Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 3.12.2018)
Taková divadelní jednohubka o problémech dnešní (nejen) internetové komunikace. Řeší se různá témata (od pomazánkového másla po uprchlíky), na která pětice postav vytahuje argumenty požívané diskutéry na sociálních sítích. Postup od jednoho tématu k druhému je trochu mechanický, ale tvůrčí tým naštěstí pochopil limity zvoleného přístupu, a tak inscenace trvá jen hodinu a udrží si slušné tempo. Větší přesah bych v ní ovšem nehledal. Přece jen internetové diskuse, kde se lidé mohou schovat pod roušku předpokládané anonymity, jen těžko mohou být lakmusovým papírkem společnosti.
(zadáno: 11.6.2014)
Inscenace 1914 disponuje krásným světelným designem a velmi dobrá je také hudba Aleše Březiny. Ale to je tak všechno. Libreto nespojuje jednotlivé scény do nějaké souvislejší koláže, nefungují bohužel ani samostatně (snad s výjimkou Pochodu plynových masek). Bylo mně celou dobu líto té nesmírné energie a prostředků, které do inscenace tvůrci vložili. Myslím, že na fotografiích bude inscenace vypadat úchvatně, bohužel v reálu se člověk začíná nudit už po půl hodině. Jen výrazné výtvarné gesto Roberta Wilsona tentokrát na živou inscenaci nestačí. 45% (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.6.2023)
55%. Inscenace je dobrou příležitostí, jak se s Orwellovým dílem seznámit, jelikož režisér D.Gombár adaptoval román pro jeviště srozumitelně a celkem podrobně. Člověka, který ale knihu zná, nemá inscenace čím překvapit. Únavná stopáž přes tři hodiny a pomalé tempo spolehlivě tlumí veškeré emoce, a tak tato verze hlubší dojem nezanechá. Z herců mě nejvíce zaujala A.Šťastná v roli Julie. I přes výše zmíněné se ale jedná o pochopitelnou dramaturgickou volbu, jelikož Orwellovo dílo je pořád aktuální, a to přesto, že se inscenační tým o žádné výraznější aktualizace nepokoušel. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.11.2013)
Dějových peripetií Orwellův román zase tolik nenabízí, Mikulášek je využívá, ale pochopitelně musí do inscenačního tvaru dostat také to nejcennější – na dřeň odhalené mechanismy, které totalitní režimy využívají k zotročení obyvatel a k úplnému ovládnutí svobodné vůle. Daří se to především tam, kde lze situaci vyjádřit nějakou temně groteskní stylizovanou scénu, méně už tam, kde je zapotřebí větší počet slov. Největší slabinou inscenace jsou videoprojekce. Především ta s anketou mezi lidmi, zda se žilo líp za komunistů nebo nyní, je časově neúnosně dlouhá a hlavně prvoplánově doslovná.
(zadáno: 20.9.2021)
Dianiškovi se podařilo velmi dobře skloubit vážné téma s velmi černým humorem. Skutečné události kolem operace Anthropoid pro něj byly jen odrazovým můstkem k zábavné i mrazivé výpovědi, ve které si vypomáhá i řadou popkulturních odkazů. Herecky přesvědčivé, nejzajímavější pro mě byli J.Albrecht, D.Ratajský a takřka klaunská dvojice J.Panzner - J.Tvrdík. Humor obrušuje hrany patosu, ale zároveň se autor svým postavám nevysmívá a dokáže je zobrazit i ve vážné poloze a se zřetelnou poctou všem obětem heydrichiády na závěr.
(zadáno: 8.1.2024)
75%. Atraktivní inscenace, který nabízí kombinaci strašidelné historky s konverzační komedií a vztahovým dramatem. Byť v některých scénách tempo trochu upadá, jisté napětí se daří udržovat po celou dobu představení. Režisér B.Holiček dokázal dobře vybalancovat komediální a hororovou stránku hry. Herecky nejvíce zaujme J.Hájek v roli společensky nemotorného Bena. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.4.2015)
Že je Woody Allen hrán jako řachanda by mi ani nevadilo, kdyby režie dokázala herce nasměrovat k nějakému výkladu postav. To se ovšem nestalo, a tak jsou herecké výkony tím nejslabším článkem inscenace. Čestnou výjimku tvoří snad jen E.Josefíková a J.Švandová, celkem slušný je i K.Heřmánek (hlavní v první aktovce). Z.Žák dokáže velmi dobře pointovat vtipy, proto zamrzí, že v mnoha scénách zbytečně přehrává. Opravdu špatné jsou pak především výkony P.Pospíchala a D.Morávkové. Ale jako oddechovka, která člověka na dvě hodiny rozptýlí, to nakonec docela funguje.
