Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (344)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.5.2017)
Pro mě dost kontroverzní inscenace. Ze zadních řad je většina dění, odehrávající se na podlaze jeviště, v podstatě neviditelná. Táhne se to jak širá ruská step, a některé dramatické momenty (Zarečná je neúspěšná a zemře jí dítě, Treplev se zastřelil), se odšumlují tak nenápadně, že ne každý je chytí. Inscenace je hezky výtvarně pojatá, hezky se tam svítí a Racci s Arkadinovou působí esteticky. Na druhou stranu, Klára Oltová podává velmi dobrý výkon, (který bych od ní ani nečekala, a to ji znám už od JAMU.) Velmi výrazná je i nevýrazná uťáplá Pavlína Madly Zimové.
(zadáno: 17.12.2019)
Příjemná vánoční hra s koledami a kašírovanými loutkami. Čert je správně zlý, Josef a Marie jako svatí jsou o něco větší než prostí smrtelníci. Dvě papírové stěny sloužící jako portál se postupně promění v živé město.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 7.4.2014)
75% Maně mi vytanula na mysli anekdota (prý) z Těšína, o jednom pánovi, který szukal mezskanie, a o druhém, který meszkal szukanie. Zato dámy v inscenaci hovořily jedna o voze, druhá o koze. Inscenace, kde se stále mluví, ale nikdo nic neřekne. Pohybově i výtvarně velmi dobré. Nejvíce to celé připomínalo hudební skladbu.
(zadáno: 10.8.2013)
Jedná se o dobře secvičený muzikál, s nadšenými nadanými lidmi, a, jak již zmínila Veronika Boušová, ctí původ a řemeslo. V komorním prostředí divadla Na prádle bylo až s podivem, jak se tam tak početná „banda“ může pěkně vyřádit. V pražských vodách je to určitě zjevení, a zvláště pohybově nadprůměrný Lukáš Pečenka jistě získá další podobná angažmá. Přesto mi to připadalo chvílemi až moc nadšené, kráčení od úspěchu k úspěchu a ke světlým zítřkům poněkud neupřímné. Ale to je asi to ctění původu. Druhá půle inscenace pro mě byla utrpením, taková klišé s plyše už snad máme za sebou.
(zadáno: 23.5.2022)
Ve stísněném prostoru jeviště Dejvického divadla se odehrává historické drama o mnoha postavách. V režii SKUTRu několik herců hraje vícero rolí, až z toho divákovi přechází zrak. Ono to nevadí, stejně všichni umřou. Scéna je jednoduchá, bílé stěny s černými cákanci. Na čumák postavená koňská hlava byla podle mě dost zbytečná, zvláště pak, když překážela hercům v pohybu. V daném černohumorném kontextu je Richardův sekáček až roztomilý, zvláště když je používán jako zrcátko nebo jako hřeben pana Kopfrkinga. Zdánlivě nenápadné kostýmy Simony Rybákové jsou velmi dobře propracované a nebojím se říci, krásné.
(zadáno: 22.8.2013)
(zadáno: 18.3.2017)
Muzikál by se měl v Kongresovém centru zakázat. Tak příšerné zvukové podmínky jsou muzikálu nedůstojné. Ze čtvrtého balkonu je na jevišti vidět hemžení lidiček, takové plané naše pinožení. Zvuk je na balkoně o něco lepší, než v jiných částech hlediště. Občas je však obtížné přiřadit hlas k mluvící osobě. První půlka tvoří zdlouhavé entreé k závěrečnému fascinujícímu finále. L. R. Simon je jak zjevení z jiného světa, tedy, působí jak z jiné operety. Herecky i pěvecky ostatní o hlavu převyšuje. Rocky J. Kříže má velmi příjemný hlas, a H. Holišová se při zpěvu škrtí dle role nenápadné naivky.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 8.2.2019)
Divadlo v Dlouhé vytvořilo novou dramatizaci školou povinného tématu. Ústřední dvojice Ester-Pavel (Marie Poulová-Pavel Neškudla) je něžně dojemně autentická, postupné sbližování dvou mladých lidí je úžasné. Také se na jeviště podařilo přenést Esteřin neklid, a vzrůstající neurózu z uzavřeného prostoru, kde tráví celé dny. Krásná je i neokázala statečnost Pavlova tatínka a jeho spolupracovníka Čepka. Avšak když jde do tuhého, najednou se emoce vytrácejí. Ester už to nemůže vydržet, a vydá se zabít do ulic. A najednou, jako kdyby se Divadlo v Dlouhé bálo velkých emoci.
