Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.2.2018)
Divadelní esej na téma revoluce. Složitý filozofický text má co říci i dnešnímu divákovi, režisér Pokorný hru pojal jako dekadentní, horečnatý sen. Bohužel to poněkud přepískl s mírou exprese. Naléhavost by vzhledem k tématu byla na místě, ale tady je sdělení vším tím křikem a zmítáním spíše zamlženo, rychle to začíná být únavné. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.11.2014)
Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou se opět pustili díla, které je řetězcem volně navazujících scén na dané téma. Scénky jsou většinou zdařile pointované, ale občas se tématu smrti dotýkají jen velmi volně. Hlavní motiv tak vlastně jen dříme pod povrchem, nahoru se vydere jen občas. Pokud se tak stane, bývá to ale mrazivě působivé. Požitkáři patří k vrcholům dosavadní tvorby nového Zábradlí. Trochu retardující jsou jen časté zatmívačky, které ale divák rád odpustí. Málokdy se mu totiž stane, aby se v divadle královsky bavil, a přesto při odchodu z divadla cítil, že mu není úplně lehko u srdce.
(zadáno: 12.1.2023)
Dobrodružná inscenace dá vzpomenout na oblíbené foglarovky, tajemná čtvrť Prašina tak trochu připomíná Stínadla. Pro divadelní prkna se sice nejedná o ideální látku, protože je kniha dost epická a je v ní potřeba vysvětlit fungování tohoto mikrokosmu, ale dramatizace P.Kheka a L.Smrčkové si s tím v rámci možností poradila celkem dobře, a tak inscenaci neschází tempo a moment překvapení z odhalování spletitého příběhu. Ústřední herecké trojici, kterou tvoří V.Říha, M.Czyžová a M.Klapil, se daří věrohodně ztvárnit teenagery. Povedla se i scéna a filmové dotáčky.
(zadáno: 12.1.2023)
Svou poetickou strukturou zajímavě vystavěný text, jak je u Schimmelpfenniga obvyklé. Hezká scéna a slušné herecké výkony, z nichž vyniká především vtipná glosátorka I.Uhlířová v roli služky Marie. Téma rozevírajících se sociálních nůžek, boje o privilegia a směřování společnosti je samozřejmě aktuální. Jen k této společenské diskusi inscenace nepřináší nic moc objevného, snad s výjimkou zkombinování s biblickými deseti ranami egyptskými. Zpočátku jiskřící konverzace se tak postupně trochu zacyklí a nedokáže už příliš překvapit.
(zadáno: 29.3.2023)
Zručně napsaná jízlivá komedie o partnerských vztazích. Divák je neustále znejisťován společně s hlavním "hrdinou", co je pravda a co lež. A lze vůbec v mezilidských interakcích o něčem takovém s jistotou hovořit? Hra je napsaná jako série dialogů, zhruba v půlce inscenace začne opakování tohoto principu lehce nudit, ale závěrečná dvacetiminutovka dokáže zdařile vypointovat předešlé dění. Koncept režiséra T.Zielinského pracuje s výrazným barevným laděním a náznakovou scénou. V hlavní roli cholerického a ne zrovna přesvědčivého lháře Michela se daří M.Štěrbovi.
(zadáno: 6.2.2024)
Režisér T.Dianiška rád ohledává pozapomenuté lidské osudy, ve svých inscenacích kombinuje komické tóny s vážnými, Pravomil v tomto ohledu patří k usedlejším kusům. Lehké nedostatky lze najít v tempu, naopak velice povedená je hudební složka a skvělý výkon podává J.Sklenář v roli Karla Vaše, jehož mladistvé promluvy jsou téměř přesnou kopií argumentace dnešní dezinfo scény. Samotný Pravomil je v podání P.Neškudly možná až moc čítankovým hrdinou, závěr jeho života je ale podán zajímavě. Zvířecí metaforu v druhé části sice chápu, přesto jsou scény z gulagu divadelně nejméně přesvědčivou částí.
(zadáno: 3.3.2012)
Poetika této inscenace mě bohužel skoro vůbec neoslovila.
(zadáno: 3.7.2013)
Smočkova inscenace je neobvyklou generační výpovědí, jen málokdy je hlavním hrdinou divadelní hry semdesátník, který neřeší otázky stárnutí a smrti, ale naopak bojuje o svou lásku. Je vidět, že režisér hlavnímu hrdinovi hodně fandí a Petr Nárožný odvádí v ústřední roli velmi sympatický výkon. Jen je trochu škoda, že proti tajnému radovi stojí až plakátově názorní zloduši (jeho zeť Klamroth) či slaboši (syn Wolfgang). Z ústředního střetu to pak dělá téměř esenciální souboj dobra a zla, reálný život ovšem obvykle tak černobílý nebývá.
