Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3027)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.1.2014)
75% Originální režijní pohled na starou dobrou známou klasiku, který však neopovrhuje původním textem, "jen" ho obohacuje o další rozměry a pohledy. Promyšlená koncepce, v níž žádné scény nepůsobí křečovitě, moderní háv inscenace je naprosto přirozený (včetně odkazů na klasická nastudování Hamletů v podobě muzeálních vitrín), stejně tak jako promyšlené přeskupení replik, které přebírají jiné postavy (hrobníci, herci aj). Nejvíce zaujmou zejména P. Děrgel, který zde podává zatím svůj nejlepší herecký výkon, dále pak P. Hřebíčková (přestože věkově není zcela adekvátně obsazena) a Z. Onufráková.
(zadáno: 22.1.2014)
85% Inscenace DNz přináší ještě o něco intenzivnější zážitek než verze z Reduty, což je možná dáno uzavřenějším prostorem pražského divadla. Jedna z nejlepších Mikuláškových prací, které rozhodně stojí za vidění. M. Spurná, alternující se s G. Mikulkovou, do obsazení bez problémů zapadla. Po předchozích strastiplných letech, jimiž DNz procházelo, jsou tyto inscenace doslova očistnou lázní. Dále viz hodnocení NDB - Reduta.
(zadáno: 22.1.2014)
Přehlídka bezbřehé divadelní invence, milého humoru a perfektní herecké souhry. Půvabnému vyprávění o tom, že by se měl život prožít co nejintenzivněji a nevzdávat ho ani po šedesátce, vévodí typově přesně obsazená J. Vlčková. Inscenace je jakousi "scénickou příběhovou koláží" vhodnou pro všechny věkové kategorie. Zážitek je umocněn živě produkovanou hudbou, přičemž výběr písní světových šlágrů (vtipnými českými texty je opatřil M. Hanuš) evokuje nejrůznější nálady, vzpomínky a spolu s výtvarnou složkou vytváří působivý celek. Babička v Dlouhé se prostě povedla.
(zadáno: 20.1.2014)
Výtečně napsaná zvolna gradující hra. Je zřejmé, že ji autoři psali pro konkrétní herce, díky jejichž vyrovnaným výkonům inscenace získává další rozměr. Zdůraznit ovšem přesto musím skvělý tandem Hlaváčková - Limr. Režie M. Glasera se soustředila nejen na preciznost herecké souhry, vybudování náležitě stísněné až hororové atmosféry, ale neponechala stranou ani šikovné vrstvení a pointování humorných situací, v nichž se ovšem vtip pokaždé mísí s příchutí hořkosti a někdy až hnusu. A přestože se smíchu nelze ubránit, jste si přesně vědomi, že byste se viděnému tak úplně smát neměli.
(zadáno: 5.1.2014)
75% Chytře napsaná hra pro nejmenší diváky. Inscenace Divadla loutek s textem smysluplně nakládala (režie je ujal samotný autor), do dění zapojovala i samotné děti. L. Sedláčkové a K. Růžičkovi se dařilo jejich pozornost plně zaměstnávat po celou hodinu, komunikace mezi oběma stranami byla navázána bez problémů a ve stejné intenzitě vydržela až do závěru. Souhra obou herců by si, řečeno školáckou hantýrkou, v žákajdě jistě vysloužila jedničku, stejně jako inscenace přirozeně atakující dětskou fantazii.
(zadáno: 30.12.2013)
Dramatik a režisér P. Zelenka si s "dejvičáky" prostě rozumí. Hlavní pozitivum tentokrát ovšem spatřuji v tom, že autor konečně opustil "velké cíle", kterými byly poznamenány jeho předchozí hry Ohrožené druhy a Očištění. Bez zbytečného moralizování a nesmyslného kupení všech možných témat přes sebe, tak sledujeme příběh akcentující problematiku alkoholismu na pozadí právě končící jedné éry dabingu. Hra se také vyznačuje návratem k humoru, pod jehož slupkou je ukryta tvrdá realita. Výborně sehraný tým herců přece jen trochu převyšují M. Myšička, H. Čermák a K. Melíšková. Třetí trefa do černého.
(zadáno: 29.12.2013)
75% Další z výborných Mikuláškových inscenací. Je opět nabitá nápady a originálně zobrazuje nejen normalizaci, ale i fakt, kam až tato doba dokázala zahnat lidi v jejich jednání. Zároveň tomu všemu dodává nadstavbu v tom, že klade důraz na takové lidské charakterové vlastnosti, které ze společnosti jen tak nevymizí. Celé dění je navíc prostoupeno trefným hořkým humorem. Škoda jen, že byl do projektu zakomponován monolog O. Hepnarové. Tato látka by si zasloužila podrobnější zpracování, tento zkratkovitý skeč působí spíš jako obhajoba vražedkyně. S režijní vizí si hodně porozuměla M. Sidonová.
