Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1127)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.10.2020)
65%. Dočkáme se samozřejmě černého, lehce nekorektního humoru, autor se ale tentokrát snaží využít především dojímavý potenciál příběhu. Kromě příběhu "sloního muže" sleduje Drábek ve své hře i osudy dalších outsiderů z obludária, Gándhího či Jacka Rozparovače. Zvlášť poslední linie je ale k ději našroubovaná poněkud násilím. Výborné jsou masky a T.Havlínek dokázal i přes omezení, která mu maska způsobuje, podat zdařilý výkon. V menších rolích zaujmou hlavně T.Marečková s T.Krippnerovou a K.M.Fialová. T.Klus výborně zpívá, jen škoda, že k tomu nemá víc příležitostí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2020)
Muzikálu od Disneyho by slušela větší velkolepost, byť třeba projekce a kostýmy jsou povedené. Akrobatických čísel je spíše poskrovnu, ale celkově choreografie není špatná. Z obsazení zaujmou hlavně K.Jelínková (Jane) a P.Pecha (Tarzan). Velkým plusem je živý orchestr a slušné nazvučení. Bohužel inscenaci trochu schází drajv, i silné scény vlastně jen tak prošumí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2020)
55%. Kompilát z Jiráskova díla skrývá celkem promyšlenou ukázku toho, jak se původně vznosná myšlenka mění v dogmaticky uctívanou ideologii a všechno to končí fanatismem odmítajícím vidět realitu. Jenže divadelně je to udělané dost nevzrušivě, hlavně začátek je vyloženě uspávající. Scéna tvořená velkými futuristicky vypadajícími bublinami se brzy okouká a člověk začne mít pocit, že sleduje rybičky v akvárku (kterým občas není moc rozumět). Vypravěčské vstupy V.Janků působí spíše rušivě. Ale V.Dvořák je v hlavní trojroli přesvědčivý, zvláště Žižkovi dodává charisma válečníka hodného následování.
(zadáno: 26.9.2020)
65%. Je fajn, že v HDK vzniknul původní český muzikál, v záplavě jukebox muzikálů je to vítaná změna. Hudba O.Brzobohatého je slušná, byť mi tu chybí nějaký zapamatovatelnější motiv. Dobře napsané jsou dialogy, které vtipně znevažují holmesovskou legendu. Trochu deficit má tento kus v dramatické stavbě, příběh se rozjíždí dost pomalu, chtělo by to přísnější oko dramaturga a krátit, tři hodiny jsou na komediální muzikál příliš. V.Dyk pěvecky velmi dobrý, herecky taky fajn (hlavně jako uťápnutý Doyle). Ještě zajímavější mi ale přišel D.Ratajský jako Watson, dobře obsazené jsou i menší role (J.Dulava, I.Chýlková).
(zadáno: 24.9.2020)
Elisabeth není žádný suchý životopis historické postavy, je to příběh vyprávějící o nezdolné vůli jedné ženy žít podle toho, jak chce ona a ne jak ji diktují tehdejší společenské konvence. To je téma, jehož platnost se asi jen tak nevyčerpá. Hezké Levayovy melodie v přesném podání plzeňského souboru - M.Gemrotová bez problémů zvládá vyklenout životní oblouk kontroverzní císařovny (není to nic lehkého komplikovanost charakteru hlavní postavy je na muzikálové poměry nezvyklá), J.Kříž v roli Smrti často zcela ovládá jeviště, v malé roli se blýskne i P.Klimenda. Nepříliš povedená je scéna, která je zbytečně strohá.
(zadáno: 14.9.2020)
85%. Koncept na hranici mezi divadlem a larpem si žádá aktivního diváka, který se nebude bát zapojit do příběhu. Při nezúčastněném pozorvání se obávám, že by tři a půl hodiny dlouhá městská inscenace přece jen trochu nudila. Pokud se ale člověk dokáže alespoň trochu vžít do své postavy, čeká ho poměrně emocionální cesta po různých lokacích na pomezí Vinohrad a Vršovic. Většina připravených materiálů hezky rozvíjí příběh, herci jsou naprosto přirození (P.Dostálová, M.Vejdělek a A.Krátký) a dávají člověku pocit, že se u stolu sešel s dobrým kamarádem/novým objevem z Tinderu atd.
(zadáno: 14.9.2020)
65%. Hra se sice odehrává v církevním prostředí, ale není
o víře nebo hledání Boha. Hlavní zájem tvůrců míří 
k síle slova a odpovědnosti člověka za to, jaké informace šíří. Zničit něčí kariéru nepodloženou pomluvou je totiž nesmírně snadné. 
