Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1130)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.3.2020)
Tento výklad Ibsena mě bohužel zcela minul. První část (zhruba 45 minut) se odehrává téměř mimo dohled diváků, kteří mohou dění sledovat jen jako projekci. Proč? Není divadlo nejzajímavější právě kontaktem diváků s herci? Pro mě osobně tedy ano. Druhá půlka už je sice klasičtější, ale ukazují se tam zřetelné limity dekonstrukčního přístupu k textu. Motivace a jednání postav jsou velmi těžko pochopitelné. Tvůrci v Eyolfovi kladou divákům spoustu zbytečných překážek, které je potřeba při vnímání díla překonat. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.2.2020)
65%. Morgan se snaží ukázat britskou královnu jako obyčejného člověka, který musí klást povinnosti nad vlastní zájmy a přání. Hra obsahuje jemný anglický humor, bohužel je také dost statická a jednotlivé scény královny s jejími premiéry na sebe navazují značně mechanicky. Velkým kladem inscenace jsou ovšem herecké výkony - především P.Janečková, která dokáže uvěřitelně zachytit vývoj Alžběty v rozmezí více než 60 let, a to i díky přesně odpozorované šouravé chůzi a drobným gestům. Ostatní jí zdařile přihrávají, výborná je v tom hlavně D.Novotná jako energická Thatcherová a také P.Dohnal coby nemastný neslaný John Major.
(zadáno: 25.2.2020)
Mametův zajímavě strukturovaný text je plný krátkých a úderných replik. Snoubí se v něm banální konverzace s napětím pramenícím z toho, co je zamlčeno, co zůstává pod povrchem. Postavy jakoby se neposlouchaly, vedou si své monology, uzavírají se do vlastních světů a zraňují tím své blízké. Mamet do hry promítá vlastní zkušenosti ze života v neúplné rodině, vztahy mezi rodiči (i když jeden z nich je nepřítomen) a dětmi jsou jedním z hlavních témat inscenace. Mnoho zůstává nevyřčeno, divák si musí domýšlet. Herecky i prací s prostorem povedená inscenace, které trochu chybí údernější závěr.
(zadáno: 25.2.2020)
Interpretace režiséra Kheka nese několik neobvyklých rysů. Mozart a Salieri jsou zobrazeni spíše jako vrstevníci. P.Mikeska hraje Salieriho jako cílevědomého muže, který bezskrupulózně kráčí za svým snem a neuvědomuje si přitom vlastní ubohost. V Boleslavi neakcentují souboj člověka s vlastními očekáváními, ale spíše překážky, které průměrnost klade do cesty talentu. D.Bambas je jako Mozart živelný a afektovaný dle očekávání. Velmi dobře se s rolí Konstance popasovala L.Končoková. Některé prvky jako nafukovací panna působily nadbytečně, příliš povedené není ani ztvárnění postav u dvora pomocí voskových figurín. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.2.2020)
Je fajn, že se v ND Brno soustředí na současnou dramatiku, byť tahle hra se nevyrovná Lettsovým nejlepším kouskům. Může za to především rozvláčná první polovina, kdy divák čeká, až se dozví, co vlastně je v protokolu z minulého zasedání rady. Je to taková univerzální komunální satira s jen lehce načrtnutými charakteristikami jednotlivých radních. Letts poukazuje na to, jak může být historie zneužívána k budování obrazu vlastního společenství a kolik falše a přetvářky je k tomu potřeba. Režisér M.Glaser zajímavě vystavěl druhou polovinu hry a zvláště závěrečný fantaskní obraz, kde je ritualizována příslušnost ke komunitě.
