Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.3.2015)
Novodobá variace na pohádku Dařbuján a Pandrhola se sice dotýká některých neradostných témat, ale jinak je to především dobrá zábava. Pavel Göbl totiž nešetří chytrým konverzačním humorem, některé dialogy jsou skutečně povedené, navíc naplněné údernými hláškami. Sehraným dojmem působí především ústřední dvojice, kterou vytvořili Jiří Racek a Michal Slaný, přičemž oběma se daří jednotlivé scény pěkně pointovat. Je to lehce absurdní oddechovka, která diváka pobaví, aniž by se musela uchylovat k lacinému humoru či hereckému podbízení. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.1.2012)
Jedna z nejzajímavějších inscenací, která je v současnosti v Praze k vidění. Zajímavé a silné téma je doprovázeno skvělými hereckými výkony v čele s Marií Málkovou. Obdiv si ovšem zaslouží také Věra Kubánková a mě svým velmi nenápadným, ale účinným projevem zaujal i Miroslav Hruška. Prolínání různých časových rovin se povedlo, a tak jediná výtka, kterou mám, míří ke druhé půli, která je přece jen trochu nadbytečně upovídaná a místy trochu doslovná.
(zadáno: 4.12.2015)
Slušně udělaná inscenace. Zaujme především J.Tvrdík, jehož Franci působí nejprve dojmem pyšného světáka, který se musí spáchanou vraždou pochlubit kamarádům. Nakonec ho ale svědomí dožene k tomu, aby se udal - nikdo ho ale nechce vyslechnout, a tak musí odpuštění hledat jinými způsoby. Stylově je inscenace trochu nejednotná - zatímco někteří herci vykládají své party psychologicky, jiní je vedou spíše v groteskní rovině (služka M.Zaoralové či mladík M.Anděla). M.Poulová mi v roli prostituky Anny úplně neseděla, očekával bych, že její postava bude působit protřelejším dojmem.
Dost složité na zhodnocení - vlastně tomu nelze příliš vytknout, ale na druhou stranu Perikles není hra, která by měla šanci na diváka nějak hlouběji zapůsobit.
(zadáno: 9.10.2012)
Pro děti na prvním stupni základní školy je to povedená padesátiminutovka. Dospělí se pak budou bavit především dětskými reakcemi.
(zadáno: 28.6.2019)
85%. Inscenace přetéká mrazivou krutostí v mezilidských vztazích, která se vhodně snoubí s ironií typickou pro Mikuláškovy inscenace a horrorovým nádechem některých scén. Skvěla je scéna M.Cpina, jež evokuje moderní dřevostavbu v severském stylu, která je ale už na první pohled strohá a odosobněná. Dialogy vesměs ukazují to pravé domácí peklo, postavy se navzájem zraňují. Herecky propracovaným kreacím tentokrát vévodí Jakub Žáček a Petra Bučková, kteří dostali nejvíce prostoru. Persony se hodně podobají jiným inscenacím DNZ, ale člověk jim to dokáže odpustit, protože je to opravdu dobré divadlo...
(zadáno: 3.7.2021)
65%. Dramatizace P.Halbichové se celkem věrně drží Doyleovy předlohy, režisér Petr Mikeska ale celkem logicky posunul žánr do komediální roviny. Démonický pes a atmosféra blat se zkrátka na divadlo převádí těžko. Posun je znát především v pojetí postav ztvárněných ve zjevné nadsázce. Z Holmese (typově přesně obsazený P.Prokeš) se tak stává nejen brilantní detektiv, ale i zarytý misogyn sršící genderově nekorektními průpovídkami. Na venkovní scéně na zámku Sychrov je vzhledem ke stísněnému jevišti poněkud problém se zdlouhavostí přestaveb, ale v interiéru budou asi tyto potíže odbourány. Jinak celkem podařená letní zábava. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.6.2017)
Příjemná letní podívaná. Krumlovský Pes baskervillský je spíš komedií než detektivkou, přesto mu nechybí atmosférické scény, které jsou výsledkem chytrého využití prostředí zámeckých zahrad. Zelenka si pohrává s detektivními klišé a daří se mu dostat do ponurého případu spoustu humoru, aniž by tím narušil strukturu příběhu. Oproti předloze Sherlock vyřeší dokonce ještě další dva případy. J.Suchý z Tábora prokazuje svůj výrazný komický talent a cit pro situační i konverzačná humor, Holmes je v jeho podání spíš podivín než génius. Velmi dobří jsou i V.Limr, H.Dvořáková či P.Oubram.
