Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3026)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 26.3.2024)
Zinscenované dopisy prarodičů B. Parkanové v autorské režii působily křehce, navíc byly poskládány tak, aby si divák mohl udělat představu o vývoji jejich vztahu. V druhé části se prolínají dopisy s deníkovými záznamy Luďka psané v psychiatrické léčebně, což chvílemi působí matoucím dojmem. Velkou devízou bylo ztrojení postavy Evy v podání hereček různých generací. Nicméně bylo by mylné se domnívat, že každá bude ztvárňovat Evu adekvátní jejímu věku, režie s tímto konceptem pracuje tvárněji. Herecky vyrovnaná inscenace s působivou scénou sice nebude mainstreamově stravitelná, nicméně je i přes svoji zdánlivou jednoduchost divadelně poutavá.
(zadáno: 26.3.2024)
Autor a režisér A. Doležal napsal prequel k příběhům o Sherlockovi Holmesovi, který je úsměvnou podívanou umně pracující s atmosférou konce 19. století. Hojně využívá točny, velkou zásluhu na dynamice inscenace má i zdařilá choreografie M. Packa a hudba P. Zemana. T. V. Hron je v roli mladičkého Sherlocka uvěřitelný, náročné „vysvětlovací“ repliky podává s lehkostí, takže nenudí. Bohužel pojetí některých rolí a scén je až moc přestylizované, téměř křečovitě přehrávané. Bylo by dobré, kdyby aspoň pojetí postav působilo kompaktněji. Nicméně inscenace má dar příjemně pobavit, což bylo myslím i jejím hlavním úkolem, jemuž dostála.
(zadáno: 26.3.2024)
55 % J. Havelka Čechovův text razantně vykostil, takže zůstalo jen jeho torzo. Jak většinou volám po škrtech podobně dlouhých her, v tomto případě se škrtalo až příliš. Z výsledné inscenace nebylo zřejmé, o čem, o kom a proč se hraje. Jediným zajímavým scénickým nápadem byla práce s neustále se zdvihající nakloněnou rovinou jeviště, po níž ovšem měli herci (nejen v závěru) potíže se pohybovat. Výtvarně působivá podívaná, zbytečně dlouhé hudební předěly a solidní herecké výkony adekvátní dramaturgicky okleštěným charakterům. I tak by se dala inscenace popsat. Je otázkou, jakou přidanou hodnotu mělo toto nastudování přinést. Já ji neodhalil.
(zadáno: 26.3.2024)
"Mašinková" pohádka pro děti je koncipovaná tak, aby si v ní i mnohem mladší diváci našli věci, které je zaujmou. A funguje to, což bylo na sledované repríze vidět. K. Nohýnek a pečlivě vystavěná inscenace, jež stále něčím atakuje dětskou pozornost, mají v sobě dar zklidnit i opravdu velké neposedy. Hravé, nápadité a zábavné nastudování je pro všechny generace dětí od narození až po stáří.
(zadáno: 26.3.2024)
Po zhlédnutí inscenace jsem odcházel s mnoha otázkami. Čím si hra kdysi vysloužila nominaci na Cenu L. Oliviera, šlo snad o tak slabý ročník? Čím dramaturgii text zaujal, že se ji divadlo rozhodlo uvést? Proč dialogy působí tak nepřirozeně, že i dobří herci vypadají na jevišti jako kdyby šlo o jejich první zkušenost s divadlem? Proč musel O. Veselý ve stylizaci neúspěšného imitátora E. Presleyho zpívat písně celé? Čím měla být inscenace přínosná pro diváky, herce a repertoár divadla? Ani na jednu z výše položených otázek jsem dodnes nenašel odpověď… Podobná hra, potažmo inscenace, by se na tak prestižní divadelní scéně neměla objevit.
(zadáno: 26.2.2024)
Režisér D. Hrbek spolu se svým inscenačním týmem vytvořil perfektní komediální inscenaci, která hýří úžasným humorem, jenž rozhodně není prvoplánový, přičemž z ní čiší hořké podtóny narážející na prapodivné názory naší současné politické garnitury... Inscenaci vévodí F. Rajmont, jehož výkonu nelze nic vytknout. V roli Albina vyváženě balancuje na hranici, kdy je jím ztvárněná zženštilost vtipná, nikoli trapná. Pevně věřím, že se mu s reprízami podaří tuto laťku udržet. Z dalších výkonů bych rád zmínil T. Petříka, J. Mansfelda a M. Krause, který do souboru ŠD neskutečně přirozeně zapadl. Pokud smích prodlužuje život, mám pár let navíc. Díky!
