Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1127)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.1.2024)
Divácky atraktivní kousek v žánru psychothrilleru. Důmyslně využité prostory Malé scény, začátek, kdy herečky sedí u stejných stolků jako diváci, dokáže rychle vtáhnout a udržuje zvláštní napětí. Ve hře se často střídají různé úhly pohledu, děj mi ale přišel trochu vykonstruovaný. Hlavními tématy jsou násilí a jak moc křivdy v dětství ovlivňují člověka v dospělosti.
(zadáno: 20.1.2024)
65%. Chvíli mi trvalo, než jsem přijal režijní koncepci, která Erbenovo dílo umístila na vesnickou pouť někdy v 80. letech minulého století. Parodizující přístup mi přišel velmi svěží třeba v baladách Vodník či Svatební košile, škoda, že se ho nepodařilo udržet i ve druhé půli, která už působila trochu zatěžkaným dojmem. Osobně bych se obešel i bez biblických motivů a poněkud patetického závěrečného obrazu. Oceňuji ale, že se ve Zlíně pokusili přečíst Kytici úplně jinak, než by člověk čekal, a byť mám k inscenaci řadu výhrad, tak jsem se vlastně docela dobře bavil. Herecky mě oslovili hlavně M.Gorská a Z.Lambor.
(zadáno: 20.1.2024)
Hra maďarského autora B.Pintéra se dobře sleduje, jelikož obsahuje zajímavě vystavěné situace, několik výrazných zvratů a funkční dialogy. Mám s ní ovšem problém, pokud se na děj podívám optikou pravděpodobnosti - je totiž dosti vyspekulovaná. Také charaktery postav se mění scénu od scény, což přináší překvapivé pointy, ale i určitou frustraci z toho, že člověk nemá žádný záchytný bod. Režisér P.Lančarič svou inscenaci stylizoval skrze folklorní prvky, nezatěžoval ji psychologizujícím herectvím a vlastně to docela dobře funguje. Hra nabízí velkou řadu motivů, z nichž asi nejvíce vystupuje otázka rasismu.
(zadáno: 17.1.2024)
Netuším, co zlínskou dramaturgii na Crouchově textu tak zaujalo. Princip střídání herců zní nadějně, ve skutečnosti ale neznamená žádnou improvizaci, vše je pevně dané. Hostující herec (na festivalu Zaráz J.Hejcman) se ke svým replikám dostává skrze hlasitou nápovědu od P.Vacka nebo je čte z papíru. Marně jsem přemýšlel, co mi to jako divákovi přináší oproti tomu, kdy by měl druhý herec text pevně nastudovaný. Když se oprostíme od této vachrlaté konstrukce, tak Crouchova hra nic extra originálního nenabízí. Emocionálně silná situace tragické dopravní nehody a smrti dítěte je podávána na hranici kýče s okázalou snahou o "ždímání slz".
(zadáno: 17.1.2024)
Vizuálně působivá inscenace. Voiceband zní v podání herců SD dobře, má správný rytmus a je podán se stylovou čistotou. Lyrický text je ale trochu utopen v mimoběžné jevištní akci, která tematizuje stárnutí a smrt. Dva neherci jsou vlásenkářkami po celou dobu představení obřadně líčeni, zároveň je snímá kamera a detaily obličejů jsou k vidění na velkoplošné obrazovce, do toho jsou na plátno promítána vědecká fakta o smrti a rozkladu lidského těla. Zhruba v polovině představení jsem se přistihl, že text tvořený lidovou poezií téměř neposlouchám, začal jsem ho vnímat někde na pozadí asi jako scénickou hudbu.
(zadáno: 12.1.2024)
55%. Neuchopitelnost děje i nezřetelné vnitřní motivace postav bych dokázal přejít, kdyby se mi povedlo najít tam opravdu silné aktuální téma. Snažil jsem se, zúčastnil se dramaturgického úvodu, přečetl si program a režisérem D.Šiktancem nastíněné téma sociálního vyloučení a existenciálního strachu mi přijde nosné, leč v inscenaci téměř neznatelné. Brechtův poetický text rozvíjí i další problémy jako rasismus nebo generační střet, ale vše je jen tak naťuknuto, aniž by se mi to nějak dostalo pod kůži nebo to přineslo nový pohled. Nicméně vizuální stránka je povedená a líbilo se mi i herecké pojetí, dobrým nápadem je angažmá asijské muzikantky.
