Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3026)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.9.2016)
Velká muzikálová show, kterou Š. Caban s P. Parvoničovou po stránce režijní respektive choreografické vycizelovali téměř k dokonalosti. Celé té sehrané herecké partě kraluje J. Kříž, jenž se opět posunul o něco výš (i když se to možná bude někomu zdát po „Horečce...“ nemožné) - výborně se pohybuje v intencích postavy, navíc si vyloženě rozumí s pestrobarevným humorem muzikálu. Z dalšího obsazení musím zmínit pěvecky sebejistou P. Koskovou a M. Martiníkovou, která se s citem pro míru chopila herecky náročné úlohy Sandry. Pověstnou třešničkou na dortu je A. Štréblová se svým songem starostky.
(zadáno: 30.8.2016)
Vydařená adaptace s odkazy na příběhy známého detektiva využívá humoru, jímž se do žánru detektivky jemně naváží a ironizuje ho. S tímto postupem si perfektně rozumí J. Suchý z Tábora, jenž zde mohl předvést svůj komediální talent. Jeho práce s intonací hlasu, s gesty a se schopností i při sebevětších crazy situacích působit přirozeně dodávaly příběhu patřičnou šťávu. Nestrhával ale na sebe pozornost záměrně a neubíral prostor ani V. Limrovi coby Watsonovi. Inscenace maximálně využívá prostředí OH, P. Zelenka vytvořil výtvarně bohatou inscenaci a navíc si dokonale pohrál s atmosférou tajemna.
(zadáno: 30.8.2016)
Povedená muzikálová inscenace, z níž srší neskutečná energie. Vyrovnané pěvecké i herecké výkony, jimž dominuje v hlavní roli po všech stránkách přesvědčivý T. Vaněk. Jeho působivé ztvárnění Mr. Marionetta je nespornou devízou inscenace, stejně jako příjemná hudba muzikálu, přirozeně působící choreografie a maximální nasazení celého souboru (zmínit musím T. Novotného, P. Pechu, E. Špidlovou a M. Malinovskyho). Menší problém spatřuji snad jen v tom, že ne vždy se divák v inscenaci snadno orientuje, což však nic nemění na faktu, že patří do kolonky: Měli byste vidět.
(zadáno: 17.6.2016)
Dramatička A. Saavedra ve své nejnovější hře vytvořila postavu Olgy Havlové, na niž (stejně jako na jejího manžela V. Havla) nahlíží nepietně, ovšem s úctou a především dokáže pojmenovat jejich vztahové peripetie pramenící nejen z názorů na politiku a funkci prezidenta... Za velký přínos ale považuji zejména fakt, že podává celkem přesnou informaci o době před a po sametové revoluci a paradoxech svobody a nesvobody. Samotná inscenace zaujme kromě čtyř skvělých hereckých výkonů zejména originálním scénickým řešením využívajícím nejen interiér Vily. Myslím, že o hře i inscenaci ještě uslyšíme...
(zadáno: 17.6.2016)
Režie se soustředila na co nejvěrohodnější ztvárnění známého příběhu, k čemuž využívala moderních (nikoli módních) scénografických postupů kombinovaných se starou dobrou prací s hercem. M. Glaser dokázal ze souboru NDB vydobýt to nejlepší, snad jen u výkonů V. Krátkého a M. Slámy byly znát rezervy. Bavila mě práce s prostorem a promyšlené vytváření paralelně probíhajících vedlejších situací umocňujících atmosféru. Ústřední dvojice Štěpky a Pavla v podání H. Tomáš Briešťanské a M. Siničáka prošla věrohodným vývojem, zejména pak M. Siničák vytvořil úctyhodnou ukázku velké jevištní proměny.
(zadáno: 10.6.2016)
Koláž z několika životních příběhů (nebo jen situací) se nakonec poskládá tak, že výsledná inscenace výstižně vypovídá nejen o problémech lidí z gay komunity, ale také o těch "ostatních" a navíc pokládá dost trefné otázky, o nichž by mě do doby zhlédnutí vlastně ani nenapadlo uvažovat. Naštěstí nejde o žádné moralistní "mudrování" (vyjma monologu "na hraně" v závěru), ale o zábavnou podívanou doplněnou songy různých žánrů, jež pěkně interpretují zvlášť E. Stárková (navíc její scéna roztoužené intelektuálky byla zvládnutá na jedničku) a J. Böhm. Herecky nadprůměrné a zcela vyrovnané.