(zadáno: 14.2.2020)
45%. Stárnutí obyvatelstva a s tím spojené problémy je dnes téma velmi aktuální. Režisérka Davidová rozehrála v Huse sled scén na dané téma, bohužel se jednotlivé výstupy nedostanou dál než k banálnímu konstatování stavu věcí - spor o to, kdo se postará o stárnoucího příbuzného, neschopnost přijmout zhoršující se duševní stav seniorů a podobně. Někdy je to podané s lehkým černým humorem, jindy navážno, o větším emocionálním zásahu se tady ovšem mluvit nedá. Celé je to provázené dokumentárními vsuvkami, v nichž staří lidé vyprávějí o svém životě a potížích, se kterými se potýkají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.2.2020)
75%. Česká verze muzikálu Wicked dopadla velmi dobře. Ano, výprava je o dost chudší a projekce se vyloženě nepovedly, ale jinak inscenace přináší několik zapamatovatelných melodií a podařený pohádkový příběh. Potěší hlavně casting hlavních rolí, kdy jejich představitelé umějí hrát i zpívat, což v bohužel v českých muzikálech nebývá pravidlem. Výborná je především M.Pešková jako Elphaba, která přesvědčivě ztvárnila vývoj postavy z outsidera až po zarputilou bojovnici. Pobaví i N.Grossová jako Glinda, byť ze začátku trošku moc tlačí na pilu. Jediný, kdo mě z obsazení herecky moc nezaujal je M.Vojtko jako Čaroděj. (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.1.2020)
Režiséru P.Mikeskovi se dobře daří budovat atmosféru, což bývá u divadelního zpracování detektivek často největší problém. Místy je tempo snad až příliš pomalé a udržet pozornost po celou dobu představení je celkem náročné. Herci ztvárňují své postavy realisticky, každá z postav má své tajemství a je napínavé sledovat jejich postupné odhalování. Inscenace je herecky vyrovnaná, nejvíce mě zaujali P.Bucháček a D.Šoltýsová.
(zadáno: 27.1.2020)
Dobře napsaná hra, která si dokáže obhájit i tu spoustu vulgarismů. Ve Zlíně sází především na skvěle sehraný herecký tým v čele s výborným Z.Julinou, naprosto přesný je také P.Vacek jako hormony ovládaný číšník. Drobné zkrácení by Lančaričově inscenaci neškodilo, nějaká hlušší místa se tu přece jen objevují.
(zadáno: 27.1.2020)
55%. Klasická situační komedie z divadelního prostředí. Hrbek jako dramatik celkem umně uzluje děj a vrší jednu nepravěpodobnou situaci na druhou. Jen je škoda, že jako režisér vede herce k tomu, aby své postavy ztvárňovaly hodně hrubými tahy. Humor i tempo mají dost kolísavou úroveň, nicméně pozorný divák si tam najde spoustu narážek na českou divadelní scénu. M.Dlouhý hraje s ohromným nasazením jako vždy, jen se člověk nemůže zbavit dojmu, že už v komediální poloze hraje všechno úplně stejně. I z toho důvodu více pobaví kreace K.Halbicha a R.Jaškówa.
(zadáno: 26.1.2020)
Hodně neobvyklý text s velmi absurdní zápletkou a velmi specifickým černým humorem. Právě netradičnost hry mě asi nejvíce zaujala, skutečně jsem netušil, kam se celá inscenace bude ubírat. Suchý britský humor sice nevyvolá záchvaty smíchu, ale o vtipné hlášky nouze není. Nakonec se dojde i k zavážnějsímu sdělení, že pro některé lidi je nejhorší zprávou, že mohou aktivně ovlivňovat svůj život a nejsou jen loutkami osudu. Zajímavý výkon podává hlavně M.Foitová. 65%
(zadáno: 23.1.2020)
65%. Zábavný pohled na české dějiny, který se stavbou děje inspiruje částečně u Osvobozeného divadla, ztvárněním jednotlivých scén se trochu podobá Shakespearovi ve 120 minutách a hrou s dějepisnými fakty zase lehce připomene Cimrmany. Potěší i trefné satirické poznámky na dnešní politickou situaci. Bohužel samotný děj je trochu vachrlatý a ve druhé polovině již dost zřetelně ztrácí tah na branku. Nicméně jde o sympatický pokus o autorské divadlo s povedenou hudbou Karla Cóna, která využívá spoustu citací (Přejdi Jordán, Modlitba pro Martu a další). Herecky mě nejvíce zaujali L.Kolář a R.Coufalová.
(zadáno: 16.1.2020)
Režisér Jařab rozdělil Conradovo dílo na dvě poloviny - v té první se představují jednotlivé postavy a jejich filosofické či ideologické koncepty. První půlka má tedy převážně monologickou strukturu a je dost náročná na pozornost. Ve druhé části jsou nastíněné přístupy absorbovány do celkem jednoduchého příběhu o jednom nepovedeném teroristickém útoku. Inscenace sice má hluchá místa, ale Jařabovi se povedlo hezky ukázat, jakým způsobem funguje ovlivňování veřejného mínění skrze strach a že terorista nemusí být Arab s plnovousem, ale klidně tlustý strejda od vedle (skvělý J.Vyorálek).