(zadáno: 8.1.2024)
75%. Atraktivní inscenace, který nabízí kombinaci strašidelné historky s konverzační komedií a vztahovým dramatem. Byť v některých scénách tempo trochu upadá, jisté napětí se daří udržovat po celou dobu představení. Režisér B.Holiček dokázal dobře vybalancovat komediální a hororovou stránku hry. Herecky nejvíce zaujme J.Hájek v roli společensky nemotorného Bena. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.12.2023)
65%. Byť Františákova inscenace působí poněkud rozkolísaně, přináší silné téma s aktuálními přesahy a svou formou se vymyká běžnému repertoáru. Hraje se bez přestávky, přesto dochází k zásadnímu žánrovému zlomu. Zatímco první část z přelomu let 1938 a 1939 je rámována formou kabaretu, druhá půlka datovaná do roku 1989 je sevřenější a přináší zcela odlišnou náladu. Kabaretní rámování není špatný nápad, ale tady působí podivně nekoherentně. Nejsilnějším momentem inscenace je žádost židovské matky (B.Pavlíková), aby Winton zařadil její dceru do své záchranné akce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.12.2023)
Podařená interpretace McDonaghovy černé tragikomedie. Ačkoliv má představení tři hodiny, čtveřice herců dokáže udržet divákovu pozornost, inscenace T.Ráliše je plynulá a situace vhodně gradují. Hra ukazuje, jak obtížné je překonat vlastní predispozice a vystoupit ze začarovaného kruhu násilí. A.Bilík je jako Katurian ambivalentní postavou, obtížně balancující mezi temnými choutkami a smyslem pro morálku. Povedený konverzační humor nabízí slovní přestřelky mezi typově hodně odlišnými vyšetřovateli T.Havlínka a R.Kalvody. Příliš mi nesedělo snad jen ztvárnění retrospektivních a fantaskních scén.
(zadáno: 19.12.2023)
Otázka náboženské netolerance a potíží spojených se zachováním humanistického myšlení tváří v tvář barbarství má jistě přesah i do současnosti, pardubická inscenace zpracovávající dění kolem Bartolomějské noci mě ale nechala vesměs chladným. Možná to bude tím, že mi úplně nesedí žánr historického dramatu s velkým množstvím postav, které jsou však většinou jen velmi zběžně charakterizované. Podařená je scéna I.Žídka a dobře zní i hudba O.Soukupa. Z hereckého ansámlblu mě asi nejvíc zaujala K.Šafránková v roli Margot.
(zadáno: 19.12.2023)
V první polovině se režisér Petr Svojtka zaměřuje na dětství Oty Pavla a především dobu nacistické okupace, kterou spisovatel popsal v úspěšných sbírkách Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců. Druhá část se věnuje poválečnému období a postupnému prohlubování psychických problémů hlavní postavy. Přehledně vystavěná inscenace zaujme i hereckou souhrou, nejzajímavější jsou J.Slánský v roli Oty Pavla a J.Š.Hájek coby jeho bonvivánský otec a L.Zbranková jako trpělivá matka.
(zadáno: 13.12.2023)
Ambiciózní a trochu kontroverzní nastudování. Režisér L.Olšovský zvolil pro svého Ježíše blíže neurčenou industriální a digitální dobu. Členitá scéna D.Bensona evokuje postapokalyptický svět, v němž neplatí běžná společenská pravidla a zákony jsou vynucovány silou. Precizní hudební nastudování D.Bárty dává inscenaci rockový říz, nutno říct, že v nejtěžších pasážích herci se svými party trochu bojují. Ježíš (P.Klimenda) je influencer s tabletem v ruce. Zpočátku je nadšený, že ho lidé následují, ale postupně je stále víc zděšený, že davy jeho učení překroutily k obrazu svému. V první velké roli Maří Magdalény zaujme N.Dvořáková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.12.2023)
65%. Sympatická inscenace, která převádí do muzikálové podoby známý film. Po hudební stránce se divák dočká žánrového mixu swingu, tanga, blues i latinskoamerických rytmů (za nejlepší hudební číslo považuji Klepla pepka Kepkeho). Potěší živá kapela, účinek ale trochu sráží nazvučení, sborovým písním není moc dobře rozumět. V úvodu mi trochu chyběly emoce, začátek války je načrtnut jen velmi rychle, i proto je povedenější druhá polovina, která zachycuje kratší časový úsek. Herecky zajímavé je celé ústřední trio, především D.Mišák v nejednoznačné úloze Horsta, ale i nenápadný hrdina Čížek v podání J.Švece a jeho oddaná žena (P.Janiššová).
