Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (344)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.5.2012)
Viděla jsem Sluhu dvou pánů kdysi dávno, v době, kdy M. Donutil přešel do Prahy, a ještě nebyl hvězdou. Tehdy bylo hlediště rozděleno na dvě půlky, parter byl naprosto tuhý, a nechápal, co se to v Národním divadle děje, a galerie jásaly. Byť jsem jako studentka seděla na galerii, nepochopením geniality M. Donutila bych patřila do parteru. Praxe však ukázala, že z mého pohledu podbízivá prezentace M. Donutila je divácky úspěšná. Výkony ostatních herců byly u představení, které jsme viděla já, ve srovnání s M. Donutilem mnohem divadelně zajímavější.
(zadáno: 24.8.2014)
Roztomilá komorní inscenace, hraná zčásti v iluzívním loutkovém divadle. Návětrná část hlediště si musí dávat pozor na sněhostroj v roli vánicového děla.
(zadáno: 3.4.2017)
Výborné pohybové divadlo, srozumitelné i pro děti. Dva činoherci, (A. Bubníková a P. Smolárik), vlastně poněkud překáží pohybové složce inscenace. Ale jsou velmi dobří. Zdlouhavé jsou scény s květinářkou a koupěchtivou paní růží, a scény s pitomými květinami. (Vedle Narcise a Tulipána je nejzajímavější ten Modrej /Modřenec?/). Opět, po přestávce, dostává inscenace úplně jiný, a pro diváky uchopitelnější, temporytmus. Káj a Gerda, jak je znám z dětství. Ovšem nejlepší je Sob! (Ostatně, scénu se Sobem si pamatuju i ze Sněhové královny z Volkráče, tam taky patřila k nejsilnějším.)
(zadáno: 25.8.2014)
Tato ptákovina je neuvěřitelná i v kontextu běžných ptákovin hochů z Vosto5. Pyrotechnické efekty, důstojná přítomnost olympských bohů, a v přírodním amfiteátru na Letní Letné představení doplnil i ohňostroj, symbolizující Titány. V závěru představení se bohové vzepjali k heroickému boji s Titány, které chvíli před tím vypustil Zeus z Tartaru. Boje se zúčastnil i Dionýsos, přestože má modrou knížku. (Z olympských bohů byli přítomni jen čtyři, ostatní se omluvili, např. Athéna byla v Athénách, Hádés byl na cvičáku s Kerberem, Hera se natírala na plech, apod.)
(zadáno: 20.3.2018)
Komerční agenturní herci, putující od štace ke štaci, neobchodují s ničím jiným, než se Shakespearem (ten se prodá vždycky). Hned na začátku je předesláno, že se jedná o divadelní fastfood a žádné vybrané ústřice nebudou. A jak řekli, tak udělali. Přesto trio Martin Matejka, Miroslav Táborský a Jan Vondráček dokáží naplnit něco jako stand up komedii energií a nejrůznějšími legráckami. Je úžasné, že všichni tři pánové i po deseti letech hraní této inscenace prokazují úctyhodnou tělesnou zdatnost a pružnost. (Třeba v zápase v hokeji na kolečkových bruslích, kde je místo puku královská koruna.)
(zadáno: 11.6.2016)
Příběh plzeňských patriotů. Hrají vězni z věznice na Borech, a nehraje se o nic menšího, než o recept na vaření Pilsner Urquell. Vše nakonec dobře dopadne, mimojiné zásluhou záhadné sekretářky Marie.
(zadáno: 15.7.2012)
Hluboce psychologické a zároveň vysoce dramatické. Urychlený odchod vedení DNZ a ND z hlediště je toho důkazem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.9.2019)
Haf, haf! Ňuf, ňuf! Písk, písk! Ššššš, huúúu. Milostný román s happyendem o cestě jednoho pejska za svou unesenou nevěstou. Herecky vyniká zvláště rodinka jezevčíků se třemi štěňaty.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 9.6.2016)
75% Inscenace na motivy Hemingwayovy proslulé novely. Pohled na dané téma ryze dívčí a křehký. Inscenace nabízí mnoho dechberoucích obrazů, jako je vznášející se papírová loďka na rozbouřeném moři, nebo souboj rybáře a samice mečouního merlina, která prohraje svůj boj o život. Inscenace je založena na fyzickém divadle, mluvené slovo se také používá, ale slova nemají příliš velkou váhu. Škoda, že visutá hrazda není nijak využita. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 19.5.2012)
Tma a nebylo pořádně slyšet. Asi mi ušla pointa. Karel Roden měl toho dne narozeniny, takže při děkovačce předávali spolupracovníci dary, a aplaudovalo se ve stoje.
