Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1130)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.4.2012)
Velmi podařená inscenace, která i přes svoji délku rozhodně nenudí. Skvělé výkony podávají oba titulní představitelé Petr Gazdík a Petr Štěpán. 85%
(zadáno: 2.3.2013)
Originální nápad spojit všechny Smetanovy opery do jedné činoherní inscenace je potřeba ocenit. Princip divadla na divadle funguje, dobře se podařilo odstínit jednotlivé charaktery, takže si většinu postv nebudete mezi sebou plést. Drobným problémem je délka, která při představení na Grand Festivalu smíchu dosáhla téměř tří hodin. Aranžmá pěveckých výstupů je proměnlivé - některé písně jsou vynikající (rockové Znám jednu dívku), jiným taková nápaditost chybí.
(zadáno: 20.11.2021)
75%. Hradecká inscenace je aktuální v tom, jak ukazuje rozdělenou společnost, kde spolu zástupci znepřátelených stran nejsou schopni najít společnou řeč. Šajlok (J.Zapletal) je zaťatý a teatrální, ale člověk se mu nemůže divit, když vidí, jak se k němu chová okolí. Bassanio a spol. jsou zase nesnesitelně sebevědomí, rozhazovační a bezskrupulózní. Pouze dvě postavy se z všeobecné povrchnosti vymykají - Antonio, jehož váže k Bassaniovi skutečný cit, a Jessica, která si při útěku od svého otce až pozdě uvědomí, s jak povrchní partičkou se zahazuje.
(zadáno: 22.4.2015)
75%. Mošova inscenace není nějakým převratným přečtením Shakespearova textu, ale je to kvalitní podívaná, která dokáže jasně a zábavně zprostředkovat košatý příběh. B.Polívka dokazuje, že má na velké shakespearovské role. Jeho Šajlok je jakýmsi tragickým furiantem - jeho okolí ho donutilo hrát roli vzteklého psa, což on s jistou dávkou hořkosti plní. Překvapivě nevýrazný je P.Štěpán jako Antonio, naopak hodně vynikají S.Janotová (Porcie), J.Mach (Bassanio) a A.Slanina (Graziano). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.5.2011)
Místy text nabízí témata k zamyšlení, občas je ale trošku schématický. Vyloženě mě pak vadil závěr, který se bral zbytečně vážně.
(zadáno: 4.12.2011)
Na inscenaci je asi nejzajímavější povedená hudební stránka - naživo hraný rock´n´roll má opravdu říz. Scénáři trochu chybí lehkost a hravost předchozího minimuzikálu Janík, hojahoj zbojník, takže dost scének vyznívá hluše.
(zadáno: 30.4.2015)
Příjemná oddechovka, ve které režírující herec Jan Sklenář sází především na hereckou souhru a komediální talent čtveřice jeho kolegů. Asi nejlépe se podařilo postavy vystihnout V.Dvořákovi a J.Čepelkovi. Inscenace má slušné tempo, nicméně jednotlivé vtipy se po čase začínají trochu opakovat. Bez bab! je kus, který publikum zaručeně pobaví, ale zase to není hra, na kterou by člověk vzpomínal.
(zadáno: 4.12.2023)
Nejsem velkým fanouškem frašek, ale v podání Divadla v Dlouhé mě tahle Fraynova hra bavila. V Ostravě sice po technické stránce vše funguje, přijde mi ale, že režisér V.Štěpánek místy až moc tlačí na pilu, což podkopává především vyznění druhého dějství hry. Herce musím ocenit za to, že dokáží ve svých rolích bez nějakých viditelných zaškobrtnutí "uběhat" rozlehlé jeviště Divadla Jiřího Myrona.
(zadáno: 23.4.2022)
Řemeslně zručně udělaná fraška, která se nepodbízí, ale zároveň ji trochu chybí nějaké přesahy. Je to tedy hlavně o timingu a preciznosti nastudování. Inscenace se rozjíždí pozvolněji a postupně graduje. Ve druhé půlce už divák obtížné stíhá usledovat všechny gagy, které tvůrčí tým do inscenace vymyslel, herci předvádí vysoké fyzické nasazení. Zahrát dobře špatné herce musí být náročné, asi nejvíce vynikají J.Vondráček, M.Němec a K.Sedláčková-Oltová.
