální možné míře věnoval hercům. Vznikla tak inscenace se silně vyrovnanými hereckými výkony, jimž dominuje N. Horáková v hlavní roli, která ústřední postavu provází s neskutečnou suverenitou velkým vývojovým obloukem. V pravém smyslu toho adjektiva lze její výkon označit za strhující. Amslerovo nastudování Stonovy Yermy má všechny parametry jak festivalové, tak divácké inscenace. A taková kombinace se na jevištích jen tak nevidí.
(zadáno: 11.6.2022)
Pokud se tvůrci chtěli vymezovat k současnému stavu společnosti, měli napsat nový text a neroubovat tyto myšlenky do látky o Homolkových. Ačkoli byla snaha tandemu Jankovcová-Svozil evidentní a i herecký soubor se snažil z postav vykřesat maximum, na jevišti byl k vidění podivný inscenační slepenec, který ke mně nepromlouval. Nepovedly se ani hromadné scény, v nichž Homolkovi mluví jeden přes druhého - na nich se přesně ukázalo, že to, co lehce funguje ve filmu, divadlo nemůže zprostředkovat... Fenomén převodu známých filmů na jeviště z producentského hlediska chápu, nicméně pokaždé není možný. Stejně jako u dramatizací prozaických děl.
(zadáno: 11.6.2022)
15 % Je chvályhodná snaha dramaturgie ND hledat a uvádět nové české původní hry. Pokud však není k dispozici nosný text, je lepší neuvádět žádný. Na jeviště Nové scény se totiž dramaturgickým selháním dostala lehce nahozená dramatická skica, která by se hodila možná do A studia Rubín, jehož prostor podobné experimenty, z nichž posléze může vykrystalizovat zajímavější tvar, snese. Dalším velkým problémem bylo samotné režijní zpracování, které nedostatky textu ještě prohloubilo. Tato inscenace neměla na půdě ND spatřit světlo světa.
(zadáno: 13.5.2022)
75 % V Divadle Kalich našli pro dobrý text režiséra P. Kheka, který spolu s J. Paulovou a V. Vydrou vytvořili dojemnou komedii, která zároveň skýtá spoustu zajímavých hereckých příležitostí. Režisér vedl herce k co nejvěrohodnějšímu ztvárnění různých lidských typů - ty J. Paulová i V. Vydra podávají bez známek přehrávání a zároveň dokazují, že je jejich herecký rejstřík mnohem vrstevnatější, než by se kdekomu mohlo (například po zhlédnutí komedií Kameňák) zdát. Chytrá komedie navíc dodává v této pohnuté době opravdovou naději, že nikdy není pozdě na cokoli. Bavil jsem se náramně.
(zadáno: 13.5.2022)
35 % Inscenace D. Špinar má několik krásných momentů, mezi něž patří zejména závěr, který se opravdu povedl. Bavila mě i postava "Francisky" v podání L. Brychtové, a to jak po pěvecké, tak herecké stránce. Ocenil jsem i pár vtipných momentů, zejména závěrečný výstup J. Dudziakové se záchvatem astmatu z kouře. Herecky se nedá obsazení nic vytknout, všichni plní režijní zadání. Bohužel inscenace, podobně jako předešlá Kráska a zvíře, upřednostňuje formu nad obsahem. Jako komedie funguje pouze na přidaných lacinějších fórkách. Celku nepřidává ani výtvarná koncepce. S tímto nastudováním jsem se míjel.
(zadáno: 6.5.2022)
35 % Během sledování představení jsem nabyl pocitu, jako bych se díval na inscenaci z Morávkových výstavních let zhruba před dvaceti lety. Tehdy mě každá jeho novinka fascinovala. Škoda, že se za tu dobu režisérův rukopis aspoň trochu neproměnil. Dle mého názoru je už tento přístup passé a určitě by se mohl tvůrce jeho kvalit podívat na divadlo zase trochu jinýma očima. V samotné inscenaci Marata je nesnadné se orientovat i pro znalce textu, docela by mě proto zajímalo, jaký příběh si z představení odnáší neobeznámený divák. Scénograficky výtečné, pěkná Pavlíčkova hudba v perfektní interpretaci K. M. Fialové.
