Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (337)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.9.2020)
Opět velmi zdařilá inscenace osvědčeného týmu Dvořák-Nesveda-(Peřina). Krásné marionety, loutkářské vtípky, prima jemná hudba.
(zadáno: 11.9.2020)
Opět velmi zdařilá inscenace osvědčeného týmu Dvořák-Nesveda-(Peřina). Krásné marionety, loutkářské vtípky, prima jemná hudba, Mexiko a mexický temperament nenechá nikoho chladného. Pozor, Azorro způsobuje, že diváci ještě asi hodinu mluví "španelsky".
(zadáno: 5.3.2020)
Práce na pendrek
Zajímavý jevištní útvar, kde hlavní protagonista, zjevně psychicky narušený, dokáže diváky zaujmout téměř hodinu. Na bílém čtverci, rozměry cca 12x12m, vystupuje pouze on a 22 židlí. Zvukovou kulisou je jen neustálé nervózní podupávání performera. Černický židle přeskupuje sem a tam, vytváří z nich různé stavby, a stále se svými výtvory není spokojen. Nakonec jednu židli, zřejmě neposluchu, vyhodí z jevištního prostoru ven, a ostatní židle postaví do latě. Kterak se neuvěřitelné stalo skutkem.
(zadáno: 5.3.2020)
Útlé divadelní kukátko, trochu jako cirkus, a na portále hrdý nápis „Sám sobě“. Přečtu-li si v programu, že na inscenaci spolupracoval Petr Forman, hned se mé asociace odvíjejí směrem „zmenšený Deadtown“ či „chtělo to více nápadů“. Avšak energie sálající z Vojty Švejdy dovolí hned na Petra Formana zapomenout (při vší úctě). Vojta Švejda ztělesňuje nadšeného divadelního fandu, který pro divadlo udělá vše, a je mu jedno, pro jaký žánr. Nápad střídá nápad, které většinou zbrzdí hlášení z odposlechu. Divák postupně zjišťuje, že se jedná o divadlo na divadle. Hlavní hrdina zachraňuje, co se dá, až do vítězného kolapsu.
(zadáno: 20.1.2020)
Výborně zdramatizovaný příběh špatného odhadu porodní báby. Jak Zdenda dospívá, je jasné, že je to muž, ale všichni se podřídí ženskému jménu. Příběh silné osobnosti, která veškeré trampoty zvládla bez psychologů a psychofarmak. Stačí jen předběhnout divočáka. V hlavní roli exceluje J. Burýšek a v dvojroli P. Gajdošíková, jejíž postava je dotvářena velmi ženskými kostýmy. Ostatní herci střídají různé role v krátkých scénkách. Text hry působí hodně vesele, zvláště při scénkách z tréninku v chlapeckém oddílu. Domnívám se, že na černý humor se autoři soustředili proto, aby se a ani diváci z těžkého tématu nezbláznili. (18.1.)