V době, kdy jedním ze zásadních mediálních témat je šíření fake news, vyznívá Krejčího inscenace aktuálně. Text je rafinovaně vystavěný, takže divák neví, zda jsou podezření ze zneužívání jednoho z chlapců pravdivé, vzhledem k charakterovému načrtnutí postav se staví spíš na stranu otce Flynna (J.Pejchal) než sestry Aloysie (J.Janoušková).
(zadáno: 7.9.2020)
55%. Režisér Stanislav Moša se rozhodl antický příběh inscenovat jako velké plátno, nějaký zajímavý klíč se mu ale k Shakespearově hře nalézt nepodařilo. Hercům text ve skvělém překladu J.Joska problémy nedělá, s charakterizací postav je to trochu horší, inscenaci jakoby chybělo napětí. Herecky nejzajímavější je M.Isteník jako glosátor Enobarbus. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.8.2020)
Tahle netradičně pojatá inscenace disponuje hutnou atmosférou i povedenými hereckými výkony. T.Dastlík v nadsázce ztvárňuje machistického superhrdinu, E.Josefíková je zase osudu vzdorující, ale čím dál vyděšenější manželku. Funkčním nápadem je proměna promluv chóru do jakýchsi raperských výstupů. Celkově se na to pěkně kouká, nechybí tomu humor, nejsem si ale úplně jistý, že se Senecův text potkává s výkladem inscenačního týmu. Herkulovo šílenství není v textu nijak psychologicky motivované, je to pomsta bohyně Juno, což nutně relativizuje některé otázky, které si autoři inscenace pokládají.
(zadáno: 28.7.2020)
Na Vyšehradě vznikla zábavná retroinscenace, která nabízí několik nestárnoucích melodií a nekomplikovaný příběh vhodný pro letní večery. Základní dějová linka pracující s kdysi tabuizovaným tématem sexuality mladých lidí se dnes může zdát už dost úsměvná, ale pravdou zůstává, že individualita je často na obtíž a ve společnosti se lépe prosadí jedinec, který se přizpůsobí nastaveným pravidlům, o kterých příliš nepřemýšlí. I.Lupták a B.Kohoutová na sebe "slyší" a tvoří zábavný ústřední pár, ještě zajímavější mi ovšem připadal P.Ryšavý v roli Honzy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.7.2020)
75%. Jedna z nejlepších inscenací, co jsem na LSS viděl. Khekovi se podařilo vybalancovat poměr romantických, komediálních a tragických prvků, které tahle nepříliš často uváděná Shakespearova hra obsahuje. Především ale jsou k vidění výborné herecké výkony - M.Isteník je skvělý jako žárlivý blázen i třesoucí se troska, zapamtovatelné výkony předvádí i A.Mihulová, P.Špalková, S.Rašilov či R.Madeja. Líbí se mi relativizování happy endu připomenutím toho, že mladému sicilskému princovi už život nic nevrátí. Občas trochu hapruje tempo a sloučení postav Antigona a Pastýře také není úplně šťastné.
(zadáno: 20.7.2020)
Psychedelická fantasy se sci-fi prvky. Marián Amsler dokáže o vážných věcech vyprávět zábavně, apokalyptickou atmosféru tak střídají lehce absurdnín dialogy doplněné nenásilným situačním humorem. Inscenace je aktivistická, ale není ideologicky jednorozměrná, tvůrci se nedopouští plakátového vidění světa. Je to postmoderní mix vypomáhající si popkulturními odkazy, stejně jako reminiscencemi na Bibli. Jediným problémem je, že tvůrci občas „bojují na příliš mnoha frontách“, a žánrová a stylová nekonzistentnost snižuje vypovídací hodnotu celku.
(zadáno: 30.6.2020)
65%. Zajímavá inscenace o lidském střetávání, míjení a neschopnosti komunikace. Režisér M.Bambušek umí velmi dobře "zabydlet" hrací prostor, povedená je i práce s davem. Groteskní minipříběhy postupně dostávají temnější ráz, z náhodných setkání se postupně vyloupne obraz jakéhosi uprchlického tábora a vše směřuje k apokalyptickému běsnění, kdy "čas skončil, ale život pokračuje dál". Má to celé zvláštní atmosféru, které je ale ke konci už dost rozředěna, takže nedochází k žádné gradaci.
