Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.12.2018)
Inscenace přináší zajímavý pohled na dva národní velikány, které se snaži ukázat jako lidské bytosti, nikloiv jako sochy na piedestalu. L.Randár hraje Masaryka jako filozofa, který je ochotný obětovat myšlence samostatné republiky cokoliv. J.Bača je jako Štefánik o poznání živelnější, je to dobrodruh a snílek,což ale nesnižuje jeho diplomatické schopnosti. Myšlenkově je nicméně inscenace zajímavější než divadelně, přece jen se tu naráží na jisté limity esejistického tvaru.
(zadáno: 3.12.2018)
65%. Thiéry napsal svižnou komedii s pečlivě budovanými dialogy plnými absurdního humoru. Nadstavbou je pak téma hledání vlastní identity s téměř kafkovskými motivy. V Míru bohužel z předlohy nedokázali vytěžit veškerý potenciál. Režisér Václav Klemens má sice cit pro situační humor a hercům zase neschází precizní timing a třeba takový Š.Kozub dokáže vyvolávat salvy smíchu naprosto spolehlivě. Z absurdní komedie se zde ovšem stává řachanda. V první půlce představení to až tak nevadí, temných tónů ale postupně přibývá a v těch chvílích už si inscenace s pouhým bezuzdným humorem nevystačí.
(zadáno: 2.12.2018)
Inscenace plyne hladce, má tempo, ale postupem času si člověk čím dál víc uvědomuje, že sleduje vlastně jen červenou knihovnu zaobalenou do psychoanalytické vaty. Je to klasický vzorec – Ona má potíže, On jí pomůže a zároveň se do ní zamiluje, prožijí spolu bouřlivý románek, který ale On musí ukončit, protože je ženatý, má děti a vztah s pacientkou je navíc etickým prohřeškem, který ohrožuje jeho další kariéru. Větší herecký odstup od textu by možná dokázal melodramatické vyznění oslabit.
(zadáno: 1.12.2018)
65%. Ze tří inscenací tohoto textu, které jsem viděl, byla ostravská tou nejslabší. Za nepříliš dobrý považuji nápad zasadit inscenaci scénograficky místo do školní třídy do prostředí omšelého biografu. Také klíč k hereckému obsazení znesnadňuje divákovu cestu k pochopení vztahů mezi postavami. Nicméně hercům se většinou daří skloubit emocionální vypětí v situacích, které jsou dohrávány přímo před očima diváků, s nadhledem a odstupem od vlastních činů v komentovaných částích.
(zadáno: 14.11.2018)
Dramatizace režiséra Šimáka text nenásilně posunula do současnosti. Výrazně akcentován je kult mládí a těla, který ovládá dnešní společnost. Bohužel režisér úplně neodhadl míru fyzické akce, takže někdy je toho přetlačování, běhání a cvičení na jevišti zkrátka příliš a trochu se v tom ztrácí postupný vývoj Doriana (J.Burda) z nesmělého mladíka v narcistního cynika. V menších rolích zaujmou hlavně Z.Stejskal a Š.Býčková. Za koupi stojí divadelní program vtipně stylizovaný do podoby fashion magazínu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.11.2018)
55%. Pomocí prokrácení textu se podařilo vytvořit strohou atmosféru, emocionální oproštěnost a nedostatek empatie je určujícím znakem pro jednání postav. Na druhou stranu odstranění psychologie z psychologického dramatu má svá úskalí. Jednání postav je pro diváka často nepochopitelné, dějové zkratky mají neblahý vliv na jeho věrohodnost. Přes rampu moc emocí nepřechází, člověk se pak přistihne, že je mu osud postav vlastně lhostejný. Herecky se daří P.Beretové, V.Javorskému a M.Preissové. Zajímavá je práce se zvukem, scéna M.Cpina je efektní, ale nepříliš funkční. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.10.2018)
65%. Hra má zřejmé rysy absurdního dramatu, komediální prvky se prolínají se znepokojivými odkazy na zmatek dnešní informacemi zahlcené doby. Režisérka Linda Dušková scénickým řešením udělala z diváků účastníky schůzí, všudypřítomné jsou monitory, které snímají některé části hracího prostoru a navozují tísnivý dojem, že je člověk neustále sledován. Problémem textu je značná upovídanost, která hlavně v první třetině brání inscenaci chytit to správné tempo. Jinak ale George Kaplan představuje zajímavou podívanou prošpikovanou různými kulturními a intertextuálními odkazy.
