Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (897)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 24.11.2021)
Crimp zachovává děj, ale zbavuje Rostandovu předlohu romantických kudrlinek. Je to celkem povedená současná poezie ve zdařilém překladu E. Žantovské. Proti typu obsazený L. Veselý je v roli Cyrana spíše filozofem než rváčem. N. Řehořová nehraje Roxanu jako noblesní dámu, ale živelnou a trochu namyšlenou moderní ženu, ve vypjatých okamžicích ale trochu zbytečně "tlačí na pilu". Líbily se mi atmosférotvorné šansony v podání B. Pavlíkové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.11.2021)
75%. Hradecká inscenace je aktuální v tom, jak ukazuje rozdělenou společnost, kde spolu zástupci znepřátelených stran nejsou schopni najít společnou řeč. Šajlok (J.Zapletal) je zaťatý a teatrální, ale člověk se mu nemůže divit, když vidí, jak se k němu chová okolí. Bassanio a spol. jsou zase nesnesitelně sebevědomí, rozhazovační a bezskrupulózní. Pouze dvě postavy se z všeobecné povrchnosti vymykají - Antonio, jehož váže k Bassaniovi skutečný cit, a Jessica, která si při útěku od svého otce až pozdě uvědomí, s jak povrchní partičkou se zahazuje.
(zadáno: 16.11.2021)
Silná předloha K. Tučkové v zajímavé voicebandové interpretaci D. Šoltýsové. Pro diváka neznalého předlohy budou možná některé dějové peripetie nejasné, inscenace ovšem sází hlavně na atmosféru, která dostatečně sugestivním způsobem vykresluje lidskou zlobu a zášť, která často provází boj za "vyšší dobro". Silný kolektivní výkon, kde každá z představitelek přispívá svým dílem do podařené skládačky. Vyzdvihl bych hlavně ohromné fyzické i psychické nasazení, které roli Gerty dává J. Košková, civilnějším pojetím pak ukazuje kontrastující přístup mladé generace M. Jirounková v roli Barbory. Zajímavé zapojení folklorních prvků.
(zadáno: 12.11.2021)
Jane Eyrová sice nedisponuje zapamatovatelnými melodiemi a občas je tempo snad až příliš pozvolné, může ale nabídnout zajímavé převyprávění klasiky a nešetří emocemi. Skvělý je v roli Rochestera L. Vlček a titulní roli dokázala citlivě ztvárnit D. Křížová. Spíše než klasické muzikálové hudební výstupy nabízí tento kus organické propojení činoherních a pěveckých pasáží. Více v recenzi
(zadáno: 30.10.2021)
Inscenace se nese v podobném duchu jako první díl, ale řekl bych, že je dějově o něco soudržnější. Pamětníci jistě ocení drobné detaily ze života v socialistickém Československu. Některé scény jsou vtipné, jiné méně, nejlépe pak vychází samotný závěr, který s nadsázkou popisuje události 17. listopadu 1989. Herci jdou z role do role a působí, že je představení baví.
(zadáno: 23.10.2021)
45%. Láska nebeská ukazuje, proč byl Matuška takový fenomén. Jeho písně v podání jiných interpretů (byť ne úplně špatném) jsou poněkud sterilní. Dějově muzikál kombinuje komediální scény s těmi jímavými, sentimentu je tu skutečně hodně, na mě osobně přespříliš. Většina písní zazní v redukovaném podání, aby se jich do inscenace vešlo co nejvíc, některé jsou ovšem do děje zakomponovány celkem umně. Celkem dobře vychází komediální bratrské pošťuchování mezi P. Ryšavým a P. Pechou, příjemně civilní je K.Gudasová, J. Vojtek je výrazně lepší pěvecky než herecky, v činoherních scénách nejvíce vyniká D. Syslová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.10.2021)
Povedenější než první uvedení v ND. Přesto mi hra L.Lagronové nepřijde příliš povedená - chybí v ní větší dramatické napětí, dlouhé disputace občas působí dost knižně. Hra vychází z reálných faktů spisovatelčina života, nesoustředí se ale ani tolik na Boženu Němcovou jako na společenské klima, v němž žila a pracovala. Nastíněna je otázka ženské emancipace, rozvedena je i dějová linka tepající planý nacionalismus. M.Sikorová ztvárnila Boženu jako fyzicky křehkou, ale duševně silnou ženu, která dokáže projevovat dětinské nadšení i tvrdohlavě prosazovat svůj pohled na svět. Zaujme i M.Mejzlík jako Josef Němec.
