Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3026)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2012)
Nevěřil bych, že podobně bláboliodní text mohl napsat autor Bouřlivého jara. Naprosto nedramatická a nezajímavá hra mě nudila a posléze vlastně už ani nezajímala. Bohužel se na výsledku podepsala i absence režie. D. Abrahámová si nevěděla rady a herečky nechala jen odevzdaně sedět na scéně u stolu. Občas statické (ne)dění rozčísl číšník V. Kotka, jenž ztvárňoval i všechny ostatní mužské postavy (bývalé partnery žen). Bohužel ani V. Kotek mě neoslovil – vrcholem nevkusu byl nesmyslně podbízivý výstup s jeho nahou zadnicí. A kam se v závěru poděla postava J. Krausové nevím dodnes…
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 22.3.2011)
(zadáno: 10.3.2016)
Na této Shakespearově hře si vylámalo zuby již mnoho inscenátorů. Rozhodně se totiž nejedná o lehký text k jevištní realizaci. V Dejvickém divadle sice také nenašli zásadní téma, jímž by tvůrci výběr právě této hry odůvodnili (možná byla hlavním impulsem právě zrovna ona náročnost realizace), nicméně ji dokázali zabalit do herecky přitažlivého hávu, který navíc opentlili působivým výtvarným zpracováním. Vznikla tak solidní inscenace, která se sice do historie této úspěšné scény nijak výrazněji nezapíše, bude však jistě tvořit dramaturgicky zajímavý doplněk tamního repertoáru.
(zadáno: 4.2.2019)
Langova dramatizace Žítkovských bohyň mě oslovila svojí divadelností (na rozdíl od epičtějších Gombárových verzí; kouzlo obou Gombárových inscenací pro mě tkvělo zejména v práci s atmosférou a mystikou), což se odrazilo i ve scénickém provedení, které tak bylo akčnější a realističtější než u Gombára. Osudy postav měly u Langa zřetelný vývoj, a oceňuji také vodítko v podobě letopočtů, které uváděly jednotlivé scény. Došlo tak k zásadnímu usnadnění orientace v tak rozsáhlém díle. Herecky musím vyzvednout T. Dočkalovou, I. Wojtylovou a M. Málkovou. Drsně syrová, ale pohlcující podívaná.
(zadáno: 29.12.2015)
75% Je nesnadné jakékoli literární dílo adaptovat, vybrat z něj to nejdůležitější a převést na jeviště. V případě ŽB to platí, díky rozsahu románu, dvojnásob. Obdivuji proto odvahu D. Gombára se do této látky pustit. Popisnost a literárnost se mu z inscenace sice nepodařilo zcela eliminovat, nicméně dění je aspoň v první dvouhodinové části přehledné a dynamické. Po pauze už je to i díky snížené pozornosti diváka s onou přehledností náročnější, ovšem jako celek inscenace přináší silný zážitek. Obdivuhodná herecká souhra ansámblu hrajícího „pod vedením“ H. Tomáš Briešťanské a H. Čermákové.
(zadáno: 16.6.2017)
75% Nová dramatizace se soustředí zejménana osudy ženských postav románu. I když šel D. Gombára tentokrát trochu odlišným směrem, výsledný dojem jsem měl de facto stejný jako v případě zlínské inscenace. Nastudování je to velice působivé, má atmosféru, ovšem je patrné, že se jedná o velmi rozsáhlé dílo, které je náročné převést na jeviště. Divák sice hlavní linku udrží, ale tu spoustu vztahů a událostí, podle mého názoru, člověk neznalý knížky, nemá možnost zcela postřehnout. I tak jde ale o inscenaci, která rozhodně stojí za pozornost už kvůli hereckým výkonům a již zmíněné silné atmosféře.
(zadáno: 23.4.2013)
55% Inscenace hry B. Brechta se bohužel nevymanila z šedého průměru, který je v posledních sezónách pro DNz tak charakteristický. D. Czesany text inscenoval spíš jako životopisný dokument s několika režijními výstřelky, přičemž mi přišlo, že právě jimi spíš maskoval koncepční bezradnost. Herecky solidní, soubor by si však zasloužil víc než jen tuto bezkalorickou stravu.
