Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (344)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.6.2016)
Nesourodí tři králové s márami, zemřelou matkou a svatební košilí. Avšak publikum zalknuté. Čas, který jsem v životě chtěla strávit s divadlem Handa Gote, už vypršel. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 15.5.2013)
Velmi milé představení, které vzniklo jako kolektivní dílo účinkujících. V dnešním představení byly aktuální novinky z facebooku i odjinud integrálně propojeny, a budily zaslouženou odezvu publika. Sled scének, které "většinové publikum" zná buď z vlastní zkušenosti nebo z televize či odjinud, jsou zde nově zpracovány a interpretovány. Tentokrát po představení nebyla diskuze, ale diskutovalo se v divadelním baru. Vedení divadla přislíbilo další reprízu Eskalátoru v listopadu 2013.
(zadáno: 17.9.2012)
(zadáno: 17.9.2023)
Ano, bylo to vtipné, ale kvůli tomu to nemuselo být tak dlouhé. Záporný hrdina se po přestávce napraví, a přijde na pravé životní hodnoty. Není to pro DD trochu málo?
(zadáno: 25.3.2013)
Milá podívaná, občas trochu překombinovaná, zvláště v postavě Cherubína a Bazilia. Výborná Pavla Tomicová zachránila, co se dalo. Mé oko potěšili hrabě Almaviva (Jiří Zapletal) a Amor (Jakub Tvrdík).
(zadáno: 10.6.2016)
Veselá taškařice, promyšlených vtípků a poučených animací a stínového divadla. Inscenace si neklade vyšší cíl, než pobavit, a tento záměr naplňuje excelentně. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 25.1.2019)
Vynikající Svatopluk Skopal, a dokonce jeho zajímavé interakce s F. Skopalem. Jaroslava Tvrzníková hrála Jaroslavu Pokornou, a hrála ji dobře. Jelikož se jedná o zájezdovku, je scéna sice statická, ale na zájezdovku nadprůměrně výmluvná. Pokud jde o Simonu Stašovou, nevím, co nám tím vlastně chtěla říci.
(zadáno: 25.9.2022)
Velmi milá snová inscenace o nepěkných věcech. Zaujmou kostýmy a tvrdá tělesná práce pracovnic veřejného domu. Freudova žena Marta (Jana Plodková) je kostýmně vyobrazena jako anděl, kterým samozřejmě není, ale pohybujeme se ve snu.
(zadáno: 27.4.2022)
Ženy, hudba, zpěv. Romantické svícení. Dobře vystavěná pohádka, krátké etudy jsou spojené stále se opakujícím motivem, rámec, který je znám minimálně od sepsání textu Míček Flíček. Dvě herečky, jedna hraje muže, jsou v úvodní scéně oblečeny do červených zdobených kimon. Obě postavy jsou velmi bohaté, a chvástají se, kdo z nich připraví vzácnější pokrm. Madam napadne usmažit zlatou rybku. Zlatá rybka je prokleje na 1000 let a 1 rok, postavy přijdou o svůj život v přepychu, a postupně se propadnou až na samé dno. Zde hnusný černý igelit. Aničkovsky ulítlé, ale už velmi divadelně poučené.
(zadáno: 19.7.2013)
75% Z inscenace čiší ještě studentské nadšení, ač už všichni členové souboru absolvovali. První část je zdlouhavá jako parodované Filmové týdeníky, ale možná je to záměr. Oslava narození Gagarina, provázená melodií vánoční koledy, kdy u kolébky visí portréty „svatých“ Lenina a Marxe je dost na hraně. V druhé půli je mnoho pěkných scén, např. J. Vaňousová předvádí, jak se stavěly mosty, zapalovaly svíčky či jak kolaboranti dostali provaz, nebo scéna, kdy dýdžej vyzve mládež k ploužáku. Závěr je zbytečně nastavovaný. Krásné písně, které lze hrát i samostatně při koncertu Jahodových dětí.