(zadáno: 12.12.2013)
Zdařilá dramatizace byla základním východiskem pro vznik velmi dobré inscenace. Vlastně by se dalo říci, že výsledek v tomto případě závisí hlavně na tom, jak si porozumí hlavní představitel autistického chlapce Christophera s režisérem. V Brně k tomuto souznění došlo, a tak V. Blahuta s M. Tycem vytvořili intenzivní podívanou, která bez zbytečných laciností dokáže strhnout a divák může intenzivně prožívat dojímavý příběh plný humoru. Pro pointování úsměvných scén navíc dokázali oba pánové najít přesnou míru. A navíc pochvala za práci s "chórem" herců, kteří uvěřitelně ztvárnili různé postavy.
(zadáno: 30.11.2013)
Svěží a originální komedie, která ovšem rozhodně nepatří mezi laciné konverzačky. Pod zábavnou slupkou totiž v sobě skrývá životní pravdu, která už zase tak veselá není. A ten závěr... Pětice herců z Bezručů jede po celou dobu naplno - ať už se jedná o vynikající dvojici O. Brett a T. Vilišová či o skvěle přihrávající A. Čubu, S. Krupanskou nebo M. Harokovou. Režisérovi D. Špinarovi se spolu s dramaturgyní I. Smejkalovou podařilo vytvořit inscenaci, která aspiruje na zážitek sezóny. A D. Špinar má možnost se vydat ve své režijní cestě směrem, která by mu vyloženě slušela...
(zadáno: 5.11.2013)
85% Modelový typ hry s gradujícím dějem vyhroceným ad absurdum. A nebo, soudě dle směřování společnosti v posledních několika letech, taky možná ne... L. Engelová zvolila k realizaci dobrý klíč postavený na prolínání se rozhlasové nahrávky a divadla. Obě hlavní představitelky podávají na minimální ploše strhující výkony založené na "niterním herectví", jsou si naprosto rovnocenými partnerkami. Trefa do černého, co se týče výběru hry i obsazení. Už dlouho jsem neměl takové nutkání skočit z hlediště nějakému herci "po krku" jako D. Černé. Smekám, ta potvora se jí fakt povedla.
(zadáno: 25.10.2013)
85% Když tak přemýšlím, nepamatuji si, kdy jsem ve Švandově divadle viděl vydařenější kousek. Pod slupkou komedie, a že se člověk zasměje opravdu dostatečně, se totiž při hlubším zamyšlení skrývá i druhý plán, který už tak veselý není... M. Krátká vytvořila krásně kompaktní inscenaci, v níž běží vše ihned od začátku jako na drátkách. A nedojde ani k jednomu zaškobrtnutí, což má na svědomí pět hereček včele s P. Hřebíčkovou, B. Popkovou a E. Vrbkovou, jež „koučuje“ naprosto vynikající J. Šmíd v roli terapeuta.
(zadáno: 23.10.2013)
I přes jednoduchý příběh a tříhodinovou stopáž dokáže inscenace S. Moši zaujmout a nemá nudné prostoje. Režisér si je dobře vědom, co muzikál potřebuje, takže je stále se nač dívat - od výpravné scény, přes kostýmy až po perfektně zvládnutou choreografii. Jako celek působí inscenace velmi kompaktně, podobně lze hovořit o hudebním nastudování. I. Vaňková roli Alexandry zvládla se ctí, i když závěrečný tanec by přece jen scházelo zatančit s větší jistotou. O. Studénka v druhé části zápasil s hlasem, v herectví je občas topornější. Herci ve vedlejších rolích obstáli líp než ústřední dvojice.
(zadáno: 27.7.2013)
75% Výborný text, skvělé a především vyrovnané herecké výkony všech tří dam, navíc v parádním režijním balení kladoucím důraz na hereckou práci. Hodina a půl dobrého divadla.
(zadáno: 31.5.2013)
75% „Pártyové“ nekočičí provedení bylo osvěžující, poněvadž mě klasická inscenace v kočičích kožiších moc neoslovuje (samozřejmě nehovořím o hudební stránce). Díky polidštění došlo i k akcentaci jednotlivých příběhů, jež jsou na lidi dobře aplikovatelné. Nápad S. Moša výborně zpracoval a vytvořil perfektně fungující koncepci. Strhující choreografie, pečlivě zvolený light design a výtečné pěvecké výkony mimořádně vyrovnaného souboru přebijí i fakt, že je muzikál relativně bezdějový. Neodpustím si však přece jen poznamenat tři jména – A. Antalová, L. Kolář a A. Slanina. Takhle se dělá muzikál.
(zadáno: 24.5.2013)
Inscenace se silným nábojem byla režijně skvěle připravena. M. Němec na malém prostoru a s omezenými možnostmi technického rázu doslova vyčaroval originální koncepci, která zároveň i v mnohém pomáhala hlavnímu a jedinému protagonistovi J. Jankovskému. Detailně zpracovaná výtvarná složka a velmi pečlivě volené svícení tvořilo působivou atmosféru. J. Jankovský má dar udržet diváky po celou dobu představení v pozornosti a jeho pojetí samotného Werthera je v mnohém nápadité. Jen by si měl dávat větší pozor na výslovnost. Někdy slova zbytečně zašumlovává. Celkově ovšem nečekaně milé překvapení!
