Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1127)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.5.2013)
Lehce absurdní komedie, která ale perfektně vystihuje lidskou touhu po moci a ovládání druhých. Inscenace je svěží a má skvělý rytmus, ve kterém se komické pasáže střídají s těmi filozofujícími. Herecky se daří celé ústřední trojici (Martin Finger, Lucie Žáčková a Jaromír Dulava), menší postavy jsou vystavěna až na pomezí karikatury - v případě Pavla Kikinčuka a Mariky Procházkové se to ještě podařilo vybalancovat, postava Jany Břežkové už je ale hodně za hranou snesitelnosti.
(zadáno: 25.6.2018)
Další Dianiškova zběsilá jízda, tentokrát do 90. let, je plná bláznivé nadsázky a popkulturních odkazů. Čím víc tehdejších (nejen) teenagerovských fenoménů znáte, tím víc si inscenaci užijete. Opět se tu mísí vtipy od těch nejjednodušších až po ty nesmírně chytré. A celkem ostře se tu karikuje i kovbojský kapitalismus, který jsme u nás před lety zažívali. Oproti jiným Dianiškovým kusům (Mlčení bobříků, Jak sbalit ženu 2.0) mi tu ale přeci jen chybí větší přesah. Mladý herecký tým interpretuje hru s nadšením a hlavně divák, který v 90. letech vyrůstal, si tenhle kus určitě užije.
(zadáno: 8.10.2017)
Vizuálně přitažlivé představení, které sice je moderní, ale uspokojí i konzervativního diváka. Hodně se tu ironizuje, ale Špinar se předloze nevysmívá, neparoduje ji. Jeho dramatizace sice v závěru první části výrazně ztrácí tempo, ale druhá půle je už opět dějově zahuštěnější. Herci pracuji s nadsázkou, většina postav má jeden hlavní charakterový rys, který je v dané koncepci výrazně obtažený a pro chování postavy určující. Nejvíce se mi líbili elegantně ironický David Prachař, komicky hysterická Lucie Juřičková či úlisný Filip Rajmont. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.4.2022)
65%. Trochu nedotažená inscenace, ve které je sice docela dost povedených momentů, ale ty hořkosměšné čechovovské charaktery jsou tu jen lehce naznačeny. Režisér Š. Pácl dokázal hlavně v první polovině dobře akcentovat komickou stránku hry, takže inscenace nenudí. Některé dějové linie (tragický osud Sorina, vztah Niny a Konstantina) ale nemají potřebnou sílu. Z herců mě nejvíce oslovili T. Richtrová, P. Kubes a E. Zbranková.
(zadáno: 8.2.2018)
Na pohled je inscenace velmi atraktivní - všechny složky od výpravy přes hudbu až k hereckým výkonům společně souzní. Daří se budovat melancholickou náladu, jenže ve změti přepjatých gest a symbolů se ztrácí drobnokresba postav. Inscenaci citelně chyběl dramaturg, první část je tak poněkud zdlouhavá, ve druhé polovině je to o poznání lepší, emoční zásah je výraznější. Herci se dokázali zvolené stylizaci dobře přizpůsobit a počínají si v ní suverénně. Inscenaci se vyplatí vidět, ale nelze se zbavit dojmu, že text nabízí víc, než se podařilo v Dlouhé vytěžit. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.4.2016)
V D21 se rozhodli omezit počet postav. Škrtnuty tak byly party správce Šamrajeva a jeho ženy, doktora Dorna i učitele Medveděnka. Tyto výrazné změny se asi nejméně dotkly vztahu Treplev - Zarečná, tato linie vyprávění v inscenaci funguje zdaleka nejlépe. A to hlavně díky velmi dobrému výkonu M.Čížkové. Z Arkadinové se stala dost negativní postava a nejvíce krácením utrpěl Sorin, který přebírá některé Dornovy repliky, což není nejšťatsnější řešení. Hlavní Čechovovy myšlenky ale jsou v tomto Rackovi čitelné. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.3.2016)
Režisér M.Vajdička dokázal přesně vystihnout směšné podtóny Čechovovy hry, a tak byla místy k vidění mimořádně zábavná podívaná. To ale nijak nezmenšovalo mrazivou sílu závěru. Herci dokázali postavám vtisknout mnohdy velmi originální výklad. Herecky je to téměř bez slabin, nejvíce mě zaujali I.Trojan, J.Plesl, M.Krobot a z hereček L.Krobotová. Příliš mi nesedlo jen pojetí Arkadinové, kterou ztvárnila K.Melíšková. Ačkoliv už jsem tuhle Čechovovu hru párkrát viděl, pojetí některých postav mě skutečně překvapilo. Asi zatím nejlepší Racek, kterého jsme zhlédl. 85%
(zadáno: 18.1.2013)
Michalu Dočekalovi se podařilo Racka přečíst moderně a zábavně. Vše je postavené na přesném výkladu postav a výborných hereckých výkonech. Z ženské části souboru mě nejvíce zaujaly T. Medvecká a hlavně P. Špalková, která z postavy Máši udělala patrně nejzajímavější ženskou postavu celé inscenace. Výborné zahrané jsou i všechny mužské role, potěší hlavně zkušení bardi F. Němec a L. Mrkvička. Je vidět, že hry Antona Pavloviče Čechova mohou být velmi aktuální, pokud se k nim nalezne ten správný inscenační klíč. 85%
Celá inscenace je dost rozvleklá a unylá, ničím výjimečným nezaujme.