(zadáno: 18.2.2024)
V rámci žánru thrilleru jde o zdařilou inscenaci poučeně pracující se stupňujícím se napětím. R. Goščíková v roli oběti vytvořila uvěřitelnou postavu, jež musí adekvátním způsobem reagovat na nepředvídatelné jednání psychopata, který jí pod záminkou vnikl do bytu. Toho adekvátním způsobem ztvárnil J. Fanta lehce si pohrávající s různými tvářemi této duševně nemocné osobnosti. Herec by snad jen mohl trochu ubrat na hlasitosti svého projevu. Napínavá inscenace dávkovaná občasným humorem mě oslovila.
(zadáno: 15.1.2024)
65 %. Dobrý výběr hry, jejíž téma se dotýká (nejen) třicátníků. Zaujala mě zejména výborná první část nesoucí se v duchu bezstarostného životního mejdanu (skvělá hudba M. Štrunce), kterou střídá bohužel místy zbytečně zacyklená druhá vážnější část (hlavně v bolestínských promluvách hlavní postavy). Zde spatřuji zásadní dramaturgický problém. Radost pohledět byla na sehraný tým mladých herců Činoherního klubu, jimž suverénně vévodil J. Burýšek. Do angažmá se lépe uvést nemohl. Škoda, že tuto skvělou hereckou souhru strhává dolů nepřesvědčivé herecko-režijní pojetí babičky. V tomto balení by bylo lepší dané scény z inscenace raději vyškrtnout.
(zadáno: 15.1.2024)
55 % Dramaturgie Slováckého divadla tentokrát neměla šťastnou ruku ve volbě komediálního titulu. Eufemisticky řečeno jde o nepříliš chytrou hru plnou nepravděpodobných situací a postav, které jednají nelogicky. Na druhou stranu je alespoň solidně zahraná, takže ji lze považovat za relativně obstojný provozní artikl. Herecky nejvíce zaujal Z. Trčálek v roli distingovaného komorníka Perkinse.
(zadáno: 15.12.2023)
O. Kepka má díky svým bohatým rozhlasovým zkušenostem dar pracovat s hlasem a přitáhnout jím pozornost. Navíc dbá na dikci, jeho přednes je velmi sofistikovaný. V pořadu přibližuje na základě dialogu se svým synovcem osobnost F. Peroutky a samozřejmě dojde i na hercova milovaného K. Čapka. Ve zmiňovaném dialogu ovšem spatřuji jedinou slabinu - postava synovce má spoustu replik, jimiž doslova volala po jevištním ztvárnění. Taneční výstupy zdařile podkreslovaly atmosféru doby. Inscenace, která má právě ve Viole své opodstatněné místo.
(zadáno: 15.12.2023)
Očistná lázeň pro duši. Během představení si divák spolu s oběma postavami projde emočně náročnou cestou k relativnímu smíření se s osudem, který jim nebyl zrovna dvakrát nakloněn… Kdybych nechtěl použít zprofanované sousloví „herecký koncert“, duel J. Čvančarové a D. Krejčíka bych jím označil. Vlaštovka je pro mě výsostně herecké divadlo se silným příběhem napsaným na základě skutečnosti, které nechá jen málokoho chladným. Rozhodně doporučuji k návštěvě.
(zadáno: 15.12.2023)
Svérázná groteskní interpretace původní „singspielové“ verze Smetanovy opery na libreto K. Sabiny. Soubor se vizi J. Krofty podvolil, víceméně každý z herců precizně vytvořil figuru, jež souzněla s režijní koncepcí. Nejsem si ovšem jistý, zda právě tento inscenační klíč je nosný a hlavně smysluplný. Nejvíc mám v tomto směru pochybnosti o výkladu postavy Jeníka (o Vaškovi nemluvě). Oceňuji velmi dobré hudební nastudování, výtvarnou složku inscenace a práci s projekcí. Trošku se však zamýšlím nad dramaturgickou volbou titulu, vyjma blížícího se Smetanova výročí mě jiný důvod k uvedení nenapadá. Pětašedesátiminutová inscenace mě minula.
