Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (892)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.7.2021)
65%. Dramatizace P.Halbichové se celkem věrně drží Doyleovy předlohy, režisér Petr Mikeska ale celkem logicky posunul žánr do komediální roviny. Démonický pes a atmosféra blat se zkrátka na divadlo převádí těžko. Posun je znát především v pojetí postav ztvárněných ve zjevné nadsázce. Z Holmese (typově přesně obsazený P.Prokeš) se tak stává nejen brilantní detektiv, ale i zarytý misogyn sršící genderově nekorektními průpovídkami. Na venkovní scéně na zámku Sychrov je vzhledem ke stísněnému jevišti poněkud problém se zdlouhavostí přestaveb, ale v interiéru budou asi tyto potíže odbourány. Jinak celkem podařená letní zábava. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.6.2021)
Povedená inscenace české muzikálové klasiky. Režisér P.Novotný hodně posílil komické prvky, takže inscenace je velmi živá. P.Štěpánek je jako Karel IV. dostatečně charismatický, dechberoucí interpretaci písně Lásko má, já stůňu předvádí M.Sikorová. V komediální rovině se skvěle daří hlavně manželům Láskovým, kteří hrají Peška s Alenou. Dobrým nápadem je i angažování zpěváka M.Růži, který pomáhá činohercům s těmi nejtěžšími pěveckými party.
(zadáno: 25.6.2021)
Inscenaci bohužel schází tempo, místy je velmi rozvleklá. Rámování pomocí didaktických vsuvek o dějinách Semaforu a kontextu, ve kterém hra vznikla, zpočátku znemožňuje divákovi proniknutí do děje. V celém tom morávkovském hemžení se základní příběh poněkud ztrácí. Herecký ansámbl je ovšem pro podobný typ hudební revue dobře disponován, výborná je při pěveckých výstupech hlavně K.M.Fialová. Viděno v předpremiéře na festivalu Regiony.
(zadáno: 25.6.2021)
65%. Nedokázal jsem se při sledování úplně oprostit od proslulého Kubrickova filmu, který mi přijde výstižnější. Hlavně první polovina, ve které sledujeme řádění Alexovy bandy, se divadelními prostředky předvádí obtížně - chybí tu totiž napětí mezi naturalistickým zobrazením násilí a kontrapunktem v podobě vážné hudby. Lépe tak vychází druhá polovina, která ukazuje promyšlenost s jakou násilí využívá totalitní systém, který se snaží předělat člověka k obrazu svému. Trochu zbytečná mi přišla stylizace ministra vnitra do podoby Andreje Babiše.
(zadáno: 23.6.2021)
Režisér M.Františák vesnická dramata umí. Dramatizace T.Syrovátky musela překlenout široké časové období, ve kterém se děj odehrává, ale skoky v čase naštěstí nečiní charaktery postav nevěrohodnými. Pozornost je zaměřena na nerovný vztah mezi mladým Antošem (J.Jedlinský) a Statkářkou (J.Hejret Vojtková), jejíž majetnická láska dusí přirozenou Antošovu touhu po svobodě. Nezkrotná Sylva (B.Bezáková) pro něj může být vysvobozením z útrpného vztahu, jenže společenský tlak takové překročení morálky nedovoluje. Povedená atmosféra a některé zajímavě budované jevištní obrazy, ovšem trochu nejasný závěr.
(zadáno: 23.6.2021)
Otcovrah je žánrově trochu eklektický, civilní scény střídá exprese. Témat otevírá režisér O.Štefaňák celou řadu, až si člověk říká, jestli toho na jednu inscenaci není až moc. Nakonec to ale nějak drží pohromadě, pomáhají tomu hlavně herecké výkony J.Jankovského a V.Hrabáka.