(zadáno: 11.12.2023)
Muzikál, který je v brněnském podání emocionální jízdou. Neznamená to však, že by se v něm tlačilo na pilu se snahou dohnat diváka k slzám za každou cenu. Naopak hlavně v první půli je i tak závažné téma, jakým je duševní onemocnění, nahlíženo s humorem. Inscenace nabízí několik mimořádných individuálních výkonů, ale hlavně perfektní souhru. Pro I.Vaňkovou je Diana další velkou příležitostí, v níž si vede náramně. K nejsilnějším momentům patří její společné scény s E.Skálovou, která ztvárnila dceru Natalie. L.Janota je jako Dan protipólem emotivně nestálého ženského dua. Kus, který mohu doporučit i lidem, kteří jinak muzikály nevyhledávají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.12.2023)
65%. Irská variace na příběh Médeii v sobě ukrývá směs mystiky, antické tragédie i současného jazyka. Hradecká inscenace disponuje podařenými hereckými výkony, zaujmou hlavně K.Sedlárová jako živočišná, zdrcená, ale i manipulativní a agresivní Hester Swanová, a M.Czyžová v roli její malé dcery. Režisérka D.Šoltýsová hru zaplnila symboly, v některých případech celkem zbytnými (šplhání po zadní stěně) či příliš návodnými (všudypřítomné igelitové pytlíky). Velice povedená je ovšem hudební složka, ať už podkresová hudba pouštěná ze záznamu nebo ta naživo interpretovaná na bicí.
(zadáno: 4.12.2023)
Nejsem velkým fanouškem frašek, ale v podání Divadla v Dlouhé mě tahle Fraynova hra bavila. V Ostravě sice po technické stránce vše funguje, přijde mi ale, že režisér V.Štěpánek místy až moc tlačí na pilu, což podkopává především vyznění druhého dějství hry. Herce musím ocenit za to, že dokáží ve svých rolích bez nějakých viditelných zaškobrtnutí "uběhat" rozlehlé jeviště Divadla Jiřího Myrona.
(zadáno: 4.12.2023)
75%. Zdařilou a bohužel stále aktuálnější hru F.Zellera dokázel J.Holec přetavit v emocionálně silnou inscenaci. N.Lichý se může zdát na roli Andrého příliš mladý, ale hercovi se podařilo vystihnout postupné tělesné i duševní chátrání postavy. Od kdysi úspěšného inženýra, který se vzrůstajícím vztekem bojuje o zachování vlastní důstojnosti, až po bezbranné dítě toužící po lidské blízkosti. Povedená je scéna P.Kamanové, která dobře slouží pojetí hry jakožto vhledu do mysli nemocného člověka.
(zadáno: 4.12.2023)
Stoneova hra upozorňuje na problém lidí, kteří svůj život pojímají jako projekt, jenž je potřeba naplnit. Oproti pražské verzi se režisérka K.Dušková více zaměřila na postupný rozpad osobnosti hlavní hrdinky, svádí k tomu nejspíš i komorní prostor, který Aréna nabízí. K.Janovičová je v hlavní roli vynikající, uvěřitelně buduje charakterový oblouk od sebevědomé a úspěšné ženy v uzlíček nervů. M.Čapka je v roli jejího manžela Johna možná až příliš jednostrunně submisivní.
(zadáno: 4.12.2023)
Marber je mistr svižných dialogů, které s humorem a drsným jazykem popisují, jak problematické je pro milostný čtyřúhelník postav přijímat a udržet si lásku. Milostné výměny se ve druhé části už trochu cyklí, ale silný je závěr. Režisér J.Holec klade důraz na charaktery postav, s nimiž si herci poradili velice dobře, skvěle vychází i jejich vzájemná souhra.
