Redakce

Kateřina Jírová

redakční zkratka: kac

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (304)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 6 7 8 9 10 11 12 13 > >>

(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 8.2.2019)
Divadlo v Dlouhé vytvořilo novou dramatizaci školou povinného tématu. Ústřední dvojice Ester-Pavel (Marie Poulová-Pavel Neškudla) je něžně dojemně autentická, postupné sbližování dvou mladých lidí je úžasné. Také se na jeviště podařilo přenést Esteřin neklid, a vzrůstající neurózu z uzavřeného prostoru, kde tráví celé dny. Krásná je i neokázala statečnost Pavlova tatínka a jeho spolupracovníka Čepka. Avšak když jde do tuhého, najednou se emoce vytrácejí. Ester už to nemůže vydržet, a vydá se zabít do ulic. A najednou, jako kdyby se Divadlo v Dlouhé bálo velkých emoci.
(zadáno: 3.1.2014)
Příjemná letní podívaná.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 13.9.2013)
viz blog Shlédnuto na MF DIVADLO Plzeň.
(zadáno: 20.11.2015)
Tentokrát se nejedná o divadlo, ani "tradiční" Kabaret v Kroužkově kavárně. Vlastně je to koncert s písněmi Skoumala a Vodňanského. Koncert se odehrává na velkém jevišti, a orchestr budí dojem, že chce vyvolat dojem velkých jazzových orchestrů, jaký teď už provozuje jen Ondřej Havelka. Koncert doplňují kresby J. Milfajta, které se projikují na zadním prospektu. Jednalo se o velmi příjemný večer, a při premiérové děkovačce vystoupil i J. Vodňanský s písní Pověz, miláčku. Pamětníci a nostalgici plakali.
(zadáno: 15.6.2012)
Super!
(zadáno: 4.7.2013)
Krásná pohádka o princezně.
(zadáno: 7.11.2015)
Inscenaci se na premiéře příliš nedařilo. Procenta dávám spíše za téma a kostýmní ztvárnění.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 26.7.2015)
Dva roky od premiéry se mi dílko jevilo jako svěží, jako dělané na letní večer. Hru už autor napsal velmi rozverně, ale tenkrát možná stačilo jen vtáhnout do hry osla jako symbol bujarosti, aby si Titanice užila, neboť, jak známo, osel má nářadí až na zem. Stále opakované kopulační pohyby mladých už pak vadily i mně. Výstup řemeslníků byl celkem povedený. Zásadní otázka, proč Titanie nemá svou kabelku, zavěšenou proklatě nízko v rozkroku, v barvě přelivu, zůstává stále nezodpovězena. Z. Stavná krásně zpívá a N. Šneiderová je nejpružnější elfka.
(zadáno: 6.12.2013)
Veselý kabaret se zpěvy.
(zadáno: 16.5.2012)
Viděla jsem Sluhu dvou pánů kdysi dávno, v době, kdy M. Donutil přešel do Prahy, a ještě nebyl hvězdou. Tehdy bylo hlediště rozděleno na dvě půlky, parter byl naprosto tuhý, a nechápal, co se to v Národním divadle děje, a galerie jásaly. Byť jsem jako studentka seděla na galerii, nepochopením geniality M. Donutila bych patřila do parteru. Praxe však ukázala, že z mého pohledu podbízivá prezentace M. Donutila je divácky úspěšná. Výkony ostatních herců byly u představení, které jsme viděla já, ve srovnání s M. Donutilem mnohem divadelně zajímavější.
(zadáno: 24.8.2014)
Roztomilá komorní inscenace, hraná zčásti v iluzívním loutkovém divadle. Návětrná část hlediště si musí dávat pozor na sněhostroj v roli vánicového děla.
(zadáno: 3.4.2017)
Výborné pohybové divadlo, srozumitelné i pro děti. Dva činoherci, (A. Bubníková a P. Smolárik), vlastně poněkud překáží pohybové složce inscenace. Ale jsou velmi dobří. Zdlouhavé jsou scény s květinářkou a koupěchtivou paní růží, a scény s pitomými květinami. (Vedle Narcise a Tulipána je nejzajímavější ten Modrej /Modřenec?/). Opět, po přestávce, dostává inscenace úplně jiný, a pro diváky uchopitelnější, temporytmus. Káj a Gerda, jak je znám z dětství. Ovšem nejlepší je Sob! (Ostatně, scénu se Sobem si pamatuju i ze Sněhové královny z Volkráče, tam taky patřila k nejsilnějším.)
(zadáno: 25.8.2014)
Tato ptákovina je neuvěřitelná i v kontextu běžných ptákovin hochů z Vosto5. Pyrotechnické efekty, důstojná přítomnost olympských bohů, a v přírodním amfiteátru na Letní Letné představení doplnil i ohňostroj, symbolizující Titány. V závěru představení se bohové vzepjali k heroickému boji s Titány, které chvíli před tím vypustil Zeus z Tartaru. Boje se zúčastnil i Dionýsos, přestože má modrou knížku. (Z olympských bohů byli přítomni jen čtyři, ostatní se omluvili, např. Athéna byla v Athénách, Hádés byl na cvičáku s Kerberem, Hera se natírala na plech, apod.)
(zadáno: 20.3.2018)
Komerční agenturní herci, putující od štace ke štaci, neobchodují s ničím jiným, než se Shakespearem (ten se prodá vždycky). Hned na začátku je předesláno, že se jedná o divadelní fastfood a žádné vybrané ústřice nebudou. A jak řekli, tak udělali. Přesto trio Martin Matejka, Miroslav Táborský a Jan Vondráček dokáží naplnit něco jako stand up komedii energií a nejrůznějšími legráckami. Je úžasné, že všichni tři pánové i po deseti letech hraní této inscenace prokazují úctyhodnou tělesnou zdatnost a pružnost. (Třeba v zápase v hokeji na kolečkových bruslích, kde je místo puku královská koruna.)
(zadáno: 11.6.2016)
Příběh plzeňských patriotů. Hrají vězni z věznice na Borech, a nehraje se o nic menšího, než o recept na vaření Pilsner Urquell. Vše nakonec dobře dopadne, mimojiné zásluhou záhadné sekretářky Marie.
(zadáno: 15.7.2012)
Hluboce psychologické a zároveň vysoce dramatické. Urychlený odchod vedení DNZ a ND z hlediště je toho důkazem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.9.2019)
Haf, haf! Ňuf, ňuf! Písk, písk! Ššššš, huúúu. Milostný román s happyendem o cestě jednoho pejska za svou unesenou nevěstou. Herecky vyniká zvláště rodinka jezevčíků se třemi štěňaty.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.

Další stránky hodnocení: << < 6 7 8 9 10 11 12 13 > >>