(zadáno: 5.1.2020)
(75%) Soužití několika silných osobností v jednom prostoru. (Je třeba si uvědomit, že „neviditelné“ paní Holanová a Werichová si měly velmi co říci.) Bujaré večírky v patře, chudé večery v přízemí. V přízemí se dcera již postižená narodila, v patře se dcera ke svému pádu přece vlastně dopracovala sama. Úsporná funkční scéna, dobře napsaná hra, která se nebojí velkých emocí. Hanušovi a Veselému se v komorním prostoru Studia daří napsané role velmi dobře naplnit. (Psáno z reprízy 28.12.2019)
(zadáno: 27.11.2019)
Vánoční příběh z roku 1932, kdy byl v Československu ještě klid a blahobyt, a většina lidí věděla, co je chanukije. Činoherní inscenace, ve které hrají dva loutkáři a studenti 4. ročník KALD DAMU (a jeden herec MDP), zachází s marionetami jako s předměty. Aspoň pak o to více potěší krátká stínohra. Inscenace se odehrává především v tělocvičně a na kluzišti, avšak nejdramatičtější scény se odehrávají v ředitelně. Na zadním prospektu maminka Svobodová postupně zapaluje adventní věnec. Maminka Ackermann kupuje dceři chanukiji. Od autora se tentokrát jedná o velmi srozumitelnou hru, a režisérka činoherní režii zvládla výborně. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.10.2019)
Velmi sugestivní obrazové divadlo, kdy sdělení je zprostředkováno pohybovou formou s minimem slov. Tvůrcům se podařilo navodit atmosféru strachu a manipulace, takže i když jde o stylizované pohybové divadlo, navozuje značně děsivé pocity. Některé obrazy se cyklicky opakují a představení negraduje, vlastně jediným posunem je, že nejdříve účastníky demonstrace mlátí při výslechu, a pak v blázinci. Nejvíce vyniká italská herečka Sara Bocchini, která ztvárňuje Natálii Gorbaněvskou, účastnici demonstrací v letech 1968 a 2013 a autorku předlohy.
(zadáno: 23.10.2019)
Každé představení je jiné, neboť se jedná o čirou improvizaci na základě diváckých přání. Buchty a loutky si opravdu vědí se vším rady a každý film vtipně ztvární.
(zadáno: 26.4.2019)
Syntetické divadlo, úžasné propojení techniky, komiksu, fotografií, hudby, a jedné bojující ženy, která nakonec svůj boj o přežití v NYC vzdá a odjede domů. Celý pobyt ve městě snů je černobílý, ale jeklikož se pořád něco děje, dojde nám to až v závěru, kdy hrdinka vystoupí z letadla v barevném kostýmu go go girl. Pokud to má být její štastné umělecké uplatnění, je to dost strmý pád.
(zadáno: 9.12.2018)
Stačí důvěřovat silnému textu.
(zadáno: 15.9.2018)
Plnokrevný melodram jedné herečky. Bez ztráty pozornosti bydlíme v prázdném domě, staráme se o Jednookého, a nakonec se vydáme na cestu. Na cestu do hlubin jedné osamělé duše. Jeden stůl, jedna lampa, jeden viksvajlant, jedna kobercovka.
(zadáno: 18.6.2018)
Jedna z inscenací, u kterých nevím, jak a zda je hodnotit. Výborné navození atmosféry padesátých let, dobrá práce s loutkami. Několik kamer, jejichž přenos je zobrazen na monitorech, dává jasně najevo, že Velký bratr ví vše, holenkové. Inscenace, ze které mrazí podobně jako z vratislavského představení Pomník.
(zadáno: 16.6.2018)
Velmi zdařilá adaptace známé pohádky. Povedené je snad úplně vše. Adaptace, loutky, herecké nasazení, živá hudba. Střídají se emoce veselé scény a napětí, dočkáme se i téměř akrobatických výkonů. A Bajaja bojuje se třemi draky, a nakonec ještě pomůže králi zvrátit zdánlivě ztracenou bitvu! Když se Bajaja stane králem, sníží daně!
(zadáno: 6.5.2018)
Ač tuto inscdnaci režíroval Jiří Jelínek, inscenace vpodstatě navazuje na inscenaci Karel - táta vlasti. I zde je příběh zjednodušen až malinko trochu "jako pro blbý". Ale pro chlapce je tam spousta bojů, takže tato část publika byla spokojena. Podle mě tam bylo málo princezen. Inscenace je interaktivní, s hezkými loutkami a zpěvy.
(zadáno: 29.3.2018)
Úžasné převedení klasiky do současné řeči.