(zadáno: 15.12.2023)
Solidní dramatizace, která se soustředí především na romantickou linku románu, a i když spoustu situací zbytečně zjednodušuje, paradoxně otevírá hercům zajímavé možnosti pro vytvoření nejednoznačných charakterů. P. Gazdík nastudoval mainstreamovou inscenaci, která má spád, drží si po celou dobu tempo a soubor MdB představuje ve dobrém světle. Už dlouho jsem zde neviděl činohru, která by mě podobně herecky oslovila. Za všechny bych určitě jmenoval J. Brožka a K. Daňhelovou.
(zadáno: 14.12.2023)
Inscenační DADA bez smysluplné režijní koncepce, v níž by se jednotlivé složky jako je hudba, scéna a kostýmy propojovaly. Opak je v tomto případě pravdou... V podobném duchu lze hovořit i o hereckých výkonech, které sice solitérně nejsou špatné, ale jako by v celkovém kontextu vypadly z cyklu "Každý pes, jiná ves". Režisér R. Polák se s touto látkou nepotkal.
(zadáno: 14.12.2023)
Dramatik I. Vyrypajev ani režisérka K. Jandáčková neměli svůj den. Přestože mě jejich předchozí práce zaujaly, spojení obou osobností dle mého názoru nebylo šťastné. Překombinovaná hra v překombinované režii mě i přes relativně krátkou délku sta minut dost nudila a v mnohých chvílích působila zmateně. Bohužel i nové vedení nedokáže odhadnout zacílení inscenace, která by se v tomto případě mnohem více hodila na Novou scénu. S prostorem Stavovského divadla se míjí. Herecky naplněné, určitě musím zmínit výborného R. Máchu i P. Štorkovou. Poznámka na závěr: Ačkoli chápu výstup hasičů, inscenační provedení je za hranicí (ne) chtěné trapnosti...
(zadáno: 7.10.2023)
Inscenace šlape kvalitou na paty někdejšímu nastudování P. Svojtky v Divadle Rokoko s J. Vlasákem v hlavní roli. I v DPB našli adekvátního představitele hlavní role N. Lichého, jenž přesvědčivě provází svoji postavu degenerativním procesem choroby, který s sebou Alzheimer nese. Možná bych vytkl režii, že nekladla přece jen ještě o něco větší důraz na komplexnější proměnu osobnosti, nicméně i v tomto podání a za přispění M. Harokové přinesla inscenace silný divácký zážitek, s nímž se musí každý divák po odchodu z divadla vyrovnat po svém…
(zadáno: 7.10.2023)
Černočerná groteska situovaná do východních Čech si jistě najde mnoho příznivců, zvláště když je, až na závěrečný výstup Zory Valchařové-Poulové, víceméně slušně dramaticky vystavěna a profesionálně odehrána i zrežírována. Jde o solidní provozní titul, jehož humor mě osobně neoslovil, nicméně dokážu ocenit zručnost, s jakou tvůrci inscenaci nastudovali. Z obsazení mi v paměti asi i po letech zůstane především výkon L. Loubalové, a to nejen díky překvapivému výstupu její postavy v závěru.
(zadáno: 7.10.2023)
Režisér M. Tyc se s McDonaghovou hrou potkal. Velkou zásluhu na dobrém výsledku má vyjma režiséra hlavně představitel titulní role, hostující J. Rezek. Fyzicky obdivuhodný výkon, kdy jím hrané postižení vypadalo naprosto věrohodně, herec se pohyboval po jevišti s naprostou suverenitou a ani jednou z role nevypadl. Vytvořil dvojlomnou postavu, kterou je možné litovat, ale zároveň dal v úměrné míře promlouvat i jejím negativním vlastnostem. Za poslední sezony se Horácké divadlo proměňuje, herci jako by ožili, a i z menších rolí dokáží vytvořit figury, na něž se nezapomíná. Takto lze hovořit o celém obsazení. Těším se na další premiéry.
