Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  27 28 29 30 31 32 33 34 35  >  >>
(zadáno: 18.4.2024)
Podivuhodný případ pana Holmese - Divadlo Na zábradlí  70 %
75%. Hypnotický výlet do mysli Sherlocka Holmese, který ve své hlavě kromě geniality skrývá i celou řadu běsů. Kdo by čekal detektivku, bude možná odcházet zklamán, pátrání si tu moc neužije. Příběh, který je divákovi předkládán, přesto dokáže zaujmout, navíc mu neschází osvěžující humor. Vystupuje z něho kritika konzervatismu a nemožnost návratu ke "starým pořádkům", jelikož pod slupkou tradice a puritánské morálky se často skrývají šovinismus či rasismus. Výrazná herecká stylizace dobře koresponduje s velmi pomalým tempem, atmosféru umocňují i propracovaná scéna a lehce mystický hudební podkres J.Kudláče.
(zadáno: 22.6.2012)
Podzemní blues - Divadlo Komedie  60 %
Náročné jak je pro Komedii tradicí, ale tentokrát pro mě o poznání méně zasahující. Martin Finger a Bolek Polívka jsou výteční, tentokrát bych ovšem očekával malinko větší režijní invenci, která by trochu rozbila záplavu textu.
(zadáno: 31.1.2018)
Pohřeb až zítra - Švandovo divadlo  60 %
65%. Svižně napsaná konverzační tragikomedie, která si bere na paškál rodinné vztahy, což je téma, které se bytostně dotýká snad každého diváka. Dialogy jsou vtipné, řeší se zásadní věci i banální problémy. Trochu problém je s gradací - rodinná večeře se od začátku zvrhává v hádky, obviňování, což po čase působí poněkud obehraným dojmem. V druhém plánu se řeší téma uprchlíků, ale pro vyznění inscenace není nikterak zásadní. Z herecké sestavy mě nejvíce zaujali R.Jašków a L.Veselý, příliš mi neseděla postava Andy, kterou hrála N.Řehořová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.9.2022)
Poklekni před duší - Horácké divadlo Jihlava  60 %
Františákova poetická hra zachycuje život nakladatele Josefa Floriána v koláži obrazů, které poněkud trpí nevýrazným dějovým obloukem a zahlcením informacemi a útržky z děl, jež Florián vydával. Divák, který tuto osobnost počátku 20. století nezná, je nutně poněkud zmaten. Režisérovi se ale daří zachytit prchavou atmosféru domu, v němž se i přes bídu a občasné rozpory dařilo objevovat vysoké umění. J.Škrdla pak hlavní postavu interpretuje jako osobitého myslitele, aniž by ji nějak glorifikoval, ukazuje šíři Floriánova intelektuálního záběru i nezkrotnou povahu, která musela přinést jeho blízkým mnoho utrpení.
(zadáno: 20.4.2024)
Pokojíček - Národní divadlo Brno  40 %
45%. Příliš mě nezaujal ani samotný Pitínského text, byť témata jako životní apatie a nemožnost vymanit se z nezdravých rodinných vazeb jsou nepochybně aktuální. Režisérka A.Davidová pojala inscenaci ve velice expresivním duchu. Ovšem už samotná hra je dost vykloubená a spojení s groteskním pojetím má za následek, že není kam gradovat. Po pár minutách divák vidí, že sledovaná rodina je zoufale nefunkční a komunikace tu není možná, k nějakému dalšímu vývoji ale nedochází. Výtvarné řešení neevokuje panelákovou šeď, ale citovou vyprahlost postav. Všechny inscenační složky jsou dost výrazné, ale vzájemně se spíše ruší, než podporují.
(zadáno: 27.5.2019)
Pokoušení - Jihočeské divadlo Č. Budějovice  60 %
Typicky havlovský text plný absurdního humoru a repetitivních slovních obratů ukazuje, kam až to může dojít, když si člověk myslí, že může přechytračit Zlo. Režisér I.Krejčí dal inscenaci lehce groteskní ráz, nadsázka je znát především u scén z výzkumného ústavu a zahradní slavnosti. Trochu tady ovšem chybí pocit plíživého nebezpečí, pokušitel Fistula je ztvárněn T.Drápelou dost dryáčnicky, Foustkova důvěřivost pak působivá poněkud naivně. Inscenace má ale celkem spád a dobře se sleduje.