(zadáno: 3.4.2014)
Režisérka L. Engelová má většinou šestý smysl na obsazení zdánlivě nesourodých hereckých dvojic. Ovšem i výjimky potvrzují pravidlo, což se stalo v případě této inscenace. Jestliže je T. Medvecká jako vždy plně profesionální a snaží se divákům co nejprecizněji předat leckdy až velmi překvapivé podrobnosti ze života spisovatele Saint-Exupéryho a jeho ženy Consuelo, na základě jejíž knihy inscenace vznikla, M. Hofmann zůstává ve strnulé poloze a chvílemi působí dojmem, že ho tato tématika vlastně ani moc nezajímá. Oba výkony se tak mezi sebou doslova bijí, čímž je vnímání celku značně oslabeno.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 3.8.2015)
Když už inscenovat takto notoricky uváděnou hru, tak třeba právě podobným způsobem jako v Činoheráku. F. Nuckolls pro svoji verzi zvolil styl divadla na divadle, který je obsažen v samotném textu, nicméně nebývá s ním tak často pracováno. Umístění děje do cirkusového prostředí umožnilo různé odbočky od výrazně upravené a zkrácené Shakespearovy komedie, které pobavily, nebo i překvapily pohybovou výbavou některých herců. Těch lacinějších výstupů v ní bylo na zhlédnuté repríze naštěstí pomálu. I když spíš než o Zkrocení zlé ženy bych hovořil o variaci na téma Zkrocení. Herecky poměrně vyrovnané.
(zadáno: 24.1.2015)
Kabaretní travesti verze Zkrocenky měla šťávu, hýřila nápady a skvělou souhrou všech herců pánské části souboru, jimiž byla inscenace obsazena výhradně. Možná nepotěším herečky, které v mnou zhlédnutých nastudováních této komedie hrály, nicméně musím konstatovat, že T. Dastlíka považuji za nejlepší Kateřinu, stejně tak jako M. Sedláčka za nejlepší Bianku, jež jsem kdy viděl. Oba své dívky ztvárnili s jemným citem pro parodii, ale přitom jsem se po chvíli dokázal od jejich mužského vzhledu oprostit a brát je jako klasické postavy (snad i proto, že je hlasově ani pohybově nepřehrávali).
(zadáno: 18.4.2014)
Až notoricky uváděná a zároveň inscenačně velice problematická Shakespearova komedie mi v nastudování MdMB přišla mnohem snesitelnější než verze, které jsou nyní na repertoáru pražského Národního divadla či DnV. Inscenace stylu divadla na divadle sice přinesla řadu vtipných míst, jenže ne příliš zřetelně vyostřený rozdíl mezi „hraným“ a „skutečným“ světem mě chvílemi dost mátl. Herecky solidní, nejvíce zaujala L. Matoušková. K celkově pozitivnímu zážitku jistě přispělo i pěkné prostředí hradu Kost.
(zadáno: 19.12.2012)
Naprosto dokonalý divadelní skanzen. Režie zcela bez výkladu (v závěru je vám chudinky Kateřiny dost líto a stydíte se, že patříte k té "silnější" polovině lidstva). Ovšem pokud měla inscenace vyznít, že pokud budete někoho týrat a ponižovat, získáte své, povedlo se. Režisér nechal jinak výborné herce se pitvořit k uzoufání (především prvních 40 minut bylo dost děsivých), nemluvě o přemrštěně nesmyslné gestikulaci, neustálého měnění hlasů, náhlého pění písně Červená se line záře apod. Vrcholem všeho byly závěrečné kýčovité žárovičky a zpěv anděla. Nefunkční scéna a chvílemi až směšné kostýmy.
(zadáno: 7.7.2011)
Inscenace mě zaujala mnohem víc, než její "kolegyně" v Národním divadle. D. Špinar projevil cit pro svérázný, zároveň však i velmi milý typ humoru, přestože některé vtípky byly přece jen občas přes čáru. Herci působili sehraně, nejvíce zaujala T. Vilhelmová. Líbili se mi R. Zach a V. Dyk (jeho pohybové kreace byly neodolatelné). S nelehkou rolí Biondella si vkusně poradil P. Vančura. Potíže jsem měl s výkladem figur Grumia (J. Černý) a Gremia (V. Marek). Inscenace měla šmrnc. Na Hrad se konečně vrátilo divadlo.
(zadáno: 18.2.2011)
Chaotická inscenace bez smysluplné koncepce. Soudě dle výtvorů, které M. Čičvák dosud představil na velkých scénách, je patrné, že tyto divadelní prostory nezvládá ukočírovat. Herce vždy stylizuje do nesmyslných poloh, v prostoru se mu rozpadají jednotlivé výstupy a výsledek působí křečovitě. Diváci neznalí textu mají problémy s pochopením jednání postav, poněvadž režie pod nánosem nejrůznějších "nápadů" opomíjí zpracovat charaktery figur, jež ve své oploštělé podobě k divákům vůbec nepromlouvají. Prapodivná cirkusová podívaná.
(zadáno: 27.1.2014)
Pěkný příběh, velmi nápaditá a vtipná realizace. Se Zlatou husou se pobaví nejen děti, ale i jejich dospělácký doprovod.