PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3027)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 4.3.2018)
Režie inscenaci postavila na myšlence apokalyptické vize - postavy spolu sice hovoří na překrásné pivoňkové louce (velmi zdařilá výprava P. Vítka), netuší však, že se pod těmito krásnými květinami skrývají nevybuchlé miny. Do příběhu pak s přesným načasováním vkládá scény plné nervozity předznamenávající tušené fatální neštěstí. Všichni tři protagonisté byli vedeni k pečlivé práci s hlasovou dikcí, jež ve spojení s propracovanou mimikou a gestikulací směřovala k nesčetným humorným situacím. Jejich výkony lze hodnotit jako vysoce vyrovnané. Nevtíravá, sic hodně působivá hudba M. Řezníčka.
(zadáno: 28.2.2018)
Režisér P. Mikeska divákům opět předložil velmi působivou inscenaci, která se dá v tom nejlepším slova smyslu (podobně jako předcházející Krás(k)a na scéně) nazvat „hereckou“. Jeho režie se soustředí na zprostředkování silného příběhu, nesnaží se nijak exhibovat, „pouze“ pečlivě vykládá situace, které díky svědomité práci všech tvůrců v hledišti rezonují. Oceňuji také práci dramaturgie, jež v součinnosti s režií zdařile vyřešila problém s nastavovaným závěrem hry. Velmi přesvědčiví M. Ligač a R. Teprt v nelehkých úlohách. Zajímavou tvář dokázal postavě Rowdyho propůjčit i J. Hofman.
(zadáno: 20.2.2018)
75 % Krátká inscenace, dlouhotrvající zážitek. Přesně takovou úměrou by se dal charakterizovat projekt Staré arény, který ve třech inscenačně rozdílných částech někdy až téměř poetickou formou poukazuje na zvěrstva totalitního čínského režimu, která jsou aspoň dle společenského a politického dění posledních několika let, zdá se, dost bagatelizována. Velmi přesvědčivý výkon hlavního protagonisty L. Adama, stejně tak přesvědčivě působilo i režijní propojení všech částí inscenace. Tento "gastronomický výlet za hranice lidskosti a vkusu" doporučuji podniknout. Má totiž co říci!
(zadáno: 3.12.2017)
Hra přináší dosud ještě tabuizované téma sexuální asistence u tělesně handicapovaných lidí a zabývá se kontroverzní otázkou eutanázie. Jedná se o promyšleně vystavěný text (i když v závěru by měl dramaturg zasáhnout, protože se dění zacyklí) s mnoha zajímavými hereckými příležitostmi. Syrová a nic nepřikrášlující režie J. Klimszy šla víceméně na dřeň tématu. R. Finta je v roli postiženého pubescenta (mimo jiné) po celou dobu představení v neustálé hrou předepsané tenzi, z níž nevystoupí ani na chvíli. Jeho výkon je suverénní a hlavně konzistentní. Výborní D. Viktora, L. Končoková i V. Roleček.
(zadáno: 30.11.2017)
75% Ne náhodou získala Komorní scéna Aréna dvakrát za sebou titul Divadlo roku - a ve své spanilé jízdě pokračuje dál. Inscenace Obrazu je zcela jistě zatím nejlepší režií V. Štěpánka, který ve spolupráci s T. Vůjtkem nevytvořil pouhou komedii na první dobrou, ale snažil se o co nejvrstevnatější náhled na různorodé charaktery postav tří přátel. A protože se mohl opřít o takovou trojici herců, která figuruje v obsazení, vznikla další prvotřídní divadelní podívaná. A nic na tom nezmění ani fakt, že v závěru už ono nastavené tempo přece jen trochu polevilo.
(zadáno: 23.11.2017)
75% Opravdu nerad používám vzletné až hystericky znějící označení hodnocení hereckých výkonů. Nyní ovšem musím udělat výjimku, a právě těmito výrazy objektivně popsat výkon J. Vlasáka. Jeho ztvárnění postavy, u níž dochází k progresu Alzheimerovy choroby, bylo sugestivní, procítěné a do naprostých detailů vycizelované. Jedná se zcela jistě o jeho životní roli. Režie navíc zdařile pracovala s nelehkou formou hry, snažila se ji co nejvíce divácky zpřístupnit. Škoda jen, že vedlejší figury zůstaly ochuzené o další rozměry jejich počínání. To je však v tomto případě jen malá piha na kráse.
