PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3027)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 4.2.2019)
55% Inscenaci scházel sevřenější tvar, a především přesnější režijní vedení herců. O. Dvořák a M. Procházka sice dokázali svoje nelehké postavy "uhrát", nicméně zejména u Toma Ripleyho jsem postrádal věrohodnější vykreslení rozporuplnosti této postavy, což však bylo v tomto případě evidentně dáno jejím režijním uchopením. Nejvěrohodnější postavu s adekvátním vývojem tak vytvořila M. Hausnerová coby Marge. Vedlejší role pak byly režií odsouzeny pouze k figurkaření. Oceňuji výtvarné řešení a hudební složku.
(zadáno: 4.2.2019)
45% Na inscenaci se podepsalo dle mého názoru především mylné obsazení Z. Benešové do role Blanche, typově se totiž této postavě naprosto vzpírá. To byl také hlavní kámen úrazu, od něhož se odvíjelo další vnímání nejen jejího výkonu, ale i celé inscenace, které se nepodařilo dojít k meritu věci. Snad jen M. Vykus se aspoň na dosah přiblížil k postavě Stanleyho a L. Fischerová ke své Stelle. Inscenaci jako celek však vnímám rozpačitě.
(zadáno: 4.2.2019)
Modelová hra Homevideo má svoji neocenitelnou hodnotu. Ukazuje, jak lehkovážně nejmladší generace (ovšem v realitě rozhodně nejen ta) zachází se svými nejcitlivějšími osobními daty, jaký vztah má k intimitě, a jak díky sociálním sítím a liknavému přístupu dospělých může snadno dojít k velké lidské tragédii. O. Dvořák v hlavní roli provádí svoji postavu velkým vývojovým obloukem od bezstarostného teenagera k totálně deprivované osobnosti, na níž se osudově podepsala kyberšikana. Škoda, že Dvořákův výkon zeslabují vedlejší, režijně jen zběžně načrtnuté, postavy.
(zadáno: 4.2.2019)
75% Inscenaci vnímám jako jeden z možných způsobů směřování NS, s níž si vedení D. Špinara zatím nevědělo rady. Její nevábný prostor totiž přímo vybízí k podobným experimentům. Navštívil jsem druhou premiéru v den, kdy šel Národní třídou pochod proti "AB", což byla zajímavá přidaná hodnota. Vždyť i Návštěva dává nahlédnout do světa zmarněných lidských nadějí a deziluzí... J. Frič naštěstí inscenaci režíruje se sobě vlastním humorem a nadhledem, takže divák neodchází se zklíčeným pocitem, přestože mu do smíchu nad tím, kam listopadové ideály dospěly, rozhodně není. Herecky silné a přesvědčivé.
(zadáno: 1.2.2019)
Milý hudební doplněk náročného repertoáru DvŘ. Nostalgickému ohlédnutí za dobou "filmů pro pamětníky" dodala V. Žehrová příjemnou inscenační vizáž, kterou obohacuje občasnými bulvárnějšími informacemi o někdejších filmových idolech. Sehraná čtveřice účinkujících na sebe evidentně slyší, takže se adekvátně doplňuje a vytváří tu pravou "swingovou pohodu". Inscenace se sice do historie tohoto divadla nijak výrazněji nezapíše, nicméně svůj účel splňuje.
(zadáno: 1.2.2019)
B. Hančilová napsala hru zabývající se nebezpečím, které útočí na vybrané sociální skupiny obyvatel. Dříve se jednalo zejména o tzv. "šmejdy", dnes však toto riziko nabralo extrémnější podobu a atakuje nás velmi rafinovaně všemi možnými způsoby. Inscenace A. Bolfové se na tuto problematiku dívá odlehčenou formou, přesto se z ní nevytrácí její naléhavost. Zajímavou příležitost vnuka, který musí splňovat nejednoduché úkoly, jež na něj klade společnost a zaměstnavatel, a který je postaven před problém svého dědy, jenž se dostal do spárů radikálů, P. Buchta využil s přehledem. Herecky vyrovnané.