(zadáno: 6.6.2023)
Hercům se v této rodinné inscenaci velmi dobře daří interakce s dětským publikem, díky které dochází k mnoha vtipným situacím (třeba když jeden z malých diváků vypije jed, který má kapitán Hák připravený pro Petra Pana). Jak je u D.Drábka zvykem, objevují se v jeho dětských kusech i drobné vtípky pro dospělé publikum. Trochu mě mrzel celkem malý počet hudebních čísel, protože hudba D.Krále je tradičně podařená a herci jsou pěvecky velmi dobře disponovaní. První část je dějově trochu řidší, ale ve druhé půlce se pohádkový příběh slušně rozjede. Herecky výborní jsou K.Krhovják, K.M.Fialová a F.Březina.
(zadáno: 25.6.2015)
Režisér Františák dokázal potlačit svůj osobitý režijní rukopis plný symbolů a ornamentů ve prospěch vyprávění příběhu. Vznikla tak podařená inscenace, které nechybí ani až překvapivě velká porce humoru. Hlavním trumfem ale podle mě je S.Krupanská v roli Štěpky. Do role se typově příliš nehodí, je na ni zkrátka příliš hezká. Přesto dokázala zprostředkovat Štěpčin osud neokázale bez výrazných gest, zato s hlubokou vnitřní tragikou. (více v článku na blogu)
Velmi povedená adaptace. V hlavních rolích září Pavla Tomicová a Filip Richtermoc.
(zadáno: 13.6.2022)
Příjemná záležitost v rytmu jazzu, šestice herců v první půli umně rozjíždí poetiku ve stylu němých grotesek. Druhá půle pak netradičně dává příležitost i divákům, kteří si mohou na parketu užít večer v prvorepublikové tančírně. Nesmírně vtipná byla ve druhé části především taneční tichá pošta.
(zadáno: 1.11.2015)
Kdo od Pískání po větru očekává akční, dějově nabitý muzikál, ten bude možná odcházet zklamán. I přes početné obsazení je totiž muzikálová novinka spíše komorní a intimní příběh. Webber dokáže napsat pěkné, zapamatovatelné melodie, tenhle muzikál není výjimkou. Výborná je v hlavní roli K.M.Fialová, tradičně spolehlivý je P.Gazdík a zaujmou i výkony dětských představitelů. Jen sbory jsou trochu přezvučené a není jim úplně rozumět. Je to takový neokázalý kus, kterému chybí obvyklé muzikálové pozlátko, ale který přesto přináší celkem silný příběh.
(zadáno: 18.9.2017)
Režisér Rychlík možná trochu překapivě nectí čechovovské reálie a děj hry (především vizuálně) přesouvá do současnosti. Hudebním leitmotivem se pak stává hit Michala Davida Dávej, ber. To rezonuje hlavně v první půli představení, která akcentuje zahálčivý, bezobsažný život celé plejády postav. Všichni se nudí, krátkodobé vytržení z této nudy hledají především v milostných aférkách, alkoholu a luxusu, na který ovšem nemají a financují ho prostřednictvím půjček. Platonov (v přesném podání T.Šulaje) zde není vyvrhelem společnosti, ale její pevnou součástí.
(zadáno: 24.10.2010)
Jiří Pokorný našel výborný inscenační klíč k Čechovovi. Platonova opravdu inscenuje jako komedii, i když hodně hořkou a černou. Výrazným kladem je i vynikající Igor Chmela v hlavní roli.
(zadáno: 13.6.2012)
Viděno v TV záznamu. Civilní pojetí mi k absurdnímu dramatu moc nesedělo, navíc mi to přišlo dost statické.
(zadáno: 23.9.2011)
Taková divadelní jednohubka. Bohužel na skvělý film s Ingrid Bergmanovou jihlavská inscenace nemá.
