PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3027)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.9.2018)
Pokus tvůrců vytvořit projekt na způsob německého apelativního divadla nevyšel. Na vině je především dramaturgicko-režijní koncepce, která nedokázala inscenaci dodat patřičné tempo a hlavně pro tento divadelní tvar nutnou stimulaci, která by neustále atakovala pozornost diváků. Je však otázkou, zda se prvopočátek problému nenachází už u samotného textu. Jde o nešťastný počin s ještě nešťastným závěrem v podobě trapného momentu zpěvu státní hymny. Zbyhoň! měl ovšem i jedno velké pozitivum. Bylo zajímavé vidět herce ND zase v úplně nových polohách, v nichž v mezích možností inscenace obstáli.
(zadáno: 11.9.2018)
Inscenace, jíž dominuje naprostá sehranost ústřední trojice Děrgel, Příkazký, Fialová. Především pak L. Příkazký zvládl nastudování nelehké choreografie s přehledem. Jeho ohebnost, navíc jím ještě vtipně prezentovaná, přináší nejvděčnější chvíle představení. Nenápadná režie J. Dulavy, která divákům připravila i několik naoko „mimoděčných“ situací, se soustředila na herce a na vygradování jednotlivých komediálních situací. Dobrý pocit z celku podtrhuje i „nešizená“ výprava. Snad jen závěr mohl být zpracován o něco svižněji a nápaditěji. I tak se však jedná o zábavnou a nepodbízivou inscenaci.
(zadáno: 9.9.2018)
Pěkně zpracovaná fraška, která ctí žánr. Prim v ní hrají R. Štabrňák, jenž se zcela vyrovná svému předchůdci I. Trojanovi z inscenace DnV, a F. Blažek v hlavní dvojroli. Z dalšího obsazení herecky nejvíce zaujme L. Pernetová, která svoji postavu obdařila smyslem pro trefnou pointu. Podobně jako v příbramské verzi si režisér M. Schejbal nevěděl moc rady se služebnými, jejichž výstupy patří k slabším místům inscenace. Nevhodné obsazení J. Schneiderové do jedné z hlavních rolí. Její výkon sice lze považovat za solidní, nicméně herečka nemá přirozený komediální talent. Celkově dobrá letní zábava.
(zadáno: 9.9.2018)
65% Inscenace M. Pecka je velmi poetická, k čemuž přispívají písně a hudba R. Mankoveckého a jejich náležitě procítěná interpretace M. Dobrovolné. Další zdařilou složkou jsou loutky zcela přirozeně zakomponované do celku, jež přinášejí působivé možnosti proměn lidí v jiné bytosti. L. Špiner a M. Němec zdařile přecházeli z jedné postavy do druhé, přičemž dokázali zůstat zábavní, přestože některé scény měly hodně dojemný nádech. Inscenace by sice snesla krácení, dokážu si představit i vyrovnanější herecké obsazení, jako celek je však důstojným příspěvkem do repertoáru městského divadla.
(zadáno: 9.9.2018)
65% Divadelní adaptace povídky by si zasloužila cílenější dramaturgický zásah, zejména co se týče vedlejších postav, které dění spíše rozmělňovaly, než aby byly přidanou hodnotou. Nebo by stačilo jejich ztvárnění pojmout méně afektovaně. Coby Charlie přesvědčil V. Stojan, jenž si s nelehkou rolí poradil s lehkostí, i když se mu spolu s režisérem nepodařilo nalézt zcela adekvátní hereckou polohu pro chlapcovo postižení. Nápaditá výprava A. Szturcové a hudba L. Marečka. Dále zaujali J. Posníková a M. Tlapák, který na malém prostoru vytvořil postavu, která dokáže na diváka velmi emočně zapůsobit.
(zadáno: 9.9.2018)
Inscenace vonící po víně má vůni neodolatelnou, která i v centru Prahy navodí atmosféru staré dobré venkovské pospolitosti. Během hodinového vyprávění dojde na spoustu historek, které dramaturgicky drží pohromadě. E. Elsnerová, A. Jastraban i nejmladší z trojice D. Ondráček mají dar vyprávět, ale i povídat si s diváky, ač k žádné velké interakci (vyjma koštu) nedochází. Jde o veskrze příjemnou hodinku, která jistě ovlivní divákovu náladu na celý zbytek večera.
