Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.10.2015)
Ballekovi se podařilo udělat inscenaci, která je aktuální, krutá i vtipná. O ději nelze příliš hovořit, jedná se o sled scének, který tentokrát sjednocuje prostředí nemocnice, přičemž text byl přizpůsoben českým poměrům a obsahuje různé odkazy. Herci také často vystupují z rolí a komentují samotný děj. Povedená scénografie tvoří kulisy místy až kafkovského světa, který má svá vlastní pravidla. Anamnéza není nějakou hlubokou sondou do českého zdravotnictví, ale některé nešvary pojmenovává celkem trefně. Herecky povedené, nejvíce mě zaujali J.Vyorálek, J.Žáček a P.Jeništa. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.3.2014)
Povedená hra, která jasně ukazuje, jakou sílu má na formující se osobnost tlak jejího okolí. Témata jako xenofobie nebo přetvářka jsou stále aktuální. Hra by si možná zasloužila větší dramaturgické zásahy, místy už se motivy trochu opakují. Herecky vyniká Ondřej Brousek v roli pronásledovaného Andriho, v neobvykle vážné poloze Učitele se divákům představí Václav Vydra, zaujme i dětsky vzdorovitá Barblin Ivany Uhlířové. 75%
(zadáno: 21.6.2019)
65%. Moderní interpretace opouští půdu carského Ruska a myšlenkově i esteticky se přibližuje dnešku. Režisér Jan Holec buduje vizuálně silné obrazy, v nichž se ale neztrácí ústřední příběh velké a zničující lásky. Do centra pozornosti se v hradecké inscenaci dostává i společnost a její pokrytecká pravidla. Sára Venclovská si s titulní rolí poradila skvěle. Dokázala uvěřitelně ztvárnit přechod od sebevědomé a okouzlující společnice až po uzlíček nervů se závislostí na morfiu. Zbytečně působí odkazy na Pussy Riot i nadužívání mikrofonů.
(zadáno: 11.12.2013)
Moderní zpracování Tolstého románu, které se povedlo. Výrazně zajímavější mi ovšem přišla první polovina, ve které jsou silnými tahy charakterizovány jednotlivé postavy. Zvlášť povedená mi přišla scéna z bálu (ve Špinarově verzi diskotéky), kde se naplno odhalila osamělost postav. Druhá polovina inscenace mě emocionálně zasáhla méně, možná to bylo i zbytečným nadužíváním mikrofonů. Dobře se tu pracuje s hudbou a skvělé herecké výkony předvádí nejen Tereza Vilišová, ale i Jiří Vyorálek či Petr Jeništa.
(zadáno: 2.4.2022)
Rudiš se v Anšlusu nesnaží vyprávět nějaký souvislý příběh, spíše akcentuje atmosféru místa, které pomalu podléhá zkáze, čas je tu relativní a minulost je takřka hmatatelná. Režisér J. Doležal pojal inscenaci až překvapivě civilně, což zdůraznilo jistou problematičnost textu v pointování situací a absenci souvislého děje. Hercům se celkem daří vytvořit charaktery životních ztroskotanců, kteří nám ale jsou svým způsobem sympatičtí. Asi nejzajímavější je L.Černoch jako Ferenz.
Přiznávám, že naprosto nechápu, co chtěl tímto paskvilem režisér Martin Čičvák říct. Ale pokud někoho zajímá, jak vypadá modernizace Antigony, ve které se zpívá We are the champions, Morituri te salutant či Já jsem kovboj z Oklahomy, nebo kde si Antigona před Kreóntem stahuje kalhotky, tak je to inscenace přesně pro něj.
(zadáno: 27.11.2013)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 7.9.2020)
55%. Režisér Stanislav Moša se rozhodl antický příběh inscenovat jako velké plátno, nějaký zajímavý klíč se mu ale k Shakespearově hře nalézt nepodařilo. Hercům text ve skvělém překladu J.Joska problémy nedělá, s charakterizací postav je to trochu horší, inscenaci jakoby chybělo napětí. Herecky nejzajímavější je M.Isteník jako glosátor Enobarbus. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.4.2013)
Hlavní přidanou hodnotou pardubické inscenace je fakt, že se uvádí v komorním prostoru Malé scény ve dvoře. Diváci tak sedí přímo v hotelovém pokoji a mohou herce sledovat z bezprostřední blízkosti. Jinak je to klasický Simon - dobře napsaná konverzačka, která v podstatě ničím nepřekvapí. Oproti běžné inscenační tradici hrají v Pardubicích všechny tři manželské páry Jiří Kalužný a Petra Janečková.