(zadáno: 21.6.2021)
Skutři tentokrát nesáhli k dekonstrukci textu, takže tam zbylo i dost z Gogola. Celé je to pojaté výrazně groteskně, je tu plno fyzických gagů i zcizovacích prvků. Hercům tahle poloha sedí, obzvlášť podařené výkony předvádí J.Vápeník a L.Andělová. Pod vší tou srandou se ale skrývá i mrazivá neschopnost mezilidské komunikace. V závěru se tak třeskutost vytrácí a nastupuje posmutnělý obraz samoty.
(zadáno: 21.6.2021)
85%. Takhle nějak si představuji moderní pojetí klasiky. Výrazná autorská úprava T.Vůjtka dodává hře spád. Funkčním prvkem je postava Opovědníka (J.Tvrdík), který je jakýmsi kabaretním konferenciérem. Jeho hudební vstupy dobře rytmizují děj a vnášejí do něj ironický nadhled, který pomáhá udržet na uzdě schillerovský patos, který je dnes už jen těžko snesitelný. Svět, v němž je obtížné rozlišit dobro a zlo, nám může být povědomý i dnes, a tak tahle měšťanská truchlohra nabývá zcela aktuálních významů. Zajímaví jsou představitelé mladých milenců K.Bartoš a A.Peřinová, kteří zvládají podat své postavy civilně, bez deklamací.
(zadáno: 21.6.2021)
75%. Silné téma drogové závislosti v dobře napsané hře současného britského autora. Skvělá N.Holíková v hlavní roli bez problémů utáhne téměř tříhodinové představení, během něhož nesleze z jeviště. V inscenaci je vše, co by divák od dramatu z prostředí léčebny očekával, ale zároveň je tam i něco navíc. Třeba příběhy ostatních pacientů jsou sice zajímavé, ale je jich moc a hru zbytečně natahují.
(zadáno: 16.6.2021)
75%. Vlastně bych nevěřil, že mě bude tak bavit upírská romance. Ale Holcova inscenace má slušně ponurou atmosféru a hlavně disponuje skvělou dvojicí D.Barešová - O.Hes v hlavních rolích. Kromě žánrového mixu hororu, detektivky a teenagerovské romance se navíc dotýká i vážných témat jako šikana, sexuální identita či postoj k jinakosti. Více v recenzi
(zadáno: 15.6.2021)
Vyprázdněnost frází funguje dnes stejně dobře jako v 60. letech (zvlášť po zkušenostech s komunikací politických elit o koronavirové krizi). Hugo Pludek je v podání P.Borovce nenápadným jedincem, který dokáže svou bezobsažností a tvárností dokonale ovládnout systém, v němž si nikdo nemůže být ničím jist. Rychlíkova inscenace akcentuje komické prvky, temnější podtóny až tolik nevyzní. Doslovnost závěru je trochu zbytečná. Ale jinak je fajn potkat se v pardubickém divadle s trochu jiným typem dramatiky, než na který jsme zvyklí.
(zadáno: 14.6.2021)
65%. Gatsby jako obraz vyprázdněnosti amerického snu. V inscenaci nenajdete (snad s výjimkou Myrtle v podání N. Holíkové) žádnou sympatickou postavu. Jistou morální kotvou může být zpočátku Nick (K. Bartoš), který je ale postupně čím dál víc vtahován do světa, kde si lze za peníze koupit téměř vše. Režijní duo Svozil - Jankovcová děj příběhu časově neukotvuje a různými popkulturními odkazy záměrně rozostřuje, čímž si trochu zlehčuje práci ve vykreslování mezilidských vztahů, která tak nemusí být vázány dobovými zvyklostmi. Jinak je to inscenace živá, herecky zdařilá, ale emocionálně zasahující jen v několika málo scénách.
