Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (344)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.1.2020)
Výborně zdramatizovaný příběh špatného odhadu porodní báby. Jak Zdenda dospívá, je jasné, že je to muž, ale všichni se podřídí ženskému jménu. Příběh silné osobnosti, která veškeré trampoty zvládla bez psychologů a psychofarmak. Stačí jen předběhnout divočáka. V hlavní roli exceluje J. Burýšek a v dvojroli P. Gajdošíková, jejíž postava je dotvářena velmi ženskými kostýmy. Ostatní herci střídají různé role v krátkých scénkách. Text hry působí hodně vesele, zvláště při scénkách z tréninku v chlapeckém oddílu. Domnívám se, že na černý humor se autoři soustředili proto, aby se a ani diváci z těžkého tématu nezbláznili. (18.1.)
(zadáno: 13.4.2015)
Poněkud zmatené a vykradené. Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 22.4.2012)
Pohádko mládí... Kde jsou ty časy, kdy jsme se sestřenkou ve Věšínově ulici skákaly gumu a přehrávaly slavné scény z mušketýrů. Ve dvou to byla docela hoňka. Hana Burešová si své představy mohla zhmotnit na divadle, a zhmotnily se naprosto přesně.
(zadáno: 5.7.2014)
Na přehlídce inscenací Studia Damúza v rámci festivalu Loutkářská Chrudim, bylo toto představení přeci jen trochu slabší. Anně Schmidtmajerové a Tomsu Legierskemu se tentokrát moc nedařilo.
(zadáno: 7.5.2012)
(zadáno: 2.7.2012)
Veselá groteska o neveselých věcech.
(zadáno: 7.11.2013)
Příjemně plytké, banální, a přesto dost možná s podtextem. Batulková opět se svým Tomášem drží šarži. Pavelka v roli autority i puberťáka, který vše řeší alkoholem. Pidrmanová jako nesnesitelná puberťačka se spratkovskými sklony. Dobře jí tak. Ale opravdu by ve skutečnosti učitele odsoudili? Jděte na to, je tam prima jemná hudba.
(zadáno: 14.9.2012)
Velmi zdařilá černá groteska o životě, o době a o bohu. Podle stejné předlohy jako Trainspotting. Expozice je velmi autentická, zvláště znáte-li polovinu účinkujících ze studentských večírků.
(zadáno: 2.4.2017)
Zajímavý nápad zasadit děj pohádky do uhlířské šatny. Ale to je asi tak všechno. Herci se pohybují alternativně po jevišti, na sobě kostým loutky, ale hlava loutky je předmět (havířská svítilna), a tak vlastně vzniká tvor o čtyřech končetinách a dvou hlavách. V silnějších chvílích inscenace se v dole setmí, jsou vidět jen svíticí hlavy loutek, a konečně nejsou vidět jejich vodiči. Radůzin text celkem pěkný, občas i vtipný, ale neúnosně dlouhý. Možná se text měl využít jako rozhlasová hra. Shlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé. Viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.12.2019)
Výborně sepsaná hra a standardně dokonalé provedení. Jen ty loutky by mohly být dřevěnější. Ovšem transformace trouby na raketu, která zachrání děj jako deus ex machina, je geniální! 75%
(zadáno: 22.5.2022)
V odcizeném prostoru strohých zdí někdejších kancelářských open space. Uprostřed stojí obrovský rodinný stůl, u kterého si chce Vassa, matka rodu, hrát na rodinnou idylku. Všechny postavy jsou nešťastné a pohybují se poněkud mechanicky, jako by sledovaly neviditelné čáry na podlaze. Ač hra ruského dramatika, na city duše krajiny širé se tady vůbec nehraje, vše je strohé a chladné. Pokud chce někdo nějaké city, buď umře, nebo je poslán z domu. A Vassa nakonec v dopsaném závěru doplatí na svůj životní postoj a (ne)výchovu svých dětí.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 22.6.2013)
Šťastný nápad sehrát tři pohádky propojené příběhem dvou námořníků. Hezky odehrané, příjemná hudba.
(zadáno: 21.8.2013)
(zadáno: 14.3.2015)
Příjemně plynoucí kabaret, který navic trvá přijemných 75 minut. Připomenutí Havla z dob jeho mládí, kdy ještě nebyl celebritou. I na J. Kašpara se dostalo. Molitanové poleno coby Univerzál bylo velmi vtipné.
(zadáno: 21.9.2021)
Velmi dobře vypravené "divadlo na divadle". Na jevišti to úžasně jiskří, vše je velmi veselé a zábavné, až se v tom jedna sebevražda úplně ztratí. A nakonec se ukáže, že to byl jen sen. Stejně jako třeba rozhovor Romea a Julie, kdy Julie promlouvá z balkonu. Tomáš Jeřábek se úspěšně popasoval s pro něj netypickou rolí, a i Lenka Krobotová konečně něco hrála. Šimčík sice není Myšička, ale snažil se.
(zadáno: 29.5.2014)
Oh, Mannitou. Howgh!
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 22.2.2015)
Divadlo jedné herečky Aničky Duchaňové, nyní již praxí poučené, jak hrát v každém prostoru pro rozjívené děti. Práce s loutkou dobrá, písničky lepší. Zhlédnuto na festivalu Malá inventura.
(zadáno: 1.6.2013)
Inscenace D. Gombára nemá s vítězným textem Dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka za rok 2011 mnoho společného. Obehraná historka o zneužívané hendikepované dívce (nyní mě napadá jen Vlasta Javořická), která otěhotní, a obec se jí zřekne, je zasazená do časové smyčky `a la Havelkova Černá díra. K tomu únavná režie postrádající temporytmus. Zajímavé byly stylizované kostýmy pozoruhodných groteskních postav (každé druhé vesnice či jiné uzavřené komunity.) Dopředu odhadnutelný děj ve mně vzrůstající napětí nevyvolal. Celkem zajímavý byl jen "první milovník" Michal Dlouhý, j.h.
(zadáno: 15.9.2016)
Výpravné zpracování Vojcka ve velkém a vysokém šedivém betonovém bunkru. Často se odehrává několik dějů na jednou, divák neví co sledovat dříve. Výtvarně je to krásné, ale přeci jen trochu nudné.