Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (320)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.9.2018)
Ambiciózní adaptace se poněkud vzpírá původnímu smyslu textu. Nahrávací studio mi nijak nepřekáželo, nijak jsem ho nevnímala. Zajímavé jsou dialogy Vávry (Prachař) a Lízala (Javorský). Lízalka (Medvecká) je krásně ledová bílá socha, ale více nemá co hrát. Nejživější je neurvalá Strouhalka, která se neštítí demonstrovat ani fyzickou převahu. Maryša (Beretová) dobře hraje pubertálního fracka, který si chce ještě užívat přiměřeně svému věku. Přerod v dospělou ženu se jí moc nedaří. Nakonec všemi otloukaná Maryša Vávrovi ani to kafe neuvaří.
(zadáno: 26.6.2018)
Tentokrát nám Buchty a loutky předvedly netradičně ukázněné iluzivní divadlo, bez tradičních efektů. A tak to byla trochu nuda. Hrálo se s marionetami v tradičním loutkovém kukátku. Čerti přilétali z velké vzdálenosti od scény. Dočkali jsme se většiny tradičních obrazů, Faustův let světem běžel na plátně umístěném nad loutkovým jevištěm. Ve filmové projekci nám tradiční tvorbu BAL připomenou barbíny, které Fausta svádějí. Důležitá je však hudba, kterou složil Jiří Templ, a přímo na jevišti ji hraje Monika Knoblochová na cembalo. Zvuk je to poněkud nezvyklý, ale k baroknímu příběhu se hodí.
(zadáno: 26.6.2018)
Tentokrát se souboru příliš nedařilo, a dost možná se na výkonu herců i publika podepsala příšerná ranní hodina: začínat na několikadenním festivalu v devět ráno, to se opravdu nedělá. Jedná se o poslední Moliérovu hru, jejímž tématem je báje o Amorovi a Psýché. Zpívá se v ní i tančí. Tentokrát však byli čtyři protagonisté nesehraní, a dění na jevišti nedávalo moc význam, ale nešly z něho ani pocity či okouzlení barokem. Až na konci se taťka Jupiter trochu blýskl vtipem, když zachraňoval Venuši s Amorkem.
(zadáno: 18.6.2018)
Velmi příjemná inscenace na dopoledne posledního dne 33. Skupovy Plzně. Hrálo se na malé točně, a kladenští herci hráli pokorně s loutkami a skrze loutku. Když se Mijoko dostane do Afriky na soutěž, zpočátku je vše svižné, vtipné a nápadité, ale postupně elán a nasazení upadá, až vše vyjde do ztracena. Naštěstí vše zachrání z forbíny se vynořivší krtek, který Mijoko vysvětlí, že nejhezčí hvězda je modrá planeta Země, a vrátí ji zpět domů.
(zadáno: 15.6.2018)
Zajímavý a dojímavý příběh z dětského domova. Dívka Cilka putuje z jednoho dětského domova do druhého, až zakoření v dětském domově Slunečnice moudré ředitelky Pralinky. Pralinka Cilčinu odlišnost přijme, a od té doby se v domově mají všichni dobře. Každou středu totiž jedí štrůdl z jablek, které rostou Cilce na hlavě (každý jsme nemocný jinak.) Pak paní ředitelka onemocní, přijde zlý ředitel, ale děti se postarají o to, aby vše dobře dopadlo. Dobře nastavenému příběhu chybí adekvátní temporytmus. Jediná živá je rakvičkárna Sněhurka, kterou děti sehrají pro Pralinku na Vánočním večírku.
(zadáno: 20.3.2018)
Divadlo Alfa se rozhodlo poměřit síly se slavným filmem, a k tomu zvolilo dramatizaci libereckého dramaturga Víta Peřiny. (Peřina po Peřinové převzal jistou tradici.) Výsledkem je příjemná podívaná, kde Telek přijede do podivné vesnice v Karpatech plnou podivných lidí, kteří působí jako sbor dřevěných loutek. Text je vtipný, zpěvy skvělé, a nakonec vše dobře dopadne, a ještě se uděje spousta dalších věcí.
(zadáno: 20.3.2018)
Divadlo DRAK pojalo dramatizaci slavné knihy jako ryze pánskou jízdu, plné síly a odhodlání. Všude bylo plno kouře, avšak Bílého tesáka málo.
(zadáno: 17.9.2017)
Pokud by se jednalo a zábavný půlhodinový skeč na vernisáž či narozeninový večírek, tak dobrý. Je opravdu nezbytné kvůli starým dopisům tolik plýtvat energií? Některé scénky jsou vtipné, nejlepší je stará paní brebentící přes telefon s kamarádkou nebo možná příbuznou, tu o práškách, tu o cibulích sazečkách. Uprostřed telefonátu ji klepne pepina a činovník přestřihne drát. Plnoštíhlá středoškolačka, která si myslí, že je o n i zájem, a věčně zakopává, také budí veselí, ale není to trochu málo?
