Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3027)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.8.2015)
Režisér M. Tyc se přesně naladil na melodii Schimmelpfenigova textu a více než vydařeného překladu P. Štědroně. Pro svoji inscenaci zvolil adekvátní tempo, přičemž všech šest herců, kteří rekonstruují genezi jedné velké nešťastné nehody, jej disciplinovaně dodržují. Jejich soustředěné výkony a vysoké nasazení, i přes neskutečná letní parna, vedly k nevšednímu divadelnímu zážitku. Na minimalistické scéně tak režisér vytvořil pravou jevištní báseň, jejíž některé sloky se dotkly téměř dokonalosti.
(zadáno: 4.8.2015)
75% Chytrá komedie ukazující, jak někteří lidé mohou za svůj jeden "malý - velký" problém schovat životní nespokojenost a mnohé neúspěchy. Terapeutická skupina složená z pěti charakterově rozdílných mužů je typově přesně obsazená. Režisér se soustředil na hereckou souhru, která je v tomto typu hry fatálně potřebná, což pohled na pětici vyrovnaných výkonů jen potvrzuje. Režie si zaslouží ještě jednu pochvalu: ačkoli se na jevišti často hovoří o velmi intimních věcech, nikdy nevyznívají vulgárně. KoČ si do repertoáru nasadila inscenaci, které se kvůli diváckému zájmu asi jen tak nezbaví...
(zadáno: 31.7.2015)
Profesionálně zvládnutá inscenace po všech stránkách. Jestliže dvojice I. Odehnalová a A. Slanina vytvořila vysloveně zamilovaný pár, S. Janotová a D. Vitázek svůj vztah pojali realističtěji. U nich šlo už spíš o partnerství, než o prvotní zamilovanost. I podle toho vyzněly reprízy. Výkony A. Slaniny a D. Vitázka jsou srovnatelné, není jim možné nic vytknout, bezchybná S. Janotová, I. Odehnalová má, co se zpěvu týče, ještě rezervy. Přestože A. Březinová je v roli Ody Mae výborná, herecky ji přebila Z. Herfortová, která dokázala s citem pro míru vypointovat všechny situace. Pěkná podívaná.
(zadáno: 31.7.2015)
75% Režie J. Havelky, která byla založena na krátkých scénických sekvencích s rychlými střihy, a přiměřeně umírněný (po všech stránkách autentický) herecký projev S. Babčákové. Toť hlavní pozitiva inscenace, která vytvořila originální podívanou zdařile vystihující autistickou osobnost, její problémy a reakce lidí na ni (ně). Režie nic nezjednodušovala, k mnohým situacím se vracela, aby se na ně podívala zase trochu jinak, čímž nacházela další nové zajímavé otázky i možné odpovědi na ně. Sehraný soubor S. Babčákové zdařile přihrával a spoluzasloužil se o vznik další výstavní inscenace DD.
(zadáno: 31.7.2015)
75% Vlastně se po zhlédnutí představení vůbec nedivím, že se DHNP rozhodlo svoji legendární Babičku znovu oživit. J. Pecha je v ní totiž naprosto odzbrojující. Po několika málo minutách jsem de facto přestal vnímat, že se jedná o herce a nikoli herečku. I proto mě pak trochu rušilo zdvojení této postavy, navíc logiky výstupů "babičky ženy" jsem neodhalil. Samotná inscenace zdařile balancuje na pomezí ironie, nadhledu, ale přitom nesklouzává k parodii a příběh odvypráví s úctou k autorce. Za zmínku stojí také hudba Z. Kluky a J. Pavlici, která celé to dění příznačně dokresluje.
(zadáno: 29.7.2015)
(zadáno: 22.7.2015)
Inscenace mě zaujala především odlišným režijním přístupem, který na látku Aspergerova syndromu nahlížel velmi realisticky až nesmlouvavě. Možná i proto pak na mě některé scény více dolehly. J. Klimsza vytvořil zajímavý koncept - formou psychoterapie se snažil přiblížit divákům, ale i samotným „účastníkům“ sezení, důvody Christopherova chování. Druhá část překvapila promyšleným vystupováním jednotlivých postav ze svých rolí, pro něž byla psychoterapie náročným oříškem. Strhující výkon R. Finty, jemuž nelze nic vytknout, přesvědčil i P. Strnad coby otec. Zdařilé nastudování s jasnou myšlenkou.
(zadáno: 20.7.2015)
Inscenace dokazující, že velký divadelní zážitek může vzniknout i bez honosné výpravy nebo ohromujících efektů. Vlastně jen stačí, aby si režisér porozuměl s předlohou a dovedl přesvědčit herce o své koncepci. V případě Kytice do sebe vše krásně zapadlo a i za přispění pěkné hudby D. Fikejze lahodící Erbenovým slovům vznikla podívaná, která má dar oslovit všechny generace diváků a troufnu si říci, že pod tíhou ryzí divadelnosti snad trochu pookřejí i zapřísáhlí odpůrci české klasiky. Zkuste se přesvědčit.