(zadáno: 16.5.2012)
Hra samotná není nikterak originální, ale její zpracování je povedené. A to především díky skvělému výběru hudby a příjemně civilnímu Ivanu Luptákovi. 65%
(zadáno: 17.12.2014)
Tahle hra mě bohužel absolutně minula. Jádrem inscenace je vzpomínání dvou sester na minulost, se kterou se snaží vyrovnat. Problém bude nejspíš v tom, že mně je podobný způsob náhledu na život - kdy postavy sedí, litují se a patlají se ve vzpomínkách místo toho, aby žily - hodně cizí. Pro někoho se možná stane inscenace koncentrovanou depresí s nadějí na závěr, já se spíš nudil. Nicméně herecky je to velmi dobré. Hlavně P.Janečková a L.Zbranková dokázaly udržet moji pozornost, jakkoliv mě text iritoval.
(zadáno: 30.11.2014)
Jevištní tvar mi nejvíce připomněl Mikuláškovu Europeanu. Škoda slabého začátku, první půlhodina je hodně statická, mění se to až se scénou opoziční smlouvy. Poté už je inscenace o poznání vtipnější a svižnější. Jednotlivé postavy jsou většinou zparodovány jen velmi drobně, režisér se nesnažil dosáhnout diváckého vděku prvoplánovým karikováním a to ani u lidí, kde se to vyloženě vybízí (Václav Klaus, Jiří Paroubek). Inscenace sice obsahuje nějaká hluchá místa, ale je třeba připočíst tvůrcům k dobru, že museli celý koncept postavit na krátkých textech bez většího divadelního potenciálu.
(zadáno: 29.3.2011)
Typický Bergman založený na dialogu a silných emocích. To nejlepší na celé inscenaci jsou bezpochyby výborné herecké výkony - zvlášť zajímavý mi přišel Martin Siničák, který hraje Bergmanovo alter ego.
(zadáno: 14.9.2020)
65%. Hra se sice odehrává v církevním prostředí, ale není
o víře nebo hledání Boha. Hlavní zájem tvůrců míří 
k síle slova a odpovědnosti člověka za to, jaké informace šíří. Zničit něčí kariéru nepodloženou pomluvou je totiž nesmírně snadné. 
V době, kdy jedním ze zásadních mediálních témat je šíření fake news, vyznívá Krejčího inscenace aktuálně. Text je rafinovaně vystavěný, takže divák neví, zda jsou podezření ze zneužívání jednoho z chlapců pravdivé, vzhledem k charakterovému načrtnutí postav se staví spíš na stranu otce Flynna (J.Pejchal) než sestry Aloysie (J.Janoušková).
(zadáno: 26.11.2013)
Hradecké Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je gejzírem gagů a surreálně ujetých situací. Jen se nelze zbavit dojmu, že se v tom ztrácí Burkeho trudný život a zoufalá nechuť dospět. Hořkost z doktorova osudu, která by měla divákovi po skončení představení utkvět v mysli, v tomto postmoderním pojetí jen proteče skrze prsty.
(zadáno: 14.10.2019)
75%. Povedené zpracování, kterému prospělo umístění do komorního prostoru Malé scény. Herci se tak mohou soustředit na detailní charakteristiku postav, opulentní scéna nijak výrazněji nechybí. Režisérka K.Jandáčková se pokusila pomocí audiovizuální složky více nahlédnout do mysli autistického chlapce, především hudba J.Kudláče je v tom velmi nápomocná. Velmi dobře si s hlavní rolí poradil J.Láska, který zachytil nejen vnějškové projevy autismu, ale vykreslil Christophera jako teenagera, který má problémy porozumět světu kolem sebe a jistotu nabývá jen ve chvílích, kdy mluví o exaktních přírodních vědách.
(zadáno: 1.4.2014)
Podivný případ se psem není jen intimní zpověď autistického chlapce, ale je to hra, která má spád, a je svým zvláštním způsobem i velmi vtipná. Vyplývá to ze střetu Christopherova krystalicky čistého pohledu na svět s naším vnímáním běžných životních situací. Nemalou měrou se na kvalitě hry podílí Stephensova dramatizace. Role Christophera je velkou hereckou příležitostí, kterou Vojtěch Blahuta dokázal naplno využít. Zbytečně nepřehrává, mladého autistu ztvárňuje věrohodně a díky jeho fyziognomii mu divák uvěří i patnáctiletého chlapce. Snad jen scéna útěku z domova je příliš zdlouhavá. 75% (více v článku na blogu)