(zadáno: 15.6.2018)
Zajímavý a dojímavý příběh z dětského domova. Dívka Cilka putuje z jednoho dětského domova do druhého, až zakoření v dětském domově Slunečnice moudré ředitelky Pralinky. Pralinka Cilčinu odlišnost přijme, a od té doby se v domově mají všichni dobře. Každou středu totiž jedí štrůdl z jablek, které rostou Cilce na hlavě (každý jsme nemocný jinak.) Pak paní ředitelka onemocní, přijde zlý ředitel, ale děti se postarají o to, aby vše dobře dopadlo. Dobře nastavenému příběhu chybí adekvátní temporytmus. Jediná živá je rakvičkárna Sněhurka, kterou děti sehrají pro Pralinku na Vánočním večírku.
(zadáno: 9.9.2016)
Děj je zasazen do chaty v zahrádkářské kolonii, kde si lze povečerech opékat buřty. V chatce mají nejen lednici a varnou konvici, ale i mohutný koženkový gauč, patrně pozůstatek lepších časů. Postavy mají velmi domácké kostýmy, pouze Jelena na sebe ještě dbá a občas se oblékne jak na manažerskou schůzku. Přestože se postavy ruského historického dramatu pohybují v takovýchto rekvizitách, je celé jejich jednání snadno uvěřitelné a plnokrevné.
(zadáno: 21.9.2021)
Adaptace Vesnického románu Karoliny Světlé je do přestávky zdařilá, dobře převádí na jeviště postavy a vztahy mezi jednajícími postavami. Obě matky, Rychtářka a Jírovcová, se ke svým dětem chovají stejně krutě. Jírovcová se pak jako hezky chová ke svým vnoučatům, ale té fanatické babě není možno věřit žádnou dobrotu. V druhé půli se dramatizace od předlohy odklání, aniž nabídne nějaký logický závěr. Slavná country píseň Sedm dostavníků v tomto kontextu působí až otravně.
(zadáno: 20.3.2018)
Divadlo Alfa se rozhodlo poměřit síly se slavným filmem, a k tomu zvolilo dramatizaci libereckého dramaturga Víta Peřiny. (Peřina po Peřinové převzal jistou tradici.) Výsledkem je příjemná podívaná, kde Telek přijede do podivné vesnice v Karpatech plnou podivných lidí, kteří působí jako sbor dřevěných loutek. Text je vtipný, zpěvy skvělé, a nakonec vše dobře dopadne, a ještě se uděje spousta dalších věcí.
(zadáno: 20.7.2013)
Velmi zdařilá inscenace, škoda, že zahraniční agentura neprodloužila svolení k provozování.
(zadáno: 10.11.2017)
Tajný deník Adriana Moleho byl pro mnohé z nás v osmdesátých letech klíčovou literaturou (hned vedle Austenové a Brontëových). Z hlediska znalosti prvotního dokladu a drakácké inscenace s Vyšohlídem však interpretace Divadla v Dlouhé dost pokulhává. Ano, zpěvy jsou krásné, originální texty písní vystihující ducha doby omamné, ale tak nějak, původní text je o něčem jiném.
(zadáno: 2.2.2016)
Vše už bylo napsáno, zhodnoceno, oceněno. Výborné herecké výkony I. Trojana, D. Novotného, K. Melíškové, E. Bouškové. Komedie, ze které mrazí.
(zadáno: 15.9.2012)
Poetické obrazy o vlastně ne příliš poetickém umělci. Folklorní obrazy moravské vesnice bojující s kolektivazicací a kapitalismem. Červenka a Modráček. Výborný výkon Ivany Hloužkové.