Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (329)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.3.2012)
(zadáno: 13.3.2011)
(zadáno: 16.10.2010)
(zadáno: 11.9.2020)
Příběh ospalého městečka kdesi na Středozápadě či v Jižních Čechách. Zajímavě řešená scéna, několik různých hracích prostorů bez nutnosti přestaveb. Pokud by tři role hrál jeden herec, mohla by to být alespoň nenáročná zájezdovka. Text hry honí příliš mnoho motivů, které nedávají smysl, ale do přestávky je to alespoň legrace. Druhá půlka je k nepřežití. Postavy hledají smysl života, některé ho i najdou, ale diváci smysl inscenace nenaleznou.
(zadáno: 14.6.2018)
Inscenace téměř nevyužívá divadelní prostředky, takže jako rozhlasová hra by dozajista vyzněla lépe. Na jevišti sedí ve třech bazéncích čtyři herci, a tu lépe, tu hůře, vyprávějí historky různých lidí. Nejlépe vyzněla historka jednatřicetileté Maji, která si přála v noci klid a dobře se vyspat. Její sousedé však každý večer pořádají mejdan, a koupají se v bazénu. Maja poslechne své Zlé já, a hodí do bazénu fén pod proudem. Vyhodí pojistky v celé ulici, a v nastalém blackoutu jde konečně v klidu spát.
(zadáno: 20.3.2018)
Výborný text, ale herecké výkony poněkud neobvyklé. (Ale oni ti Pražáci jsou děsně zpovykaní.)
(zadáno: 18.10.2015)
Text hry je velmi neobratný, a do muzikálu to má také daleko. Motiv dělání si legrace z produkčního, bez kterého by na žádnou šňůru nejeli, takže by ani nepotřebovali spravovat auto, je velmi problematický. Přechody z písní k loutkářským výstupům jsou často dost násilné, o (ne)zdařilosti provedení nemluvě. Z podobných slovních hříček tvoří své inscenace např. Jiří Jelínek, jehož Dášeňka rozštěkala i ryze dospělácké publikum MF DIVADLO. Na festivalové publikum se tedy NDL vymlouvat nemůže. Liberecká kapela vzbuzuje v řadě posledních inscenací NDL jen další rozpaky. (Zhlédnuto na MFD).
(zadáno: 13.9.2013)
viz blog Shlédnuto na MF DIVADLO Plzeň.
(zadáno: 10.6.2013)
Vzhledem ke stoupající hvězdě souboru si dovolím několik rýpavých poznámek: Čertovská kvidoule je jejich prvotina, na které je to vidět. Spousta věcí je nedotažená, pouhý text aktovku nespasí, je třeba se alespoň nějak při recitaci pohybovat, když už ne hrát. S prvotinou by se možná dostali na Jiráskův Hronov ve druhém či třetím pořadí. První, kabaretní půlka je mnohem živější a zábavnější než aktovka. Přesto – práce s jazykem je vskutku bravurní. A jazz možná lepší, než v Kabaretu Kainar-Kainar. A Orozovič je talent. Kabaret 60%, aktovka 40%.
(zadáno: 1.6.2013)
Inscenace D. Gombára nemá s vítězným textem Dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka za rok 2011 mnoho společného. Obehraná historka o zneužívané hendikepované dívce (nyní mě napadá jen Vlasta Javořická), která otěhotní, a obec se jí zřekne, je zasazená do časové smyčky `a la Havelkova Černá díra. K tomu únavná režie postrádající temporytmus. Zajímavé byly stylizované kostýmy pozoruhodných groteskních postav (každé druhé vesnice či jiné uzavřené komunity.) Dopředu odhadnutelný děj ve mně vzrůstající napětí nevyvolal. Celkem zajímavý byl jen "první milovník" Michal Dlouhý, j.h.
(zadáno: 18.10.2015)
Po slibném úvodu se rozvíjí psychické násilí a destrukce na divákovi. Pouze lemuři byli roztomilí. Zhlédnuto na Skupově Plzni International.
(zadáno: 3.10.2015)
S touto jevištní poetikou jsem se nepotkala. Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 19.6.2013)
Jednotlivá čísla docela ušla, ale celkově velmi slabé.