Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1127)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 1.11.2023)
Cherry Man určitě má něco do sebe, forma, kterou dramatik I.Vyrypajev zvolil pro komunikaci zásadních témat, je ale nešťastná. Po slušném prvním dějství se začíná do inscenace vkrádat letargie, vršení dalších a dalších absurdit přestává fungovat. Někdy je alespoň zábavné, jindy je to ale jen utrpení (intermezzo s hasiči). Pokud mohu soudit z toho mála, co jsem pochopil, šlo tvůrcům o zobrazení světa jako místa, kde už není možná normální komunikace. Rozklad hodnot pokročil tak daleko, že je možné všechno, všichni mluví o sobě, ale neposlouchají nikoho jiného, odlišit pravdu od lži nelze. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.11.2023)
Muzikál o letci Janu Kašparovi je divácky velmi vstřícným dílem. Po trochu rozpačitém začátku libreto vypráví životní příběh aviatika s humorem, bez větších překážek dospěje až ke slavnému letu Praha - Pardubice. Hudba O.Brouska se dobře poslouchá, skladatel pardubický soubor nešetřil, písně nejsou pro činoherce jednoduché. Velmi dobrý výkon předvádí v hlavní roli Š.Pospíšil, kterému se dařilo i v pěvecky náročných sólových partech.
(zadáno: 28.10.2023)
Na Ayckbourna neobvykle vážné dílo, nechybí mu jemný anglický humor, ale v základu se jedná o neveselý pohled na lidskou osamělost. Šestice postav se v prostoru potkává i míjí, každý má své problémy, z nichž řada má kořeny v minulosti. Herci dokáží přesně charakterizovat své postavy, jimž ovšem nechávají dráždivá tajemství, jenž si divák může jen domýšlet. Velice podařená je členitá scéna P.Kodedy, která umožní filmové střihy pouhým nasvícením. Místy má inscenace pomalejší tempo, ale vyváží to emocionálně silné momenty, které odhalují zoufalství postav až na dřeň. Dramaturgicky přínosná volba a nečekaný pohled na dílo známého dramatika.
(zadáno: 25.10.2023)
Inscenace nabízí jiný pohled na osobnost P.Juráčka, než jaký zrcadlí jeho vlastní deníky. Vztahové peklo na pár metrech čtverečních zesiluje nucená emigrace. Režisérka A.Klimešová zachycuje komplikované soužití skrze krátké pointované scénky, v nichž se může opřít především o výbornou A.Kubátovou, která diváka uhrane už úvodní monologickou pasáží na forbíně. Juráčkovy excesy živené depresemi a alkoholem jsou zraňující, zůstává jen stín člověka, jemuž byl přisuzován ohromný talent. Různé návštěvy a setkání (P.Landovský, J.Menzel, M.Forman,...), jenž se inscenací prolínají, místy vyznívají trochu do prázdna.
(zadáno: 23.10.2023)
Ve stylu magického realismu pojatá inscenace s regionální tématikou o osudech Podkrušnohoří. Kombinují se tu životní příběhy současných postav (především zahraničních dělníků a prostitutek či bývalých pohraničníků) s těmi dávno mrtvými (Němka zavražděna za druhé světové války, ruští zajatci z první světové války). Bohužel jednotlivé linie stojí poněkud osamoceně a jejich splétání dohromady nepůsobí úplně kompaktně. Herecky mě nejvíce zaujaly L.Čižinská a B.Váchová.
(zadáno: 23.10.2023)
Je až neuvěřitelné, kolik absurdních situací zachycených v této tragigrotesce má reálný základ. Režisér M.Hanuš je ještě patřičně zveličil, aby ukázal obludnost mocenských mechanismů ve stalinistickém Sovětském svazu. Období Stalinovy smrti a následného boje o moc nabízí spoustu pikantních střetů tehdejších politických papalášů, z nichž nejvýrazněji zapůsobí L.Pečenka jako psychopat Berija. Hanuš se nebojí černého humoru, na některých místech mi ovšem přišlo, že už je do představení tlačený za každou cenu (třeba scéna transportu Stalinova těla by neutrpěla, kdyby byla figurína znázorňující mrtvého diktátora přehozena přes kulisy jen jednou).