(zadáno: 8.12.2021)
T. Dianiška (tentokrát ve spolupráci s I. Orozovičem) zpracoval osudy dalšího pozapomenutého hrdiny. Příběh Františka Filipa je silnou výpovědí o jinakosti a potížemi s ní spojené. Jak je u Dianišky zvykem, kombinuje černý humor s dojemnými momenty. Inscenace je optimistická ve výpovědi, že někdy stačí "prostě chtít", zároveň ale trýznivá v tom, jak je za každého režimu nutné bojovat proti lidské hlouposti a závisti. Jak již bylo napsáno, J. Albrecht je v hlavní roli výborný. Trochu mi vadila jen jistá rozbíhavost některých motivů (úvod s Ježíšem, vyhnání Němců či výstup Vlasty Buriana).
(zadáno: 31.10.2018)
Povedený muzikál, u něhož je největší výtkou velká podobnost s jinými díly na repertoáru MDB (Prodaný smích, Děsnej pátek). Příjemná hudba, vtipné libreto a povedený překlad dělají z BIG svižnou muzikálovou komedii o úskalích dospívání. Výborně funguje ústřední pár J.Florián - V.Matušovová, za zmínku stojí i vyzrálé komediální herectví Adama a Josefa Gazdíkových. Energii inscenaci dodávají i zajímavé hromadné choreografie, při kterých je zručně pracováno s početnou dětskou company.
(zadáno: 28.4.2023)
65%. Na inscenaci Michala Dočekala se dobře kouká, nenudí a nabídne i několik silných scén, ale jako celek mě emocionálně minula. Je dobře, že se režisér s dramaturgyní rozhodli zkrátit Čapkovu místy tezovitou hru, inscenace má díky tomu svižné tempo. Výborná je hudba I.Achera, dobře působí i krvavě rudá scéna. Trochu zbytečné jsou citáty dobové diskuse o Bílé nemoci. Obsadit role Galéna a Maršála jedním hercem dává logiku - oba to jsou stejně zaťatí fanatici, jen každý na jiné straně barikády. M.Donutilovi dobře vychází starostmi znavený doktor, jeho Maršál ovšem nepůsobí dojmem charismatického vůdce fanatizujícího davy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.4.2016)
Režisér M.Tyc se chtěl na hru podívat dnešním pohledem a vytáhnout z ní absurdnost a grotesknost situací. To se mu dařilo na začátku, pak inscenace zbytečně zvážní. Hra je hodně spjatá s dobou svého vzniku, řekl bych, že Evropa má dnes trochu jiné problémy, než charismatické diktátory a vlastenecké války. Nejaktuálněji tak působí připomínka stádního principu a pasivity "obyčejných" lidí. Ideálním představitelem Galéna je M.Němec, který dokáže Galénovu nejistotu vystihnout drobnými gesty i jemným zadrháváním v řeči. Povedla se hudba, místy dost podivné jsou ovšem kostýmy (Krüg, Novinářka).
(zadáno: 15.2.2024)
Rozsáhlý román K.Tučkové se zabývá především pronásledováním řeholnických řádů za komunistického režimu, důležitým tématem je ale také postavení žen v katolické církvi (i obecně). Režisér D.Gombár se snažil zachovat mnohovrstevnatost předlohy, což má za následek, že je místy docela znát, že jde o adaptaci literárního díla. Některé pasáže jsou prostě jen odvyprávěny. Působivé motivy ovšem inscenaci nabízí a herecky jde o sevřený, kompaktní výkon převážně dámského obsazení. Osobně mě nejvíce zaujaly R.Coufalová, D.Velčická a M.Krajčová.
(zadáno: 30.5.2019)
Zdařilý muzikál, který je atraktivní kombinací líbivých melodií, dojemně humorného příběhu i sociálně kritického exkurzu do doby vlády Margaret Thatcherové ve Velké Británii. Billy Elliot nabízí divákovi humorné i dojemné pasáže, které se vzájemně vhodně doplňují. Š.Fikar titulní roli zvládl se ctí. Působí přirozeně a také zpěv patří k jeho nejsilnějším stránkám. Tanečním číslům zatím trochu schází lehkost. Výborný je J.Dezort jako Michael, v této roli prokazuje velký komický potenciál a společné hudební číslo s Billym patří k vrcholům představení. Skvěle si s rolí paní Wilkinsonové poradila L.Zvoníková.