(zadáno: 19.10.2021)
Začátek je trochu těžkopádný, ale postupem času se režisérce Haně Burešové daří budovat tíživou atmosféru s místy až horrorovými prvky. Podařená je výtvarná stylizace do podoby němých expresionistických filmů ze začátku minulého století. Hercům se daří ztvárnit s lehce karikaturním nádechem měšťanskou rodinu, která si odmítá připustit problémy, a tak radši žvaní o nepodstatných věcech. Skvělý je v tomhle ohledu hlavně J.Sklenář, zdatně mu sekundují E.Hacurová, M.Zimová či J.Vondráček. Z celkem průměrné hry vznikla velmi solidní inscenace. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.10.2021)
Višňový sad vypráví o konci doby hojnosti, takže je jeho nasazení v téhle době docela pochopitelné. Z Čičvákovy inscenace ale žádný zřetelný výklad Čechovova dramatu nepřišel. Děj je odvyprávěn celkem svižně, některé situace a charaktery tak zůstávají jen zlehka nahozené. Herecky je to slušná inscenace, nejvíce zaujmou P.Gajdošíková jako Varja, tedy jediná postava, která skutečně žije v realitě a nestaví vzdušné zámky, a A.Kameníková, která civilně pojala mladou Aňu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2021)
Nejsem si úplně jistý, zda jde o příběh vhodný k divadelní adaptaci, žánr sci-fi se na jeviště převádí dost obtížně. Režisér A.Skala využívá postupy filmových grotesek, ale všechny ty honičky a souboje s robotomy působí na divadelních prknech po chvíli trochu zdlouhavě. Dystopický příběh o diktátorské společnosti je zatlačen do pozadí, více prostoru dostává komediální rovina příběhu. Místy se objevují povedené hlášky nebo jednotlivé scény, ale celek působí nedotaženě.
(zadáno: 12.10.2021)
Koncepce režiséra Adama Skaly akcentuje téma plíživého zla, které se může vkrást do našich životů v jakékoliv době. To trochu upozaďuje milostný příběh Cliffa a Sally v povedeném podání J.Fanty a R.Havelkové. Inscenaci se vyplatí navštívit minimálně kvůli skvělým jazzovým melodiím v podání živé kapely, ale i mrazivému vyznění druhé části představení. Více v recenzi.
(zadáno: 4.10.2021)
Povedený muzikál, pokud člověk akceptuje, že jde na romantickou komedii, která pohádkový motiv Popelky přenáší do současnosti. B.Adams a J.Vallance napsali příjemné, vesměs popové melodie, vrcholem je duet Ty a já okořeněný úryvky z La Traviaty. Vynikající je H.Holišová v roli Vivian, skvěle zpívá a v činoherních scénách je odzbrojujícím způsobem bezprostřední. P.Gazdík nehraje Edwarda jako tvrdého byznysmena, ale spíš váhajícího muže, kterého pomůže "nastartovat" setkání s Vivian. V menších rolích zaujmou hlavně D.Křížová (Kit) a I.Ondříček, který je jakýmsi průvodcem dějem (tomu vychází líp činoherní scény než pěvecké). (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.9.2021)
Temná inscenace sází na bezvýchodnou atmosféru, kterou jen občas prozáří záblesk naděje. Hlavním trumfem je přesvědčivá L.Andělová v titulní roli, jejíž proměna z bezstarostné dívky v tělo bez duše je téměř fyzického rázu. Nejsem si úplně jistý funkčností nápadu využít k adaptaci jen čistě ženský kolektiv, v některých momentech mi tam mužský element chybí. Ale chápu, že se asi režisérka D.Šoltýsová snažila vyhnout naturalismu u některých vypjatých scén. Inscenace je nabitá emocemi, nejsilněji ale paradoxně působí ve ztišenějších okamžicích. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.9.2021)
65%. Režisér Jan Frič vměstnal do Sofoklova textu spoustu popkulturních odkazů a drobných vtípků. Člověk se může jen dohadovat, co je jen momentálním nápadem a co má skutečně souvislost s výkladem hry. Jistá rozbíhavost motivů je ale základem Fričova režijního rukopisu. Přes všechny odbočky a podivnosti ale Frič vystavěl Oidipův příběh přehledně a se slušným tahem na branku. Pavel Batěk je v titulní roli přesvědčivý, podařený je i závěrečný obraz s Oidipem schouleným v prenatální pozici. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.9.2021)
65%. Herecká souhra a tragikomická dvojlomnost jistě naplní divácká očekávání. Nicméně samotná hra D.Majlinga je trochu problematická - dějový twist a vše, co se odehrává po něm, působí dojmem, že vychází spíš z vůle autora hry než z nějaké vnitřní logiky dramatu nebo charakteru postav.
(zadáno: 20.9.2021)
Dianiškovi se podařilo velmi dobře skloubit vážné téma s velmi černým humorem. Skutečné události kolem operace Anthropoid pro něj byly jen odrazovým můstkem k zábavné i mrazivé výpovědi, ve které si vypomáhá i řadou popkulturních odkazů. Herecky přesvědčivé, nejzajímavější pro mě byli J.Albrecht, D.Ratajský a takřka klaunská dvojice J.Panzner - J.Tvrdík. Humor obrušuje hrany patosu, ale zároveň se autor svým postavám nevysmívá a dokáže je zobrazit i ve vážné poloze a se zřetelnou poctou všem obětem heydrichiády na závěr.
(zadáno: 20.9.2021)
Slušná dramatizace filozofického dramatu v hlavní roli s velmi dobrým J.Hájkem, který dokáže ztvárnit aroganci hlavní postavy s elegancí a ironickým odstupem.