(zadáno: 1.2.2019)
75% Zdařilá dramatizace K. Tučkové, která sice mohla v první části pracovat s větší zkratkou, nicméně i tak se jí podařilo vytvořit adaptaci poskytující souboru zajímavé příležitosti. Reálie vesnického života byly vykresleny přesvědčivě, postrádal jsem jen větší důraz na Eliasovu genialitu, o níž se divák dozvídá často jen zprostředkovaně. D. Gombár vytvořil inscenaci s mnoha sugestivně zpracovanými scénami, která v druhé části graduje a přechází do strhujícího finále. Inscenaci herecky vévodí J. Erftemeijer, T. Červinek a A. Buršová. D. Gombár se se Švandovým divadlem nemohl rozloučit lépe.
(zadáno: 1.2.2019)
75% Inscenace je syntézou přirozeného herectví J. Ciny, který během osmdesáti minut zvládá udržet pozornost publika, suverénně interpretuje nelehké písně K. Marka, vede dialogy, monology, dokáže tvárně pracovat s hlasem, a detailně promyšlené výtvarně-režijní koncepce. Malý princ Studia Dva je pastvou pro oči, uši i duši. Malou pihou na kráse je snad jen počáteční přílišná akčnost hlavního hrdiny, kterou má na svědomí režie.
(zadáno: 1.2.2019)
Ani se mi nechce věřit, že ten samý autor napsat vynikající Sonátu pro lžíci. Dramatik se snaží divákovi sugerovat myšlenku, že jde o hru postihující završující životní etapu Heleny Rubenstein. Ano, jenže ji každou replikou bulvarizuje, aniž by se tuto osobnost snažil postihnout v širších souvislostech. Hra je pouze sledem výstupů, scén, jež na sebe kontinuálně nenavazují. Dost možná by zde pomohlo výrazné krácení a dramaturgické propojení scén, ovšem to by asi tvůrci narazili na autorská práva. Začarovaný kruh… Nejvěrohodněji zpracovaná postava pro mě zůstala E. Arden M. Steinsmasslové.
(zadáno: 1.2.2019)
65% Pro autory byla Trnkova Zahrada inspirací, tvůrci přiznávají, že jde o koláž jejich vzpomínek na dětství a na to, jak zahradu a její svět vnímali. Je pravdou, že se jim podařilo i v mém případě evokovat z mysli dávno vytěsněné vzpomínky, což považuji za největší klad této novinky, poněvadž podobně musí do jisté míry působit i na ostatní diváky. Problém vnímám v přehršli vjemů a nápadů, kterých se tvůrci nechtěli vzdát. Ani by nevadilo, že jsem některým nerozuměl, každý má své vzpomínky, s nimiž se druhý nemusí identifikovat, jen by chtělo některé více rozpracovat, i když na úkor jiných.
(zadáno: 31.1.2019)
Vždy se vyplatí dívat na značku agentury, pod níž je zájezdová komedie uváděna. V případě Pantheon production se mi osvědčilo, že i když jde o vyloženě odpočinkový titul, tvůrci k němu přistupují profesionálně a snaží se ho divákovi naservírovat, pokud možno, v co nejlepší kvalitě. To platí i v případě inscenace Nalevo od výtahu. Režisér P. Svojtka se sice snažil z textu vytěžit maximum humoru, vycházel však z daných situací a dbal na to, aby byl výsledek prost pitvořivých a neadekvátně přehrávaných momentů. Jedná se o kvalitní inscenaci vhodnou na pročištění hlavy od problémů všedního dne.
(zadáno: 31.1.2019)
Ano, jde o inscenaci, která je objektivně zpracována velmi profesionálně, herecky podle režijních instrukcí naplněná až po okraj, nicméně i přesto působí podivně sterilně. Ještě silnější rozpačitý dojem jsem měl z předešlého Snu v červeném domě. Dost možná se jedná o porodní bolesti nového směřování Divadla v Dlouhé, které léta pěstovalo úplně jinou poetiku, než se kterou je nyní konfrontováno (a s ním i diváci). Možná se ale také jedná jen o potíž autorských inscenací SKUTRu, poněvadž například u Čechovova Racka k onomu protnutí poetik došlo. Odpověď na tyto úvahy jistě přinesou další sezóny.