(zadáno: 7.10.2023)
Další z výborných textů T. Dianišky, jenž mě nepřestane překvapovat svojí invencí, s níž nachází další a další témata, která by bylo možné uchopit a inscenovat. Zdivadelněný blog „ženy filmového kritika“ je toho dalším důkazem. Autor a režisér spolu s herci J. Albrechtem a zejména výtečnou B. Kubátovou vytvořili šmrncovní inscenaci, která sice především baví, ale v podtextu zároveň cítíte i druhý, a už ne tak veselý podtón. Palmovka má na repertoáru další hit. Vlastně mě zaráží, že tato novinka nebyla hned koncipovaná pro velkou scénu. Dle mého názoru tam za pár měsíců stejně díky zájmu diváků skončí jako její předchůdkyně…
(zadáno: 6.10.2023)
Příjemná muzikálová oddechovka, která jistě potěší zejména fanoušky L. Bílé. Nutno ovšem podotknout, že se zpěvačka neuchyluje k prvoplánovým vtípkům, nevystupuje z role (aspoň na repríze 1. 10. tomu tak nebylo) a snaží se postavu komplexně tvarovat. Z dalšího obsazení určitě stojí za zmínku M. Schimmerová či D. Ratajský, nicméně i ostatní účinkující, ať již jde o P. Pechu, K. Pechovou či M. Schreinera, odvedli velmi slušnou práci v mnoha vedlejších rolích. Muzikál přináší hned několik libozvučných melodií a tentokrát od A. Nováka překvapivě i relativně solidně přebásněné libreto a texty písní.
(zadáno: 6.10.2023)
Dramatik P. Marber už zřejmě většího úspěchu, než hrou Na dotek nedosáhne. FC Rudý lev je poměrně zručně napsaný text skýtající slušné herecké party, kterých se kašparovský trojlístek v podání J. Potměšil, M. Tichý a především výborný J. Zadražil chopil s gustem, nicméně slabiny hry v podobě chatrnějších dialogů a zejména dramatičnosti ani výše zmiňovaní nedokázali zamaskovat. Určitě bych si však dokázal představit zacílenější režii, která by více tnula do živého, aby ve výsledku nebyla hra víceméně jen o fotbale, ale spíš o lidských charakterech…
(zadáno: 6.10.2023)
Představení se hraje 80 minut bez pauzy, přičemž během první (delší) části se v inscenované přednášce diváci dozví spoustu zajímavých faktů o C. Eastwoodovi. Tato přednáška je oběma herci podána velmi hravou formou, navíc postřehy a informace stavějí do zajímavých souvislostí. Nevím, zda bylo zpoždění jednoho z účinkujících T. Stolaříka mystifikací či se opravdu opozdil, nicméně v obou případech diváky příjemně naladilo. Následná jednohubková aktovka v podobě monodramatu o ne příliš spokojeném muži ve středních let, který se zabývá otázkou, co bude poté, až poslední opravdový muž C. Eastwood zemře, je příjemnou tečkou za celým večerem.
(zadáno: 6.10.2023)
Klasická zájezdová komedie, která ale rozhodně patří do skupiny těch povedených. Při jejím sledování se totiž bavíte a nemusíte se stydět za sledování podbízivého herectví. Na D. Morávkové a J. Čenském je patrné, že se během let, co spolu partneří před kamerou i na jevišti, očividně sehráli. Komediograf É. Assous má navíc dar napsat svižné dialogy a dobře pointovat dílčí situace. Ano, i jemu někdy nejdou zpracovat závěry na jedničku, což je i případ této hry (možná by mohla v tomto směru více zapracovat i režie), ale jako celek jde o komedii, která opravdu mile pobaví a pročistí vám hlavu. Co víc si od tohoto žánru přát?
(zadáno: 5.10.2023)
65 % Přestože mám k inscenaci spoustu výhrad, především si stále myslím, že by měl viděnému rozumět i nepoučený divák, který se jde na hru podívat poprvé, a přestože těch halucinogenních a popkulturních výstřelků bylo v inscenaci nadmíru (včetně závěrečné „řežby“), a přestože jsem popravdě spoustě z viděného nerozuměl, nastudování mě okouzlilo svojí neskutečnou energií, sehraností souboru a sledováním toho, co všechno je možné s pro mě tak notoricky známým textem provádět. Bavil jsem se velmi, ale inscenace myslím není pro člověka, který Shakespearovu hru nezná.
(zadáno: 30.9.2023)
Výtečně sehranou čtveřici mající smysl pro rytmus a verš doplňoval Michal Cáb, jenž se postaral o všechny zvukové efekty, které vystoupení udávají atmosféru a jsou jeho stejně důležitou složkou jako precizní výkony všech „voicebandistů“. Rozhodně lze doporučit (nejen) školním výpravám, aby se studenti snadno přístupnou formou seznámili s jedním ze zásadních děl české literatury.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>