(zadáno: 3.12.2023)
Klasika s jasným výkladem. Režisér P.Gejguš se nenechal zlákat nabízejícím se feministickým uchopením, ale vytvořil rafinovanější dílo zobrazující společnost, v níž se všichni uzavírají do svých bublin a ve své sobeckosti se v mezilidském styku omezují na prosazování svých zájmů a potřeb. K.Janovičová hraje Noru jako ženu, která je pro své pohodlí schopná dlouhá léta tvořit poddajnou ozdobu domácnosti. Svůj život dokáže nahlédnout z perspektivy, až když začne hrozit společenský skandál. P.Panzenberger je jako Helmer slizkým manipulátorem s pasivně agresivním přístupem. Zajímavá výtvarná stránka, občas inscenace trpí lehkou ztrátou tempa.
(zadáno: 3.12.2023)
Monodrama Variace na Jidáše zaujme především emotivním výkonem Roberta Finty. Sartrova jednoaktovka S vyloučením veřejnosti ohledává povahu viny a trestu. Mezi trojicí zajímavě podaných postav se rozvíjí spirála nenávisti měnící se v závislost, protože člověk nakonec sám sebe definuje až skrze druhé lidi.
(zadáno: 2.12.2023)
Dramatizaci Zweigova románu zarámoval režisér V.Štěpánek příběhem samotného spisovatele v brazilské emigraci za druhé světové války. Ve druhé půlce inscenace se tato rovina děje velmi dobře prolne se zobrazovanou krutostí Velké francouzské revoluce. Ostatně celá druhá půle působí výrazně lepším dojmem. V té první se toho o Marii Antoinettě zas tak moc nedozvíme, děj se hodně věnuje pikantnostem, jako jsou večírky či impotence Ludvíka XVI. Teprve po přestávce v revolučním mumraji dostává S.Erlebachová prostor na detailnější charakterizaci titulní hrdinky a zajímavě podává její proměnu ze zhýčkaného dítěte v sebevědomou královnu.
(zadáno: 2.12.2023)
85%. V Aréně inscenaci uvádí jako poctu režiséru J.Janíkovi, kdo ale jeho práci nezná (jako já), vůbec nevadí. T.Vůjtek napsal hru, která vypráví o divadelním prostředí v jeho obecnosti, dotýká se věčných otázek tvorby a pomíjivosti života, ale i aktuálních věcí, jako je nedostatečné finanční ohodnocení umělců. To vše zvládá s nadhledem a vtipem. Vynikající je v hlavní roli M.Cisovský, jenž si vyhrál s každým drobným gestem či odstínem hlasu. Velice dobře mu sekundují i další herci, jmenovitě A.Sasínová-Polarczyk jako kulturní redaktorka či M.Čapka coby snaživý herec.
(zadáno: 1.12.2023)
Tohle se bohužel nepovedlo. MLS patří k obtížně inscenovatelným hrám W.Shakespeara, jelikož nenabízí moc dramatických situací, lze se spoléhat jen na jazykově vytříbený text plný slovních hříček. Režisér R.Polák se rozhodl tlustými tahy obtáhnout snad každý dvojsmysl, co v textu našel, výsledek bohužel není vtipný, ale spíše trapný. Jednotlivé nápady spolu nekomunikují, stojí samostatně bez souvztažnosti k celku, zřetelný výklad absentuje. Rozvleklému představení nepomáhá ani tříhodinová délka. Pochválit lze některé herecké výkony (jmenovitě M.Cimerák a A.Kaluža Klimešová), dost protagonistů se ovšem bez pevné režie uchyluje k hrubým šaržím.
(zadáno: 1.12.2023)
Modelové drama odehrávající se na tenisovém kurtu během semifinálového zápasu US Open. Dva velice rozdílní tenisté v něm odhalují své životní příběhy, ukazuje se, kolik toho museli profesionálnímu sportu obětovat a že za fasádou úspěšných lidí se často skrývají bolestná trápení v soukromé oblasti. Hlavní devízou inscenace jsou silné herecké výkony, všichni čtyři interpreti se dokáží velmi dobře pohybovat v expresivním rámci, jenž pro hru zvolil režisér J.Pokorný.