(zadáno: 25.6.2020)
75%. Inscenace zdařile zachycuje kořeny zla. Není to žádná psychologická drobnokresba, přesto je to přesné vykreslení toho, jak silná frustrace může z obyčejného člověka udělat vraždící monstrum. Velko zásluhu na výsledku má N.Řehořová v hlavní roli, ale i podmanivý hudební podkres. Jak je u režiséra Jařaba zvykem, tempo je velmi pomalé, což zpočátku trochu brání proniknutí diváka do děje, ale nakonec si na to člověk zvykne. Potěší lehce cynický humor, který je v dialozích neustále přítomen. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.6.2020)
Povedená divadelní adaptace, ve které divák nalezne většinu situací a hlášek z oblíbeného filmového zpracování. Režisérovi Novotnému se opět podařilo dobře využít prostor exteriérové scény pod Kunětickou horou, obzvlášť povedená je scéna s rychle rostoucím nosem princezny Bosany, kdy je využit i samotný hrad. Příjemná letní zábava, která má šanci zaujmout děti i dospělé.
(zadáno: 10.6.2020)
75%. Povedená záležitost. Tenhle pohádkový muzikál překonává běžnou kvalitu letních produkcí. Dominuje mu podařená hudební složka, jejímž autorem je Petr Ulrych. Příběh kromě nezbytných pohádkových motivů přináší i dost zábavných momentů, nudit se tak nebudou ani dospělí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2020)
Podařená aktualizace Bradburyho knihy. Svozil s Kosovou poměrně přesně vystihují jak zestručnění komunikace na nezbytné minimum zároveň zjednodušuje myšlení, lidé přestávají podrobovat informace kritice a vše bez přemýšlení přejímají. Je to ad absurdum dohnaná situace dnešního světa, kdy je jednodušší přečíst si status na facebooku než si zasadit věc do kontextu studiem nějaké literatury. Podařilo se vhodně zapojit i prvky live cinema, které bývají kamenem úrazu mnoha současných produkcí. Některé scény (hlavně dějová linka s profesorem Faberem) působily zbytečně uspěchaně, klidně se daly více rozvést.
(zadáno: 18.5.2020)
Viděno v TV záznamu
(zadáno: 12.4.2020)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 24.3.2020)
TV záznam
(zadáno: 20.3.2020)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 17.3.2020)
TV záznam
(zadáno: 5.3.2020)
Tento výklad Ibsena mě bohužel zcela minul. První část (zhruba 45 minut) se odehrává téměř mimo dohled diváků, kteří mohou dění sledovat jen jako projekci. Proč? Není divadlo nejzajímavější právě kontaktem diváků s herci? Pro mě osobně tedy ano. Druhá půlka už je sice klasičtější, ale ukazují se tam zřetelné limity dekonstrukčního přístupu k textu. Motivace a jednání postav jsou velmi těžko pochopitelné. Tvůrci v Eyolfovi kladou divákům spoustu zbytečných překážek, které je potřeba při vnímání díla překonat. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.2.2020)
65%. Morgan se snaží ukázat britskou královnu jako obyčejného člověka, který musí klást povinnosti nad vlastní zájmy a přání. Hra obsahuje jemný anglický humor, bohužel je také dost statická a jednotlivé scény královny s jejími premiéry na sebe navazují značně mechanicky. Velkým kladem inscenace jsou ovšem herecké výkony - především P.Janečková, která dokáže uvěřitelně zachytit vývoj Alžběty v rozmezí více než 60 let, a to i díky přesně odpozorované šouravé chůzi a drobným gestům. Ostatní jí zdařile přihrávají, výborná je v tom hlavně D.Novotná jako energická Thatcherová a také P.Dohnal coby nemastný neslaný John Major.
(zadáno: 25.2.2020)
Mametův zajímavě strukturovaný text je plný krátkých a úderných replik. Snoubí se v něm banální konverzace s napětím pramenícím z toho, co je zamlčeno, co zůstává pod povrchem. Postavy jakoby se neposlouchaly, vedou si své monology, uzavírají se do vlastních světů a zraňují tím své blízké. Mamet do hry promítá vlastní zkušenosti ze života v neúplné rodině, vztahy mezi rodiči (i když jeden z nich je nepřítomen) a dětmi jsou jedním z hlavních témat inscenace. Mnoho zůstává nevyřčeno, divák si musí domýšlet. Herecky i prací s prostorem povedená inscenace, které trochu chybí údernější závěr.