(zadáno: 5.6.2015)
75% Když se do takového lektvaru, jakým je inscenace Přirození v Rubínu, dá tolik dobrých ingrediencí jako povedená hra s jistou výpovědní hodnotou a s mnoha pěkně vystavěnými dialogy, originální humor, promyšlená režie a čtyři velmi dobré herecké výkony (nad něž přece jen trošku výš ční ten H. Vagnerové), vznikne pak opravdová pochoutka, kterou si mnohý divák určitě za nějaký čas rád objedná znovu.
(zadáno: 2.6.2015)
Pokud opravdu na začátku zkoušení herci neměli ani slovo textu, klobouk dolů. Během relativně krátké doby se jim totiž podařilo napsat a za účasti "toho, co to dával dohromady" (I. Trojana) nastudovat jednu z nejlepších původních komedií posledních let. Dejvičtí se však nespokojili jen s vtipnými hláškami, jimiž se to na jevišti hemží, ale postupným odhalováním charakterů velmi trefně nahlédli do určitých typů lidí. Při závěrečné "odchodové" scéně jsem proto ucítil mrazení v zádech. Jen dvě menší negativa: (trochu šroubovaně vyznívá scéna s mobily a přechod do zpovědi bankéře H. Čermáka).
(zadáno: 26.5.2015)
75% Tato komedie na mě prostě funguje. I když jsem brněnské nastudování viděl krátce po pražském, bavilo mě ještě o něco víc. Přikládám to naprosté herecké souhře a hlavně překladu P. Christova, který nevyznívá tak zbytečně bulvárně jako překlad J. Janečka. Režie P. Gazdíka se více soustředila i na vykreslení charakterů jednotlivých postav, ne tedy pouze na komediální situace, takže divák mohl více nahlédnout do duší této pětice přátel. Z herců musím zmínit A. Antalovou, která z dle mého názoru dost problematické postavy hry dokázala vytěžit maximum. Bezva zábava.
(zadáno: 19.5.2015)
75% Muzikál mě oslovil přehledně vystavěným příběhem, v němž se prolínaly dvě dějové roviny, S. Slovák dokázal na jevišti vytvořit sugestivní atmosféru dávných let. V hlavní roli více než obstál A. Slanina, jenž si byl jistý ve všech muzikálových disciplínách. Skvěle ho doplňoval T. Dalecký. Něhu a zvláštní hřejivost vtiskla Margaret Stevensonové J. Musilová, P. Štěpán pro roli Johna Silvera našel adekvátní polohu pohybující se na pomezí kladného a záporného hrdiny. Výborné hudební nastudování. Radost pohledět na inscenaci, u níž se pobaví jakýkoli člen i z velmi rozvětvené rodiny.
(zadáno: 28.4.2015)
75% Inscenace s promyšlenou gradací a hlavně se dvěma chameleony. Pod tímto označením jsem si už v průběhu představení představoval oba protagonisty, kteří během necelých dvou hodin dokázali ze svého hereckého rejstříku vytáhnout snad veškerý svůj léty nashromážděný archiv emocí a dovedností, jenž pak gepardí rychlostí proměňovali. Možná ještě o trochu víc zaujala J. Pidrmanová, její úloha byla přece jen drobet náročnější. K samotnému textu a k jeho dramaturgii bych měl pár připomínek, ovšem jako celek nadprůměr.
(zadáno: 13.4.2015)
Poetická sedmdesátiminutovka poloscénického ztvárnění Ortenových Elegií zaujala nejen úžasně procítěnou interpretací V. Javorského, kterého dobře, i když v určitých chvílích přece jen zbytečně afektovaně, doplňoval J. Potměšil (občas mu proto bylo také hůře rozumět). Inscenace místy směřovala až k melodramu, pečlivý výběr hudebních skladeb totiž dodával krásným Ortenovým básním další rozměr. Je dobře, že má v této době ještě někdo odvahu a chuť podobné projekty realizovat. I na to by grantová komise měla brát zřetel.
(zadáno: 5.4.2015)
(zadáno: 5.4.2015)
(zadáno: 5.4.2015)
(zadáno: 13.3.2015)
Dracula neztratil nic se svého půvabu. Ačkoli mám velké výhrady k současné dramaturgii a směřování HDK, objektivně musím přiznat, že nová verze muzikálu v režii F. Renče (vycházející z původní Bednárikovy) se povedla. Možná i v mnohém předčila i tu původní - velké klady spatřuji zejména v živém orchestru (některé písně vyzněly krásně "nově") a v jemném zkrácení - inscenace má neuvěřitelný spád a ani chvíli nenudí. Navíc máme nového Draculu - L. Kumpricht je pro něj ideálním představitelem - vlastně na mě působil podobně osvěžujícím dojmem jako kdysi D. Hůlka. Výborné E. Burešová a K. Nývltová.
