Redakce

Kateřina Jírová

redakční zkratka: kac

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (304)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 24.4.2019)
Vysoce emotivní a zároveň hluboce humorné. V hledišti v mém okolí jsme všechny maminky plakaly, zatímco dva chlapečkové při každé druhé hlášce padali smíchy pod sesle. Velmi kvalitní podívaná, plná světelných efektů. Polský text zasazený do českých reálií („Jela jsem z koncertu v Hradci /Králové/“). Mefistelovský R. Novák st. Odporná Mania K. Oltové. A koho by nedojalo morčátko? Ale nejlepčí je Kachnička a Lišáček! (Měli dvoják.)
(zadáno: 11.6.2016)
Inscenace, která se mi těžko hodnotí, neboť ve mně vzbuzuje příliš mnoho asociací, související např. s dějem Franklovy knihy A přesto říct životu ano. Na jednoduchém paravánu se nejdříve odehrávají řečnické kousky různých vykutálenců, kteří jsou zobrazeni jinak mírumilovnými zvířátky, čápem, myškou a vrabčáčkem. Když se však na industriálním řečnickém pultě (svisle postavené kolečko) objeví odporně industriální skřet, nebo snad vetřelec, tedy něco zkaženého, další vývoj děje neslibuje nic dobrého. Projdeme strachy Židů, Němců, a nakonec WM z uprchlíků. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 12.3.2016)
Tato slova neužívám příliš často. V případě této inscenace a představení v Divadle v Celetné v rámci Přehlídky ke světovému dni divadla pro děti a mládež ASSITEJ, se nebojím používat slova jako fenomenální, úžasné, skvělé, dlouho jsem nic takového neviděla. Veškeré věkové skupiny publika se dobře bavily od začátku až do konce. Groteska ani tradiční pantomima není mrtvá!!! (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.9.2014)
Neuvěřitelný Norbert Lichý. Avšak vedle přetékajícího Lichého se ukázněný a úsporný podlejzák Jiří Müller neztrácí. Shlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 19.9.2013)
Nevím, jestli jsem viděla všechno, ale co jsem viděla, bylo super. viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.9.2013)
Odporné, ohyzdné, strhující. Jen aby se Karlu Dobrému ty ďábelské role nevymstily. viz blog a Kabaret Shakespeare. Shlédnuto na MF DIVADLO Plzeň.
(zadáno: 2.7.2013)
Soubor komediantů původně z Kuksu chce vrátit evropské divadlo tam, odkud vzešlo - do kostela. Interaktivní pásmo bylo na Loutkářské Chrudimi umístěno do Muzea barokních soch, umístěného v bývalém klášteře. Takže již scénografie byla ohromující. Diváci procházeli podle šipek celým areálem, a v různých zákoutích je čekalo devět zastavení, každé tak na 5-10 minut. Herecké výkony vesmě sestávaly z extatického vytržení, ale v daném kontextu vše dohromady tvořilo úžasný zážitek až duchovního rozměru.
(zadáno: 16.4.2013)
To, co jsem četla kdysi dávno, jsem dnes viděla na jevišti. Výtečná Sylvie Krupanská. "Co o tom budeš psát?" "Nic, to stačí jen podepsat." (Vždycky jsem Heathcliffa milovala ještě více než d´Artagnana). Opisuji od Veroniky Boušové - opravdu nevšední zážitek.
(zadáno: 5.3.2020)
Útlé divadelní kukátko, trochu jako cirkus, a na portále hrdý nápis „Sám sobě“. Přečtu-li si v programu, že na inscenaci spolupracoval Petr Forman, hned se mé asociace odvíjejí směrem „zmenšený Deadtown“ či „chtělo to více nápadů“. Avšak energie sálající z Vojty Švejdy dovolí hned na Petra Formana zapomenout (při vší úctě). Vojta Švejda ztělesňuje nadšeného divadelního fandu, který pro divadlo udělá vše, a je mu jedno, pro jaký žánr. Nápad střídá nápad, které většinou zbrzdí hlášení z odposlechu. Divák postupně zjišťuje, že se jedná o divadlo na divadle. Hlavní hrdina zachraňuje, co se dá, až do vítězného kolapsu.
(zadáno: 5.3.2020)
Práce na pendrek
Zajímavý jevištní útvar, kde hlavní protagonista, zjevně psychicky narušený, dokáže diváky zaujmout téměř hodinu. Na bílém čtverci, rozměry cca 12x12m, vystupuje pouze on a 22 židlí. Zvukovou kulisou je jen neustálé nervózní podupávání performera. Černický židle přeskupuje sem a tam, vytváří z nich různé stavby, a stále se svými výtvory není spokojen. Nakonec jednu židli, zřejmě neposluchu, vyhodí z jevištního prostoru ven, a ostatní židle postaví do latě. Kterak se neuvěřitelné stalo skutkem.
