Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3027)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.2.2016)
Herecky naplněná inscenace, jejíž režisér měl cit pro timing humorných situací, v nichž exceluje zejména Z. Žák. Vkusná oddychová zábava, která neurazí ani divadelně náročnější diváky.
(zadáno: 9.11.2016)
Režie A. Kroba se plně soustředila na Havlův text a práci s herci, kteří vesměs přesně vystihli různorodé charaktery postav. Inscenace sice postrádala zásadnější režijní vklad, zároveň mě ovšem utvrdila v přesvědčení, že hry V. Havla potřebují režiséry, kteří se s nimi nesnaží moc experimentovat. Nalezení přesvědčivých hereckých poloh a vypointování předepsaných situací naprosto stačí k tomu, aby vznikla nadprůměrná inscenace - tak tomu bylo i v tomto případě.
(zadáno: 12.3.2012)
Při pohledu na Czesanyho verzi Asanace mě hned několikrát napadlo úsloví: každý pes jiná ves. A to se týká nejen jednotlivých složek inscenace, ale především vedení herců. Postavit vedle sebe grostesknost, realismus, vysloveně niterné herectví a kdo ví co ještě, je podle mě především u Havlova textu s odpuštěním pitomost. Kdyby byli všichni herci vedeni podobně jako J. Ornest a I. Lupták, mohla vzniknout zajímavá inscenace. Bohužel. Bylo by fajn, kdyby si někdo už konečně všimnul, kam se DNz řítí...
(zadáno: 12.2.2011)
Poprvé za existenci i-divadla lituji, že nejde dát hodnocení 0%, ponevadž by to v tabulce vypadalo, že jsem inscenaci neviděl. Bohužel jsem ji zhlédl a smutně musím konstatovat: HORŠÍ věc jsem na divadle za uplynulých deset let neviděl! Astrolog není už snad ani omyl, ale naprostá podivná provokace počínající kostýmy a konče tristní režií. Herců, kteří se pitvořili na nejvyšší obrátky, mi bylo líto.
(zadáno: 30.10.2010)
(zadáno: 10.3.2014)
Hravá inscenace s nádechem nostalgie (byla koncipována jako vzpomínání party již dospělých lidí na časy před pětadvaceti lety) a s živým hudebním doprovodem se v mnohém držela filmové předlohy. Hudebně se nejvíc povedla píseň Žampiony nadívané, i když originál samozřejmě nemohla překonat. Připsané písně T. Alferiho byly milým zpestřením. Příjemná podívaná, při níž dostanete chuť si znovu oživit samotný film, patřící k těm lepším z produkce pro děti.
(zadáno: 23.5.2016)
65% Tvůrcům se podařilo najít zlatou střední cestu k realizaci známého filmu, který by sám o sobě obstál na jevišti jen stěží - nedisponuje totiž tolika songy, které by muzikál utáhly. Přidané písně z dílny Uhlíř-Svěrák do příběhu dobře zapadají a jejich "naroubování" nepůsobí nijak nepatřičně. Ztvárnění scény trpaslíků patří k vrcholům představení, interpretace písní a hudební nastudování solidní. Z herců zaujali H. Holišová, D. Gránský, A. Gondíková a V. Kratina. Lacinějších momentů jako ten s ředitelem (M. Suchánek), jenž se plazí po učitelce, bylo k vidění minimum. Celkově milá podívaná.
(zadáno: 7.10.2015)
I na nejnovějším muzikálu DK se podepsala vysoká profesionalita J. Ďurovčíka a všech účinkujících v čele s J. Křížem, P. Pálkem, R. Tomešem, Z. Fricem a M. Doubravovou, díky čemuž stojí za vidění. Dalším pozitivem jsou písně M. Žbirky, z nichž jsou některé interpretovány v odlišných aranžích. Na druhé misce vah stojí slaboučké libreto s trapnými dialogy a nepravděpodobnými situacemi, zbytečně nastavované scény (úvod či duety Brejny a Majky), nebo scény, které jsou pro příběh zbytečné (Kabelky). Pro soubor, jenž se nachází v úžasné formě, je uvedení tohoto titulu trochu krokem zpět.
(zadáno: 7.12.2012)
Příběh rytířské komedie o dvou milencích, kteří se museli vyrovnat s mnoha nástrahami, aby jejich vztah došel k naplnění, se mi v podání LokVaru líbil. Ani chvíli mě nenudil, byl zábavný, herci si také děj vylepšovali svými vtipnými glosami, čímž se představení zatraktivnilo. Příjemná zábava.
(zadáno: 24.1.2015)
Havlova Audience nemá lehkou pozici, poněvadž je „poznamenána“ zažitou a především nenapodobitelnou interpretací herců P. Landovského a J. Abrháma (i když jsem ji viděl pouze z DVD záznamu). Přiznávám, jde asi o ryze subjektivní pohled, ale přestože se dvojice Lichý – Müller výše jmenovaným hodně přibližuje, k jejich mistrovskému přečtení textu nedosáhli. I tak se však jedná o respektu hodnou inscenaci stojící za vidění.
