Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (344)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.8.2022)
Opět jedna z inscenací, která se pokorně drží textu, a vida, ono to úplně stačí. Macbeth se v tomto pojetí jeví jako sympaťák, který se statečně vrhá do boje, jako loajální voják, který slouží tu svému králi, tu své ženě. Vojáci ve zbrani mají jednoduše stylizované vojenské mundúry, podobné těm, které v trochu jiné barvě od února vídáme ve večerních zprávách. Vojtěch Vondráček zde má několik okrajových rolí, nejvýraznější je role Sluhy, který musí mj. připravit hostinu pro několik lidí. Celou ji přinese z kuchyně, a umně přesune na Macbethovu tabuli. Na temnou skotskou hru je v inscenaci opravdu dost veselí, jak bylo tvůrci slíbeno. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.3.2019)
(zadáno: 9.6.2016)
75% Jiří Jelínek opět vybudoval brilantní inscenaci založenou na slovních hříčkách. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 22.3.2014)
Téma, z kterého se dalo vytěžit mnohem víc. Spíše se jednalo o edukační rozhlasovou hru, doplněnou schematickým animovaným filmem a několika karetními triky. Děrgel je hezký, a Bydžovská nevýrazná.
(zadáno: 21.7.2012)
Úažsná inscenace založená na minimalistickém principu. V předstvení na Hronově docházelo použitím alikvotních tónu k navození dojmu klášterního gregoriánského chorálu.
(zadáno: 9.12.2018)
Stačí důvěřovat silnému textu.
(zadáno: 15.9.2018)
Ambiciózní adaptace se poněkud vzpírá původnímu smyslu textu. Nahrávací studio mi nijak nepřekáželo, nijak jsem ho nevnímala. Zajímavé jsou dialogy Vávry (Prachař) a Lízala (Javorský). Lízalka (Medvecká) je krásně ledová bílá socha, ale více nemá co hrát. Nejživější je neurvalá Strouhalka, která se neštítí demonstrovat ani fyzickou převahu. Maryša (Beretová) dobře hraje pubertálního fracka, který si chce ještě užívat přiměřeně svému věku. Přerod v dospělou ženu se jí moc nedaří. Nakonec všemi otloukaná Maryša Vávrovi ani to kafe neuvaří.
(zadáno: 21.3.2014)
Cina, Strenáčik, Zonyga, Vlas, Pavlovčinová, ad. Džungle má talent. Dále viz blog. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.8.2019)
Výjimečný krátkodobý projekt, který je třeba nahlížet v souboru architektury Sovových mlýnů, výstavy Meda, ambasadorka umění a oslav stých narozenin výjimečně nekrátkodobé ženy. To, že přední řady měli varietní stolovou úpravu s jídlem a pitím, bych brala jako součást narozeninového večírku.
(zadáno: 11.9.2020)
Příběh ospalého městečka kdesi na Středozápadě či v Jižních Čechách. Zajímavě řešená scéna, několik různých hracích prostorů bez nutnosti přestaveb. Pokud by tři role hrál jeden herec, mohla by to být alespoň nenáročná zájezdovka. Text hry honí příliš mnoho motivů, které nedávají smysl, ale do přestávky je to alespoň legrace. Druhá půlka je k nepřežití. Postavy hledají smysl života, některé ho i najdou, ale diváci smysl inscenace nenaleznou.
(zadáno: 18.6.2018)
Velmi příjemná inscenace na dopoledne posledního dne 33. Skupovy Plzně. Hrálo se na malé točně, a kladenští herci hráli pokorně s loutkami a skrze loutku. Když se Mijoko dostane do Afriky na soutěž, zpočátku je vše svižné, vtipné a nápadité, ale postupně elán a nasazení upadá, až vše vyjde do ztracena. Naštěstí vše zachrání z forbíny se vynořivší krtek, který Mijoko vysvětlí, že nejhezčí hvězda je modrá planeta Země, a vrátí ji zpět domů.