(zadáno: 20.1.2020)
Výborně zdramatizovaný příběh špatného odhadu porodní báby. Jak Zdenda dospívá, je jasné, že je to muž, ale všichni se podřídí ženskému jménu. Příběh silné osobnosti, která veškeré trampoty zvládla bez psychologů a psychofarmak. Stačí jen předběhnout divočáka. V hlavní roli exceluje J. Burýšek a v dvojroli P. Gajdošíková, jejíž postava je dotvářena velmi ženskými kostýmy. Ostatní herci střídají různé role v krátkých scénkách. Text hry působí hodně vesele, zvláště při scénkách z tréninku v chlapeckém oddílu. Domnívám se, že na černý humor se autoři soustředili proto, aby se a ani diváci z těžkého tématu nezbláznili. (18.1.)
(zadáno: 5.1.2020)
(75%) Soužití několika silných osobností v jednom prostoru. (Je třeba si uvědomit, že „neviditelné“ paní Holanová a Werichová si měly velmi co říci.) Bujaré večírky v patře, chudé večery v přízemí. V přízemí se dcera již postižená narodila, v patře se dcera ke svému pádu přece vlastně dopracovala sama. Úsporná funkční scéna, dobře napsaná hra, která se nebojí velkých emocí. Hanušovi a Veselému se v komorním prostoru Studia daří napsané role velmi dobře naplnit. (Psáno z reprízy 28.12.2019)
(zadáno: 27.11.2019)
Vánoční příběh z roku 1932, kdy byl v Československu ještě klid a blahobyt, a většina lidí věděla, co je chanukije. Činoherní inscenace, ve které hrají dva loutkáři a studenti 4. ročník KALD DAMU (a jeden herec MDP), zachází s marionetami jako s předměty. Aspoň pak o to více potěší krátká stínohra. Inscenace se odehrává především v tělocvičně a na kluzišti, avšak nejdramatičtější scény se odehrávají v ředitelně. Na zadním prospektu maminka Svobodová postupně zapaluje adventní věnec. Maminka Ackermann kupuje dceři chanukiji. Od autora se tentokrát jedná o velmi srozumitelnou hru, a režisérka činoherní režii zvládla výborně. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.10.2019)
Velmi sugestivní obrazové divadlo, kdy sdělení je zprostředkováno pohybovou formou s minimem slov. Tvůrcům se podařilo navodit atmosféru strachu a manipulace, takže i když jde o stylizované pohybové divadlo, navozuje značně děsivé pocity. Některé obrazy se cyklicky opakují a představení negraduje, vlastně jediným posunem je, že nejdříve účastníky demonstrace mlátí při výslechu, a pak v blázinci. Nejvíce vyniká italská herečka Sara Bocchini, která ztvárňuje Natálii Gorbaněvskou, účastnici demonstrací v letech 1968 a 2013 a autorku předlohy.
(zadáno: 23.10.2019)
Každé představení je jiné, neboť se jedná o čirou improvizaci na základě diváckých přání. Buchty a loutky si opravdu vědí se vším rady a každý film vtipně ztvární.
(zadáno: 26.4.2019)
Syntetické divadlo, úžasné propojení techniky, komiksu, fotografií, hudby, a jedné bojující ženy, která nakonec svůj boj o přežití v NYC vzdá a odjede domů. Celý pobyt ve městě snů je černobílý, ale jeklikož se pořád něco děje, dojde nám to až v závěru, kdy hrdinka vystoupí z letadla v barevném kostýmu go go girl. Pokud to má být její štastné umělecké uplatnění, je to dost strmý pád.
(zadáno: 9.12.2018)
Stačí důvěřovat silnému textu.
(zadáno: 15.9.2018)
Plnokrevný melodram jedné herečky. Bez ztráty pozornosti bydlíme v prázdném domě, staráme se o Jednookého, a nakonec se vydáme na cestu. Na cestu do hlubin jedné osamělé duše. Jeden stůl, jedna lampa, jeden viksvajlant, jedna kobercovka.
(zadáno: 18.6.2018)
Jedna z inscenací, u kterých nevím, jak a zda je hodnotit. Výborné navození atmosféry padesátých let, dobrá práce s loutkami. Několik kamer, jejichž přenos je zobrazen na monitorech, dává jasně najevo, že Velký bratr ví vše, holenkové. Inscenace, ze které mrazí podobně jako z vratislavského představení Pomník.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>