(zadáno: 19.10.2023)
65%. Inscenace B.Herz je zdivadelněním autentických rozhovorů na téma lásky v široké perspektivě. Řeší se tu tak nejen obtíže spojené s navazováním a udržením partnerských vztahů, ale také domácí násilí, stud z intimity, kapitalizace lásky a podobně. Herecky nejvýraznější je L.Andělová, slušně funguje glosátorská role F.Richtermoce.
(zadáno: 15.10.2023)
Climax - Pomezí  80 %  Tip Lukáš Dubský
85%. Hlavní rámec děje tvoří setkání na párty v ravovém klubu, vztahy mezi šesticí postav jsou provázané, akcentováno je dospívání i téma závislostí. Tato hlavní dějová linka je několikrát přerušena flashbacky, díky kterým se divák může dozvědět něco o minulosti postav. Principy sledování a divácká volnost jsou podobné jako v předchozích projektech Pomezí, nikdy neuvidíte všechno, ale pochopit základy příběhů tentokrát není tak obtížné jako v Musí se žít. Scénograficky je prostor opět zpracován úchvatně, má to atmosféru a herci se v žánru imerzivního divadla pohybují zcela přirozeně. Osobně mě tentokrát nejvíce zaujali M.Machová a J.Jelínek. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.10.2023)
Inscenace M.Davida se románem V.Woolfové jen lehce inspiruje, je pro ni odrazovým můstkem k vlastní výpovědi o lásce, umění či kariéře. Klasický děj tu divák nenajde, dobře fungují různé zcizovací efekty či popkulturní odkazy. Zajímavým prvkem jsou i ze záznamu pouštěné osobní postoje herců ke ztvárňovaným tématům. Lehce melancholická atmosféra je prokládána značným množstvím humorných scén.
(zadáno: 10.10.2023)
Odpočinkový kus, osobně mě nejvíce bavilo hledání narážek na Shakespearova díla či jiné slavné muzikály. V tom bylo libreto vynalézavé, dějová výstavba už byla slabší a inscenace na mě působilo trochu roztahaným dojmem, žánru bláznivé komedie tříhodinová délku nesvědčí. J.Hruškoci a M.Holec jsou vhodnými představiteli hlavních rolí, ale tentokrát mě víc bavili herci v menších úlohách. Konkrétně živelná S.Hanzlíčková Borková a L.Ondruš jako Nostradamus. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.10.2023)
Druhý díl trilogie Čekárna mě zaujal víc než úvodní Úspěch, má větší tah na branku a místy je opravdu mrazivě aktuální. Inscenace režisérky Terezy Říhové výmluvně ukazuje, jak různorodě se lidé mohou stavět k režimu "utahujícímu šrouby" a přecházejícímu k diktatuře. Sugestivně je zde znázorněno, jak primitivismus nahlodává duši národa a jak jednoduše se může Zlo dostat ke kormidlu, když se nenajde dost lidí ochotných bránit demokracii. První část má větší sílu než druhá půlka, ta ale zase disponuje zajímavým zcizujícím výstupem J.Bárty. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.9.2023)
75%. Jak je v ČK zvykem, Ošklivec je postaven na kvalitním textu a přesné herecké interpretaci. Mayenburg napsal svižné dialogy a za komediální rámec ukryl vážné téma ztráty identity v době, která člověka hodnotí vnějškově a ulpívá na uniformitě. A to v době vzniku hry ještě nebyly v takové oblibě sociální sítě, dnes se tedy zdá ještě aktuálnější. Režisér B.Holiček vede herce k lehké nadsázce (a celá čtveřice v čele s V.Kotkem toho dokáže využít), dobře pointuje jednotlivé situace. Inscenace si tak po většinu času drží dobré tempo, snad jen ke konci se začíná trochu cyklit, ani stupňující se absurdita ale nezamlžuje téma hry.
