Redakce

Kateřina Jírová

redakční zkratka: kac

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (304)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 21.7.2012)
V této detektivce ještě minimalismus nebyl tak pokorčilý, ale bylo tam mnoho silných míst.
(zadáno: 16.9.2019)
Temná rocková opera, z které sálá zima a chlad. Místy až moc hlučný horor. Scéna sestává ze dvou strážných věží, jinak je jeviště prázdné. Kostýmy jsou výrazně stylizované. Hlavní hrdinka Purmelende má bílé vlasy a černý plášť, vůbec nebudí dojem šlechtičny na vdávání. Její rodina s ní zachází velmi chladně. Přesto Purmelende dokáže Modrovouse přemoci a vrátí se na rodný hrad. Purmelende si uvědomí, že do takového rodinného prostředí se nechce vrátit, a, možná vysílením, zemře.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 29.4.2012)
(zadáno: 14.9.2012)
Na festivalu v Plzni se opravdu nezadařilo. Hluché, nekomunikativní, bez motivu.
(zadáno: 16.10.2010)
(zadáno: 29.4.2012)
(zadáno: 16.4.2013)
To, co jsem četla kdysi dávno, jsem dnes viděla na jevišti. Výtečná Sylvie Krupanská. "Co o tom budeš psát?" "Nic, to stačí jen podepsat." (Vždycky jsem Heathcliffa milovala ještě více než d´Artagnana). Opisuji od Veroniky Boušové - opravdu nevšední zážitek.
(zadáno: 16.5.2012)
Viděla jsem Nahniličko (poněkud dojatý) v Divadle na zábradlí, ještě s Josefem Žluťákem Hrubým a Renatou Becerrovou. Do ladění DNZ tato inscenace nezapadala ani náhodou, a bylo jasné, že je to bulvár, ale bylo to vtipné, svěží, profesionální, a plné energie.
(zadáno: 13.2.2013)
Inscenaci Jana Borny jsem viděla až teď, a během dvou let, co je na repertoáru, se usadila a vyladila. Zvláště první půlka měla několik pěkných, až poetických momentů, jako v asi nejlepším Bornově díle „Jak jsem se ztratil“. Přestože Bornova úprava vychází z Macháčkovy úpravy, právě pro množství nadsázky a zajímavých obrazů mi inscenace spíše připomínala Léblovy Naše naše furianty. Úžasná je kolektivní souhra všech účinkujících. Mile mě překvapila K. Sedláčková-Oltová v roli důvěřivé Kristýny Fialové. Asi nejvýraznější je Miroslav Hanuš v roli Jakuba Buška, ani ostatní ale nejsou nijak pozadu.
(zadáno: 24.4.2019)
Vysoce emotivní a zároveň hluboce humorné. V hledišti v mém okolí jsme všechny maminky plakaly, zatímco dva chlapečkové při každé druhé hlášce padali smíchy pod sesle. Velmi kvalitní podívaná, plná světelných efektů. Polský text zasazený do českých reálií („Jela jsem z koncertu v Hradci /Králové/“). Mefistelovský R. Novák st. Odporná Mania K. Oltové. A koho by nedojalo morčátko? Ale nejlepčí je Kachnička a Lišáček! (Měli dvoják.)
(zadáno: 17.9.2017)
V Divadle pod Palmovkou jsem dlouho nebyla, a proto na mě tato inscenace zapůsobila jako zjevení. Podle ohlasů se zdá, že v běžné produkci Palmovky to nečekané zjevení je. Nora Terezy Dočkalové je vypodobněna jako rozkošná cukrová panenka, s parukou platinové blondýnky, v roztomiloučkých šatičkách a střídající spoustu bot na podpatkách. Jakoby jediným klíčem k inscenování Ibsenových her byly hromady bot. Brunetka Nora hraje blondýnku Noru jak o život. A to vše se odehrává na jevištní šikmě, tedy šikmé ploše křivého vztahu Holmerových, po které Dočkalová obdivuhodně běhá v nepohodlných botách.
(zadáno: 15.7.2015)
Standartní kousek BAL. V roli ledního medvěda exceluje Vít Brukner.
(zadáno: 1.6.2014)
Inscenace je určena pro děti od dvou let, a proto má jednoduchý děj a mnoho se toho nenamluví. Leckteré taškařice pro batolata se nějakým dějem nezabývají. Proto je velmi sympatické, že si tvůrci dali práci vymyslet jednoduchou hříčku přístupnou dětem, která se už dá považovat za divadelní inscenaci. Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé.
(zadáno: 11.6.2016)
Tradičně kvalitní inscenace divadla DRAK, se zpěvy, tanci a stínohrou.
(zadáno: 26.6.2018)
Tentokrát nám Buchty a loutky předvedly netradičně ukázněné iluzivní divadlo, bez tradičních efektů. A tak to byla trochu nuda. Hrálo se s marionetami v tradičním loutkovém kukátku. Čerti přilétali z velké vzdálenosti od scény. Dočkali jsme se většiny tradičních obrazů, Faustův let světem běžel na plátně umístěném nad loutkovým jevištěm. Ve filmové projekci nám tradiční tvorbu BAL připomenou barbíny, které Fausta svádějí. Důležitá je však hudba, kterou složil Jiří Templ, a přímo na jevišti ji hraje Monika Knoblochová na cembalo. Zvuk je to poněkud nezvyklý, ale k baroknímu příběhu se hodí.
(zadáno: 3.10.2015)
S touto jevištní poetikou jsem se nepotkala. Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 23.6.2019)
Standartní drakácká inscenace. Osvědčený rámec, zde tři herečky coby mořské víly, hrají s loutkami u kulatého stolu. Jelikož je režisér i mnoha cenami ověnčený scénograf, je scéna plná hry světel a barev, ať už pod mořem, na moři, na ledu nebo na ostrově. Ubohý racek!

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>