(zadáno: 18.12.2013)
Přestože se inscenace od legendárního nastudování s Abrhámem a Landovským v mnohém odlišuje, ve dvou bodech se obě nastudování shodují. Ctí autorovy myšlenky i humor a v obou případech je na sebe duo herců výtečně napojeno. J. Ondra orámoval dění výběrem z ukázek namluvených večerníčků Jiřinou Bohdalovou, jež má v Havlově hře nezastupitelné postavení. Výběr je velmi trefný a celé vyznění jen podtrhuje. L. Šolc hraje Sládka na maximum, je obdivuhodné, jak se po množství vypitého moku dokáže v závěru věrohodně proměnit. Výtečně ho svým umírněným, leč výstižným projevem, doplňuje J. Panzner.
(zadáno: 8.8.2023)
85 % Jestliže je Audience jednou z nejhranějších a nejznámějších Havlových her, na ni volně navazující Dienstbierův Příjem, jenž nás zavádí do nápravného zařízení, kde se opět setkávají Vaněk se Sládkem, přičemž se z jejich dialogu dozvídáme, co všechno se během let v jejich životech odehrálo, měl v Liberci světovou premiéru. B. Rychlík aktovky propojil výstupy a promluvami Ivana "Magora" Jirouse, kterého v nebývale ztišené poloze zhmotnil V. Helšus. Právě Helšusův výkon spolu s dvojicí typově přesně obsazených herců M. Polácha a T. Váhaly je jedním z pozitiv inscenace, která má všechny parametry k útoku na zásadní příčky divadelních anket.
(zadáno: 17.6.2020)
Hra P. Morgana staví na přitažlivosti tématu. Osobně text považuji za průměrný, nicméně VdP jej realizovalo v pro mě stravitelnější podobě, než A. Nellis ve Stavovském divadle. P. Novotný totiž mezi královnou Alžbětou II. a „jejími“ premiéry dokázal vytvořit alespoň jisté vztahové napětí, díky čemuž je inscenace živější a kontaktnější než její pražská statická kolegyně. Zmínit musím pozoruhodný výkon P. Janečkové, která dokáže během několika vteřin věrohodně přecházet mezi různými časovými obdobími života královny, čemuž uzpůsobuje nejen celkové držení těla. Z vyrovnaného obsazení mě více oslovili T. Lněnička a D. Novotná.
(zadáno: 3.6.2015)
Průměrná hra, jejíž autor vsadil na atraktivnost tématu, což mu také z hlediska diváckého zájmu vyšlo. Dialogy jsou napsány sice celkem obratně, jenže kromě několika vtipných glos nepřinášejí nic nového, zajímavého a ani neumožňují výraznější hereckou akci. Režie A. Nellis je statická, jen aranžuje. Lépe v tomto směru dopadlo 2. dějství, i když umístit na 10 minut jeho začátku před první řadu velké křeslo (z každé strany), aby diváci ze čtyř prvních řad neviděli, je poněkud školácká chyba. Solidní výkony I. Janžurové, J. Hartla a I. Bareše. Je i otázkou, zda tato hra vůbec patří do ND...
(zadáno: 2.3.2012)
Režie se snažila Havlovy texty inscenačně přetvořit na velmi zvláštní druh grotesky, což bylo v základu nešťastné. Havlův velmi specifický typ dramatiky se prostě podobným realizacím přímo vzpírá. Z inscenace se tak zcela vytratily autorovy myšlenky, což zvýrazňovalo i nepřirozené herectví M. Enčeva. Nezachránil to ani celkem solidní L. Burian, v jehož postavách se dal „Havel“ přece jen občas vystopovat. Ovšem jeho režijní nápady (např. němá postava Bohdalky v Audienci) nepatřily ke zdařilým. Tohle se prostě nepovedlo.
(zadáno: 18.5.2012)
Nevím, proč Divadlo pod Palmovkou sáhlo zrovna po jednom z mála zastaralých textů P. Kohouta. A to napsal tolik zajímavých her... Celku bohužel nepomohla ani režie P. Kracika. Nezachránil to ani maximalistický výkon R. Valenty v titulní roli. Tahle hra, pokud se k ní nepřistoupí s patřičnou režijní razancí, měla již zůstat ležet v knihovně... Dobrá hudba M. Pavlíčka.
(zadáno: 26.4.2013)
(zadáno: 7.8.2018)
Tři setkání jednoho páru v jednom apartmá odehrávající se při třech významných událostech této dvojice v průběhu pěti desítek let. Setkání divák sleduje paralelně, čímž dochází k situacím, že v jeden moment spatřuje postavu ve třech provedeních najednou i s jejími vzájemnými reakcemi na vyřčená slova, na něž člověk někdy čeká i desítky let, než pochopí, co pro něj v daný moment znamenala. Režie klade důraz na mimiku, gesta, pohledy, čímž tuto devízu textu akcentuje. Přesto by inscenace snesla krácení, některé scény působí rozvláčně. Herecky vyrovnané, nejvíce zaujali P. Janečková a J. Láska.