(zadáno: 26.5.2017)
Pro mě dost kontroverzní inscenace. Ze zadních řad je většina dění, odehrávající se na podlaze jeviště, v podstatě neviditelná. Táhne se to jak širá ruská step, a některé dramatické momenty (Zarečná je neúspěšná a zemře jí dítě, Treplev se zastřelil), se odšumlují tak nenápadně, že ne každý je chytí. Inscenace je hezky výtvarně pojatá, hezky se tam svítí a Racci s Arkadinovou působí esteticky. Na druhou stranu, Klára Oltová podává velmi dobrý výkon, (který bych od ní ani nečekala, a to ji znám už od JAMU.) Velmi výrazná je i nevýrazná uťáplá Pavlína Madly Zimové.
(zadáno: 2.4.2017)
Zajímavý nápad zasadit děj pohádky do uhlířské šatny. Ale to je asi tak všechno. Herci se pohybují alternativně po jevišti, na sobě kostým loutky, ale hlava loutky je předmět (havířská svítilna), a tak vlastně vzniká tvor o čtyřech končetinách a dvou hlavách. V silnějších chvílích inscenace se v dole setmí, jsou vidět jen svíticí hlavy loutek, a konečně nejsou vidět jejich vodiči. Radůzin text celkem pěkný, občas i vtipný, ale neúnosně dlouhý. Možná se text měl využít jako rozhlasová hra. Shlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé. Viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.4.2017)
Stolové divadlo s jednou herečkou a loutkami. Některé scény byly povedené, například křupání vajec při líhnutí kachňat a jednoho labutěte, ale většinou bylo převyprávění známé pohádky poněkud nudné. Potěšil romantický rybník, kde se labutě učilo plavat. Ovšem přetvoření ošklivého káčete v krásnou labuť okomentovala jedna holčička trefnou větou: "Ošklivé káčátko, ošklivá labuť." Shlédnuto na Přehlidce divadla pro děti ASSITEJ.
(zadáno: 10.9.2016)
(65%) Jedná se další inscenaci trojice Jan Nebeský, David Prachař a Lucie Trmíková, a z jejich tradiční tvorby se vymyká poklidností a srozumitelností. Hereckou dvojici Prachař-Trmíková doplňuje tentokrát Alois Švehlík, který na sebe suverénně strhává pozornost.
(zadáno: 11.6.2016)
Tedy, čekala jsem více. Principy jsou použité i v jiných inscenacích, v čele s vysoko nad horizontem čnějícím Havelkovým Méliésem. Jan Kohout s pomocí stříbrného plátna obstará všechny role, včetně roztomiloučkého King Konga. Bonusem je vstup do zákulisí filmových kouzel a triků. Hlavně pozor na ty dráty, doktore Frankensteine! Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 28.6.2015)
Jako cirkus pod širým nebem velmi dobré. Výstup slečinky se žvýkací gumou velmi dobrý, výstup skákacího gumáka se skákaci gumou slabý. Skoro jsme měla cukání jim jít předvést, jak se to dělá. Další cirkusová čísla byla poznamenána začínajícím deštěm, artisti si nebyli jisti svou bezpečností, a tak raději představení ukončili. Zhlédnuto na Divadle evropských regionů.
(zadáno: 13.4.2015)
Poněkud zmatené a vykradené. Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé
(zadáno: 5.7.2014)
Na přehlídce inscenací Studia Damúza v rámci festivalu Loutkářská Chrudim, bylo toto představení přeci jen trochu slabší. Anně Schmidtmajerové a Tomsu Legierskemu se tentokrát moc nedařilo.
(zadáno: 22.3.2014)
Téma, z kterého se dalo vytěžit mnohem víc. Spíše se jednalo o edukační rozhlasovou hru, doplněnou schematickým animovaným filmem a několika karetními triky. Děrgel je hezký, a Bydžovská nevýrazná.
(zadáno: 15.2.2014)
(zadáno: 6.12.2013)
Veselý kabaret se zpěvy.
(zadáno: 16.9.2013)
Přes veškerou empatii a sympatii nemohu dát více než 60%. viz blog Shlédnuto na MF DIVADLO Plzeň.
(zadáno: 10.8.2013)
Jedná se o dobře secvičený muzikál, s nadšenými nadanými lidmi, a, jak již zmínila Veronika Boušová, ctí původ a řemeslo. V komorním prostředí divadla Na prádle bylo až s podivem, jak se tam tak početná „banda“ může pěkně vyřádit. V pražských vodách je to určitě zjevení, a zvláště pohybově nadprůměrný Lukáš Pečenka jistě získá další podobná angažmá. Přesto mi to připadalo chvílemi až moc nadšené, kráčení od úspěchu k úspěchu a ke světlým zítřkům poněkud neupřímné. Ale to je asi to ctění původu. Druhá půle inscenace pro mě byla utrpením, taková klišé s plyše už snad máme za sebou.
(zadáno: 19.7.2013)
Inscenaci jsem viděla na MF DIVADLO v Plzni, kde patrně příliš nevyšla. Slabomyslný příběh k soap opeře patří, ale myslím, že tvůrci chtěli sdělit víc.
(zadáno: 4.7.2013)
Inscenace je velmi nevyrovnaná, jednou se zadaří, a je to na 80%, jindy je to průšvih tak na 40%.
(zadáno: 20.6.2013)
Další variace na známé téma, že perníčky se loupat nemají. Z Ježibaby šel opravdu strach, ale stejně skončila v peci.