(zadáno: 9.9.2018)
35% Na inscenace dvojice Krausová-Roden chodí určitá cílová skupina diváků. Druhý díl navazující na Sex pro pokročilé je textově zdařilejší, stejně tak i J. Krausová více drží na uzdě své "hlasové emoční vzlety". Navíc oceňuji její pevné nervy, kdy musí během představení stále reagovat na K. Rodena, který přeskakuje repliky, odpovídá její postavě na jiné otázky, které teprve přijdou, a herečka musí adekvátně řešit dané situace a představení i svého partnera vracet, aby se divák v dění na jevišti orientoval. Klobouk dolů! Prim však v představení hrála ve své roli naprosto přesná K. Nováková.
(zadáno: 9.9.2018)
Inscenace vyniká zejména režijní imaginací. Především práce s prostorem, světelný design i působivá hudba přispěly k vytvoření neopakovatelné autentické atmosféry. Ta následně zprostředkovala nenásilné prolnutí světa živých a již dávno zesnulých, jejichž duše se vracejí, aby vyřešily (nejen) své dávné problémy mající nadčasový přesah. Do příběhu Faidry byla rozpracována linka prosebnic. Jazyk A. Saavedry se s hrou M. Carr zajímavě vřele doplňuje, jen občasná klišé o uprchlících a současné situaci vyznívají trochu lacině. Herecky, zvlášť pak od T. Vilišové a V. Vašáka, více než naplněné.
(zadáno: 22.8.2018)
T. Bernhardovi se v DNz daří. Po třech někdejších slavných inscenacích nyní nové vedení přišlo se zdařilou dramatizací D. Viceníkové a J. Mikuláška, kterou na tuto trojici navazuje. Tvůrcům se podařilo zdivadelnit román téměř dokonalým způsobem, navíc oceňuji jejich smysl pro trefnou „českou aktualizaci“, čímž inscenaci zásadním způsobem obohatili. Téma přetvářky, snobství a pozérství se zvoleným režijním konceptem podařilo vystihnout velice trefně. Podobným způsobem lze hovořit o zcela vyrovnaných hereckých výkonech, jimž dominují zejména H. Hájek a M. Sidonová, ale také o výpravě M. Cpina.
(zadáno: 10.8.2018)
65% Kvalitní odpočinková produkce, která se v letním období nevidí často. Div. Ungelt si dokáže i při volbě takového titulu zachovat tvář respektované soukromé divadelní scény, jež se vyvaruje uvádění inscenačních taškařic. V. Maškové se podařilo z románu vytvořit poutavý divadelní text, který režie zpracovala s důrazem na atmosféru 30. let min. století. Herecky vyrovnané, uznání si zaslouží J. Hána a J. Nosek, kteří ztvárnili několik postav, přičemž se vyhnuli přehrávání, k němuž podobné role svádějí. Příjemná podívaná, která může dodat lidem procházejícím nelehkým období života na optimismu.
(zadáno: 9.8.2018)
Jemný příběh o nedocenitelné síle obyčejné vřelé lidskosti sice v režii J. Nováka inscenačně místy pokulhával, nicméně tyto slabiny dokázali zamaskovat zejména C. Mayerová v hlavní roli vdovy Bregmanové, ale i sehraná dvojice mladých herců E. Jansová a R. Hájek. Výběr textu se přesně strefuje do cílové skupiny Divadla U Valšů, přičemž ani mladší divák nebude především díky solidnímu herectví a živým dialogům překladu M. Kotrouše návštěvy litovat.
(zadáno: 9.8.2018)
Špatný výkon S. Stašové, která s každou další premiérou sklouzává ke stále větší a větší herecké povrchnosti. Inscenace "Vězně" je už hodně za hranicí dobrého vkusu. Herečka se po jevišti pohybuje nekoordinovaně, repliky pouze "vyštěkává", o promyšleném logickém rámci postavy nelze vůbec hovořit. Režijně je inscenace pouze lehce nahozená, její stavba není promyšlená, což u jména režiséra V. Strniska zamrzí. Kéž by se S. Stašová vzdala svých dramaturgických (a možná i režijních) tendencí a vrátila se k opravdovému herectví, které vždy bylo její silnou stránkou. Ona i diváci by si to zasloužili.
(zadáno: 9.8.2018)
65% Inscenace opírající se o bulvární, nicméně kvalitně napsaný text kladoucí důraz na hodnoty, jež z dnešního světa pomalu mizí. I proto je uvedení hry opodstatněné. M. Adamczyk v roli Harolda vytvořil půvabnou postavu mladíka, který se svérázným způsobem začíná konfrontovat se světem a hlavně sám se sebou. Svým zkázněným výkonem inscenaci dominuje. Za zmínku stojí i Haroldova matka, kterou přesvědčivě vystihla S. Postlerová, stejně tak jako Š. Vaculíková s citem pro míru zvládla uhrát komediální výstupy tří "nevěst". Jen škoda řečové manýry H. Maciuchové, působí nemístně a k Maude se nehodí.