(zadáno: 11.9.2014)
Na téměř prázdné scéně se odehrává loutkové divadlo v režii Georgese Duroye. Vypravěč a paparazzi Guy vše odvypráví, a herci na scéně šablonovitě předvedou. Ovšem "odilustrují" řečené s takovým nasazením, že se jedná o výlučnou inscenaci. Shlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 25.2.2014)
75 %. Zhlédnuto na festivalu Malá inventura. Představení je zkráceno o 20 min., odpadají scény s T. Kadlecem. Inscenace je posunuta k neverbálnímu vnímání, více hrají emoce a tělo. Však se také na MI hraje pro zahraniční promotéry. Vynikající výkon I. Uhlířové, které zdatně sekunduje, byť poněkud nejednoznačná, N. Kovářová.
(zadáno: 15.2.2014)
(zadáno: 26.4.2019)
Syntetické divadlo, úžasné propojení techniky, komiksu, fotografií, hudby, a jedné bojující ženy, která nakonec svůj boj o přežití v NYC vzdá a odjede domů. Celý pobyt ve městě snů je černobílý, ale jeklikož se pořád něco děje, dojde nám to až v závěru, kdy hrdinka vystoupí z letadla v barevném kostýmu go go girl. Pokud to má být její štastné umělecké uplatnění, je to dost strmý pád.
(zadáno: 18.10.2015)
Po slibném úvodu se rozvíjí psychické násilí a destrukce na divákovi. Pouze lemuři byli roztomilí. Zhlédnuto na Skupově Plzni International.
(zadáno: 1.7.2022)
Při rozhovorech se známými jsem zjistila, že Bulgakovův román Mistr a Markétka znají všichni nazpaměť. Někteří i pozpátku. Někteří to četli i v originále. Imerzivní divadlo Tygra v tísni je svébytný scénický útvar. A zvláště, když Volandova svita obsadí původně románský palác v Celetné 12, kde bydleli mí prarodiče s dětmi. Úvodní rozhovor u Patriarších rybníků už je sám dost emotivní, aby se další události v dalších místnostech a patrech jen poskládali do mých představ o románě snů. Vladimir Benderski je dokonalý Voland. Afranius Ondřeje Jiráčka nemůže být hnusnější. Vuk Čelebič je nejúžasnější pejsíček na světě.
(zadáno: 17.11.2021)
Sázka na třináctku
Sedět na divadelní adaptaci románu Mistr a Markétka ve třinácté řadě na sedadle třináct hovoří za vše. Velmi se mi líbilo výtvarné zpracování. Divadelní obraznost a loutkářský pohled na svět má rod Kopeckých v popisu práce již více jak tři století. Dramatizaci nepovažuji úplně za zdařilou. V předloze je mnoho groteskních situací, zde se je však nedaří vyhrát. A proč plést do Moskvy německý kabaret? Srovnávat Wolanda M. Kopeckého s Wolandem J. Vondráčka by bylo nespravedlivé, ale přeci jen Woland je velká postava, kterou J. Vondráček nedokáže interpretovat. (70% provedení, +10% výběr titulu)
(zadáno: 10.7.2012)
Skutečně místy i poetické. Jinak se nemohu zbavit dojmu, že se jednalo o další černou grotesku.
(zadáno: 21.7.2012)
V této detektivce ještě minimalismus nebyl tak pokorčilý, ale bylo tam mnoho silných míst.
(zadáno: 16.9.2019)
Temná rocková opera, z které sálá zima a chlad. Místy až moc hlučný horor. Scéna sestává ze dvou strážných věží, jinak je jeviště prázdné. Kostýmy jsou výrazně stylizované. Hlavní hrdinka Purmelende má bílé vlasy a černý plášť, vůbec nebudí dojem šlechtičny na vdávání. Její rodina s ní zachází velmi chladně. Přesto Purmelende dokáže Modrovouse přemoci a vrátí se na rodný hrad. Purmelende si uvědomí, že do takového rodinného prostředí se nechce vrátit, a, možná vysílením, zemře.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 29.4.2012)