(zadáno: 1.3.2014)
Pokrevní bratři - Městské divadlo Brno  90 %
Pokrevní bratři podle mého názoru patří k těm vůbec nejlepším divadelní textům. Je tam vtip, který vychází ze situací a prostředí. Nechybí silný příběh, který dojímá, ale neždímá lacině slzy. A navrch také několik chytlavých melodií. U tohoto muzikálu potřebujete mít především dobré činoherce, v MDB jsou navíc velmi zdatní i pěvecky. Za zmínku stojí především výkon Aleše Slaniny, kterému role Mickeyho neskutečně sedla. Říkal jsem si, že Hana Holišová je na roli Paní Johnstonové příliš mladá, ale zvládla to na výbornou a při jejím závěrečném songu až mrazí v zádech.
(zadáno: 4.4.2013)
Pokusní králíci - Východočeské divadlo Pardubice  70 %
V pardubickém divadle tuto absurdně laděnou hru umístili do komorního prostoru (diváci sedí z obou stran úzkého hracího prostoru) a udělali z ní temnou grotesku. Režisérka Anna Petrželková se hodně zaměřuje na vykreslení surreálné atmosféry uzavřeného prostředí bankovního domu. Právě atmosféra pomáhá udržovat napětí i v okamžicích, kdy se příběh příliš nevyvíjí. Povedené jsou herecké výkony všech tří hlavních postav (Josef Pejchal, Miloslav Tichý a Lída Vlášková).
(zadáno: 20.11.2012)
Polední úděl - Divadlo v Dlouhé  70 %
Bezpochyby zajímavá inscenace, jejímž hlavním kladem jsou naprosto bezchybné herecké výkony. Tradičně skvělá je Helena Dvořáková v roli Ysé, hodně mě zaujal Marek Němec. Text je hodně náročný na sledování a snížení stopáže by v tomto případě určitě neuškodilo, osobně jsem takřka tři hodiny pozornost udržoval jen s velkými obtížemi. Minimalistická scéna Martina Černého je velmi podařená, v některých scénách se ukazuje, že i sminimem prostředků se dá docílit magického efektu (např. závěrečný odchod Mesy nebo scéna na čínském hřbitově).
(zadáno: 22.8.2023)
Pomáda - Divadlo Kalich  70 %
V Kalichu pojali tenhle muzikálový hit ve velké nadsázce a nutno říct, že se podařilo vytvořit uvolněnou atmosféru. Bez některých prvoplánových vtípků bych se sice obešel, ale jinak je to zábavná podívaná. Ve zvolené stylizaci pak ani moc nevadí, že tu středoškoláky hrají čtyřicátníci. P.Pálek má jako Danny charisma, E.Machačová je pěvecky skvělá, její Sandy nepůsobí dojmem bezbranné holčičky, takže závěrečná proměna není tak razantní. Hodně se povedlo třeba hudební číslo Letní láska, obecně slušné jsou choreografie, trochu zdlouhavější jsou některé činoherní scény. Ideální kus na horký letní večer, navíc pod Žižkovskou věží dobře nazvučený.
(zadáno: 11.9.2010)
Pomsta à la Netopýr - Východočeské divadlo Pardubice  70 %
(zadáno: 7.6.2023)
Popel na křídlech Suzanne Renaud - Horácké divadlo Jihlava  70 %
D.Gombár vytvořil poutavou inscenaci, která neuvízla v pasti životopisných dramat a neutopila se v historických faktech. Místo toho studuje nelehký vztah dvou komplikovaných osobností a hlavně způsob, jakým se hlavní hrdinka vyrovnává s těžkými životními situacemi i pocitem vykořenění, způsobeným rozpolcením mezi francouzským Grenoblem a statkem na Vysočině. Vynikající L.Schreiberová dokázala v postavě Suzanne Renaud namixovat obavy ze ztráty identity, nízké sebevědomí i praktičnost s dobře mířenou ironií až cynismem. M.Chalány vytvořil v Reynkovi prototyp nesmělého intelektuála, který své ženě nedokáže být oporou v nejtěžších okamžicích.