(zadáno: 4.10.2018)
55%. Po Chaplinovi další životopisné drama stejného autorského týmu. Byl zvolen zajímavý formát, který osciluje někde mezi klasickou činohrou a pantomimou. V inscenaci se střídají ukázky z komedií, ve kterých Deburau hrál, a jeho životní osudy. Pomocí zvolené metody se ale příliš nedaří přiblížit, jaký byl vlastně Deburau člověk (odnesl jsem si z toho jen, že byl smutný a nemluvil). Pochvalu ovšem zaslouží R.Madeja v náročné titulní roli a skvělý je rovněž hudební podkres J.Šafra, který na jevišti interpretuje živá kapela.
(zadáno: 12.9.2018)
65%. Inscenace nenudí a příběh o fascinaci zlem a zneužíváním moci je dost aktuálním tématem. Potěší i příjemná stopáž a slušné tempo bez zbytečných odboček. Nadaný žák je velkou příležitostí pro ústřední hereckou dvojici, ze které si lépe vede J.Čapka jako stárnoucí nacista. U postavy Todda (T.Hron) je méně zřetelný vývoj od zvědavého chlapce po zrůdu přebírající Dussanderovy vzorce chování. Nešťastné je ovšem scénické řešení se čtvrtou stěnou - předěl mezi jevištěm a hledištěm tvoří plexisklo, které divákovi vhled do příběhu spíš znesnadňuje. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.8.2018)
65%. Vajdičkova úprava Hamleta je celkem radikální - zmizela řada postav i filozofických pasáží (včetně slavného Být, či nebýt). Je to tedy spíše sevřené rodinné drama, které disponuje slušnými hereckými výkony. Škrty přesto charaktery postav poněkud zplošťují, i když se režisérovi v některých případech povedl zajímavý a neobvyklý výklad postav. Nejvíce mě asi zaujalo pojetí Horacia, který je pouze Hamletovým alter egem, částí jeho mysli. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.6.2018)
Jako zábavná letní podívaná inscenace funguje, i když má několik hluchých míst. Bohužel režisér tentokrát příliš nevyužívá výhod venkovní produkce a genia loci Kunětické hory, většinou se hraje na dřevěném jevišti opatřeném několika oponami. Velmi povedené jsou loutky, právě scény, ve kterých se král Deramo mění na jelena, patří k nejpůsobivějším v celém představení a jsou opředeny lehce mystickou atmosférou. Potěší naživo interpretovaná šansonová hudba. Z herců vyniká především M.Němec, velmi dobří jsou i L.Špiner a V.Malá. Když tihle aktéři na jevišti chybí, zábava se trochu vytrácí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.6.2018)
Groteskní stylizace mi nijak nevadila, téma lidské sebestřednosti a neschopnosti se změnit se Špinarovi do inscenace podařilo dostat a herecky se jednalo rovněž o velmi slušnou záležitost (hlavně v případě ústředního trojlístku Vilišová, Stryková, Lazorčáková). Přesto mě inscenace nijak výrazněji nezasáhla, místy docela postrádala tempo. Navíc mám dojem, že Špinar už se s některými nápady opakuje (sedačky z kinosálu) a nadšený jsem nebyl ani ze závěru, který tvořil zvukový záznam Rajmontovy slavné inscenace Tří sester.