(zadáno: 14.9.2017)
Krásné, čisté, typicky dobové ztvárnění současného českého venkova a velkoměstských krokodýlů. Tvůrčí tým upravil text tak, že vše podstatné zůstalo či bylo vyjádřeno opakováním několika slov, nebo za pomoci dobových šlágrů. (Zvláště pak "Vody, co ma držá na vodou", během které Samko dospěje.) Opět výtečná držitelka Thálie Blanka Luňáková, která je v roli Mešjanovky na zabití. I nová posila týmu Tomáš Jereš se na jevišti nikterak neztrácí. Při přenesení děje do současnosti se Eva zabije, protože dluhy, vzniklé z podnikání s Mánkem, ji stáhly pod vodu. Zhlédnuto na festivalu DIVADLO.
(zadáno: 19.9.2013)
Nevím, jestli jsem viděla všechno, ale co jsem viděla, bylo super. viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.1.2020)
(75%) Soužití několika silných osobností v jednom prostoru. (Je třeba si uvědomit, že „neviditelné“ paní Holanová a Werichová si měly velmi co říci.) Bujaré večírky v patře, chudé večery v přízemí. V přízemí se dcera již postižená narodila, v patře se dcera ke svému pádu přece vlastně dopracovala sama. Úsporná funkční scéna, dobře napsaná hra, která se nebojí velkých emocí. Hanušovi a Veselému se v komorním prostoru Studia daří napsané role velmi dobře naplnit. (Psáno z reprízy 28.12.2019)
(zadáno: 13.9.2014)
Zdařilý přepis, výtečně výkony P. Děrgela a Z. Onufrákové, a dokonce i K. Halbich dokázal proměnit své krátké výstupy. Shlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 13.9.2012)
Teenagerovská adaptace, střet rodičovské a mladé generace. Občas se cituje ze Shakespeareho. "Vykašli se na bobříka, měl sis hledět bobra."
(zadáno: 23.5.2016)
75%. Pozoruhodné zaměnění ženských a mužských rolí, což, pokud jde o profesi, je v dnešní době jedno. Jan Vondráček měl pozoruhodné oční stíny. S podpatkama na mě nikdo neměl. Titulní hrdinka, po historických zkušenostech, raději držena za sklem, jako ve vězení. Její soustavné blití rozhodně soucit nevyvolá. Ani grcka, vržená proti sklu, nevyvolá otázky "Tobě je špatně?", natož "Ty jsi bledá a každou chvíli se ti udělá špatně, nejsi ty těhotná?" M. Hanuš se pro červený saténový župan se zlatými výšivkami narodil. Dr. Brack je na jeviši jediný živý.
(zadáno: 24.3.2012)
(zadáno: 26.8.2019)
Činoherní režisér vytvořil s artisty a mimem novocirkusové představení. Přes zdánlivou nesourodost se jedná o kompaktní představení, kde se střídá humor s napětím, pantomima s artistickými výkony, a vážné téma odlehčuje inteligentní humor.
(zadáno: 25.5.2012)
Dušan Pařízek je Evropan. Nikdo jiný by se s věrnými diváky, neboť valná část publika živě reagovala na většinu obrazů, nedokázal důstojně rozloučit číší šampaňského. Život jde dál.
(zadáno: 16.9.2017)
Kabarety mají v Divadle v Dlouhé dlouhou tradici. Nezbývá než obdivovat, že umělecký soubor opět našel zcela novou a provokativní podobu téhož. Do plzeňského divadla Alfa se rozměrově výborně hodila. Však také hlediště Alfy bylo úplně plné (přijeli umělci z Prahy). Inscenace se lomí na dvě scény, na scénu a předscénu. Na "hlavní" scéně se odehrává pokleslý kabaret nejhrubší zrna, až takové "fujíky". Na předscéně pak probíhá hospodský dialog rozkolísaného intelektuála Oty (Miloš Kopečný) a dělníka Wintra, sedícího pevně na zadku. Velmi povedené, ulítlé, až přenášející diváka do jiné dimenze.