(zadáno: 31.1.2019)
Hru F. Zeller znám velmi dobře z opakovaného zhlédnutí verzí Divadla Letí a NDM. Hlavním problémem "diskové" verze je režijně-dramaturgická neukotvenost (nechci užít slova nepochopení), která z již tak nesnadného textu vytvořila chaotickou inscenaci, v níž se dalo jen stěží orientovat, navíc se z ní vytrácelo samotné poselství textu. Na druhou stranu mě mile překvapilo, že se studenti a studentky v tomto mumraji pohybovali celkem suverénně, a tak jsem aspoň s povděkem sledoval jednotlivé scény, které byly sice zdařile režijně zpracovány, ovšem v kontextu celku nefungovaly.
(zadáno: 31.1.2019)
Pustit se do dramatizace románu E. Hostovského vyžaduje pěknou dávku odvahy. Uvedení Cizince v Disku jistě není náhodné. Jedná se o téma v současné společnosti v souvislosti s problematikou migrantů opět silně rezonující. T. Loužnému se inscenací podařilo vystihnout pocity osamoceného muže, jemuž přes evidentní talent a vzdělání není kvůli vnějším vlivům dovoleno tvořit, ba ani vést plnohodnotný život. A. Langer dokázal stále se prohlubující beznaděj tohoto člověka vystihnout přesvědčivě. Expresivní pojetí vedlejších postav pak zvýraznilo fakt nemožnosti začlenění se do tohoto cizího světa.
(zadáno: 31.1.2019)
65% Zajímavý experiment, který je pro studenty herectví, ale i diváky, rozhodně v mnohém prospěšný, protože nenásilnou formou vybízí ke vzájemné komunikaci, tvorbě a přirozené interakci mezi účinkujícími a diváky. V pravém smyslu se nejedná o divadlo, nicméně při bližším zamyšlení se nad průběhem celého večera není od věci zalistovat v prvních kapitolách dějin divadla... Dost možná je každý z večerů úplně jiný, nicméně doporučuji návštěvu risknout a tento experimentální výlet podniknout.
(zadáno: 31.1.2019)
85% Režisér sáhl po vydařené Krobotově dramatizaci, s níž spolu s dramaturgií velice citlivě pracoval. Typově přesné obsazení všech tří stěžejních rolí Jana Dítěte, působivě jsou navíc ztvárněny scény, kdy si Janové předávají životní štafetu... Inscenace má spoustu silných momentů (i díky hudbě!), a ačkoli herci ztvárňují několik postav najednou, nejde o figurkaření. Toto nastudování vzdává hold jazyku B. Hrabala, jeho poetice, a zároveň v sobě zrcadlí naději i prostý fakt, že si každý musí ujít kus cesty, aby poznal a pochopil pravé životní hodnoty. Inscenace stojí za opakované zhlédnutí.
(zadáno: 31.1.2019)
Kouzlo této hudební komedie dávno odvál čas. Rozhodně nepaří mezi jiné muzikálové trvalky, které přežily svoji dobu vzniku (Starci na chmelu, Limonádový Joe či Noc na Karlštejně). Téma emancipace se za padesát let od vzniku filmu přece jen posunulo trochu do jiných (ano, často až nesmyslných) sfér. Uvedení kusu opodstatňuje jen hostování L. Pernetové v titulní roli, která postavu tramvajačky Marie dokázala suverénně provést její proměnou. A navíc je pro roli disponována i pěvecky. Z dramaturgického hlediska však spatřuji v uvádění podobných relikvií za sporné.
(zadáno: 31.1.2019)
Klasická fraška, s níž se v Příbrami vyrovnali se ctí. Autor tuto komedii překombinoval, takže některé situace vyznívají hodně nepravděpodobně, s čímž se u tohoto žánru ale musí počítat. O to víc jsem kdysi obdivoval režijně dramaturgické pojetí Slováckého divadla, které dokázalo tyto nevěrohodnosti zajímavým způsobem eliminovat. Příbramská inscenace patří v rámci žánru k tomu lepšímu, režie si umně poradila s gradujícím tempem komedie, které herci s velkým nasazením naplňují. Nejvíce zaujali F. Müller, I. Krmíčková a K. Fixová.
