Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (320)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.8.2013)
(zadáno: 19.7.2013)
75% Z inscenace čiší ještě studentské nadšení, ač už všichni členové souboru absolvovali. První část je zdlouhavá jako parodované Filmové týdeníky, ale možná je to záměr. Oslava narození Gagarina, provázená melodií vánoční koledy, kdy u kolébky visí portréty „svatých“ Lenina a Marxe je dost na hraně. V druhé půli je mnoho pěkných scén, např. J. Vaňousová předvádí, jak se stavěly mosty, zapalovaly svíčky či jak kolaboranti dostali provaz, nebo scéna, kdy dýdžej vyzve mládež k ploužáku. Závěr je zbytečně nastavovaný. Krásné písně, které lze hrát i samostatně při koncertu Jahodových dětí.
(zadáno: 6.7.2013)
Stolové loutkové divadlo v kufru, přesné vedení loutek, vtipy pro děti, i pro dospělé (pro děti neškodné). V pohádce vystupuje úžasný jelen, který je převlečen za herečku. (Pozor, během představení je zakázáno krmit zvěř!) Shlédnuto na Loutkářské Chrudimi.
(zadáno: 4.7.2013)
Pro nás zvláštní pohádka, ale pěkné.
(zadáno: 22.6.2013)
Šťastný nápad sehrát tři pohádky propojené příběhem dvou námořníků. Hezky odehrané, příjemná hudba.
(zadáno: 19.6.2013)
Milé hudební divadlo. Dále viz blog Mateřinka ´13.
(zadáno: 19.6.2013)
Soubor tentokrát překvapil téměř tradičním příběhem. Dále viz blog Mateřinka ´13.
(zadáno: 3.6.2013)
75% Není to povrchní, pod povrchem se skrývají vášně a pravdy, které nechceme slyšet. Hraje se v uzavřeném prostoru "na baru", a tak jsou herečky velmi blízko divákům. I emoce jsou velmi blízko. Rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 1.6.2013)
Inscenace volně inspirovaná knihou Karla Čapka Dášeňka čili Život štěněte, patří ke zdařilým kusům Jiřího Jelínka. Tentokrát vznikl v kamenném divadle, a byl i dramaturgován, což u běžných Jelínkovštin není zvykem. Loutky i Jelínkova poetika zůstaly. Dášeňku tam ale nehledejme. Děti se psíma kusama dobře bavily, takže jim doufám ušla druhá rovina inscenace, a to osobní život autora a jeho ženy. Jejich problematický vztah vyšel v této inscenaci velmi nelichotivě.
(zadáno: 30.4.2013)
Zdařilé scénické čtení slovenské sekce Divadla v Dlouhé. Opět aktuální téma, nyní o závislostech na plyšácích, mobilech, i-podech a otázkách Martina Matejky. Každý z účinkujících se blýskne v nějaké roli: Magdalena Zimová v roli globální teenagerky, Martin Veliký v roli závislého managera, Martin Matejka v roly Pavola Habery a Peter Varga v roli Janošíka. Pardon, v roli antiglobalisty. Vivat Slovakia!
(zadáno: 13.2.2013)
Inscenaci Jana Borny jsem viděla až teď, a během dvou let, co je na repertoáru, se usadila a vyladila. Zvláště první půlka měla několik pěkných, až poetických momentů, jako v asi nejlepším Bornově díle „Jak jsem se ztratil“. Přestože Bornova úprava vychází z Macháčkovy úpravy, právě pro množství nadsázky a zajímavých obrazů mi inscenace spíše připomínala Léblovy Naše naše furianty. Úžasná je kolektivní souhra všech účinkujících. Mile mě překvapila K. Sedláčková-Oltová v roli důvěřivé Kristýny Fialové. Asi nejvýraznější je Miroslav Hanuš v roli Jakuba Buška, ani ostatní ale nejsou nijak pozadu.
(zadáno: 30.1.2013)
Tentokrát vstoupila VOSTO5 na velké plátno, a dokonce to vypadá, že hodlá zkamenět. Původní soubor čtyř hochů z VOSTO5 byl v Pérákovi rozšířen o nebývalý počet účinkujících. A pustili se i do nového cirkusu a akrobacie. Nejkrásnější jsou filmové dotáčky, které navozují atmosféru doby filmů s rozporuplnou Adinou. S fakty zachází soubor volně, ale daří se připomenout neradostnou dobu druhé světové války. Byť tak VOSTO5 činí podobně, jako např. Tarantino ve filmu Hanební pancharti. Inscenace zůstává věrna dosavadnímu směřování souboru, a tak se naskýtá otázka, co nám tím hoši vlastně chtěli říci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.1.2013)
75% Několik repríz po premiéře je hra usazená, herci na sebe reagují, barokní verš zvládají. Občas je hra zkrácena tak, že divák chvíli tápe, kde v ději zrovna jsme, naopak některé motivy jsou v akci srozumitelnější, než u Mikeše. Ale proč si Muley tu holku nevzal?
(zadáno: 8.12.2012)
Tentokrát propejení hraných scének s hudebními čísly příliš nevyšlo. Ukázky ze hry Ubu se vrací byly opravdu divácky nepřitažlivé, což zde uvádím jako pochvalu, neboť Ubu už je takový. Přestože výkony herců v krátkých výstupech byly přesvědčivé, obsah sdělovaného byl natolik mrazivý, že herci málokdy sklidili potlesk. Hudební čísla dnes již kultovních písní s kultovními texty jsou jistým zásahem srdcí diváků.
(zadáno: 17.9.2012)
(zadáno: 14.9.2012)
Zdařilý přepis známé pohádky. Akorát ta liška mohla dopadnout lépe. Zvláště u svobodomyslných prarodičů.
(zadáno: 13.9.2012)
Teenagerovská adaptace, střet rodičovské a mladé generace. Občas se cituje ze Shakespeareho. "Vykašli se na bobříka, měl sis hledět bobra."
(zadáno: 22.7.2012)
(zadáno: 11.7.2012)
Autory proklamovaný cíl se jim na jeviště přenést nepodařilo, ale duch Olivera Twista, patrně nedopatřením, zůstal zachován.
(zadáno: 11.7.2012)
(zadáno: 10.7.2012)
Skutečně místy i poetické. Jinak se nemohu zbavit dojmu, že se jednalo o další černou grotesku.
(zadáno: 5.7.2012)
(zadáno: 2.7.2012)
Veselá groteska o neveselých věcech.
(zadáno: 14.6.2012)
Trochu popletené,ale roztomilé.