(zadáno: 9.6.2021)
Povedená inscenace, která se soustředí na klíčové okamžiky života protektorátního prezidenta Emila Háchy, aniž by při tom byla zbytečně didaktická. Šťastným nápadem bylo vyprávět příběh po vzoru forbín Voskovce a Wericha, upravené písně Osvobozeného divadla rovněž zdařile posunují děj. Inscenaci neschází hravost, zajímavě použita je i hudba. Tvůrci se snaží vžít do pocitů Háchy, zjistit, jaké měl možnosti, lidsky pochopit jeho chování v době války i příčiny jeho fyzického úpadku. Dokáží vyhmátnout i zajímavá fakta. Více v recenzi
(zadáno: 5.6.2021)
55%. Na Biskupském dvoře vznikla další crazy komedie, kde autoři vychází (nejen) z brněnských dějin a kombinují prokazatelná historická fakta s vlastní invencí. Libreto ovšem tentokrát patří ke slabším článkům inscenace, chybí tomu tah na branku, určitě by se dalo dost krátit. Některé jednotlivé gagy a nápady ovšem fungují (pobaví hlavně L.Janota jako obrazoborecky pojatý Janáček), takže se divák nudit nebude. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.4.2021)
TV záznam
(zadáno: 15.10.2020)
65%. Dočkáme se samozřejmě černého, lehce nekorektního humoru, autor se ale tentokrát snaží využít především dojímavý potenciál příběhu. Kromě příběhu "sloního muže" sleduje Drábek ve své hře i osudy dalších outsiderů z obludária, Gándhího či Jacka Rozparovače. Zvlášť poslední linie je ale k ději našroubovaná poněkud násilím. Výborné jsou masky a T.Havlínek dokázal i přes omezení, která mu maska způsobuje, podat zdařilý výkon. V menších rolích zaujmou hlavně T.Marečková s T.Krippnerovou a K.M.Fialová. T.Klus výborně zpívá, jen škoda, že k tomu nemá víc příležitostí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2020)
Muzikálu od Disneyho by slušela větší velkolepost, byť třeba projekce a kostýmy jsou povedené. Akrobatických čísel je spíše poskrovnu, ale celkově choreografie není špatná. Z obsazení zaujmou hlavně K.Jelínková (Jane) a P.Pecha (Tarzan). Velkým plusem je živý orchestr a slušné nazvučení. Bohužel inscenaci trochu schází drajv, i silné scény vlastně jen tak prošumí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2020)
55%. Kompilát z Jiráskova díla skrývá celkem promyšlenou ukázku toho, jak se původně vznosná myšlenka mění v dogmaticky uctívanou ideologii a všechno to končí fanatismem odmítajícím vidět realitu. Jenže divadelně je to udělané dost nevzrušivě, hlavně začátek je vyloženě uspávající. Scéna tvořená velkými futuristicky vypadajícími bublinami se brzy okouká a člověk začne mít pocit, že sleduje rybičky v akvárku (kterým občas není moc rozumět). Vypravěčské vstupy V.Janků působí spíše rušivě. Ale V.Dvořák je v hlavní trojroli přesvědčivý, zvláště Žižkovi dodává charisma válečníka hodného následování.
(zadáno: 26.9.2020)
65%. Je fajn, že v HDK vzniknul původní český muzikál, v záplavě jukebox muzikálů je to vítaná změna. Hudba O.Brzobohatého je slušná, byť mi tu chybí nějaký zapamatovatelnější motiv. Dobře napsané jsou dialogy, které vtipně znevažují holmesovskou legendu. Trochu deficit má tento kus v dramatické stavbě, příběh se rozjíždí dost pomalu, chtělo by to přísnější oko dramaturga a krátit, tři hodiny jsou na komediální muzikál příliš. V.Dyk pěvecky velmi dobrý, herecky taky fajn (hlavně jako uťápnutý Doyle). Ještě zajímavější mi ale přišel D.Ratajský jako Watson, dobře obsazené jsou i menší role (J.Dulava, I.Chýlková).
