Redakce

Kateřina Jírová

redakční zkratka: kac

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 24.4.2019)
Vysoce emotivní a zároveň hluboce humorné. V hledišti v mém okolí jsme všechny maminky plakaly, zatímco dva chlapečkové při každé druhé hlášce padali smíchy pod sesle. Velmi kvalitní podívaná, plná světelných efektů. Polský text zasazený do českých reálií („Jela jsem z koncertu v Hradci /Králové/“). Mefistelovský R. Novák st. Odporná Mania K. Oltové. A koho by nedojalo morčátko? Ale nejlepčí je Kachnička a Lišáček! (Měli dvoják.)
(zadáno: 11.6.2016)
Inscenace, která se mi těžko hodnotí, neboť ve mně vzbuzuje příliš mnoho asociací, související např. s dějem Franklovy knihy A přesto říct životu ano. Na jednoduchém paravánu se nejdříve odehrávají řečnické kousky různých vykutálenců, kteří jsou zobrazeni jinak mírumilovnými zvířátky, čápem, myškou a vrabčáčkem. Když se však na industriálním řečnickém pultě (svisle postavené kolečko) objeví odporně industriální skřet, nebo snad vetřelec, tedy něco zkaženého, další vývoj děje neslibuje nic dobrého. Projdeme strachy Židů, Němců, a nakonec WM z uprchlíků. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 12.3.2016)
Tato slova neužívám příliš často. V případě této inscenace a představení v Divadle v Celetné v rámci Přehlídky ke světovému dni divadla pro děti a mládež ASSITEJ, se nebojím používat slova jako fenomenální, úžasné, skvělé, dlouho jsem nic takového neviděla. Veškeré věkové skupiny publika se dobře bavily od začátku až do konce. Groteska ani tradiční pantomima není mrtvá!!! (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.9.2014)
Neuvěřitelný Norbert Lichý. Avšak vedle přetékajícího Lichého se ukázněný a úsporný podlejzák Jiří Müller neztrácí. Shlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 19.9.2013)
Nevím, jestli jsem viděla všechno, ale co jsem viděla, bylo super. viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.9.2013)
Odporné, ohyzdné, strhující. Jen aby se Karlu Dobrému ty ďábelské role nevymstily. viz blog a Kabaret Shakespeare. Shlédnuto na MF DIVADLO Plzeň.
(zadáno: 2.7.2013)
Soubor komediantů původně z Kuksu chce vrátit evropské divadlo tam, odkud vzešlo - do kostela. Interaktivní pásmo bylo na Loutkářské Chrudimi umístěno do Muzea barokních soch, umístěného v bývalém klášteře. Takže již scénografie byla ohromující. Diváci procházeli podle šipek celým areálem, a v různých zákoutích je čekalo devět zastavení, každé tak na 5-10 minut. Herecké výkony vesmě sestávaly z extatického vytržení, ale v daném kontextu vše dohromady tvořilo úžasný zážitek až duchovního rozměru.
(zadáno: 16.4.2013)
To, co jsem četla kdysi dávno, jsem dnes viděla na jevišti. Výtečná Sylvie Krupanská. "Co o tom budeš psát?" "Nic, to stačí jen podepsat." (Vždycky jsem Heathcliffa milovala ještě více než d´Artagnana). Opisuji od Veroniky Boušové - opravdu nevšední zážitek.
(zadáno: 27.11.2019)
Vánoční příběh z roku 1932, kdy byl v Československu ještě klid a blahobyt, a většina lidí věděla, co je chanukije. Činoherní inscenace, ve které hrají dva loutkáři a studenti 4. ročník KALD DAMU (a jeden herec MDP), zachází s marionetami jako s předměty. Aspoň pak o to více potěší krátká stínohra. Inscenace se odehrává především v tělocvičně a na kluzišti, avšak nejdramatičtější scény se odehrávají v ředitelně. Na zadním prospektu maminka Svobodová postupně zapaluje adventní věnec. Maminka Ackermann kupuje dceři chanukiji. Od autora se tentokrát jedná o velmi srozumitelnou hru, a režisérka činoherní režii zvládla výborně. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.10.2019)
Každé představení je jiné, neboť se jedná o čirou improvizaci na základě diváckých přání. Buchty a loutky si opravdu vědí se vším rady a každý film vtipně ztvární.
