Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (344)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.7.2013)
Krásná pohádka o princezně.
(zadáno: 4.7.2013)
Krásné loutky. Děje je ve scénické básni pomálu, ale obrazy jsou to pěkné. Shlédnuto na Loutkářské Chrudimi.
(zadáno: 2.7.2013)
Soubor komediantů původně z Kuksu chce vrátit evropské divadlo tam, odkud vzešlo - do kostela. Interaktivní pásmo bylo na Loutkářské Chrudimi umístěno do Muzea barokních soch, umístěného v bývalém klášteře. Takže již scénografie byla ohromující. Diváci procházeli podle šipek celým areálem, a v různých zákoutích je čekalo devět zastavení, každé tak na 5-10 minut. Herecké výkony vesmě sestávaly z extatického vytržení, ale v daném kontextu vše dohromady tvořilo úžasný zážitek až duchovního rozměru.
(zadáno: 22.6.2013)
Šťastný nápad sehrát tři pohádky propojené příběhem dvou námořníků. Hezky odehrané, příjemná hudba.
(zadáno: 20.6.2013)
Další variace na známé téma, že perníčky se loupat nemají. Z Ježibaby šel opravdu strach, ale stejně skončila v peci.
(zadáno: 20.6.2013)
Loutkové, pohybové, zpěvné, didaktické, ba dokonce roztomilé.
(zadáno: 19.6.2013)
Jednotlivá čísla docela ušla, ale celkově velmi slabé.
(zadáno: 19.6.2013)
Soubor tentokrát překvapil téměř tradičním příběhem. Dále viz blog Mateřinka ´13.
(zadáno: 19.6.2013)
Milé hudební divadlo. Dále viz blog Mateřinka ´13.
(zadáno: 10.6.2013)
Vzhledem ke stoupající hvězdě souboru si dovolím několik rýpavých poznámek: Čertovská kvidoule je jejich prvotina, na které je to vidět. Spousta věcí je nedotažená, pouhý text aktovku nespasí, je třeba se alespoň nějak při recitaci pohybovat, když už ne hrát. S prvotinou by se možná dostali na Jiráskův Hronov ve druhém či třetím pořadí. První, kabaretní půlka je mnohem živější a zábavnější než aktovka. Přesto – práce s jazykem je vskutku bravurní. A jazz možná lepší, než v Kabaretu Kainar-Kainar. A Orozovič je talent. Kabaret 60%, aktovka 40%.
(zadáno: 3.6.2013)
75% Není to povrchní, pod povrchem se skrývají vášně a pravdy, které nechceme slyšet. Hraje se v uzavřeném prostoru "na baru", a tak jsou herečky velmi blízko divákům. I emoce jsou velmi blízko. Rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 1.6.2013)
Inscenace D. Gombára nemá s vítězným textem Dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka za rok 2011 mnoho společného. Obehraná historka o zneužívané hendikepované dívce (nyní mě napadá jen Vlasta Javořická), která otěhotní, a obec se jí zřekne, je zasazená do časové smyčky `a la Havelkova Černá díra. K tomu únavná režie postrádající temporytmus. Zajímavé byly stylizované kostýmy pozoruhodných groteskních postav (každé druhé vesnice či jiné uzavřené komunity.) Dopředu odhadnutelný děj ve mně vzrůstající napětí nevyvolal. Celkem zajímavý byl jen "první milovník" Michal Dlouhý, j.h.
(zadáno: 1.6.2013)
Inscenace volně inspirovaná knihou Karla Čapka Dášeňka čili Život štěněte, patří ke zdařilým kusům Jiřího Jelínka. Tentokrát vznikl v kamenném divadle, a byl i dramaturgován, což u běžných Jelínkovštin není zvykem. Loutky i Jelínkova poetika zůstaly. Dášeňku tam ale nehledejme. Děti se psíma kusama dobře bavily, takže jim doufám ušla druhá rovina inscenace, a to osobní život autora a jeho ženy. Jejich problematický vztah vyšel v této inscenaci velmi nelichotivě.
(zadáno: 20.5.2013)
Syrák na entou. Takový zásah jsem teda nečekala.
(zadáno: 15.5.2013)
Velmi milé představení, které vzniklo jako kolektivní dílo účinkujících. V dnešním představení byly aktuální novinky z facebooku i odjinud integrálně propojeny, a budily zaslouženou odezvu publika. Sled scének, které "většinové publikum" zná buď z vlastní zkušenosti nebo z televize či odjinud, jsou zde nově zpracovány a interpretovány. Tentokrát po představení nebyla diskuze, ale diskutovalo se v divadelním baru. Vedení divadla přislíbilo další reprízu Eskalátoru v listopadu 2013.