(zadáno: 2.6.2020)
Podařená aktualizace Bradburyho knihy. Svozil s Kosovou poměrně přesně vystihují jak zestručnění komunikace na nezbytné minimum zároveň zjednodušuje myšlení, lidé přestávají podrobovat informace kritice a vše bez přemýšlení přejímají. Je to ad absurdum dohnaná situace dnešního světa, kdy je jednodušší přečíst si status na facebooku než si zasadit věc do kontextu studiem nějaké literatury. Podařilo se vhodně zapojit i prvky live cinema, které bývají kamenem úrazu mnoha současných produkcí. Některé scény (hlavně dějová linka s profesorem Faberem) působily zbytečně uspěchaně, klidně se daly více rozvést.
(zadáno: 29.1.2018)
Oddechovka, která se přesně trefuje do dnešní obliby retropříběhů. Jedna nosná záměna odstartuje kolotoč zábavných situací. Škoda jen, že se scénář dost opakuje a tvůrci nepřichází s ničím novým, ale jen variují použitý model. Nicméně je tu hodně zábavných gagů a povedly se i hudební výstupy (především ty zpívané v originále). Z herců asi nejvíce pobaví H.Bor, P.Juřica či Z.Kalina, pěvecky skvělý je R.Říčař. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.1.2016)
Posmutnělá komedie o seznamování a vztazích je nejsilnější v těch nejcivilnějších momentech. Poněkud krkolomná fabule s bývalým manželem hře spíše ubližuje. Anna Polívková i Petr Vaněk jsou velmi dobří, ale připadají mi příliš sympatičtí na to, aby hráli neatraktivní losery.
(zadáno: 22.10.2013)
Ačkoliv zápletka je tentokrát netradiční, jednotlivé vtipy či scénická řešení jsou v podstatě předvídatelná, což hlavně v první polovině představení způsobuje řadu hluchých míst. Komedie se ovšem obvykle potřebují sžít s publikem, a tak je předpoklad, že se v budoucích reprízách povede některé nedostatky odstranit. Ryze činoherní text doplnil režisér Robert Bellan, který je na komedie specialistou, několika tanečními a pěveckými vložkami. Zařazení těchto scén působí ovšem poněkud násilně.
(zadáno: 24.1.2018)
65%. Hra s ironií komentující rozdíl mezi životními sny a představami, které má člověk ve 20 letech, a šedivou realitou, do které se život nakonec často propadne. Inscenace není kdovíjak objevná, ale mnohé situace jistě budou divákovi nápadné a v některých se nejspíš budou odrážet i jeho problémy. Vzhledem k tomu, že zásadními tématy jsou zde mateřství a vztah matky s dcerou, nebyl jsem tímhle kusem nějak výrazněji zasažen. Kvalitní divadlo to ale je.
(zadáno: 31.1.2020)
Režiséru P.Mikeskovi se dobře daří budovat atmosféru, což bývá u divadelního zpracování detektivek často největší problém. Místy je tempo snad až příliš pomalé a udržet pozornost po celou dobu představení je celkem náročné. Herci ztvárňují své postavy realisticky, každá z postav má své tajemství a je napínavé sledovat jejich postupné odhalování. Inscenace je herecky vyrovnaná, nejvíce mě zaujali P.Bucháček a D.Šoltýsová.
(zadáno: 13.1.2020)
Z Čapkova souboru fejetonů berou tvůrci jen základní dějový syžet, zbytek doplňují po svém. Naráží tak na mnohé neuralgické body dnešní společnosti. Celé je to pospojované spíš jen atmosférou, ale nemyslím, že by tady šlo o dramaturgickou neujasněnost. Jednotlivé výstupy jsou kvalitativně lehce nevyvážené, patrně nejlepší je scéna s papežem, naopak celkem zbytné jsou pěvecké výstupy (byť hudba I.Achera je skvělá). Herecky vyvážená inscenace, Dejvičtí ukázali, že si dokáží hravě poradit i s jiným typem divadla, než jaké je v DD obvykle k vidění. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.12.2014)
V době vzniku vyjadřoval román Absolvent generační pocit vzdoru mladých vůči establishmentu a generaci jejich rodičů. Tato linie příběhu již trochu zastarala, ale stále tu zůstává obraz individuální vzpoury – hledání záchytných bodů v životě, problémy se srovnáním se s pravidly světa dospělých, nešťastná láska... Herci jsou vedeni režisérkou k lehké nadsázce a vesměs se jim daří. Nejtěžší úlohu má Matěj Anděl, pro něhož je Benjamin Braddock zatím nejvýraznější příležitostí v hradeckém angažmá. Skvělé jsou i M.Nováková a N.Holíková.