(zadáno: 17.5.2013)
Parádní hudební jízda napříč stoletím. Elegantní zábava a nesporný komediální talent Jar. Meduny dělají z představení zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Dobré nastudování písniček v přednesu všech tří aktérů navíc potěší i milovníky nostalgie. Dobrý nápad, dobrá realizace a super výsledek. A v tomto případě nevadilo ani rozdávání hašlerek, když došlo na songy od K. Hašlera. Jak je vidět, vkusně se dá podat cokoli, jen když se chce a když se to umí!
(zadáno: 17.5.2013)
Tak tohle mě vážně dostalo! Že by se po mnoha letech konečně objevilo nové autorské divadlo, které by navázalo na Cimrmany, Ypsilonku, Semafor... Kéž by, rozhodně k tomu má Cabaret Calembour skvěle nakročeno. Výtečné slovní hříčky M. Šotka baví po celou dobu představení, jsou nápadité, v každém ohledu originální. Šťastná konstelace hvězd zastihla režiséra i při výběru účinkujících, každému role sedne, nemusí se ani o píď zkracovat. Herecky všichni výborní, ale neodpustím si nejmenovat J. Suchého z Tábora, pro mě zde No.1. Škoda jen pomalého rozjezdu, jinak by hodnocení bylo ještě vyšší.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 25.4.2013)
Vytvořit na základě Deníku P. Juráčka podobně působivou inscenaci je skutečné umění. Už samotná dramatizace se velice povedla a pokud se k ní ještě přidá herecké nasazení a um pětice Mikulková, Bučková, Vyorálek, Hájek a Polášek v souhře s režijní koncepcí J. Mikuláška, jenž si potrpí na obrazovou propracovanost všech scén, je o zážitek postaráno. Detailně doslova až vypiplaná inscenace, která pravděpodobně nenechá nikoho, a to nejen kvůli osudu P. Juráčka, chladným.
(zadáno: 22.4.2013)
Nádherná podívaná, v níž obsah krásně souzněl s režijní formou. V. Morávek vytvořil úchvatnou inscenaci, v níž není místo, které by nezasáhlo divákovy smysly a pozornost. Režisér si nevystačil s klasickým jevištěm, hrálo se víceméně na všech místech divadla. Hudební doprovod přesný, výstižný, stejně jako skvělé kostýmy. Herecky vysoce nad standardem českého divadelnictví, chvílemi až akrobatické kreace herců byly naprosto vycizelované, dechberoucí. Působivé, podmanivé, děsivé... aneb zážitek, který ovšem přece jen v druhé části trošku ztrácel na síle místo toho, aby gradoval.
(zadáno: 17.4.2013)
Ukázka toho, jak by mělo vypadat rodinné představení, při němž se pobaví jak děti, tak dospěláci. To vše ozdobeno příjemnými písněmi s úsměvnými texty v pohádkové výpravě a s velmi vtipně zpracovanými kostýmy. Výborný M. Němec v travesti roli macechy. A ti trpaslíci! Rejpal D. Vitázka, Dřímal L. Vlčka nebo Šmudla V. Blahuty zaručeně pobaví. Prostě hudební pohádka tak jak má být.
(zadáno: 17.4.2013)
Výborně vystavěná inscenace s vysoce profesionálními hereckými, pěveckými a zejména tanečními výkony. Skvělá choreografie! Suverénní L. Janota, V. Matušovová a S. Janotová. Nejvíce ovšem oceňuji R. Jíchu, který pojal záporáckou postavu Ramóna velmi nejednoznačně, zcela se vyhnul jejímu černobílému pojetí. Hudba Gipsy Kings mě bavila, povedlo se i přebásnění textů, nešikovných obratů bylo slyšet pomálu. P. Gazdík prokázal i cit pro zanechání jemné nadsázky, která je zde nezbytnou nutností. Jinak by se totiž z muzikálu mohla stát poněkud trapná podívaná. Zorro byl naštěstí v dobrých rukou.
(zadáno: 22.3.2013)
Přesná ukázka toho, že přesunutí děje do současnosti s využitím nadsázky nepřekračující hranici vkusu může krásně fungovat i u tragédie jakou je Hamlet, z níž text vychází. Přestože se hrálo na jednodušší strunu, z představení bylo jasně zřetelné, že inscenátoři přesně vědí, proč si látku vybrali. Zajímavý pohled na generační problémy a potíže s dospíváním. Teenagerovské pojetí mě bavilo, oceňuji skvělý výkon M. Hajna, ale i ostatních herců, jejichž nasazení bylo maximálně vyrovnané.