Redakce

Kateřina Jírová

redakční zkratka: kac

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (304)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 7.4.2014)
75% Maně mi vytanula na mysli anekdota (prý) z Těšína, o jednom pánovi, který szukal mezskanie, a o druhém, který meszkal szukanie. Zato dámy v inscenaci hovořily jedna o voze, druhá o koze. Inscenace, kde se stále mluví, ale nikdo nic neřekne. Pohybově i výtvarně velmi dobré. Nejvíce to celé připomínalo hudební skladbu.
(zadáno: 7.4.2014)
65% Výtvarně působivé, ale některé scény nečitelné, ba i nudné.
(zadáno: 25.2.2014)
75 %. Zhlédnuto na festivalu Malá inventura. Představení je zkráceno o 20 min., odpadají scény s T. Kadlecem. Inscenace je posunuta k neverbálnímu vnímání, více hrají emoce a tělo. Však se také na MI hraje pro zahraniční promotéry. Vynikající výkon I. Uhlířové, které zdatně sekunduje, byť poněkud nejednoznačná, N. Kovářová.
(zadáno: 3.1.2014)
Zapadá do předvánoční atmosféry.
(zadáno: 3.1.2014)
Příjemná letní podívaná.
(zadáno: 27.11.2013)
Pěkná hudba, pěkná choreografie i kostýmy, vše má nadhled, ale jakoby tomu něco chybělo. Zvláště druhá půle je oproti Havelkově verzi zbytečně zdlouhavá a doslovná. Zhlédnuto na Festivalu 13+ v Divadle v Dlouhé.
(zadáno: 7.11.2013)
Příjemně plytké, banální, a přesto dost možná s podtextem. Batulková opět se svým Tomášem drží šarži. Pavelka v roli autority i puberťáka, který vše řeší alkoholem. Pidrmanová jako nesnesitelná puberťačka se spratkovskými sklony. Dobře jí tak. Ale opravdu by ve skutečnosti učitele odsoudili? Jděte na to, je tam prima jemná hudba.
(zadáno: 18.9.2013)
Standa rtní špička loutkohereckého umění. Vše běží jak má, loutky předvádějí možnosti své animace, a dokonce se objeví i pozapomenutý dupák. Labutě z Labutího jezírka pochopí svou šanci a vytvoří soubor, který je lepší než Lady Gaga či než kreace Jamese Blonda. Také připomenutí čtyřiceti loupežníků a jiných má pro fajnšmejkry své kouzlo. Jen z toho vypadl motiv Fausta. Vše je ale přeci jen trochu příliš známé a profláklé. Pak není divu, že kontroverzní Budulínek posbírá ceny všude, kam přijede. Ani tato inscenace není taškařice pro batolata, ale jako když mluvíš do dubu (do Rathouské).
(zadáno: 13.9.2013)
viz blog Shlédnuto na MF DIVADLO Plzeň.
(zadáno: 30.8.2013)
(zadáno: 22.8.2013)
(zadáno: 21.8.2013)
(zadáno: 19.7.2013)
75% Z inscenace čiší ještě studentské nadšení, ač už všichni členové souboru absolvovali. První část je zdlouhavá jako parodované Filmové týdeníky, ale možná je to záměr. Oslava narození Gagarina, provázená melodií vánoční koledy, kdy u kolébky visí portréty „svatých“ Lenina a Marxe je dost na hraně. V druhé půli je mnoho pěkných scén, např. J. Vaňousová předvádí, jak se stavěly mosty, zapalovaly svíčky či jak kolaboranti dostali provaz, nebo scéna, kdy dýdžej vyzve mládež k ploužáku. Závěr je zbytečně nastavovaný. Krásné písně, které lze hrát i samostatně při koncertu Jahodových dětí.
(zadáno: 6.7.2013)
Stolové loutkové divadlo v kufru, přesné vedení loutek, vtipy pro děti, i pro dospělé (pro děti neškodné). V pohádce vystupuje úžasný jelen, který je převlečen za herečku. (Pozor, během představení je zakázáno krmit zvěř!) Shlédnuto na Loutkářské Chrudimi.