(zadáno: 8.5.2018)
Rozporuplná inscenace. Na jedné straně přináší skvělou hereckou souhru (hlavně Ivana Uhlířová tu perlí) a zručně napsané dialogy, které parafrázují slavná dramata a zároveň odhalují nevraživost v dámské šatně i ambivalentní vztah k Velkému režisérovi. Na druhou stranu jde o dost sebestřednou hru, která se od popisu klišé divadelního zákulisí nedokáže odrazit k nějaké obecnější výpovědi. Inscenace je tak uzavřena ve vlastním světě, diváka dokáže na 90 minut zabavit, ale výrazněji v mysli neutkví. 55%
(zadáno: 25.4.2018)
Zvolená forma má svě zřetelné inscenační limity. Nezáživná vědecká konference nemůže ani v simulovaném divadelním pojetí vyvolat v divákovi nějakou výraznější emocionální reakci. Což je škoda, protože zvolené téma je aktuální a mnohé paralely mezi Calhounovým pokusem s myším společenstvím a soudobou v blahobytu žijící západní společností jsou celkem trefné a tvůrci docela dobře domyšlené. Na racionální rovině je tak inscenace i znepokojující, čemuž dopomáhá i počítadlo ilustrující vymírání společnosti. Je to počin, kterým Nová scéna ohledává hranice divadla a jako takový sem patří.
(zadáno: 16.3.2018)
Klata vyložil Shakespeara opravdu razantně - vypráví o moci, manipulaci, šovinismu a krutosti, se kterou silnější ubližují slabším. Bohužel je to výklad jednostranně zaměřený na sexuální podtext mocenských bojů. Místy se tak zdá, že Klata neodhadl míru a nadřadil trochu pubertální provokaci smysluplnějšímu výkladu. Přesto se mu povedlo vytvořit silné obrazy, především ten závěrečný, který vzbuzuje až fyzický odpor. Pro konzervativní abonenty to bude utrpení, ale smysl tahle inscenace má. Už jen proto, jak živě ji diváci probírají při odchodu z hlediště. Tradičně skvělá je T.Dočkalová.
(zadáno: 8.2.2018)
Na pohled je inscenace velmi atraktivní - všechny složky od výpravy přes hudbu až k hereckým výkonům společně souzní. Daří se budovat melancholickou náladu, jenže ve změti přepjatých gest a symbolů se ztrácí drobnokresba postav. Inscenaci citelně chyběl dramaturg, první část je tak poněkud zdlouhavá, ve druhé polovině je to o poznání lepší, emoční zásah je výraznější. Herci se dokázali zvolené stylizaci dobře přizpůsobit a počínají si v ní suverénně. Inscenaci se vyplatí vidět, ale nelze se zbavit dojmu, že text nabízí víc, než se podařilo v Dlouhé vytěžit. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.2.2018)
65%. Tato hra je velkou příležitostí pro dámskou část souboru, kterou mají v HK velmi silnou. Za všechny bych asi vyzdvihl N.Holíkovou jako rozjívenou Katku, S.Venclovskou v roli nafrněné služebné a Z.Valchařovou Poulovou jako neustále si stěžující tetu Augustu. Inscenace propojuje detektivní linku s komediálními a melodramatickými prvky. Celkem to funguje, i když Thomasova hra už je lehce omšelá. Režisér Štindl se rozhodl zařadit do inscenace i hudební vsuvky (podobně jako ve filmové adaptaci). Písně rozvíjí charaktery postav, texty jsou ale občas dost problematické.
(zadáno: 31.1.2018)
65%. Svižně napsaná konverzační tragikomedie, která si bere na paškál rodinné vztahy, což je téma, které se bytostně dotýká snad každého diváka. Dialogy jsou vtipné, řeší se zásadní věci i banální problémy. Trochu problém je s gradací - rodinná večeře se od začátku zvrhává v hádky, obviňování, což po čase působí poněkud obehraným dojmem. V druhém plánu se řeší téma uprchlíků, ale pro vyznění inscenace není nikterak zásadní. Z herecké sestavy mě nejvíce zaujali R.Jašków a L.Veselý, příliš mi neseděla postava Andy, kterou hrála N.Řehořová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.12.2017)
Od režiséra Sokola už jsem viděl v ČK lepší kousky. Mametově hře poněkud schází dějový oblouk, takže se divák může bavit jen vztahy mezi jednotlivými postavami. Souhra Finger - Sokol funguje, přičemž tentokrát se víc daří Sokolovi, který má cit pro drsný jazyk Mametových her. Za zmínku stojí i V.Šanda jako nadšený mladý zlodějíček Bob. Povedla se také scéna A.Pitry, zábavné je sledovat příchody a odchody postav na obrazovce sledující přední část Donova obchodu.