(zadáno: 20.3.2018)
Komerční agenturní herci, putující od štace ke štaci, neobchodují s ničím jiným, než se Shakespearem (ten se prodá vždycky). Hned na začátku je předesláno, že se jedná o divadelní fastfood a žádné vybrané ústřice nebudou. A jak řekli, tak udělali. Přesto trio Martin Matejka, Miroslav Táborský a Jan Vondráček dokáží naplnit něco jako stand up komedii energií a nejrůznějšími legráckami. Je úžasné, že všichni tři pánové i po deseti letech hraní této inscenace prokazují úctyhodnou tělesnou zdatnost a pružnost. (Třeba v zápase v hokeji na kolečkových bruslích, kde je místo puku královská koruna.)
(zadáno: 17.9.2017)
V Divadle pod Palmovkou jsem dlouho nebyla, a proto na mě tato inscenace zapůsobila jako zjevení. Podle ohlasů se zdá, že v běžné produkci Palmovky to nečekané zjevení je. Nora Terezy Dočkalové je vypodobněna jako rozkošná cukrová panenka, s parukou platinové blondýnky, v roztomiloučkých šatičkách a střídající spoustu bot na podpatkách. Jakoby jediným klíčem k inscenování Ibsenových her byly hromady bot. Brunetka Nora hraje blondýnku Noru jak o život. A to vše se odehrává na jevištní šikmě, tedy šikmé ploše křivého vztahu Holmerových, po které Dočkalová obdivuhodně běhá v nepohodlných botách.
(zadáno: 16.9.2017)
Divadlo Letí kromě domácké Vily vytvořilo i zájezdovou verzi cenami ověšené inscenace Olga. Přesto se v první půli zdálo, že prostor Malé scény plzeňského divadla je pro soubor moc velký. Po přestávce herci ožili a bylo jasné, proč je inscenace tak ceněná. Tvůrčí tým připravoval text dva roky, a je to vidět, vše je dobře pojmenované, načasované, sdělné a čitelné. Titulní postavě Olgy (úžasná Pavlína Štorková) zdatně přikulují tři herci, nacházející se v nejrůznějších rolích, od Olžina psa obranáře, který by rád kousnul estébáka do p..... zadní části těla, až po trojici manželových milenek.
(zadáno: 16.9.2017)
Kabarety mají v Divadle v Dlouhé dlouhou tradici. Nezbývá než obdivovat, že umělecký soubor opět našel zcela novou a provokativní podobu téhož. Do plzeňského divadla Alfa se rozměrově výborně hodila. Však také hlediště Alfy bylo úplně plné (přijeli umělci z Prahy). Inscenace se lomí na dvě scény, na scénu a předscénu. Na "hlavní" scéně se odehrává pokleslý kabaret nejhrubší zrna, až takové "fujíky". Na předscéně pak probíhá hospodský dialog rozkolísaného intelektuála Oty (Miloš Kopečný) a dělníka Wintra, sedícího pevně na zadku. Velmi povedené, ulítlé, až přenášející diváka do jiné dimenze.
(zadáno: 14.9.2017)
Krásné, čisté, typicky dobové ztvárnění současného českého venkova a velkoměstských krokodýlů. Tvůrčí tým upravil text tak, že vše podstatné zůstalo či bylo vyjádřeno opakováním několika slov, nebo za pomoci dobových šlágrů. (Zvláště pak "Vody, co ma držá na vodou", během které Samko dospěje.) Opět výtečná držitelka Thálie Blanka Luňáková, která je v roli Mešjanovky na zabití. I nová posila týmu Tomáš Jereš se na jevišti nikterak neztrácí. Při přenesení děje do současnosti se Eva zabije, protože dluhy, vzniklé z podnikání s Mánkem, ji stáhly pod vodu. Zhlédnuto na festivalu DIVADLO.
(zadáno: 17.5.2017)
Krásné pohybové představení, a dokonce dojde i na loutky. Dětské publikum reagovalo hned na první pohyb na jevišti a velmi si představení užívalo.
(zadáno: 24.4.2017)
Na představení pro školy v dubnu 2017 usazené představení, které děti bavi. Dobrá práce se zvukem, výborná práce se světly.