(zadáno: 22.11.2017)
Komedie Jméno je dobře napsaná. A pokud se dostane do rukou dobrému režisérovi, jenž má pro obsazení k dispozici herce, kteří jsou naladěni na podobnou strunu, úspěch je zaručen. Nastudování mělo správný komediální říz, herci dokázali situace zdařile pointovat a některé dialogy svým podáním povýšit o další level. Z vyrovnaného obsazení bych vyzdvihl P. Janiššovou a P. Richtu, jemuž se podařilo vyhnout nástrahám postavy Vincenta. Vytvořil autentický charakter mladíka, který občas bere až příliš na lehkou váhu to, co říká, a tím se dostává nechtěně tam, kam původně neměl vůbec v plánu dojít.
(zadáno: 20.9.2017)
To, co se T. Staňkovi podařilo s E. Maximovou v Natašině snu, nyní zopakoval s M. Řezníčkem v monodramatu Po Fredrikovi. I tentokrát se jedná o emočně vypjatou inscenaci, která po celou dobu dvou hodin nenechává diváka vydechnout, přičemž nepostrádá ani zdařile pointované humorné situace. M. Řezníčkovi vlastně nelze nic vytknout, stejně jako celé inscenaci s nebývale přesným citem pro timing (snad vyjma závěru, který by si zasloužil nějaký hudební podkres, aby došlo k intenzivnějšímu prožitku). Nastudování s mnoha zajímavými a smysluplnými režijními nápady je zejména nebývale herecky naplněné.
(zadáno: 23.6.2017)
85% A pak že Lucerna nejde zpracovat "klasicky pohádkově", aby nenudila. H. Burešová svým nastudováním tyto mýty boří a představuje divákům výsostně hereckou inscenaci, kterou skvěle sehraný soubor naplňuje do nejjemnějších detailů. Vyrovnané herecké výkony, přičemž mezi ty nejvýraznější jistě patří představitelka Mladé kněžny E. Hacurová a M. Hanuš coby Vrchní, ovšem v tomto výčtu bych mohl ještě dlouho pokračovat. Režie pečlivě a střídmě pracovala také s hudbou, light designem a dotáčkami. Zdařile zpracovaná scéna i kostýmy tuto podívanou jen doplňují. Čirá radost z divadla.
(zadáno: 22.6.2017)
Je to zábavné i dojemné, chvílemi se divákovi, který tuto scénu a pětici hereček sleduje kontinuálně, vybaví situace a inscenace, s nimiž kdysi žil či vyrůstal. Během téměř devadesátiminutového představení si člověk v sobě začne třídit nejen divadelní vzpomínky a cítí se při tom tak nějak příjemně. Zřejmě se nejedná o inscenaci pro každého, mě však oslovila měrou vrchovatou. Snad jen výstupy K. Dobrého bych trochu zkrátil. I když mají svůj smysl, získaný časový prostor bych raději věnoval herečkám.
(zadáno: 22.6.2017)
Silný příběh, dvě hereká sóla J. Holíka a O. Rychlého pevně vedená rukou režiséra M. Němce. I takto stručně by se dala popsat inscenace režiséra, který za využití minima prostředků dokázal na malém prostoru studiové scény vytvořit opravdu velmi působivou podívanou, jež divákovi nedá během 75 minut vydechnout. Vlastně se dá bez přehánění konstatovat, že je právě tato inscenace zřejmě v současnosti tím nejzajímavějším i nejlepším, co je na repertoáru tamního divadla k vidění.
(zadáno: 22.6.2017)
Když jsem před lety tvrdil, že by se stěží našla vhodnější představitelka pro roli Leni než V. Cibulková, neměl jsem tak zcela pravdu. DvŘ totiž „vypátralo“ ještě jednu takovou – N. Boudovou, která po letech strávených zejména v komediích přesvědčila, že je její herecký rejstřík stále tak pestrý jako kdysi, jen není režiséry pro komplikovanější charaktery žen tolik využíván. Boudová ztvárnila Leni na rozdíl od své předchůdkyně kontroverzněji, čímž je i vyznění celé inscenace naléhavější. Výrazným pozitivem je však přeobsazení role Berthy. J. Tesařová přesně vystihla její úlohu v tomto příběhu.