(zadáno: 23.10.2019)
Velmi sugestivní obrazové divadlo, kdy sdělení je zprostředkováno pohybovou formou s minimem slov. Tvůrcům se podařilo navodit atmosféru strachu a manipulace, takže i když jde o stylizované pohybové divadlo, navozuje značně děsivé pocity. Některé obrazy se cyklicky opakují a představení negraduje, vlastně jediným posunem je, že nejdříve účastníky demonstrace mlátí při výslechu, a pak v blázinci. Nejvíce vyniká italská herečka Sara Bocchini, která ztvárňuje Natálii Gorbaněvskou, účastnici demonstrací v letech 1968 a 2013 a autorku předlohy.
(zadáno: 26.4.2019)
Syntetické divadlo, úžasné propojení techniky, komiksu, fotografií, hudby, a jedné bojující ženy, která nakonec svůj boj o přežití v NYC vzdá a odjede domů. Celý pobyt ve městě snů je černobílý, ale jeklikož se pořád něco děje, dojde nám to až v závěru, kdy hrdinka vystoupí z letadla v barevném kostýmu go go girl. Pokud to má být její štastné umělecké uplatnění, je to dost strmý pád.
(zadáno: 9.12.2018)
Stačí důvěřovat silnému textu.
(zadáno: 15.9.2018)
Plnokrevný melodram jedné herečky. Bez ztráty pozornosti bydlíme v prázdném domě, staráme se o Jednookého, a nakonec se vydáme na cestu. Na cestu do hlubin jedné osamělé duše. Jeden stůl, jedna lampa, jeden viksvajlant, jedna kobercovka.
(zadáno: 18.6.2018)
Jedna z inscenací, u kterých nevím, jak a zda je hodnotit. Výborné navození atmosféry padesátých let, dobrá práce s loutkami. Několik kamer, jejichž přenos je zobrazen na monitorech, dává jasně najevo, že Velký bratr ví vše, holenkové. Inscenace, ze které mrazí podobně jako z vratislavského představení Pomník.
(zadáno: 16.6.2018)
Velmi zdařilá adaptace známé pohádky. Povedené je snad úplně vše. Adaptace, loutky, herecké nasazení, živá hudba. Střídají se emoce veselé scény a napětí, dočkáme se i téměř akrobatických výkonů. A Bajaja bojuje se třemi draky, a nakonec ještě pomůže králi zvrátit zdánlivě ztracenou bitvu! Když se Bajaja stane králem, sníží daně!
(zadáno: 6.5.2018)
Ač tuto inscdnaci režíroval Jiří Jelínek, inscenace vpodstatě navazuje na inscenaci Karel - táta vlasti. I zde je příběh zjednodušen až malinko trochu "jako pro blbý". Ale pro chlapce je tam spousta bojů, takže tato část publika byla spokojena. Podle mě tam bylo málo princezen. Inscenace je interaktivní, s hezkými loutkami a zpěvy.
(zadáno: 29.3.2018)
Úžasné převedení klasiky do současné řeči.
(zadáno: 20.3.2018)
Komerční agenturní herci, putující od štace ke štaci, neobchodují s ničím jiným, než se Shakespearem (ten se prodá vždycky). Hned na začátku je předesláno, že se jedná o divadelní fastfood a žádné vybrané ústřice nebudou. A jak řekli, tak udělali. Přesto trio Martin Matejka, Miroslav Táborský a Jan Vondráček dokáží naplnit něco jako stand up komedii energií a nejrůznějšími legráckami. Je úžasné, že všichni tři pánové i po deseti letech hraní této inscenace prokazují úctyhodnou tělesnou zdatnost a pružnost. (Třeba v zápase v hokeji na kolečkových bruslích, kde je místo puku královská koruna.)
(zadáno: 17.9.2017)
V Divadle pod Palmovkou jsem dlouho nebyla, a proto na mě tato inscenace zapůsobila jako zjevení. Podle ohlasů se zdá, že v běžné produkci Palmovky to nečekané zjevení je. Nora Terezy Dočkalové je vypodobněna jako rozkošná cukrová panenka, s parukou platinové blondýnky, v roztomiloučkých šatičkách a střídající spoustu bot na podpatkách. Jakoby jediným klíčem k inscenování Ibsenových her byly hromady bot. Brunetka Nora hraje blondýnku Noru jak o život. A to vše se odehrává na jevištní šikmě, tedy šikmé ploše křivého vztahu Holmerových, po které Dočkalová obdivuhodně běhá v nepohodlných botách.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>