(zadáno: 4.7.2013)
Pro nás zvláštní pohádka, ale pěkné.
(zadáno: 22.6.2013)
Šťastný nápad sehrát tři pohádky propojené příběhem dvou námořníků. Hezky odehrané, příjemná hudba.
(zadáno: 19.6.2013)
Milé hudební divadlo. Dále viz blog Mateřinka ´13.
(zadáno: 19.6.2013)
Soubor tentokrát překvapil téměř tradičním příběhem. Dále viz blog Mateřinka ´13.
(zadáno: 3.6.2013)
75% Není to povrchní, pod povrchem se skrývají vášně a pravdy, které nechceme slyšet. Hraje se v uzavřeném prostoru "na baru", a tak jsou herečky velmi blízko divákům. I emoce jsou velmi blízko. Rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 1.6.2013)
Inscenace volně inspirovaná knihou Karla Čapka Dášeňka čili Život štěněte, patří ke zdařilým kusům Jiřího Jelínka. Tentokrát vznikl v kamenném divadle, a byl i dramaturgován, což u běžných Jelínkovštin není zvykem. Loutky i Jelínkova poetika zůstaly. Dášeňku tam ale nehledejme. Děti se psíma kusama dobře bavily, takže jim doufám ušla druhá rovina inscenace, a to osobní život autora a jeho ženy. Jejich problematický vztah vyšel v této inscenaci velmi nelichotivě.
(zadáno: 30.4.2013)
Zdařilé scénické čtení slovenské sekce Divadla v Dlouhé. Opět aktuální téma, nyní o závislostech na plyšácích, mobilech, i-podech a otázkách Martina Matejky. Každý z účinkujících se blýskne v nějaké roli: Magdalena Zimová v roli globální teenagerky, Martin Veliký v roli závislého managera, Martin Matejka v roly Pavola Habery a Peter Varga v roli Janošíka. Pardon, v roli antiglobalisty. Vivat Slovakia!
(zadáno: 13.2.2013)
Inscenaci Jana Borny jsem viděla až teď, a během dvou let, co je na repertoáru, se usadila a vyladila. Zvláště první půlka měla několik pěkných, až poetických momentů, jako v asi nejlepším Bornově díle „Jak jsem se ztratil“. Přestože Bornova úprava vychází z Macháčkovy úpravy, právě pro množství nadsázky a zajímavých obrazů mi inscenace spíše připomínala Léblovy Naše naše furianty. Úžasná je kolektivní souhra všech účinkujících. Mile mě překvapila K. Sedláčková-Oltová v roli důvěřivé Kristýny Fialové. Asi nejvýraznější je Miroslav Hanuš v roli Jakuba Buška, ani ostatní ale nejsou nijak pozadu.
(zadáno: 30.1.2013)
Tentokrát vstoupila VOSTO5 na velké plátno, a dokonce to vypadá, že hodlá zkamenět. Původní soubor čtyř hochů z VOSTO5 byl v Pérákovi rozšířen o nebývalý počet účinkujících. A pustili se i do nového cirkusu a akrobacie. Nejkrásnější jsou filmové dotáčky, které navozují atmosféru doby filmů s rozporuplnou Adinou. S fakty zachází soubor volně, ale daří se připomenout neradostnou dobu druhé světové války. Byť tak VOSTO5 činí podobně, jako např. Tarantino ve filmu Hanební pancharti. Inscenace zůstává věrna dosavadnímu směřování souboru, a tak se naskýtá otázka, co nám tím hoši vlastně chtěli říci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.1.2013)
75% Několik repríz po premiéře je hra usazená, herci na sebe reagují, barokní verš zvládají. Občas je hra zkrácena tak, že divák chvíli tápe, kde v ději zrovna jsme, naopak některé motivy jsou v akci srozumitelnější, než u Mikeše. Ale proč si Muley tu holku nevzal?

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>