Redakce

Kateřina Jírová

redakční zkratka: kac

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (304)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 25.1.2019)
Vynikající Svatopluk Skopal, a dokonce jeho zajímavé interakce s F. Skopalem. Jaroslava Tvrzníková hrála Jaroslavu Pokornou, a hrála ji dobře. Jelikož se jedná o zájezdovku, je scéna sice statická, ale na zájezdovku nadprůměrně výmluvná. Pokud jde o Simonu Stašovou, nevím, co nám tím vlastně chtěla říci.
(zadáno: 19.7.2013)
75% Z inscenace čiší ještě studentské nadšení, ač už všichni členové souboru absolvovali. První část je zdlouhavá jako parodované Filmové týdeníky, ale možná je to záměr. Oslava narození Gagarina, provázená melodií vánoční koledy, kdy u kolébky visí portréty „svatých“ Lenina a Marxe je dost na hraně. V druhé půli je mnoho pěkných scén, např. J. Vaňousová předvádí, jak se stavěly mosty, zapalovaly svíčky či jak kolaboranti dostali provaz, nebo scéna, kdy dýdžej vyzve mládež k ploužáku. Závěr je zbytečně nastavovaný. Krásné písně, které lze hrát i samostatně při koncertu Jahodových dětí.
(zadáno: 14.9.2017)
Krásné, čisté, typicky dobové ztvárnění současného českého venkova a velkoměstských krokodýlů. Tvůrčí tým upravil text tak, že vše podstatné zůstalo či bylo vyjádřeno opakováním několika slov, nebo za pomoci dobových šlágrů. (Zvláště pak "Vody, co ma držá na vodou", během které Samko dospěje.) Opět výtečná držitelka Thálie Blanka Luňáková, která je v roli Mešjanovky na zabití. I nová posila týmu Tomáš Jereš se na jevišti nikterak neztrácí. Při přenesení děje do současnosti se Eva zabije, protože dluhy, vzniklé z podnikání s Mánkem, ji stáhly pod vodu. Zhlédnuto na festivalu DIVADLO.
(zadáno: 19.9.2013)
Nevím, jestli jsem viděla všechno, ale co jsem viděla, bylo super. viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.1.2020)
(75%) Soužití několika silných osobností v jednom prostoru. (Je třeba si uvědomit, že „neviditelné“ paní Holanová a Werichová si měly velmi co říci.) Bujaré večírky v patře, chudé večery v přízemí. V přízemí se dcera již postižená narodila, v patře se dcera ke svému pádu přece vlastně dopracovala sama. Úsporná funkční scéna, dobře napsaná hra, která se nebojí velkých emocí. Hanušovi a Veselému se v komorním prostoru Studia daří napsané role velmi dobře naplnit. (Psáno z reprízy 28.12.2019)
(zadáno: 13.9.2014)
Zdařilý přepis, výtečně výkony P. Děrgela a Z. Onufrákové, a dokonce i K. Halbich dokázal proměnit své krátké výstupy. Shlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 13.9.2012)
Teenagerovská adaptace, střet rodičovské a mladé generace. Občas se cituje ze Shakespeareho. "Vykašli se na bobříka, měl sis hledět bobra."
(zadáno: 23.5.2016)
75%. Pozoruhodné zaměnění ženských a mužských rolí, což, pokud jde o profesi, je v dnešní době jedno. Jan Vondráček měl pozoruhodné oční stíny. S podpatkama na mě nikdo neměl. Titulní hrdinka, po historických zkušenostech, raději držena za sklem, jako ve vězení. Její soustavné blití rozhodně soucit nevyvolá. Ani grcka, vržená proti sklu, nevyvolá otázky "Tobě je špatně?", natož "Ty jsi bledá a každou chvíli se ti udělá špatně, nejsi ty těhotná?" M. Hanuš se pro červený saténový župan se zlatými výšivkami narodil. Dr. Brack je na jeviši jediný živý.
(zadáno: 24.3.2012)
(zadáno: 26.8.2019)