(zadáno: 23.5.2016)
Na hrách, potažmo inscenacích vznikajících kolem T. Dianišky obdivuji, jaké téma či osobnosti jsou jejich tvůrci schopni z historických pramenů oživit, jak je umí postavit do kontextu s dobou, jak promyšleně s fakty pracují a jakou formou je posléze dokáží interpretovat, aby je divákům zpřístupnili. Za přesnou ukázku výše popsaného může posloužit tato inscenace o životě a díle matematika A. Turinga. Maximální herecké nasazení, ale také velmi příhodné využití vybrané hudby vytvořilo strhující podívanou, která ovšem zdaleka není jen pouhou zábavou, i když v ní i smích hraje zásadní roli.
(zadáno: 23.5.2016)
85% Mé celé hodnocení by se mohlo nést zejména ve chvalozpěvu na J. Böhma, který podává neskutečně soustředěný výkon a ač je téměř celé představení připoután k židli, zvládne uhrát cokoli mimikou, hlasem a gestikulací. A tak bych mohl v tomto duchu pokračovat, jenže to bych pak nemohl zmínit neméně výtečnou I. Machalovou, která je Böhmovi rovnocennou partnerkou. Originální využití malého prostoru Div. Troníček a výsostně herecká režie dokázaly z herců vytěžit jen to nejlepší, nebylo zde vlastně ani místo pro jakoukoli faleš. Podobné inscenace ve mně stále znovu jiskří nadšení pro divadlo.
(zadáno: 19.5.2016)
75% Režisérovi se podařilo za pomoci jednoduché (ale výstižné) scény N. Tempíra vytvořit jedinečnou atmosféru džungle a zároveň eskalovat napětí vyhrocené situace, v níž se ocitá pět vojáků, na možné maximum. Na komorní scéně je k vidění pět vyrovnaných výkonů herců mladší střední generace, kteří zvládají přesvědčivě ztvárnit reakce lidské psychiky na neadekvátní stres v kombinaci s charakterově odlišnými osobnostmi, s nimiž mají co do činění. I když některé vyostřenější přechody nálad vojáků by bylo dobré ještě dopilovat, aby působily přesvědčivěji, přináší Piknik velmi intenzivní prožitek.
(zadáno: 13.5.2016)
Na této hře obdivuji, jak v ní autor dokázal přesně pojmenovat problémy, jimiž je současná společnost zahlcena a neví si s nimi rady. J. Klimsza nastudoval inscenaci, která umí tnout do živého a diváka nešetří - stejně jako herce. Ti hrají doslova na doraz. Zejména to platí o R. Fintovi, jehož ztvárnění Benjamina dogmaticky si vykládajícího Písmo svaté působí natolik intenzivně a přesvědčivě, že jeho výkon bude jistě aspirovat na nějakou z divadelních cen. Závěrečné velké sólo ale patří L. Končokové, která v Eričině sebeobhajobě dokázala vykřičet do světa veškeré její zoufalství a nepochopení.
(zadáno: 6.5.2016)
Kvalitní hra, inscenace, režie i herecké výkony. Tak by se dal stručně charakterizovat autorský projekt M. Kinské. Hra, potažmo její nastudování, totiž nepostrádá spád a napětí, postihuje dobu v širších souvislostech a nezabývá se jen bulvárním pohledem na vztah dvou známých prvorepublikových hereček. Divák tak má možnost během hodiny a půl odprožít několik osudů žen, kterým pětice hereček vtiskla duše, jejichž stopa z mé mysli jen tak nevyvane. Ve studiu Švandova divadla vznikla hodnotná inscenace zasluhující si pozornost.
(zadáno: 15.4.2016)
Za sezonu se stává jen zřídka, že se silný text dostane do rukou správnému režisérovi, jenž ho patřičně rozšifruje, moderně zpracuje a všechny herce dovede k přesvědčivým výkonům. Tato inscenace je oním případem. Ještě více se však zdařila souhra R. Špačka s představitelem hlavní role Johna - D. Krejčíkem. Jeho ztvárnění tolika protichůdných pocitů mělo patřičné grády a hercovo nasazení nepolevilo snad ani v jediný moment. Krejčíkovo sólo na podobné vlně maximální autentičnosti doplňovali K. Rímský, P. Horváthová a také P. Rímský. Velmi intenzivní zážitek.