(zadáno: 24.9.2020)
Elisabeth není žádný suchý životopis historické postavy, je to příběh vyprávějící o nezdolné vůli jedné ženy žít podle toho, jak chce ona a ne jak ji diktují tehdejší společenské konvence. To je téma, jehož platnost se asi jen tak nevyčerpá. Hezké Levayovy melodie v přesném podání plzeňského souboru - M.Gemrotová bez problémů zvládá vyklenout životní oblouk kontroverzní císařovny (není to nic lehkého komplikovanost charakteru hlavní postavy je na muzikálové poměry nezvyklá), J.Kříž v roli Smrti často zcela ovládá jeviště, v malé roli se blýskne i P.Klimenda. Nepříliš povedená je scéna, která je zbytečně strohá.
(zadáno: 14.9.2020)
85%. Koncept na hranici mezi divadlem a larpem si žádá aktivního diváka, který se nebude bát zapojit do příběhu. Při nezúčastněném pozorvání se obávám, že by tři a půl hodiny dlouhá městská inscenace přece jen trochu nudila. Pokud se ale člověk dokáže alespoň trochu vžít do své postavy, čeká ho poměrně emocionální cesta po různých lokacích na pomezí Vinohrad a Vršovic. Většina připravených materiálů hezky rozvíjí příběh, herci jsou naprosto přirození (P.Dostálová, M.Vejdělek a A.Krátký) a dávají člověku pocit, že se u stolu sešel s dobrým kamarádem/novým objevem z Tinderu atd.
(zadáno: 14.9.2020)
65%. Hra se sice odehrává v církevním prostředí, ale není
o víře nebo hledání Boha. Hlavní zájem tvůrců míří 
k síle slova a odpovědnosti člověka za to, jaké informace šíří. Zničit něčí kariéru nepodloženou pomluvou je totiž nesmírně snadné. 
V době, kdy jedním ze zásadních mediálních témat je šíření fake news, vyznívá Krejčího inscenace aktuálně. Text je rafinovaně vystavěný, takže divák neví, zda jsou podezření ze zneužívání jednoho z chlapců pravdivé, vzhledem k charakterovému načrtnutí postav se staví spíš na stranu otce Flynna (J.Pejchal) než sestry Aloysie (J.Janoušková).
(zadáno: 7.9.2020)
55%. Režisér Stanislav Moša se rozhodl antický příběh inscenovat jako velké plátno, nějaký zajímavý klíč se mu ale k Shakespearově hře nalézt nepodařilo. Hercům text ve skvělém překladu J.Joska problémy nedělá, s charakterizací postav je to trochu horší, inscenaci jakoby chybělo napětí. Herecky nejzajímavější je M.Isteník jako glosátor Enobarbus. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.8.2020)
Tahle netradičně pojatá inscenace disponuje hutnou atmosférou i povedenými hereckými výkony. T.Dastlík v nadsázce ztvárňuje machistického superhrdinu, E.Josefíková je zase osudu vzdorující, ale čím dál vyděšenější manželku. Funkčním nápadem je proměna promluv chóru do jakýchsi raperských výstupů. Celkově se na to pěkně kouká, nechybí tomu humor, nejsem si ale úplně jistý, že se Senecův text potkává s výkladem inscenačního týmu. Herkulovo šílenství není v textu nijak psychologicky motivované, je to pomsta bohyně Juno, což nutně relativizuje některé otázky, které si autoři inscenace pokládají.
(zadáno: 28.7.2020)
Na Vyšehradě vznikla zábavná retroinscenace, která nabízí několik nestárnoucích melodií a nekomplikovaný příběh vhodný pro letní večery. Základní dějová linka pracující s kdysi tabuizovaným tématem sexuality mladých lidí se dnes může zdát už dost úsměvná, ale pravdou zůstává, že individualita je často na obtíž a ve společnosti se lépe prosadí jedinec, který se přizpůsobí nastaveným pravidlům, o kterých příliš nepřemýšlí. I.Lupták a B.Kohoutová na sebe "slyší" a tvoří zábavný ústřední pár, ještě zajímavější mi ovšem připadal P.Ryšavý v roli Honzy. (více v článku na blogu)