Činoherní režisér vytvořil s artisty a mimem novocirkusové představení. Přes zdánlivou nesourodost se jedná o kompaktní představení, kde se střídá humor s napětím, pantomima s artistickými výkony, a vážné téma odlehčuje inteligentní humor.
(zadáno: 25.5.2012)
Dušan Pařízek je Evropan. Nikdo jiný by se s věrnými diváky, neboť valná část publika živě reagovala na většinu obrazů, nedokázal důstojně rozloučit číší šampaňského. Život jde dál.
(zadáno: 16.9.2017)
Kabarety mají v Divadle v Dlouhé dlouhou tradici. Nezbývá než obdivovat, že umělecký soubor opět našel zcela novou a provokativní podobu téhož. Do plzeňského divadla Alfa se rozměrově výborně hodila. Však také hlediště Alfy bylo úplně plné (přijeli umělci z Prahy). Inscenace se lomí na dvě scény, na scénu a předscénu. Na "hlavní" scéně se odehrává pokleslý kabaret nejhrubší zrna, až takové "fujíky". Na předscéně pak probíhá hospodský dialog rozkolísaného intelektuála Oty (Miloš Kopečný) a dělníka Wintra, sedícího pevně na zadku. Velmi povedené, ulítlé, až přenášející diváka do jiné dimenze.
(zadáno: 11.6.2016)
Inscenace, která se mi těžko hodnotí, neboť ve mně vzbuzuje příliš mnoho asociací, související např. s dějem Franklovy knihy A přesto říct životu ano. Na jednoduchém paravánu se nejdříve odehrávají řečnické kousky různých vykutálenců, kteří jsou zobrazeni jinak mírumilovnými zvířátky, čápem, myškou a vrabčáčkem. Když se však na industriálním řečnickém pultě (svisle postavené kolečko) objeví odporně industriální skřet, nebo snad vetřelec, tedy něco zkaženého, další vývoj děje neslibuje nic dobrého. Projdeme strachy Židů, Němců, a nakonec WM z uprchlíků. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 13.3.2011)
(zadáno: 29.5.2014)
Velmi zdařilé edukačně, a i o rodičovské vině. Dopis v alfabatě (jen tak dál, není jen azbuka či sypaný čaj!), i netušená vina, kterou provázejí Eurynie. A jak to teda tenkrát vlastně bylo? Pro děti až příliš mnoho slov. Opravdu je nutné zcela zřetelnou Pallas Athénu J. Vaňousové montovat do jednooborové Afrodíté? Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé 2014.
(zadáno: 5.3.2020)
Útlé divadelní kukátko, trochu jako cirkus, a na portále hrdý nápis „Sám sobě“. Přečtu-li si v programu, že na inscenaci spolupracoval Petr Forman, hned se mé asociace odvíjejí směrem „zmenšený Deadtown“ či „chtělo to více nápadů“. Avšak energie sálající z Vojty Švejdy dovolí hned na Petra Formana zapomenout (při vší úctě). Vojta Švejda ztělesňuje nadšeného divadelního fandu, který pro divadlo udělá vše, a je mu jedno, pro jaký žánr. Nápad střídá nápad, které většinou zbrzdí hlášení z odposlechu. Divák postupně zjišťuje, že se jedná o divadlo na divadle. Hlavní hrdina zachraňuje, co se dá, až do vítězného kolapsu.
(zadáno: 11.6.2016)
Oblíbená legenda severních bratrů Slovanů v rukou Jakuba Maksymova. tentokrát však meotar nevadí, neboť inscenaci neválcuje, ale slouží jí. Všichni tři herci se drží své pololoutkové a výtvarné stylizace. Krásné lužickosrbské zpěvy, stínové divadlo, poetika, romantika, i trocha děsu. zkrátka Krabat, jak má být. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 6.7.2013)
Stolové loutkové divadlo v kufru, přesné vedení loutek, vtipy pro děti, i pro dospělé (pro děti neškodné). V pohádce vystupuje úžasný jelen, který je převlečen za herečku. (Pozor, během představení je zakázáno krmit zvěř!) Shlédnuto na Loutkářské Chrudimi.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>