(zadáno: 27.9.2023)
65%. Na první pohled zaujme funkční scéna M.Syrového, dusivou atmosféru dobře graduje naživo reprodukovaná hudba D.Hlaváče. Režiséru P.Khekovi se podařilo vystavět srozumitelný příběh o podhoubí, z něhož vyrůstá zlo. Střet Sekala (M.Holý) a Barana (T.Dastlík) není koncipován jako střet Zla s Dobrem, obě postavy mají své temné stránky, i u Sekala lze nalézt stopy lidskosti. Za nejsilnější pokládám výkon D.Bambase, který jako farář Flora trpí při pohledu na lidskou zášť, která svírá vesnici Lakotice. Bohužel značně nevyrovnané jsou herecké výkony ve vedlejších rolích, vesnická rada starších nevytváří dostatečný protipól ústřední dvojici.
(zadáno: 18.9.2023)
Je logické, že se Husa na provázku tímto způsobem vyrovnává s kauzou, která před lety hýbala českým divadlem. První část, v níž herci předvádí, co znamená divadelní znak a jaké možnosti interpretace skýtá třeba i tak obyčejné gesto, jako jsou rozpřažené ruce, mě hodně bavila. Ta druhá, v níž divák uslyší reakce na kauzu Frljičovy inscenace Naše násilí a vaše násilí, je poučná, ale pro člověka, který celý případ sledoval, se jedná už jen o opakování známého bez výraznějšího vkladu. Přesto oceňuji nadhled, s jakým J.Havelka hru koncipoval, závěrečný soud tady zůstává čistě na divákovi, který není nijak manipulován.
(zadáno: 18.9.2023)
65%. Inscenace M.Schlegelové je svižná a herci dokázali velice dobře charakterizovat své postavy. Samotná hra mi ale připadá trochu moc upovídaná, zcizovací scény, v níž je odhalována minulost a názory postav mi přišly zbytečně doslovné. Ale je fajn, že se k nám díky Letí dostávají takhle aktuální zahraniční hry.
(zadáno: 18.9.2023)
Tohle musí skoro zaručeně pobavit každého, kdo je pravidelným cestujícím na jakékoliv železniční trati. Režisér D.Šiktanc má přesně odpozorované dílčí situace, jimiž může být člověk ve vlaku svědkem. Inscenace má za cíl především pobavit, zvládá ale přepínat mezi různými žánry a náladami. Koncept krátkých hereckých etud na dané téma sice může po čase působit mechanicky, ale vzhledem k délce inscenace se nestihne vyčerpat. Výborně funguje i herecká souhra, zmínil bych hlavně J.Plouhara, vzpomínky jeho Vrchního jsou středobodem veškerého dění.
(zadáno: 18.9.2023)
Chladná, odlidštěná atmosféra, kterou evokuje bílá scéna i eklektická hudba, asi nepřekvapí, nezvyklé je ovšem pojetí postavy Josefa K. J.Kučera ho hraje jako arogantního bankéře, který si dlouho odmítá připustit bezvýchodnost situace, nakonec ale bere spravedlnost do svých rukou. Silný začátek i konec, během řady setkání uprostřed představení ale tempo trochu upadá.
(zadáno: 17.9.2023)
Zdařilá inscenace dvou disidenstkých jednoaktovek - slavné Audience V.Havla a pozapomenuté hry Příjem J.Dienstbiera, která na známější kus dějově navazuje. Nejvíce se povedla první polovina, Havlovu hry dokázali oba herci (M.Polách a T.Váhala) podat s velkým přehledem. Režisér B.Rychlík do celku ještě zakomponoval pásmo s básněmi I.M.Jirouse, které sice V.Helšus interpretuje velmi osobitě, ale přišlo mi, že celkové sdělení spíše ředí.
(zadáno: 17.9.2023)
Ideální představení pro studenty, kterým se nechce Máchova báseň číst. Jedná se o zážitek spíše experimentálně hudební než divadelní. Precizně sehranou čtveřici interpretů doplňuje hudebník M.Cáb, kterým kreativním využíváním všemožných zvuků určuje temnou náladu inscenace.