(zadáno: 13.1.2020)
Z Čapkova souboru fejetonů berou tvůrci jen základní dějový syžet, zbytek doplňují po svém. Naráží tak na mnohé neuralgické body dnešní společnosti. Celé je to pospojované spíš jen atmosférou, ale nemyslím, že by tady šlo o dramaturgickou neujasněnost. Jednotlivé výstupy jsou kvalitativně lehce nevyvážené, patrně nejlepší je scéna s papežem, naopak celkem zbytné jsou pěvecké výstupy (byť hudba I.Achera je skvělá). Herecky vyvážená inscenace, Dejvičtí ukázali, že si dokáží hravě poradit i s jiným typem divadla, než jaké je v DD obvykle k vidění. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.1.2020)
Tradičně satirický Bernhard a také expresivní Špinarova režie podtrhující groteskní rysy předlohy. Tohle rodinné peklo by asi slušelo víc komornějšímu prostoru, než je Stavovské divadlo. Možná právě z prostorových důvodů je vynechán oběd, který se objevuje v názvu inscenace. Mizí tím výrazná ritualizace druhého jednání hry. Herecky jde o silnou inscenaci. Všechny tři postavy mají jedno společné - nikdy nemusely pracovat, celý život žijí v nadbytku. Takový život má na ně ale zhoubný vliv - nejsou schopni žádného činu, všechno je nudí a svou nudu utápí v neustálém pitvání rodinných vztahů. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.1.2020)
65%. Není to sice zklamání, ale přece jen jsem čekal víc. Škoda, že se divadlu nepovedlo dojednat, aby se písně mohly hrát v originále. Překlad A.Nováka je ale celkem povedený. Skvělá je scéna E.Konečného zdařile navozující atmosféru řeckého ostrůvku. Vynikající Donnou je I.Vaňková, její The Winner Takes it All chytne za srdce. Zábavné jsou v rolích jejích společnic L.Bergerová a J.Gazdíková. Z potenciálních otců vyčnívá R.Jícha (Harry), V.Skála bohužel na roli Sama pěvecky nestačí a v sólových partech se viditelně trápí. Přidané sbory se v některých písních rozchází se sólovými party. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.12.2019)
Františák zkoumá, jak se láska mění v nenávist a že se vlastně jedná jen o dvě strany téže mince. Kateřina Earnshawová a Heathcliff nemohou žít vedle sebe, ale ani bez sebe. Jejich láska je majetnická, chtějí buď všechno, nebo nic. A když nedostanou, to co chtějí, začnou se mstít. Je v tom vášnivost, ale nikoliv patos, postavy často jednají i pragmaticky. Režisér dokáže budovat působivé obrazy, byť ne vždy se zvolená stylizace sešla s textem. Výborná je především M.Štípková jako Kateřina, v menších rolích pak zaujaly K.Cibulková a D.Barešová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.12.2019)
Inscenace, která zaujme svou strukturou i lehce mysteriózní atmosférou. Problematický je začátek, který je dost rozvleklý, ale jak se začínají příběhy z jednotlivých časových rovin zauzlovávat, je představení čím dál zajímavější a emotivnější. Díky povedeným projekcím se divák v příběhu neztrácí, i když je vyžadována jeho plná pozornost. Herci tentokrát dostali nezvykle vyrovnané příležitosti a daří se jim velmi dobře, asi nejvíce mě zaujali V.Malá, J.Pejchal a M.Sikorová.