(zadáno: 4.12.2017)
Z povrchního rozhovoru dvou lidí, kteří se vidí poprvé v životě, se postupně stává niterná zpověď. Bach a Händel se i přes svou rozdílnost pochopit mohou, oba cítí nejistotu, pochyby a strach. Bohužel zvláště v první polovině představení se režisér více než na dynamiku vztahů dvou hlavních postav soustředil na mnoho vedlejších efektů, které místy působí vyloženě rušivě. Dialog slavných skladatelů je často přerušován příchody snových figur, hlavní témata se v tomto přístupu trochu utápí. Po přestávce ale dochází ke zlepšení. Za zmínku stojí povedené kostýmy I.Follové.
(zadáno: 4.12.2017)
Lehce nadprůměrná inscenace, ve které bohužel režisér Klimsza vede herce ke zbytečně psychologickému herectví. Vyniknou tak sice ty vážnější motivy McDonaghovy hry, ale hlavně oběma herečkám se příliš nedaří pointovat humorné situace, které jsou v textu obsažené. Nejlepší tak je O.Brett, který pojal frackovitého Raye v mírné nadsázce a hodně tak oživil především druhou část představení.
(zadáno: 2.12.2017)
65%. Tento ambiciózní projekt u Bezručů vyšel jen částečně. První polovina (která je adaptací první části románové trilogie) je sevřenější a má jasně formulované téma. Všudypřítomná krutost, cynismus a pokrytectví v době 2. světové války má na desetiletá dvojčata Lucase a Klause, kterých se slušně zhostili O.Brett a M.Cimerák, zhoubný vliv. Zjišťují, že zlu je nejjednodušší se bránit zlem, což režisér Amsler zachycuje v krátkých, ostře pointovaných scénách v atmosféře jakéhosi magického realismu. Druhá část ztrácí dynamiku a závěr pak má diváka znejistit, zda viděné byla vůbec skutečnost.
(zadáno: 1.12.2017)
Problémem téhle hry je, že už od začátku jsou snad všechny postavy veskrze nesympatické a člověku je pak vlastně skoro jedno, kdo koho podfoukl. Snahou autora je ukázat chladný svět, kterému vládnou peníze a ve kterém dochází k absolutnímu odcizení mezilidských vztahů. Do téhle modelové situace postavy zapadnou, ale působí to trochu vykalkulovaně, takže se nedostaví ani žádný pocit deprese z předváděného vidění světa.
(zadáno: 1.12.2017)
Poskládat inscenaci z citací dobových pohlednic je celkem originální, bohužel tady chybí nějaká jednotící tematická linka. Takhle se jedná jen o koláž více či méně zábavných scének. Je to škoda, protože herci do představení vkládají ohromné množství energie. Sledovat, jak se aktéři během krátkých skečů mění v různorodé postavy, je také na inscenaci to nejzábavnější (přičemž dámská část obsazení tentokrát dominuje). Těžko také hledat inscenaci, ve které se objeví takové množství kostýmů - M.Kotúček dostal skutečně šanci se vyřádit.
(zadáno: 29.11.2017)
Komedie pracující s principem divadla na divadle. V první půli divák sleduje trable, které provázejí zkoušení jedné divadelní inscenace, zatímco druhou půli tvoří již nepříliš zdařilá premiéra této hry. Druhá půle se vyznačuje výrazně lepším tempem, v první by stálo za to krátit nebo domýšlet některé situace. Hlavně díky hereckým výkonům se jedná o zábavný bulvár, který ale nepřináší nic překvapivého.