(zadáno: 23.11.2019)
Tíživá atmosféra doby je zachycena poměrně sugestivně, u mnoha scén mrazí. Po hudební stránce se také jedná o zdařilý muzikál. I přes depresivní téma se autoři nevyhýbají humoru, je tu prostor i pro naději - že vnitřní sílu a vůli přežít není jednoduché porazit, i když jsou k tomu použity brutální prostředky. M.Havelka v hlavní roli Daniela září v činoherních scénách, bohužel pěvecky na tento part nestačí. Typově přesní a pěvecky zajímaví jsou K.Daňhelová a D.Vitázek, z menších rolí zaujmou hlavně L.Vlček a R.Jícha. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.3.2012)
Hodně povedené. Petr Štěpán je v roli McMurphyho skvělý a Zuzana Slavíková ztvárňuje v roli sestry Ratchedové takřka principiální zlo. Režie se hlavně v druhé části hodně soustředí na téma svobody člověka a revolty proti nesmyslné totalitě.
(zadáno: 4.10.2021)
Povedený muzikál, pokud člověk akceptuje, že jde na romantickou komedii, která pohádkový motiv Popelky přenáší do současnosti. B.Adams a J.Vallance napsali příjemné, vesměs popové melodie, vrcholem je duet Ty a já okořeněný úryvky z La Traviaty. Vynikající je H.Holišová v roli Vivian, skvěle zpívá a v činoherních scénách je odzbrojujícím způsobem bezprostřední. P.Gazdík nehraje Edwarda jako tvrdého byznysmena, ale spíš váhajícího muže, kterého pomůže "nastartovat" setkání s Vivian. V menších rolích zaujmou hlavně D.Křížová (Kit) a I.Ondříček, který je jakýmsi průvodcem dějem (tomu vychází líp činoherní scény než pěvecké). (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.8.2023)
Nepříliš často uváděný kus E.Albeeho začíná jako zábavná konverzačka, aby se postupně změnil v existenciálně laděnou hru s prvky absurdního dramatu. Skvělé výkony předvádí jak D.Švehlík jako burcující životní ztroskotanec Jerry, tak O.Brousek, jenž dokáže často jen mimikou vyjádřit myšlenkové pochody zdánlivě spokojeně žijícího Petera. Ve skutečnosti jsou obě postavy jen dvěma stranami téže mince, vyjadřují osamělost moderního člověka a neschopnost navázat vztahy se svým okolím, každý na to ovšem reaguje trochu jinak. V době svého vzniku musela být hra kontroverzní, detabuizovala třeba téma homosexuality, tahle linka už dnes ale nefunguje.
(zadáno: 15.9.2023)
55%. Hra L.Prebble celkem invenčním způsobem zpracovává kauzu otravy bývalého agenta FSB Litviněnka, je to částečně dokument, ale i detektivka a nebojí se ani černého humoru. Inscenace A.Doležala je naneštěstí dost polopatistická, moc se nevydařily hromadné scény, jako je třeba obludný večírek u oligarchy Berezovského. Slušné výkony v hlavních rolích podávají Z.Ščerbová a V.Pokorný.
(zadáno: 11.12.2011)
Velmi dobře napsaná hra, ale řekl bych že v Plzni se moc nepodařilo využít její potenciál. Hlavně v první polovině byla spousta vtipů jen odříkána, zcela chybělo nějaké pointování. Možná z důvodu, že by pak inscenace byla příliš dlouhá. Herecké výkony spíše průměrné.
(zadáno: 20.3.2013)
Inscenace hýří nápady, nechybí spousta emocí a také skvělých hereckých výkonů. Život Alana Turinga se povedlo zachytit v jeho nejednoznačnosti v barvitých obrazech. Inscenace narušuje zaběhané konvence a oceňuji i její častou nekorektnost (velmi otevřená sexualita, vtipy o židech atd.). Jedinou výtku bych tak směřoval k přemíře využívaných pomůcek - někdy slouží příběhu, jindy jsou ale na scéně jen pro efekt.
(zadáno: 6.5.2022)
75%. Dejvice uvádějí Ibsena bez velkých škrtů a aktualizací, což už se dnes vidí málokdy. Přesto se nejedná o žádný muzeální kousek, ale poctivé divadlo s propracovanými hereckými výkony, které ví, co chce říct. Snad jen závěr už dnes tolik nerezonuje, chybí mu onen punc skandálu jako v dobách premiéry Přízraků. Z herců mě nejvíc zaujal M.Myšička v roli pastora Manderse, ale i ostatní prokazují velký cit pro psychologickou drobnokresbu v kombinaci s lehkou ironií, která dobře odlehčuje těžké ibsenovské drama. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.5.2014)
Přízraky patří k těm nejpovedenějším ibsenovským inscenacím poslední doby. Ponurou atmosféru předlohy režisér J.Frič místy prohloubil, jinde zase odlehčil drobným zcizením. Stvořil surreálný svět plný krutosti s výraznými hororovými prvky. Pod povrchem bublá celá řada tabuizovaných témat, depresivní atmosféru doplňuje všudypřítomná bouřka i vzezření jednotlivých postav. Výborné jsou herecké výkony, ze kterých bych vyzdvihl hlavně Alenu Štréblovou a Tomáše Petříka. Snad jediným negativem je, že se ve druhé půli úplně nepodařilo odstranit upovídanost předlohy.