(zadáno: 31.1.2019)
Jsem sice názoru, že tento muzikál nepotřebuje přepisovat, aby jeho poselství rezonovalo i dnes, nicméně cesta, kterou se vydal Š. Caban mi je sympatická. Posunutí děje do současnosti je v mnoha ohledech nápadité, bohužel první část poznamenala absence dramaturga. Pořekadlo méně je někdy více v tomto případě platí. První část je tak díky různým odbočkám zbytečně zdlouhavá, dění po pauze však už nabere grády a spěje ke zdařilému finále. Je zajímavé sledovat generační obměnu Div. Kalich. Doplněná stávající parta mladými herci slibuje, že má Kalich zaděláno na další silnou muzikálovou generaci.
(zadáno: 30.1.2019)
75% Inscenace s názorem. Režie posunula dění do současnosti, čímž trefně poukázala na to, jak by se asi tito dva prokletí básníci vyrovnali s dnešní dobou a jak by se odrazila v jejich chování a jednání. V roli Verlaina překvapil přirozeně civilním projevem divadelní debutant M. Stropnický, jemuž lze vytknout snad jen občasnou horší výslovnost. Dění však opanoval D. Krejčík, který coby Rimbaud dokáže být provokativní, hysterický, dojemný, politováníhodný, ale i velmi nesnesitelný. Oba výtečně doplňuje S. Nováková v roli Verlainovy ženy. Z dalších složek výrazně upoutá hudba a light design.
(zadáno: 30.1.2019)
Dramatik a režisér J. Havelka na podkladě jedné klasické schůze SVJ vytvořil nejen zábavnou komedii s vycizelovanými dialogy, které na sebe bryskně navazují, přičemž jsou nositeli mnoha originálních "hlášek", ale zároveň prostřednictvím rozdílných lidských charakterů poukazuje na etiku současné společnosti, aniž by nějak moralizoval. Přesná souhra všech herců v obsazení je obdivuhodná, inscenace navíc hned na začátku nabere takové tempo, že diváka donese k závěru neskutečnou rychlostí. Jedna z nejlepších českých her za poslední roky. Už teď se těším na film.
(zadáno: 30.1.2019)
Gogolův Revizor je jedním z nemnoha textů, kterým se režisér může snad v jakékoli době vyjádřit k dnešku, může si s ním pohrávat, akcentovat rezonující témata, novátorsky vykládat charaktery postav, stavět je do současných kontextů, prostě se s textem různě "špičkovat". Bohužel tohle vše vinohradské inscenaci chybí. Takto jde jen o převyprávění notoricky známého příběhu o jedné záměně. Díky aspoň za solidní práci s herci, z nichž bych rád vyzdvihl O. Vlacha coby Osipa. Kostýmy dámské části obsazení patří do kolonky NEVER MORE!
(zadáno: 30.1.2019)
V posledních několika letech, kdy V. Klimáček začal chrlit jednu hru za druhou, se jeho texty hodně rozmělňují. Dramatik sice dokáže nahodit zajímavé téma, ovšem výsledku chybí propracovanost charakterů postav a situací, kterými se vyznačovaly dramata jako např. Komunismus. To platí i o hrách uváděných v jeho Divadle GUnaGU, výjimkou ale není ani Hrobníkova dcera (i když v DnV solidně inscenovaná). Všechny hry jsou navíc postiženy i jeho touhou za každou cenu do textů vpašovat humor, jenž se ději většinou vzpírá (činí tak snad ze strachu, že by na ně do soukromého divadla nikdo nepřišel?).
(zadáno: 5.12.2018)
85% Režijně precizně vystavěná inscenace, zdařilá i po výtvarné stránce. J. Pokorný text nepřepracovává k obrazu svému (jak k tomu většinou mívá tendence) "jen" vede herce, aby svým postavám vdechli patřičný punc „ujetosti“. Po celou dobu se hraje v mírné nadsázce, která tomuto cool příběhu vysloveně sluší. Režisér vynalézavě domýšlel i některé crazy scény, zvlášť pak v závěru. Těžko vyzdvihovat některý z výkonů, šlo o naprosto vyrovnané obsazení, v němž nebylo slabšího článku. Další z výborných inscenací Komorní scény Aréna.