(zadáno: 2.3.2022)
Na dramatizaci mi trochu vadilo časté využívání vypravěče k posunu v ději. Povedlo se ovšem vytvořit atmosféru mlhou zahalených hraničních hor, kde je skoro fyzicky cítit uplývající čas. Inscenace má lehce halucinogenní nádech, není lehké se orientovat v ději a motivacích postav, ale řekl bych, že je to v žánru mysteriózní detektivky přijatelné. Scéna je hezky vrostlá do prostředí sálu Malého divadla. V. Helšus hraje Aloise Nebela jako vnímavého člověka, který je paralyzován minulými křivdami, zatímco ty současné ani nevnímá.
(zadáno: 25.2.2020)
Interpretace režiséra Kheka nese několik neobvyklých rysů. Mozart a Salieri jsou zobrazeni spíše jako vrstevníci. P.Mikeska hraje Salieriho jako cílevědomého muže, který bezskrupulózně kráčí za svým snem a neuvědomuje si přitom vlastní ubohost. V Boleslavi neakcentují souboj člověka s vlastními očekáváními, ale spíše překážky, které průměrnost klade do cesty talentu. D.Bambas je jako Mozart živelný a afektovaný dle očekávání. Velmi dobře se s rolí Konstance popasovala L.Končoková. Některé prvky jako nafukovací panna působily nadbytečně, příliš povedené není ani ztvárnění postav u dvora pomocí voskových figurín. (více v článku na blogu)
Velmi dobré, Tarant opět nezklamal. Snad jen stopáž je trochu přepálená (i s přestávkou a potleskem trvalo premiérové představení přes 200 minut).
(zadáno: 29.2.2012)
Inscenace, která si utahuje jak z nekonečných seriálů, tak ze za každou cenu nezávislého umění. Škoda, že polská hra nebyla převedena do českých reálií, protože si o to přímo žádala. Navíc by to pak celé lépe souznělo s hudební složkou.
(zadáno: 8.12.2017)
Od režiséra Sokola už jsem viděl v ČK lepší kousky. Mametově hře poněkud schází dějový oblouk, takže se divák může bavit jen vztahy mezi jednotlivými postavami. Souhra Finger - Sokol funguje, přičemž tentokrát se víc daří Sokolovi, který má cit pro drsný jazyk Mametových her. Za zmínku stojí i V.Šanda jako nadšený mladý zlodějíček Bob. Povedla se také scéna A.Pitry, zábavné je sledovat příchody a odchody postav na obrazovce sledující přední část Donova obchodu.
(zadáno: 9.5.2019)
V Huse se povedlo udělat Kafku moderně, s aktuálními konotacemi, přitom v intencích spisovatelova roztodivného univerza. Daří se vytvářet nejednoznačnou atmosféru absurdního, odosobněného světa, ve kterém je tak lehké se ztratit. Režisér inscenaci prošpikoval řadou zcizovacích efektů. M.Donutil je v hlavní roli prototypem slušňáka, který se snaží protlouct životem a přitom aspoň trochu porozumět svému okolí, aby si nakonec uvědomil, že to jediné, co potřebuje, je vnitřní svoboda. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.1.2022)
U téhle komedie mám trochu problém s výstavbou, kdy se od začátku hraje "s vyloženýma kartama" a divák tak zná všechny detaily božského plánu na svedení Alkmény. Může tak sledovat jen více či méně zábavné peripetie, jak se k pravdě dostanou i Amfitryon se sluhou Sosiem. Zesměšňování dobových konvencí už dnes nefunguje, a tak režisérka A. Keita domýšlí řadu gagů (často fyzických). Hraje se v povedeném překladu V.Mikeše a herecky představení táhnou hlavně P. Č. Vaculík jako Sosie a P. Lorencová jako jeho žena Kleanta. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.5.2015)
Hradecká inscenace mapuje jeden tragický neúspěch, ke kterému bylo ale zapotřebí značné odvahy a vytrvalosti. Autoři hry Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček nakládají s historickými fakty velmi volně. Velkou roli hrají zvuková a světelná stránka. Scéna je laděná (jak jinak) do bílé barvy. Hojně využívaný je princip stínového divadla, s pomocí hudby se daří navodit jímavou atmosféru. Pro vyloženě malé děti inscenace příliš vhodná není, jelikož tragický osud Scottovy expedice ústí postupem času v čím dál tísnivější atmosféru. Závěru ale neschází naděje. 75%
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>