(zadáno: 7.8.2018)
75% Text Z. Jecelína pracuje se zkratkou, obsahuje patřičně dramatické scény, s nimiž si režisér dokázal s lehkostí poradit. Za vrchol představení považuji scénu, ve které uvedl do prostoru OH devět ještěrů najednou. Choreografie tohoto výstupu dokázala skloubit pocity úžasu, napětí i humoru. Zpracování loutek ještěrů patří k zásadním kladům inscenace. Písně D. Hlaváče jsou příjemné na poslech, texty H. Kebrtové hýří humorem. Tvůrci dokázali namíchat koktejl zábavy pro všechny, takže se v hledišti nenudí, soudě dle osobní zkušenosti, žádný z členů rodiny. Škoda jen příliš dlouhé expozice.
(zadáno: 7.8.2018)
Tři setkání jednoho páru v jednom apartmá odehrávající se při třech významných událostech této dvojice v průběhu pěti desítek let. Setkání divák sleduje paralelně, čímž dochází k situacím, že v jeden moment spatřuje postavu ve třech provedeních najednou i s jejími vzájemnými reakcemi na vyřčená slova, na něž člověk někdy čeká i desítky let, než pochopí, co pro něj v daný moment znamenala. Režie klade důraz na mimiku, gesta, pohledy, čímž tuto devízu textu akcentuje. Přesto by inscenace snesla krácení, některé scény působí rozvláčně. Herecky vyrovnané, nejvíce zaujali P. Janečková a J. Láska.
(zadáno: 22.5.2018)
Přestože J. Fanta nemá tolik hereckých zkušeností, postavu životem nadšeného mladíka, který potkává svoji vysněnou lásku, ale také zklamaného, strachem zmítaného a deziluzí trpícího kluka, vystihl věrohodně. Určitá zaváhání v momentech, kdy má přecházet v dialozích z jedné postavy na druhou, přisuzuji právě jeho menším jevištním zkušenostem. To se však reprízami poddá. Lépe se mu dařilo v monolozích. Velkou zásluhu na pozitivním dojmu z inscenace má režie L. Pečenky, který inscenaci udal správné tempo, oceňuji jeho práci s detaily a zdařile vybraný hudební podkres. Pěkně vystavěný závěr.
(zadáno: 15.5.2018)
75% Na inscenaci je zřejmé, že má O. Sokol zkušenosti s hrami M. McDonagha. Smysl pro trefné pointování černého humoru, který nesnižuje napětí příběhu, využil i u Misery. Z. Adamovská měla možnost si vyzkoušet herecké polohy, s nimiž na divadle tolik nepracovala. Vytvořila uvěřitelnou postavu, jejíž narušená psychika postupně ovládá veškeré jednání vedoucí až k úplnému rozkladu racionálního uvažování. V exponovaných chvílích záchvatů zuřivosti je věrohodná, jde z ní strach, ale přitom vzbuzuje občas až lítost. S nelehkou úlohou fanynkou týraného spisovatele si s lehkostí poradil P. Štěpánek.
(zadáno: 8.5.2018)
Důstojné pokračování zdařilého muzikálu Kapka medu pro Verunku. Dvojka má však větší hudební potenciál i žánrové rozpětí písní, z nichž si každý svůj song určitě vybere. Pěkné a vtipné písňové texty, snad jen příběhově mohl být muzikál dotaženější a o něco zajímavější. Z hereckého obsazení nejvíc vyniká P. Strenáčik v roli záporáka, dále pak J. Vlas a M. Nosková. Muzikálové inscenace Pixa production vnímám jako značku jisté kvality, které i k dětskému divákovi vždy přistupují s patřičným respektem. Je to nedocenitelná hodnota, protože výchova k cítění vkusného divadla je dnes hodně zapotřebí.
(zadáno: 8.5.2018)
Autorka divadelního hitu Mikve H. Galron vstoupila na česká jeviště se svojí další hrou, která je však o dvě třídy slabší než zmiňovaná hitovka. Dramatička do textu koncentrovala snad všechna klišé a obehrané rodinné vztahové situace, které byly na divadle již nesčetněkrát ztvárněny. Režisér P. Svojtka sice zkoušel vymyslet různé fígle, jak hře pomoci, nicméně slabiny textu jsou tak fatální, že například ani kabaretní zarámování inscenace výsledku výrazněji nenapomohlo. Nasazení hry vnímám především jako dramaturgický omyl.