(zadáno: 30.4.2013)
Zdařilé scénické čtení slovenské sekce Divadla v Dlouhé. Opět aktuální téma, nyní o závislostech na plyšácích, mobilech, i-podech a otázkách Martina Matejky. Každý z účinkujících se blýskne v nějaké roli: Magdalena Zimová v roli globální teenagerky, Martin Veliký v roli závislého managera, Martin Matejka v roly Pavola Habery a Peter Varga v roli Janošíka. Pardon, v roli antiglobalisty. Vivat Slovakia!
(zadáno: 16.4.2013)
To, co jsem četla kdysi dávno, jsem dnes viděla na jevišti. Výtečná Sylvie Krupanská. "Co o tom budeš psát?" "Nic, to stačí jen podepsat." (Vždycky jsem Heathcliffa milovala ještě více než d´Artagnana). Opisuji od Veroniky Boušové - opravdu nevšední zážitek.
(zadáno: 25.3.2013)
Milá podívaná, občas trochu překombinovaná, zvláště v postavě Cherubína a Bazilia. Výborná Pavla Tomicová zachránila, co se dalo. Mé oko potěšili hrabě Almaviva (Jiří Zapletal) a Amor (Jakub Tvrdík).
(zadáno: 17.3.2013)
75% V divadle Kámen poprvé režíroval inscenaci jiný režisér, než principál Macháček. Výsledek je uspokojivý. Tentokrát není inscenace založena na zvuku a slově, minimalismu se dociluje jinými postupy, především pomalým temporytmem a až chvílemi do trapnosti protahovaným tichem a nečinností na jevišti. Zajímavě hraje i do inscenace neplánované těhotenství jedné z hereček. Barevná symbolika "Kamenných" inscenací zůstává zachována pouze v závodnických boxech. Není úplně jasné, jak inscenace vlastně končí, ale vzhledem k jasné symbolice provazu se smyčkou asi špatně. Matice se asi nepřevlékla.
(zadáno: 10.3.2013)
"Ze všech pokladen na celým světě si vybrala zrovna tuhle..." Příběh dvou Zlatovlásek v rámci "divadla na divadle", pokladny na železniční stanici Martina Velikého, pocestného Petera Vargy, a Erbenova Štědrého večera.
(zadáno: 13.2.2013)
Inscenaci Jana Borny jsem viděla až teď, a během dvou let, co je na repertoáru, se usadila a vyladila. Zvláště první půlka měla několik pěkných, až poetických momentů, jako v asi nejlepším Bornově díle „Jak jsem se ztratil“. Přestože Bornova úprava vychází z Macháčkovy úpravy, právě pro množství nadsázky a zajímavých obrazů mi inscenace spíše připomínala Léblovy Naše naše furianty. Úžasná je kolektivní souhra všech účinkujících. Mile mě překvapila K. Sedláčková-Oltová v roli důvěřivé Kristýny Fialové. Asi nejvýraznější je Miroslav Hanuš v roli Jakuba Buška, ani ostatní ale nejsou nijak pozadu.
(zadáno: 30.1.2013)
Tentokrát vstoupila VOSTO5 na velké plátno, a dokonce to vypadá, že hodlá zkamenět. Původní soubor čtyř hochů z VOSTO5 byl v Pérákovi rozšířen o nebývalý počet účinkujících. A pustili se i do nového cirkusu a akrobacie. Nejkrásnější jsou filmové dotáčky, které navozují atmosféru doby filmů s rozporuplnou Adinou. S fakty zachází soubor volně, ale daří se připomenout neradostnou dobu druhé světové války. Byť tak VOSTO5 činí podobně, jako např. Tarantino ve filmu Hanební pancharti. Inscenace zůstává věrna dosavadnímu směřování souboru, a tak se naskýtá otázka, co nám tím hoši vlastně chtěli říci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.1.2013)
75% Několik repríz po premiéře je hra usazená, herci na sebe reagují, barokní verš zvládají. Občas je hra zkrácena tak, že divák chvíli tápe, kde v ději zrovna jsme, naopak některé motivy jsou v akci srozumitelnější, než u Mikeše. Ale proč si Muley tu holku nevzal?
(zadáno: 8.12.2012)
Tentokrát propejení hraných scének s hudebními čísly příliš nevyšlo. Ukázky ze hry Ubu se vrací byly opravdu divácky nepřitažlivé, což zde uvádím jako pochvalu, neboť Ubu už je takový. Přestože výkony herců v krátkých výstupech byly přesvědčivé, obsah sdělovaného byl natolik mrazivý, že herci málokdy sklidili potlesk. Hudební čísla dnes již kultovních písní s kultovními texty jsou jistým zásahem srdcí diváků.
(zadáno: 8.12.2012)