(zadáno: 13.12.2019)
Sympatická inscenace s několika opravdu zajímavými hereckými výkony. Výborná je především N.Holíková jako Jelena. J.Zapletal je jako Ivan Vojnickij člověk, který ještě úplně nepodlehl deziluzi ze zmarněného života. Hercův nervní projev ukazuje, že Váňa stále má své tužby. Byť jeho otevřené pokusy o sblížení s Jelenou z něj dělají příliš otevřeného sexuálního loudila. J.Tvrdík hraje Astrova jako alfa samce, jehož schopnosti se vymykají prostředí, ve kterém žije. Bez výraznějších aktualizací se tu povedlo vykreslit Astrova jako člověka s moderním myšlením, který se obává vlivu lidstva na přírodu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.12.2019)
Procentuální hodnocení je v tomto případě potřeba brát s rezervou, protože Sonety jsou racionálně zcela neuchopitelná inscenace. Záleží na konkrétním divákovi, zda bude emocionálně zasažen. U mě k tomuto zásahu ani v nejmenším nedošlo, s režijní koncepcí SKUTRu jsem se tentokrát bohužel minul velkým obloukem. Po řemeslné stránce je to ale poctivá inscenace, vizuálně je podmanivá, plná nápadů a symbolů, jen ta Shakespearova poezie se tam nějak ztrácí... (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.12.2019)
Hodně rozporuplný zážitek. Zhruba dvě třetiny představení jsou zábavnou a nápaditou podívanou. Režisér Hába Ibsenovu hru dekonstruoval, ponechal sice základní dějovou linii, ale tu opatřil mnoha komentáři a komentáři komentářů. Celé to navíc zabalil do kabaretního formátu, ve kterém si herci počínají suverénním způsobem (především M.König jako doktor Stockmann i jeho ideový protivník starosta). Klíčové čtvrté dějství ale celkový dojem notně pokazí. Hába ho pojímá jako ekologickou agitku, divadelně dost bezradnou. Spadlý řemen už se pak nepodaří nahodit. Škoda, první tři dějství by si zasloužily aspoň 80%
(zadáno: 8.12.2019)
Vynikající hudba A.L.Webbera doplněná povedeným přebásněním M.Prostějovského. Plzeňská inscenace je svižná a má dva velké trumfy v představitelech hlavních rolí. P.Klimenda je ideálním Josefem - pěvecky bezchybný, dostatečně sympatický, aby mu (nejen) dětské publikum mohlo fandit. Do role Vypravěčky "naskočila" M.Nosková a její znělý hlas dokáže bez obtíží utáhnout celý part. Drobné nepřesnosti v nástupech se časem jistě vyladí. Trochu mě zklamal J.Kopečný v roli Faraona. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.12.2019)
Saavedra vystavěla samostatný příběh, který zachovává dějový oblouk původního dramatu, ale v mnoha věcech se s ním rozchází. Teorie dospělosti v názvu hry ukazuje na možné čtení této inscenace. Postavy jsou vrstevníky, jsou to znudění třicátníci, kteří odmítají se pro něco závazně rozhodnout. Trochu mi tu chybí gradace zoufalství hlavní hrdinky. Heda je v podání Magdaleny Tkačíkové od začátku cynická, nespokojená a události, ke kterým v inscenaci dojde, ji nedostávají na úplné dno. Na vině jsou dějové posuny. Ale přesto jde o zdařilou inscenaci nabízející nový náhled na Ibsenovu hru.
(zadáno: 2.12.2019)
Drobná nadsázka proniká do výstavby mnoha jevištních situací a místy jde o velmi povedené nápady. J.Fišar hraje Riegra jako unaveného muže, částečně smířeného s tím, že pomalu upadá do zapomnění. Je pod silným vlivem dominantní přítelkyně Ireny (L.Bělašková) a neuvědomuje si, že ho postupně o vliv připravují jeho bývalí podřízení. Jako trochu zbytečný úkrok ke komunální satiře působí snaha ukázat, že inspirací pro Kleina byl nejspíš Klaus starší. Výborně ve Štěpánkově inscenaci fungují Havlovy scénické poznámky, které v záznamu čte sám režisér.Drobné problémy s temporytmem snad během přibývajících repríz vymizí.
(zadáno: 2.12.2019)
Ostravský Divadelník se odehrává na scéně připomínající jatka jak z nějakého béčkového hororu. To dobře kontrastuje se vznosnými cíli Bruscona. Toho M.Cisovský představuje jako člověka posedlého dokonalostí, tyrana a manipulátora. Rozpor mezi jeho vysokými uměleckými a životními cíli a realitou ušmudlané štace v Utzbachu je stálým zdrojem napětí. Nikdy nenaplněné cíle dává Bruscon za vinu svému okolí, nejvíc to odnáší dvojice jeho dětí. Ty jsou V.Lipinou a A.Polcrovou hrány ve výrazné groteskní nadsázce, která bohužel trochu oslabuje vyznění Brusconova tyranství.