(zadáno: 27.6.2015)
Popeláři - Švandovo divadlo  30 %
Bohužel s touto inscenací jsem se zkrátka "nepotkal" (třeba je to tím, že jsem v dětství nikdy netoužil být popelář :D). Největší problém vidím ve slabém libretu, které přetéká těmi nejprvoplánovějšími fórky. Bohužel ani ty místa, ve kterých se inscenace snaží o nějakou výpověď, nevychází o moc líp, těžko skrývají svou banalitu. Celé to naštěstí zachraňují herci, kteří jsou skutečně dobří a umí si poradit s nadsázkou a absurditou, ve které je inscenace vedena. Nejlepší mi přišli R.Jašków a P.Děrgel. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.4.2024)
Pořád jsem to já - Východočeské divadlo Pardubice  70 %
Po pozvolnějším začátku nabízí inscenace režisérky K.Duškové slušnou dávku emocí. Věnuje se stále aktuálnějšímu tématu stárnutí populace a s tím souvisejících civilizačních chorob, jako je Alzheimer. Naštěstí se pardubická inscenace nesnaží ždímat divácké slzy, o tématu vypráví věcně, což nijak nesnižuje sílu takové výpovědi. Velice povedený výkon podává v hlavní roli Alice Petra Janečková, která dokázala zachytit křehkou psychiku vážně nemocné ženy. Co mi příliš nesedělo, bylo rozdvojení hlavní postavy, nepřišlo mi, že by toto řešení dodávalo do hry nějaký významně jiný úhel pohledu.
Pornohvězdy - Divadlo NoD  60 %
(zadáno: 19.6.2016)
Posedlost - Divadlo Na zábradlí  70 %
Podobně jako u Hamletů a Požitkářů je Posedlost volným pásmem scének, tentokrát na téma lásky v jejích různých podobách. Některé scény se skutečně povedly a dokázaly být nesmírně vtipné (darovaná kytka), ale i dost mrazivé (J.Vyorálek platící za každé objetí). Tradičně skvělá je dvoupatrová scéna M. Cpina a daří se i výběr hudby. Herecky slušné, tradičně skvělí Plodková a Vyorálek, v Posedlosti se mi hodně líbili i König a Kubátová. Je to zkrátka inscenace, která ničím moc nepřekvapí, ale přesto divák odchází spokojený.
Posel z Liptákova - Divadlo Járy Cimrmana  80 %
(zadáno: 4.5.2012)
Poslední chvíle lidstva - Divadlo Komedie  80 %
Jako celek to působí tematicky sevřeně, herecky tradičně excelentní (obzvláště se mi líbili I.Uhlířová v I. části, M.Pechlát ve II. části). Každá část má výrazně jiný režijní rukopis a využívá jiné divadelní prostředky. 1. část - asi nejpovedenější, s ironií ukazuje mediální manipulaci a funkci propagandy na počátku válečného konfliktu - 90%.
2. část je udělaná jako kabaret, směřování je trochu nejasné, ale povedený je výstup M.Pechláta - 60%
3. část - trochu surrealistická hra s diváky, věnuje se otázce, co po skončení války - 80%
(zadáno: 13.3.2019)
Poslední důvod, proč se nezabít - Divadlo pod Palmovkou  60 %
Jak je člověk v Dianiškových kusech zvyklý, opět zazní spousta vtipných hlášek, zároveň ale inscenace pracuje i s různými úzkostmi dnešní doby. Oproti jiným Palmoffkovým počinům je ale tento podstatně méně celistvý. Forma kabaretu to sice trochu omlouvá, ale stejně mi tentokrát přišlo, že víc fungují jednotlivé výstupy, spojení do kompaktního celku drhne. Ale stejně je to zábavných 80 minut.