(zadáno: 13.2.2023)
Nová hra F.Zellera má neobvyklou strukturu, která pracuje s repeticemi jednotlivých scén, variacemi různých úhlů pohledu a fluidní identitou postav. Pokud se ale člověk oprostí od originální formální stránky, zůstává příběh jedné manželské nevěry, který mi místy přišel až banální. Inscenace P.Kheka sází na dobře disponované herce, kteří dokáží v dialozích udržet napětí. Zaujme především ztišený výkon J.Zapletala jako nevěrného manžela, na jehož svědomí klade vzniklá situace velké nároky.
(zadáno: 20.11.2022)
75%. Na jukebox muzikál nezvykle kvalitní libreto, kde téměř chybí oslí můstky a přeslazenost je kompenzována příjemnou nadsázkou a jemným humorem, který se vyhýbá prvoplánovým vtípkům. Režie J.Kříže je svižná a z jednotlivých písní dělá dobře fungující hudební čísla. Hlavně je však tento muzikál na výši interpretačním umem představitelů. Pěvecky i herecky výborné jsou představitelky všech tří hlavních rolí - E.Ochmanová, v komické nadsázce přesná D.Nesvačilová a hlavně N.Horáková, která vytváří v rámci žánru nezvykle komplexní postavu. Hitmuzikál, který lze bez rozmýšlení doporučit i lidem, kteří nejsou skalními příznivci H.Zagorové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2017)
V Brně se nepokouší dělat životopisný muzikál, jedná se o bláznivou komedii, která má za úkol diváka pobavit. Písně naštěstí zůstaly v originále, a tak si je každý fanoušek Beatles řádně užije. Herecky nejzajímavější byli V.Skála a A.Novotný, pěvecky kraluje D.Vitázek jako Rockový Pánbůh (jeho Let It Be zní možná líp než originál). V první části inscenaci trochu chybí celistvost, ale druhá půle už má přímější tah na bránu. Na konci hra trochu zvážní, což nijak neruší a je to dobrá připomínka, že 60. léta nebyla jen bezuzdná sranda. Pobaví řada narážek na dobové konvence i popkulturní odkazy.
(zadáno: 8.4.2015)
Celkem povedený pokus o českou coolness dramatiku. Výchozí situace je zajímavá a hra je napsaná tak, že drží diváka v napětí, jak to všechno dopadne. Výrazně lépe vychází komediální rovina hry. Pokud by to člověk měl brát jinak než jako grotesku, ve které je vše možné, musel by se zamýšlet nad často hodně nelogickým chováním postav (i v rámci vyhrocené situace v době blackoutu). Pokud se ale divák nechá jen bavit černým humorem, je to všechno v pořádku. Z herců mě nejvíce zaujali Viktor Limr, Věra Hlaváčková a Jiří Suchý z Tábora. 65%
(zadáno: 26.6.2012)
Pro mne trochu zklamání, práce Anny Petrželkové mám celkem rád, tentokrát mě ale její režijní řešení přišlo spíše povrchní bez nějaké vnitřní logiky. Problémem ale může být i fakt, že mě hra úplně nezaujala ani tematicky.
(zadáno: 19.12.2023)
Otázka náboženské netolerance a potíží spojených se zachováním humanistického myšlení tváří v tvář barbarství má jistě přesah i do současnosti, pardubická inscenace zpracovávající dění kolem Bartolomějské noci mě ale nechala vesměs chladným. Možná to bude tím, že mi úplně nesedí žánr historického dramatu s velkým množstvím postav, které jsou však většinou jen velmi zběžně charakterizované. Podařená je scéna I.Žídka a dobře zní i hudba O.Soukupa. Z hereckého ansámlblu mě asi nejvíc zaujala K.Šafránková v roli Margot.
Divácky velmi oblíbená komedie postavená na jednoduchém motivu - diváci se aktivně účastní hledání vraha. Inscenace klade značné nároky na herce, kteří musí být schopni hbitě improvizovat. Zvláštní zmínku si zaslouží Petr Dohnal, který se v roli detektiva stává moderátorem celého představení.