(zadáno: 3.1.2014)
Příjemná letní podívaná.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 13.9.2013)
viz blog Shlédnuto na MF DIVADLO Plzeň.
(zadáno: 20.11.2015)
Tentokrát se nejedná o divadlo, ani "tradiční" Kabaret v Kroužkově kavárně. Vlastně je to koncert s písněmi Skoumala a Vodňanského. Koncert se odehrává na velkém jevišti, a orchestr budí dojem, že chce vyvolat dojem velkých jazzových orchestrů, jaký teď už provozuje jen Ondřej Havelka. Koncert doplňují kresby J. Milfajta, které se projikují na zadním prospektu. Jednalo se o velmi příjemný večer, a při premiérové děkovačce vystoupil i J. Vodňanský s písní Pověz, miláčku. Pamětníci a nostalgici plakali.
(zadáno: 15.6.2012)
Super!
(zadáno: 4.7.2013)
Krásná pohádka o princezně.
(zadáno: 7.11.2015)
Inscenaci se na premiéře příliš nedařilo. Procenta dávám spíše za téma a kostýmní ztvárnění.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 26.7.2015)
Dva roky od premiéry se mi dílko jevilo jako svěží, jako dělané na letní večer. Hru už autor napsal velmi rozverně, ale tenkrát možná stačilo jen vtáhnout do hry osla jako symbol bujarosti, aby si Titanice užila, neboť, jak známo, osel má nářadí až na zem. Stále opakované kopulační pohyby mladých už pak vadily i mně. Výstup řemeslníků byl celkem povedený. Zásadní otázka, proč Titanie nemá svou kabelku, zavěšenou proklatě nízko v rozkroku, v barvě přelivu, zůstává stále nezodpovězena. Z. Stavná krásně zpívá a N. Šneiderová je nejpružnější elfka.
(zadáno: 20.9.2021)
Temná, avšak přesto příjemná inscenace se šťastným koncem. Literární předlohu neznám, tak nemohu srovnávat. V komorním prostoru je jen stolek a pár židlí. Do monologu hlavního hrdiny (skvělýn Jan Hájek) občas vstupují jeho dvě lásky. Vyzývavá Claire objeví na jevišti vždy, kdy se Florent zmíní o Paříži, neboť stále doufá, že se k ní vrátí. Platonická láska Camille po celou dobu trvání inscenace sedí v koutě na židli. Nejvíce si Florent rozumí se svým notebookem, který mu dělá psychiatra, navigaci, organizuje mu čas, a dokonce spočítá, jak dlouho Florent poletí z okna (4,5 vteřiny). To však Florent neudělá.
(zadáno: 6.12.2013)
Veselý kabaret se zpěvy.
(zadáno: 18.9.2021)
Tato inscenace divadla DRAK poněkud pokulhává za svými slavnými sestřičkami. Hraje se s maňásky, ale tentokrát se nedaří vymyslet dostatek loutkářských vtípků. Urputný boj zlé sudičky dostat se na hrad je sice originální, ale nedokáže diváky strhnout. Pak už jen tradiční otočná scéna, tradiční filmové projekce, a v našich krajích ne zcela tradiční svatba patnáctileté (stopatnáctileté) nevěsty.