(zadáno: 1.2.2017)
V inscenaci zazní všechna možná klišé spojená s partnerskými vztahy, nicméně snad každý divák se v některé ze situací pozná. Nutno podotknout, že Hanuš tato klišé zpracovává s vtipem a velkou mírou nadsázky. Přednášku o rozdílech mezi pohlavími doplňují také hudební čísla. Vrcholem inscenace je bezpochyby scéna marného hledání másla v ledničce doplněná geniálně přetextovanou písní Ráno M. Holanové. Herci podávají povedený kolektivní výkon, vyzdvihl bych zejména J.Smutnou, T.Novotného a Z.Kalinu.
(zadáno: 18.9.2023)
Chladná, odlidštěná atmosféra, kterou evokuje bílá scéna i eklektická hudba, asi nepřekvapí, nezvyklé je ovšem pojetí postavy Josefa K. J.Kučera ho hraje jako arogantního bankéře, který si dlouho odmítá připustit bezvýchodnost situace, nakonec ale bere spravedlnost do svých rukou. Silný začátek i konec, během řady setkání uprostřed představení ale tempo trochu upadá.
(zadáno: 27.6.2022)
Jako seznámení s povinnou literaturou asi ideální inscenace, i když dramatizace V.Fanty děj Kafkovu románu hodně zhušťuje. Atmosféra je tu spíše snová než tíživá, je to taková temná groteska o rebelii proti systému. Závěrečná bezvýchodnost je otupena zacyklením děje do nekonečné noční můry, do níž se Josef K. znovu probouzí.
(zadáno: 12.4.2012)
Další zajímavý kousek na repertoáru Divadla Komedie. Zaujme hlavně Martin Finger v hlavní roli, ale i dobře zvolená hudba v čele se songem Stand by me.
(zadáno: 20.5.2016)
Základem zůstává fantaskní příběh s faustovskými motivy, ale autoři projevují velkou snahu říci také něco o naší současnosti, takže starou dětskou knížku výrazně aktualizují. Hudebně to není špatné, příliš se ale nepovedlo přebásnění - texty jsou dost kostrbaté. Z herců tentokrát vyčnívá V. Matušovová, jejíž znělý hlas ční nad všemi ostatními. Trochu sporné je zařazení Prodaného smíchu na dramplán letošní sezony, jelikož se hodně podobá jukebox muzikálu Johnny Blue, který měl premiéru v minulém roce.
(zadáno: 6.12.2022)
55%. Pro mě trochu zklamání, čekal jsem více černého humoru a kontroverznější vyznění. Tahle broadwayská show už trochu vyčpěla, diváka nijak neznejisťuje a sází hlavně na rozjuchaná hudební čísla, která jsou pojata v opulentním stylu. Divácky jde o vděčně přijímanou inscenaci, ale člověk se musí naladit na vlnu parodického humoru plného přehrávání, což se mi osobně příliš nepovedlo. Tempu inscenace by prospělo krácení, stopáž 3:15 je přetažená. Z herců nejvíce zaujal R.Melša, který velmi dobře zpívá a prokazuje i značný komický potenciál. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.6.2022)
Režisér Pavel Khek pojal adaptaci Trierova filmu jako psychologické drama s drobnokresbou jednotlivých postav, čemuž napomáhá komorní prostor Studia Beseda. Hlavní role Bess je další suverénně zahranou rolí Natálie Holíkové, která dokáže přesně dávkovat živelnost a odzbrojující naivitu s vnitřní sílou. Výrazné herecké příležitosti tu přinášejí i menší role, dominují v nich J.Tvrdík, L.Andělová a K.Sedlárová.
(zadáno: 3.6.2014)
Kafkova próza je temná a znepokojující, smíchovská inscenace se snaží vzbudit v divákovi spíš pocit odporu než znepokojení. Všechny postavy (snad s výjimkou Řehoře Samsy) jsou nelidské kreatury, v nichž se snoubí snad všechny špatné vlastnosti spjaté s maloměšťáctvím a příživnickým životem. Hlavní téma je trochu nejasné - největší prostor dostává Samsova rodina, která Řehoře bezostyšně využívá, aby se k němu po jeho proměně otočila zády. ŠD si zaslouží pochvalu za odvahu ve zvolených prostředcích, někdy je té exprese ale trochu moc a začne být unavující. 55%