(zadáno: 29.3.2019)
Poslední kšeft - Činoherní studio Ústí nad Labem  60 %
55%. Koprodukční inscenace je černou komedií z období divokého kapitalismu 90. let. Přišlo mi to jako taková česká variace na mametovský text, trocha toho černého humoru, pokřivené charaktery postav a časté užívání vulgarit. Body navíc za snahu uvést na scénu novou českou hru, ale text není více než průměrný - není třeskutě vtipný ani nějak společensky naléhavý, spíš je to taková hodinová exkurze do kriminálního prostředí. Slušné herecké výkony, nejvíce mě zaujala K.Krejsová, která musí jako Lada proplouvat čistě mužským světem tak, aby schytala co nejmíň ran.
(zadáno: 27.2.2019)
Poslední loď - Městské divadlo Brno  50 %
55%. Stingova hudba je melodická, dobře nese příběh i emoce, trochu jí chybí výraznější hlavní motiv. Problém mám ovšem s nepříliš přesvědčivým libretem - když odhlédnu od jisté ideologičnosti, tak mi vadila řada nelogičností, také propojení romantické a sociálně-politické dějové linie je poněkud kostrbaté. Velmi povedená je scéna Ch.Weyerse, která hezky dotváří atmosféru oprýskaného přístavního města. Herecky i pěvecky září V.Matušovová, jako pár dobře fungují i R.Coufalová a D.Vitázek, ačkoliv při mé repríze se jejich projev neobešel bez chyb.
(zadáno: 12.11.2014)
Poslední trik Georgese Mélièse - Divadlo Drak  70 %
Pocta filmu, kouzlům, eskamotérům, snílkům... Režisérovi a výtvarníkovi nechybí pořádná dávka imaginace, která dělá z inscenace velmi příjemnou podívanou. 75%
(zadáno: 29.4.2013)
Poslední víkend - Východočeské divadlo Pardubice  50 %
Kombinace detektivní, komediální a vztahové roviny příliš nevyšla. Bohužel to vypadá jakoby každá postava přišla z úplně jiné hry. Komediální rovina v první části skoro nevychází, ta detektivní se zase začíná rozvíjet až po zhruba 40 minutách představení. Zajímavá je scéna Michala Syrového, které oproti předpokladům nezobrazuje sídlo Angkatellových jako starý tajemný dům, ale spíše jako moderní prosvětlenou vilu.
(zadáno: 5.2.2015)
Poslední z Haussmanů - Divadlo na Vinohradech  60 %
Čechovovská hra o rozpadu jedné rodiny. Jedním z hlavních témat je deziluze a ztráta víry v ideály předchozích generací. Inscenace disponuje několika silnými scénami (závěrečné stěhování svým vyzněním opravdu silně připomene Višňový sad), ale také některými zbytečně zdlouhavými dialogy. Herecky vyniká především O. Brousek jako homosexuál Nick, role stárnoucího doktora, který se rozvzpomene na své hipísácké období, výborně sedla S.Skopalovi. S. Postlerové se daří v civilní poloze, ve vypjatých scénách ale hodně přehrává. Celkové dojmy jsou ale spíše pozitivní.
(zadáno: 1.12.2023)
Poslední zápas - Divadlo Petra Bezruče  70 %
Modelové drama odehrávající se na tenisovém kurtu během semifinálového zápasu US Open. Dva velice rozdílní tenisté v něm odhalují své životní příběhy, ukazuje se, kolik toho museli profesionálnímu sportu obětovat a že za fasádou úspěšných lidí se často skrývají bolestná trápení v soukromé oblasti. Hlavní devízou inscenace jsou silné herecké výkony, všichni čtyři interpreti se dokáží velmi dobře pohybovat v expresivním rámci, jenž pro hru zvolil režisér J.Pokorný.
<<  <  27 28 29 30 31 32 33 34 35  >  >>