(zadáno: 7.5.2018)
Inscenace má čtyři nepřehlédnutelné klady – smysl pro humor tvůrců, umění pointovat nahozené skeče, použití aktuálního (nejen) politického dění za účelem vkusně podaného vtipu a herecká souhra. Díky tomu vznikla akcí nabitá hodinka, kdy si to balábile na jevišti divák spolu s účinkujícími tak nějak příjemně užívá. Ovšem tvářit se, že vzniklo dílo se závažným přesahem, by nebylo fér. To však autoři myslím ani nezamýšleli. Jako zábava to ale funguje náramně.
(zadáno: 7.5.2018)
75% Představení Prodané nevěsty rámující pohled na zásadní okamžiky českých dějin. Možná se někomu může zdát tento nápad jako neoriginální, ovšem v podání týmu nového ročníku KALDu se neoriginality nikdo bát nemusí. Tvůrci se totiž vyhnuli klasickým klišé typu „cinkání klíčů“ apod. Průlet sto padesáti lety naší historie má ve ztvárnění mladých herců (jejichž výkony jsou překvapivě vyrovnané) švih, spád, baví a rozhodně není laciným retrem. Vypravěč J. Štěpnička inscenaci výtečně zceluje a dává mu další přidanou hodnotu. Tento ročník si první absolventskou inscenací nastavil laťku hodně vysoko.
(zadáno: 7.5.2018)
65% Razantní zkrácení textu komedii pomohlo, vlastně v ní nic zásadního nechybí, navíc tím představení získalo svižnější tempo. Obsazení V. Tobrmana do role pianisty má sice své kouzlo a punc autentičnosti, nicméně zkušenější herec by z této role mohl vytvořit výraznější postavu, která by byla zpěvaččiným opravdovým partnerem. J. Sedláčková v roli Florence prochází děním sebejistě, její výkon je soustředěný a (ne)pěvecké výstupy podává až s lišáckým klidem. Je to opravdu zábavná podívaná, o kterou se vyjma režiséra J. Hřebejka zasloužili i M. Pleštilová, L. Švormová a J. Hrušínský.
(zadáno: 7.5.2018)
Nejnovější premiéru Studia Ypsilon lze označit za průšvih sezóny. Ypsilonská verze Jezinek a bezinek se totiž minula všemu, co lze označit přízviskem vkusný. Dramaturgicko-režijní selhání se podepsalo i na hereckých výkonech, které ve většině případů nedosahovaly ani slušného podprůměru (snad jen vyjma Z. Kronerové). Dada hudební vložky působily jako pověstná pěst na oko, dějové odbočky jakbysmet. Tak velký přešlap doprovázený odlivem diváků o pauze jsem v Ypsilonce ještě neviděl. Tohle se opravdu hodně nepovedlo.
(zadáno: 7.5.2018)
Muzikálová bída. To, co bylo k vidění v Tipsport aréně, bohužel s divadlem nemělo nic společného. Jsem zastáncem názoru, že pokud produkci provázejí zásadní potíže, je lepší ji odpískat, než uvést inscenaci, kde nefunguje téměř nic. Co říci na to, když se evidentně snažící účinkující na jevišti potácejí režijně nezkoordinovaní, když je celá výprava koupená zřejmě v čínském obchodě, když produkce nechá při premiéře mezi účinkujícími pobíhat fotografa, když se hraje v tak nevábném prostředí, když produkce není s to nechat v hale vyvěsit obsazení… Takhle se muzikálové divadlo prostě nedělá.
(zadáno: 7.5.2018)
75% Velkým kladem inscenace je hudební nastudování. Kapela s osmi hudebníky si dokázala s písněmi pohrát, přizpůsobit je skromnějším možnostem, ale přitom vytvořila plnohodnotný hudební zážitek. Vyrovnané herecké obsazení, z něhož bych vyzdvihl M. Sikorovou, jež zbytečně postavu Audrey nepřehrávala, P. Borovce, který přesně vystihl postavu nesmělého outsidera Seymoura (jako nováček v muzikálu si vedl solidně i v této disciplíně) a T. Lněničku v rolích šíleného pacienta a masožravky. P. Gazdíkovi se podruhé podařilo vstoupit do téže řeky, snad jen té nadsázky mohlo být na jevišti vidět víc.