(zadáno: 19.9.2021)
Schimmelpfennigovy texty jsou vždy formálně vytříbené, tenhle mě ale přece jen zaujal trochu méně. Chybí mi tam propjení mýtu se současností. Takhle sledujeme nadčasový příběh z období po konci trósjkých válek, který zdůrazňuje, že sobecky obětovat druhé ro vlastní prospěch se nikdy nevyplácí. Některé morální imperativy jsou v běhu času neměnné. Představení je vystavěno jako voiceband chóru s rozehráním některých situací.
(zadáno: 18.9.2021)
Režiséru Mikuláškovi se podařilo zajímavě převést na divadelní prkna příběh Luciena Chardona (v přesném podání V.Vondráčka), který se z naivního mladíka stává nebezpečným oportunistou, aby nakonec opět skončil na dně lidské společnosti. Vývoj postavy a její cesta jsou zpracovány zajímavě. Méně už se ovšem podařila aktualizace společenského ovzduší, které zůstalo poněkud uvězněné v době Balzacova románu a souvztažnost k dnešním dnům je problematická. Drobné zkrácení by inscenaci prospělo.
(zadáno: 18.9.2021)
Zábavný ironický komentář k partnerským vztahům. Člověk, který pravidelně sleduje inscenace Jedlu, tam najde vše, co očekává - velkou nadsázku, zábavně extravagantní kostýmy, spoustu exprese i ztišených momentů. Herecky L.Trmíková a D.Prachař opět na jedničku.
(zadáno: 17.9.2021)
65%. Musím říct, že jsem se dlouho srovnával s konceptem, v němž téměř absentuje libreto a muzikál je jen sérií za sebou řazených písní od Green Day. Ale nakonec se mi do jevištního dění podařilo proniknout a příběh tří mladých lidí a jejich deziluze z "amerického snu" jsou v inscenaci dobře čitelné. Řemeslně je muzikál na výtečné úrovni - pěvecky zdatní interpreti hýří energií. Za zmínku stojí povedené kostýmy A.Pavlovičové.
(zadáno: 17.9.2021)
75%. Skvělá M.Matulová v titulní roli, nejenže zvládne přesně vykreslit složitý charakter slavné zpěvačky, navíc je výborná i v interpretaci těch nejznámnějších hitů Špinarové. Z menších rolí zaujmou K.Krejčí a J.Goetzová. Dianiška je tentokrát celkem pietní, v inscenaci se tolik neprojevuje jeho sklon pro drastickou nadsázku. Vzniká tak povedený, ale nikterak překvapivý "životopis" prokládaný hudebními výstupy.
(zadáno: 4.9.2021)
75%. Režisér J.Čermák pojednal téma transgenderu bez patosu. Vypráví sice konkrétní příběh, ale nezasazuje ho do dobového kontextu, více ho zajímá celkový obraz a diskuze o tématu, věnuje se i vnitřním pocitům lidí, kteří se narodili ve "špatném těle". Hudební vsuvky a občasné zcizování mi nepřišlo nijak rušivé. Herecky působivá inscenace, D.Krejčík předvádí působivou proměnu své postavy, vynikne i P.Horváthová, v jejíž Gretě je akcentován problém, jak náročná je změna identity pro nejbližší okolí translidí. Za dobrý nápad považuji i obsazení J.Korna. Škoda jen, že ve druhé části má inscenace poněkud rozvláčné tempo.
(zadáno: 27.8.2021)
65%. Dramaturgicky odvážná volba. Ztracený ráj není inscenace, která by vyloženě chytla za srdce, ale pokládá řadu složitých otázek, nad kterými stojí za to se zamyslet. Režisér D.Gombár sleduje příběh v jeho šíři, více než epické scény ho ale zajímá definice Ráje a lidské slabosti. P.Štěpán hraje Satana jako uštěpačnou, pyšnou, ale zároveň velmi charismatickou postavu. V kontrastu s tím je Z.Junák jako klidný a věcný Bůh. U andělů se vyjevují lidské slabosti (M.Němec jako Uriel či V.Skála v roli Rafaela), Adam (J.Brožek) a Eva (B.Goldmannová) jsou ztvárněni jako současný mladý pár, bezelstnost není jejich určujícím rysem (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.8.2021)
Lazarus je něco jako horečnatý sen, psychedelické výjevy nemá smysl nějak racionálně analyzovat. Jde tu spíš o emoce a atmosféru. Bezvýchodnost dobře podtrhuje industriální scéna, aranže jednotlivých Bowieho písní jsou skvělé a libretu by větší propracovanost neuškodila. Pokud je něco v tomto komorním muzikálu opravdu na výši, jsou to pěvecké výkony. Velice zdařilé výkony podávají I.Orozovič, P.Smolárik i N.Horáková. Nad všemi ovšem ční E.Stárková, přičemž asi nejvíce září při songu Life on Mars? U diváka bude asi hodně záležet na tom, zda se dokáže napojit na emoční vlnu tohoto muzikálu. (více v článku na blogu)
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>