(zadáno: 19.2.2016)
Š. Pácl našel cestu, kterou poměrně náročný text plný symbolů a hlubokých filozofických otázek dokázal zpřístupnit většinovému publiku včetně dětí, ale přitom mu zanechal jeho výsostnou poetičnost. Vícevrstevnatý příběh tak z jeviště SD díky režii promlouvá k jakémukoli divákovi přesně tím způsobem, jakým je schopen a ochoten ho vnímat. Oceňuji propracované kostýmy a scénu - byla to pastva pro oči. Šťastné bylo i spojení F. Kaňkovského a P. Štorkové v dětských rolích, které nijak neparodovali ani nepitvořili, naopak působili příjemně přirozeně. Z dalších herců zaujali J. Pidrmanová a P. Batěk.
(zadáno: 14.1.2016)
Tvůrcům se do inscenace podařilo s patřičně sebeironickým nadhledem vměstnat snad všechny postřehy o životě kolem divadla a herectví vůbec. Oceňuji, že se jedná o komplexní a především nic nezastírající pohled, přičemž někdy k vyjádření myšlenky postačilo třeba jen gesto dané postavy. J. Mikulášek vytvořil další inscenaci ve stylu ne nepodobným svým ostatním pracím, nicméně díky schopnosti přesně pojmenovat stav věcí je dalším zářezem do jeho soupisu úspěchů. Inscenace jistě dokáže oslovit i nedivadlníky. A herci? Naprosto vyrovnané výkony, ale jmenovat J. Plodkovou a V. Vašáka si neodpustím.
(zadáno: 12.1.2016)
Více než jen příjemná procházka, během níž jsem se "potkal" s hřejivými a dost často i s trefnými zastávkami u poezie J. Borny, u písniček dua Vodňanský a Skoumal, ale také u dalších starých "dlouhánských" známých, s nimiž bylo toho večera v jejich divadle prostě mile. Vše navíc kořenil svérázný nevtíravý humor M. Hanuše, jenž zastával i roli "moderátora".
(zadáno: 8.1.2016)
85% Vydařená inscenační úprava je hlavní devízou notoricky známého muzikálu, stejně jako výkon M. Sedláčkové, jejíž uchopení a hlavně proměna postavy Lízy působí i po těch letech od premiéry naprosto přesvědčivě. Vyrovnaným partnerem jí byl P. Štěpán. I díky výbornému hudebnímu nastudování a výstupům Z. Junáka a Z. Herfortové se tato inscenace řadí k těm nejlepším muzikálovým produkcím tamní scény. A navíc: zasazení příběhu do plenéru ještě víc podtrhlo úpravu, která příběh situovala do brněnského prostředí, jen kousek od Biskupského dvora.
(zadáno: 29.12.2015)
75% Je nesnadné jakékoli literární dílo adaptovat, vybrat z něj to nejdůležitější a převést na jeviště. V případě ŽB to platí, díky rozsahu románu, dvojnásob. Obdivuji proto odvahu D. Gombára se do této látky pustit. Popisnost a literárnost se mu z inscenace sice nepodařilo zcela eliminovat, nicméně dění je aspoň v první dvouhodinové části přehledné a dynamické. Po pauze už je to i díky snížené pozornosti diváka s onou přehledností náročnější, ovšem jako celek inscenace přináší silný zážitek. Obdivuhodná herecká souhra ansámblu hrajícího „pod vedením“ H. Tomáš Briešťanské a H. Čermákové.
(zadáno: 29.12.2015)
Inscenace vyniká zejména prvotřídní sehraností souboru a vynikajícími hereckými výkony, nad nimiž ještě trochu ční M. Čapka, který dokázal věrohodně podat postupný pád velkého bohéma a sobce a jeho přeměnu v lidskou trosku. Oceňuji, jak tvůrci přehledně odlišili postavy ztvárňované jedním hercem, což většinou bývá velký kámen úrazu. Působivé byly zejména scény sbližování Baala s přítelem Ekartem, díky jehož chování Baal aspoň zčásti poznává, co znamená být odmítán (zde náhle vynikne i jeho lidskost). N. Tempír dovedl scénicky oživit komorní prostor divadla, zaujala i střídmá projekce.