(zadáno: 23.3.2017)
A.Krob vede herce k civilnímu pojetí, jde po smyslu Havlova textu. Nějaký výraznější výklad ale chybí, což nic nemění na tom, že Havlův text stále zůstává zajímavým mixem čechovovské tragikomedie, absurdního dramatu a politické satiry. Řemeslně kvalitní, ale zbytečně pietní zpracování Havlovy předlohy. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.5.2012)
Vůbec to nebylo tak špatné, jak jsem se obával. Určitě potěší J.Ornest a tradičně I.Chmela, bohužel je pravdou, že pojetí některých postav není až tak šťastné (hlavně O.Veselý). Celkově ale Asanace nenudí, i když ani nepřináší nějaký osvěžující výklad.
(zadáno: 16.6.2021)
75%. Vlastně bych nevěřil, že mě bude tak bavit upírská romance. Ale Holcova inscenace má slušně ponurou atmosféru a hlavně disponuje skvělou dvojicí D.Barešová - O.Hes v hlavních rolích. Kromě žánrového mixu hororu, detektivky a teenagerovské romance se navíc dotýká i vážných témat jako šikana, sexuální identita či postoj k jinakosti. Více v recenzi
(zadáno: 26.11.2015)
75%. Herecky precizní provedení Havlovy divadelní jednohubky. N.Lichý jako "malý" a nešťastný člověk, který vlastně není zlý, ale cítí, že je natolik nevýznamný, že by na případné hrdinství jako jediný doplatil. J.Müller v roli Ferdinanda Vaňka se nepokouší napodobovat Havlovu dikci či ráčkování, ale jeho nejisté a do prostředí pivovaru se nehodící chování připomene některá televizní vystoupení bývalého prezidenta. Product placement pivovaru Svijany trochu bije do očí, ale budiž, vždyť je vlastně jedno, že Havlova hra se odehrává v trutnovském pivovaru.
(zadáno: 17.9.2023)
Zdařilá inscenace dvou disidenstkých jednoaktovek - slavné Audience V.Havla a pozapomenuté hry Příjem J.Dienstbiera, která na známější kus dějově navazuje. Nejvíce se povedla první polovina, Havlovu hry dokázali oba herci (M.Polách a T.Váhala) podat s velkým přehledem. Režisér B.Rychlík do celku ještě zakomponoval pásmo s básněmi I.M.Jirouse, které sice V.Helšus interpretuje velmi osobitě, ale přišlo mi, že celkové sdělení spíše ředí.
(zadáno: 26.2.2020)
65%. Morgan se snaží ukázat britskou královnu jako obyčejného člověka, který musí klást povinnosti nad vlastní zájmy a přání. Hra obsahuje jemný anglický humor, bohužel je také dost statická a jednotlivé scény královny s jejími premiéry na sebe navazují značně mechanicky. Velkým kladem inscenace jsou ovšem herecké výkony - především P.Janečková, která dokáže uvěřitelně zachytit vývoj Alžběty v rozmezí více než 60 let, a to i díky přesně odpozorované šouravé chůzi a drobným gestům. Ostatní jí zdařile přihrávají, výborná je v tom hlavně D.Novotná jako energická Thatcherová a také P.Dohnal coby nemastný neslaný John Major.
(zadáno: 24.5.2018)
Inscenace má neobvyklou strukturu, kdy se na jevišti prolínají tři časové roviny. Zvyšuje to dynamiku, výraznější pointy se ale tímto formátem vytěžit nepodařilo. Hře by pomohlo zkrácení a odstranění přestávky nesmyslně umístěné doprostřed dialogu. Je zajímavé sledovat, jak si tři herci mezi sebou rozdělí jednu postavu. Divadlo láká na hostujícího L.Freje, kterému se daří ztvárnit ironického glosátora unaveného životem, nicméně na premiéře měl zřetelné potíže s textem. Na atraktivitě hře nepřidává ani akcentování britských reálií. Snadno zapomenutelný kousek.
(zadáno: 12.10.2021)
Nejsem si úplně jistý, zda jde o příběh vhodný k divadelní adaptaci, žánr sci-fi se na jeviště převádí dost obtížně. Režisér A.Skala využívá postupy filmových grotesek, ale všechny ty honičky a souboje s robotomy působí na divadelních prknech po chvíli trochu zdlouhavě. Dystopický příběh o diktátorské společnosti je zatlačen do pozadí, více prostoru dostává komediální rovina příběhu. Místy se objevují povedené hlášky nebo jednotlivé scény, ale celek působí nedotaženě.