(zadáno: 3.3.2015)
85% Inscenaci hry o nelehkém vztahu matky a syna, kteří se vyrovnávají (nejen) se ztrátou manžela - otce, musela provázet přešťastná shoda náhod. Jak jinak by se mohl shledat tento krásný text s překladatelkou a dramaturgyní M. Magdovou, která ho až neskutečně profesionálně opečovala, s T. Staňkem, jenž ho citlivě zrežíroval, a s L. Krbovou a J. Battěkem, kteří velmi přesvědčivě ztvárnili tak složité postavy? Nikdy nezapomenu na těch několik pohledů L. Krbové, jimiž se coby Matka v zoufalství, ale stále s velkou láskou, otočila ke svému synovi. Tomu se říká intenzivní divadelní zážitek.
(zadáno: 25.2.2015)
Poker face patří, dle mého názoru, svojí strukturou, vykreslením charakterů postav a přesně zacílenou tématikou zatím k autorovým nejlepším textům. Prostě a účelně je řešena scéna umožňující doslova filmové střihy bez zbytečných prostojů. V. Hlaváčková se v roli Jany musela poprat s težkým úkolem. V současné době je totiž na repertoáru obdobně laděná hra P. Zelenky Jobs Interview, v níž vytvořila podobnou postavu. Herečka ale obě ženy zvládá v mezích možností pojmout rozdílně. S nejzajímavěji napsanou figurou Viktora se vyloženě potkal J. Suchý z Tábora. Vydařená dramaturgicko-režijní souhra.
(zadáno: 18.2.2015)
75% I přes tragické životní příběhy (mapují osudy lidí, jež se rozhodli pod vlivem nelehké situace zaviněné ekonomickou krizí spáchat sebevraždu), které se tvůrci snaží všemožnými divadelními prostředky co nejvěrohodněji přiblížit, se jedná o velice hravou podívanou v přitažlivém audiovizuálním kabátu, přičemž se tím nikterak neoslabuje poselství inscenace. Invenční práce s prostorem Disku a hudební nastudování velmi dobře kolektivně hrajících studentů patří k největším kladům projektu. Snad jen ta délka mohla být kratší - cca o 15 minut. Výsledek by pak zanechal ještě o něco jasnější stopu.
(zadáno: 17.2.2015)
75% Povedená dramatizace dobrého románu. Inscenace S. Moši i přes svoji délku vůbec nenudí, což je dáno zejména zajímavě a nápaditě řešenou scénou umožňující téměř filmové střihy. K největším kladům Skleněného pokoje patří výtvarná koncepce spolu s hudbou Z. Merty, stejně jako vyrovnané herecké výkony, z nichž je třeba zmínit zejména I. Vaňkovou, P. Štěpána a M. Isteníka. Až na několik melodramatičtějších míst se jedná o velmi profesionálně divadelně převyprávěný silný příběh. Skvěle připravený titul pro většinového diváka, který (troufám si tvrdit) uspokojí i divadelní fajnšmekry.
(zadáno: 3.2.2015)
Koncepce režiséra ještě více položila důraz na zásadní téma hry – v jaký moment se může z oběti stát násilník a naopak? Díky přeskupenému sledu scén a závěru, v němž je ukázáno, co se před celou zhlédnutou kauzou vlastně odehrálo a zda byla obrana přiměřená, takto postavená inscenace vyznívá ještě naléhavěji, i když možná na úkor gradace napětí hry. V této verzi je kladen mnohem větší nárok na herce, kteří musejí filmovými střihy zvládat přechody od vyhrocených situací k těm méně náročným a naopak. Tuto nelehkou úlohu zvládli všichni čtyři herci v čele s P. Kocmanovou na výbornou.
(zadáno: 24.1.2015)
P. Kolečko opět přesvědčil, že dokáže napsat hru na jakékoli téma, přičemž třeba klidně propojí i problematiku hornictví s filozofií. A proč ne, když to celé v tomto crazy podání funguje?! Autor si dokáže dělat legraci úplně ze všeho, což asi ne každý divák skousne. Inscenace se může chlubit skvělou souhrou celého ansámblu, kterému herecky, ale i pěvecky vévodí M. Sedláček. Zábavná podívaná, jejíž humor ovšem ocení především kolečkovsky vyzrálejší jedinci, kteří se, sledujíc jeho tvorbu kontinuálně, už lecčehos nezaleknou. Chvílemi je to totiž opravdu silná „černá káva“.