(zadáno: 29.12.2015)
Tvorba T. Vůjtka, který se prostřednictvím svých textů vrací k zajímavým a důležitým dějinným událostem, mě hodně oslovuje. Síla jeho her je o to silnější, že vycházejí ze skutečných událostí či je přímo popisují. Tíha inscenace ležela především na M. Cisovském v roli Eichmanna, přičemž ostatní herci mu zdařile přihrávali na směče. Herec dokázal příběh odvyprávět za pomoci jemných gest, mimiky, přičemž pracoval doslova s každým kouskem těla (a slova) tak sugestivním způsobem, že v inscenaci nebylo jediné hlušší místo. Inscenaci a výkon M. Cisovského považuji za to nejlepší z uplynulé sezóny.
(zadáno: 4.11.2015)
75% Skvělou podívanou trochu narušovala (hlavně v úvodu) postava letušky, která především v úvodu zbytečně natahovala rádoby vtipné komentáře, které zaznívají před zahájením letu (jedná se o základní rámec inscenace). O. Havlík se v těchto scénách navíc dost pitvořil. To však byla jediná piha na kráse. Celé představení mělo jinak neskutečnou energii, obdivuji J. Vrána, která musí mít nervy ze železa! Na svůj výkon se soustředila maximálně. Tato inscenace mě sice nenadchla až tolik jako Walls a Handbags, ale přesto se jednalo o super zážitek. Soubor určitě čeká velká budoucnost.
(zadáno: 3.11.2015)
75% Výsostně poeticky a citlivě napsaná hra o tom, jak hluboce může naše životy zasáhnout a poznamenat dětství v poetické a citlivé režii K. Duškové. Trio hereček na sebe evidentně slyší, jejich jevištní soužití působí, jakoby v určitých momentech dokázalo splynout v jednu postavu. Režie navíc adekvátním způsobem uchopila jemný, ovšem v příběhu důležitý humor, jenž spolu se silným poselstvím hry dokáže zasáhnout ta nejniternější místa lidské duše. Tahle inscenace se vážně povedla. Nezdráhám se ji proto označit za to nejlepší, co za současného vedení v DnV vzniklo. Pěkná hudba P. Piňose.
(zadáno: 3.11.2015)
Silný komorní příběh o střetu dobra a zla s krásnými Webberovými melodiemi zpracoval P. Gazdík na jedničku. Už jen ukočírovat na scéně tolik dětí a navíc je dovést k tak přesvědčivým výkonům, které byly na repríze 1.11. od 14 hod k vidění, musí být náročné. Velmi vyrovnané obsazení nejvíc ovládli E. Skálová a zejména pak J. Mach, jenž na sobě za poslední dva roky hodně zapracoval a vyšvihl se mezi jedničky tamního souboru. Snad jen alternace pěvecky i herecky výborného D. Vitázka byla z hlediska jeho věku neadekvátní, milostné scény s Vlaštovkou totiž působily trošku nepatřičně...
(zadáno: 19.10.2015)
75% viz blog
(zadáno: 25.8.2015)
Originální nápad podívat se na notoricky známý příběh zase z trochu jiného úhlu (v tomto případě z pohledu zamilovaného Duvala) vyšel na výbornou. Herecky ukázněná, ale přitom velmi energická a opravdu značně nespoutaná inscenace s mnoha nejrůznějšími odbočkami a s odkazy na Manon Lescaut mě potěšila svým espritem. Celému zběsilému dění vévodil M. Isteník, který je věrohodný ve všech polohách postavy, v nichž se pohybuje s naprostou samozřejmostí. Š. Caban vytvořil inscenaci, která dokáže oslovit nejen mladé publikum. Takové divadlo má smysl.
(zadáno: 11.8.2015)
Režisér M. Tyc se přesně naladil na melodii Schimmelpfenigova textu a více než vydařeného překladu P. Štědroně. Pro svoji inscenaci zvolil adekvátní tempo, přičemž všech šest herců, kteří rekonstruují genezi jedné velké nešťastné nehody, jej disciplinovaně dodržují. Jejich soustředěné výkony a vysoké nasazení, i přes neskutečná letní parna, vedly k nevšednímu divadelnímu zážitku. Na minimalistické scéně tak režisér vytvořil pravou jevištní báseň, jejíž některé sloky se dotkly téměř dokonalosti.