(zadáno: 15.6.2017)
Vyrovnaný herecký duel, v němž D. Bambas předvedl detailní studii toho, jak neustálé potlačování latentního strachu může během jednoho večera zcela rozklížit lidskou osobnost. A. Talacková měla díky košatěji napsané postavě o něco větší herecké možnosti. Annu dokázala rozehrát v mnoha rozličných polohách - nezůstala tak pouze hloupoučkou a rozmazlenou ženuškou stranického pohlavára, v patřičných momentech totiž herečka uměla věrohodně prodat Annin přirozený zdravý selský rozum, oddanost, a také hořkost z života, který vede. Intenzita, s níž se oba herci do inscenace ponořili, je ohromující.
(zadáno: 17.4.2017)
Při sledování strhující herecké exhibice E. Maximové jsem se nestačil divit, jak sugestivně dokáže tak mladá herečka po celých čtyřicet minut přenášet pocity a duševní stavy své postavy na diváky v sále. Intenzivní podívaná, do níž se díky mladé herečce vřítíte z vteřiny na vteřinu a vydechnete až na samém závěru. Další komorní projekt z oldstarského cyklu ruské dramatiky se dvojici Magdová - Staněk vice než vydařil.
(zadáno: 7.3.2017)
85% Inteligentní hra pečlivě dávkující příjemný humor, za nímž se však neztrácejí důležitá témata, o která v ní jde především. Probírají se zde nejen otázky pravdy a lži a hodně křehké hranice mezi nimi, ale autor docela podrobně zkoumá charaktery obou mužů stojících na opačných stranách „barikád“ a životních zkušeností. M. Táborský a F. Cíl těmto mužům vtiskli autentické tváře a dokázali tak poselství textu divákům maximálně věrohodně zprostředkovat. Silný zážitek. Divadlo v Řeznické nyní prožívá hodně dobré divadelní časy!
(zadáno: 7.3.2017)
75% Ačkoli text Sametové noci přece jen nedosahuje takových kvalit jakým byl Leni, zůstává především v kontextu současných dramatických her vysoce nadprůměrným (i přes zbytečnost, která v půlce příběhu prozradí pointu). Čím se však může tato inscenace chlubit, jsou herečky Z. Slavíková, jež s přehledem zvládá střídání různých poloh postavy, a V. Khek Kubařová, která se s rolí doslova sžila a díky jejímu procítěnému ztvárnění naivní sestřičky tak závěr vyznívá hodně sugestivně. A M. Etzler dokazuje, že mu sluší mnohem víc tato část jeho hereckého já, než jakou předvádí v laciných komediích.
(zadáno: 3.3.2017)
GundR - Wariot Ideal 80 % 
75% Opravdu extrémní divadelní zážitek, který jsem v tomto směru na divadle ještě nezažil. Ačkoli se zde hovoří jen sporadicky, inscenace má silnou výpovědní hodnotu, k níž tvůrci docházejí zajímavou cestou, kdy proti sobě postaví dění před a po pauze... Pohybově i výrazově silná dvojice V. Švejda a J. Kalivoda.
(zadáno: 2.3.2017)
75% Na dramaturgii Divadla Ungelt si cením toho, že přestože se jedná o soukromou scénu, snaží se kontinuálně uvádět též hry, které nepatří zrovna k mainstreamu. Jednou z nich je i Smrt a dívka, v níž dostali velkou šanci tři herci mladší generace. J. Svoboda dokázal v malém prostoru divadla vytvořit patřičně sklíčenou atmosféru příběhu a jeho režijní vedení trefně vystihlo rozličné pohnutky jednání postav, které herci bez výjimky pochopili a adekvátně tomu je také ztvárnili. Za všech okoností podává vysoce soustředěný výkon zejména L. Štěpánková.
(zadáno: 2.3.2017)
Možná by se mohlo kdekomu zdát, že tragikomedie pohrávající si s tématem ztráty paměti a možnosti začít žít svůj život znovu a jinak, bude skouzávat k melodramatičnosti. Té se však dramatik P. Quilter vyhnul a ani v inscenaci nic takového k vidění není. Režisér se vyhýbá sentimentu, snaží se na situace nahlížet co nejpraktičtěji, čímž se mu o to více daří navodit pocit jejich autentičnosti. Tři vyrovnané herecké výkony H. Maciuchové, P. Stacha a O. Nováka - jeho procítěný důraz na repliku "vybavuje se mi jen to hezké" je pro mě vlastně klíčem k celému příběhu... Silný divadelní zážitek.