(zadáno: 15.9.2023)
55%. Hra L.Prebble celkem invenčním způsobem zpracovává kauzu otravy bývalého agenta FSB Litviněnka, je to částečně dokument, ale i detektivka a nebojí se ani černého humoru. Inscenace A.Doležala je naneštěstí dost polopatistická, moc se nevydařily hromadné scény, jako je třeba obludný večírek u oligarchy Berezovského. Slušné výkony v hlavních rolích podávají Z.Ščerbová a V.Pokorný.
(zadáno: 15.9.2023)
Tradiční Mikuláškova inscenace se stylizovanými hereckými výkony a některými působivě vystavěnými mizanscénami, jen má člověk dojem, už něco podobného párkrát viděl. Dramatizace A.Petrase sleduje osudy antihrdiny Něchuljudova, který se snaží odčinit hřích z mládí, především je to ale v podání M.Königa člověk, který neví, co s životem. Inscenace otevírá také téma viny a trestu. Může člověk spravedlivě rozhodnout o potrestání druhých, nebo se vždycky bude jednat o pouhou pomstu?
(zadáno: 15.9.2023)
Inscenace má moderní vizuál, zároveň ale dokáže uspokojit i fanoušky klasiky. Největším zásahem je zdvojení titulní postavy. Celkově tento stěžejní prvek působí dobrým dojmem, E.Jechová i M.Sikorová vytvářejí titulní postavu rozdílně a v souladu s koncepcí. Hlavním tématem je domácí násilí a nezájem, s nímž na Maryšinu situaci reaguje okolí. Velice povedená je symbolická scéna J.Tereby.
(zadáno: 11.9.2023)
65%. Režisér S.Moša ve své inscenaci titulní postavu zdvojil, což má své praktické výhody (u dialogu se udrží pozornost snadněji než u monologu), ale na přesný klíč rozdělení replik mezi oba představitele jsem nepřišel. M.Mihál hraje Hamleta jako mladého intelektuála, M.Isteník mu přizvukuje jako takový glosátor. Mošova inscenace je přehledná, ale dalo by se krátit. Z vedlejších postav zaujmou hlavně V.Skála (Polonius), P.Štěpán (Claudius) a E.Skálová (Ofélie). Celkem se povedl závěr, některé scény ovšem vyzněly rozpačitěji (vražda Polonia).
(zadáno: 30.8.2023)
75%. Dobře napsaná hra Y.Rezy se dočkala svižné inscenace P.Hrušky, velmi dobrým nápadem bylo umístit ji do komorního prostoru s diváky na jevišti. Vznikla tak aréna obklopená diváky ze tří stran, v níž probíhají urputné partnerské souboje, jež protagonistům strhávají masku společenských konvencí a odhalují jejich skutečné postoje a motivy. Potěší herecká souhra, ani silné emoce nevyznívají v podání čtveřice herců nepatřičně, nejvíce se mi asi líbila L.Zbranková jako Veronique, která se nejdéle snaží zachovat zdání kulturnosti, ovšem pasivní agresivita v ní bublá od začátku. Více akcentovány jsou komediální tóny, které se daří rozehrávat.
(zadáno: 22.8.2023)
V Kalichu pojali tenhle muzikálový hit ve velké nadsázce a nutno říct, že se podařilo vytvořit uvolněnou atmosféru. Bez některých prvoplánových vtípků bych se sice obešel, ale jinak je to zábavná podívaná. Ve zvolené stylizaci pak ani moc nevadí, že tu středoškoláky hrají čtyřicátníci. P.Pálek má jako Danny charisma, E.Machačová je pěvecky skvělá, její Sandy nepůsobí dojmem bezbranné holčičky, takže závěrečná proměna není tak razantní. Hodně se povedlo třeba hudební číslo Letní láska, obecně slušné jsou choreografie, trochu zdlouhavější jsou některé činoherní scény. Ideální kus na horký letní večer, navíc pod Žižkovskou věží dobře nazvučený.