(zadáno: 16.12.2019)
Inscenace, která zaujme svou strukturou i lehce mysteriózní atmosférou. Problematický je začátek, který je dost rozvleklý, ale jak se začínají příběhy z jednotlivých časových rovin zauzlovávat, je představení čím dál zajímavější a emotivnější. Díky povedeným projekcím se divák v příběhu neztrácí, i když je vyžadována jeho plná pozornost. Herci tentokrát dostali nezvykle vyrovnané příležitosti a daří se jim velmi dobře, asi nejvíce mě zaujali V.Malá, J.Pejchal a M.Sikorová.
(zadáno: 28.11.2015)
Brechtova celovečerní prvotina Baal je expresivní drama člověka, který se zřekl jakýchkoliv morálních hranic a jeho kroky jsou vedeny jen poživačností a sebezbožštěním. Nesnadno uchopitelný text se v Aréně povedlo přetavit ve svižnou a herecky silnou inscenaci. M.Čapka je v titulní roli dostatečně démonický, ale nechybí mu lidská stránka. Divák sleduje Baalovo počínání a logicky by mu měl být tento antihrdina odporný. Jenže Baal je svým zvráceným způsobem neodolatelný. Jeho bezuzdnost láká a odkrývá nitro člověka zbaveného všech společenských konvencí. Skrývá se tohle všechno v každém z nás? (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.3.2015)
Inscenace přesně zapadá do současné poetiky divadla. Jedná se o mozaiku příběhů, jež na sebe vzájemně příliš nenavazují. Pojí je jen atmosféra, která je směsicí absurdity, morbidního humoru, za tím vším je ale cítit jisté znepokojení. Za problém ovšem považuji, že jednotlivé scény jsou až příliš krátké na to, aby dokázaly diváka vtáhnout do oné podivně vykloubené reality. Velmi dobré jsou všechny herecké výkony, groteskní stylizace je něco, co hereckému souboru vskutku jde. Tentokrát mi asi nejlepší přišla Magdaléna Sidonová. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.3.2023)
75%. Zručně napsaná hra plná vtipných dialogů, ale i vážnějších momentů, které jí dodávají jistý přesah, byť primárním cílem zůstává diváka pobavit. Jedná se o typ textu, pro který má režisér O.Sokol cit. Inscenace je svižná bez hluchých míst. Na vynalézavě řešené scéně A.Pitry se schází sedm postav, které představují typizované představitele různých vrstev společnosti. Nejvíce mě bavily rozmluvy J.Burýška s V.Zavadilem, protože jejich postavy představují opačné protipóly lidské povahy. Zajímavá je i L.Žáčková v roli afektované celebrity.
(zadáno: 19.3.2023)
65%. Je to svižné, celkem zábavné, ale emocionálně mě to nějak minulo. Dobrým nápadem bylo zhudebnění některých částí textu, odpadla deklamace a žánrově se kus posunul blízko k muzikálu s povedenou hudbou J.Kudláče, blýskavými kostýmy M.Cpina a funkční scénou D.Stojčevského. Střet fanatismu a racionality je čitelný, stejně jako aktuální téma, jak davy podléhají charismatickým vůdcům, ale jednoduchému racionálnímu uchopení se Fričova inscenace brání. Z herců nejvíc zaujme M.König jako král Pentheus, zábavnou forbínu hned zpočátku vystřihnou starci v podání S.Rašilova a D.Prachaře. Představitelky bakchantek potěší intonačně zdařilým zpěvem.
(zadáno: 18.6.2013)
Režisér Michael Tarant udělal z baladického příběhu velkolepou podívanou se spoustou externistů, efektů, ale i čitelným a divácky vděčným příběhem. Místy je okázalost trochu nadbytečná (například pro živého koně v závěrečné scéně jsem hledal opodstatnění marně), ale divák si přijde na své. Převod na prkna Městského divadla bude ovšem velmi složitý a bude zajémavé sledovat, jak dopadne zbojnický příběh v komornější verzi.
(zadáno: 19.9.2022)
Inscenace širokou škálou jevištních prostředků upozorňuje na toxické prostředí, jemuž musí čelit adeptky baletního umění. Nejsilnější jsou Baletky tam, kde své téma formulují metaforicky. Je znát, že se pro Miřenku Čechovou jedná o hodně osobní námět, při němž se před diváky obnažuje fyzicky, ale hlavně psychicky.
(zadáno: 3.7.2013)
Trio Slovák - Šotkovský - Štěpán napsalo vcelku zábavnou výpravnou legendu, která se historickými skutečnostmi inspiruje jen velmi volně (což tvůrci ostatně příznávají). Ve hře je velké množství postav, takže herci nemají příliš prostoru na rozehrání nějakých zajímavějších charakterů. Povedlo se hudební aranžmá, postava Pěvce je dobře vymýšlená a celý příběh vhodně uvozuje. Příliš mě nenadchla scénografie, která se skládá z několika slaměných, načerno nabarvených kvádrů.