(zadáno: 22.2.2017)
75% Tuto inscenaci považuji za výstavní kousek letošního 4. ročníku KČD. Pomilu-li zásadní vklad režijní dvojice Kosová-Svozil, byla radost sledovat, jak to na jevišti mezi mladými herci funguje, jak jsou sehraní, jak se snaží sloužit celku, jak se dokáží přirozeně pohybovat (choreografie je zde velmi důležitou inscenační složkou), jaký mají smysl pro ironii, ale jak zároveň dokáží pravdivě vystihnout i dojemnější okamžiky. Tahle koláž příběhů funguje i díky nápadité scénografii a světelnému designu a v neposlední řadě díky trefně použité hudbě. Doporučuji nepropásnout.
(zadáno: 20.2.2017)
75% Moderní inscenace klaudoucí důraz na odvyprávění silného příběhu a na doslova precizní režijní práci s hercem. Vyrovaným výkonům dominuje D. Bambas, jenž dokázal věrohodně postihnout i ty nejjemnější odstíny náročné postavy E. Kynastona, který si během příběhu prochází velmi složitými proměnami (výborně si poradil i s travesti scénami, jež většinou bývají kamenem úrazu). Přestože inscenace trvá tři hodiny, nemá hluché místo. Za vrchol večera považuji ztvárnění závěrečné scény z Othella. Vlastně jsem ještě neviděl její působivější zpracování. Poctivá inscenace, která si zaslouží pozornost.
(zadáno: 30.1.2017)
Už proklatě dlouho se mi nestalo, abych při sledování představení zapomněl, že jsem v divadle a nechal se strhnout sílou příběhu (znal jsem ho již díky rozhlasová nahrávce) respektive inscenace, kterou si režijně-dramaturgický tandem Čepková-Vokoun "vypiplali" téměř k dokonalosti (snad jen vstup třetí osoby by si zasloužil výraznější odlišení). A ačkoli se jedná o romantickou komedii, díky výše zmiňované dvojici, pěkné hudbě Z. Dočekala a zejména dvěma výborným vyrovnaným hereckým výkonům A. Fixové a D. Bambase je inscenace prosta sentimentálních momentů. Poctivého dojetí si však divák užije.
(zadáno: 14.12.2016)
OST-RA-VAR 2016 I. Krejčí hru inscenuje opravdu jako tragikomedii, klade důraz na pointování dílčích mnohdy humorných scén, které se ve výsledném tvaru propojují v kompaktní celek se silnou výpovědní hodnotou. Inscenaci by možná vystihovalo i sousloví mírná nadsázka, s níž herci své postavy modelují. Herecký koncert ústřední pětice Krupa, Kozub, Kaluža, Čapka, Čuba plus přídavek v podobě citlivě ztvárněné postavy Beránkové v podání A. Sasínové-Polarczyk. Troufám si tvrdit, že tato inscenace náročného filozofického textu aspiruje na jeden ze zásadních počinů letošní divadelní sezóny.
(zadáno: 5.10.2016)
85% Milá, nevulgární a především chytrá zábava. I těmito přízvisky by se dala charakterizovat další Kvidoule CC. Budu se zřejmě opakovat, ale pro mě je to průsečík semaforského a cimrmanovského (všiml jsem si odkazu na sousedovic malého Mirka) humoru v moderním hávu. Bavil jsem se u zfilmovaných vtipů, u sitcomu, ale i u doučovacích hodin – a tak bych mohl pokračovat. Tahle partička to prostě umí! Povedené písně I. Orozoviče včele s šansonem O labuti příjemno večera jen podtrhovaly. A navíc, kdo dnes dokáže složit a zazpívat například song o "čůrání", aby působil přirozeně a vyloženě vtipně?
(zadáno: 2.10.2016)
Originální milý humor, který by myslím ocenila i samotná Maruška Rottrová, po jejímž raritním songu respektive okolnostech a genezi jeho vzniku a následné ztrátě se v tomto jevištním rozhlasovém thrilleru pátrá. Inscenace má patřičný spád a postupné detektivní odhalování oné zapeklité záhady s písní je neskutečně vtipné. A tím, že mají hoši z Vosto5-ky smysl pro nadsázku a patřičné absurdní pointování situací, dostává se jejich novinka na čelní místa v jejich tvorbě - tedy aspoň u mě.