(zadáno: 28.11.2019)
Hru v Ostravě dost krátili, přesto působila hodně rozvleklým dojmem.Problém vidím v tom, že absurdní a komická místa textu jsou buď zatlačena do pozadí, nebo úplně vyškrtnuta a inscenace má zamířeno někam do vod psychologického dramatu. Což je ale nonsens, protože v tomhle žánru nemůže fungovat, hlavní postavy nejsou napsány tak, aby bylo možné jejich jednání jednoduše racionálně odůvodnit. Chápu snahu tvůrců ukázat, že zlu se nedá přitakávat bez následků, dělají to ovšem bohužel dost fádním způsobem.
(zadáno: 29.10.2018)
75%. Režisérka Tereza Karpianus zbavila mýtický příběh časové zakotvenosti, poetické pasáže zlehčuje nadhledem a drobnou ironií, čímž ale samotný příběh nijak nezesměšňuje. Hlavně ale vedla herce tak, aby na jevišti jen nedeklamovali složitě strukturovaný Zeyerův jazyk, ale vytvořili skutečně uvěřitelné a životné postavy. K.Bartoš a především N.Holíková v tomto ohledu nezklamali, Radúz i Mahulena by tak i přes archaicky znějící repliky mohli být našimi současníky. Poetičnost inscenaci nechybí, ale podařilo se rozptýlit ten lyrizující opar, který dostala hra do vínku.
Tarantova režie sází na hororovou atmosférou a skvělou výpravu. Zpočátku to funguje, ale ke konci už ani silné režijní uchopení nedokáže zakrýt problematičnost textu.
(zadáno: 29.7.2022)
Zvláštně nekonzistentní inscenace. Jako kdyby se David Drábek pokusil do téhle jednohubky nacpat tolik témat, že by je neuneslo ani velké divadelní plátno. Nejprve to vypadá, že jádrem příběhu bude vztah k autistické sestře, aby pak byly nakousnuty další závažné motivy jako sexuální zneužívání, drogová minulost či životní nenaplněnost. Místy je melancholická atmosféra prosvětlena humorem, ne ovšem v takové míře, jako je u Drábka zvykem. Dějový oblouk působí nuceně a výraznější pointa nepřichází. V malé roli Svědka Jehovova mě zaujal M.Zeman.
(zadáno: 1.7.2017)
Režisér Novotný nastudoval stovky stran textů o Rasputinovi a stvořil z nich příběh, který ukazuje jeho vnímání této kontroverzní postavy ruských dějin. Projevila se tu nejspíš jistá přehlcenost zdroji, takže autor sice slučoval některé motivy a postavy, mohl v tom být ale mnohem důslednější, inscenaci by hodně prospělo krácení. Špinerův Rasputin je člověk poživačný, ovšem zároveň vnitřně nejistý, sžírá ho strach, že o své schopnosti přijde. Vnitřní konflikt postavy je hercem dobře rozehrán. Podařená je hudba O.Soukupa, v menších rolích zaujmou M.Sikorová a J.Ondrušková.
(zadáno: 18.2.2019)
Muzikál oplývá melodickou hudbou, jejíž motivy se možná nevryjí hned do paměti, ale která je pestrá a přitom vhodně doplňuje příběh. Zápletka je sice chytlavá a člověk očekává, kam se bude ubírat, ale přece jen přes tři hodiny trvajícímu představení by krácení pomohlo. Hlavně v první části dramatičnost trochu pokulhává. V.Prášil Gidová a T.Novotný podávají v hlavních rolích velmi dobré výkony, nicméně všechny zastiňuje M.Horká jako Paní Danversová. Po celou dobu drží masku chladné a nebezpečné ženy, která ovládá panství Manderlay. Ucho diváka potěší i zdařilé přebásnění M.Prostějovského. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.9.2013)
Dramaturg Jan Vedral v programu k inscenaci píše, že se na Vinohradech snažili najít k Rebece více klíčů, což je chvályhodné, ale konečný výsledek je trochu rozpačitý, protože nakonec není úplně jasné, co chtějí inscenátoři říct. Musím také podotknout, že Dagmar Havlová a Roman Zach tvoří podivně nesourodý pár, jinak velmi dobrou herečku režisér zbytečně shazuje tím, že ji obsazuje do role určené pro o generaci mladší herečku. Ibsenova dramata většinou působí i bez větších úprav aktuálně, tady se toho ale tak úplně dosáhnout nepodařilo. Lehce nadprůměrná podívaná.
(zadáno: 2.8.2021)
Režisér Filip Renč hodně spoléhá na popularitu dvacet let starého filmu, takže jednotlivé situace buduje velmi podobným způsobem. Scéna a projekce P.Hlouška umožňují filmové střihy, i když občas je přestavba trochu těžkopádná. Na výstavišti v Letňanech je až překvapivě dobré nazvučení. Hlavní představitelé S.Salloum a P.Ryšavý jsou vybráni pečlivě, z ostatních mě asi nejvíce zaujala V.Tandlerová jako Julča. Lehce nostalgická retropodívaná, která funguje hlavně díky dobře interpretovaným hitům šedesátých let.
(zadáno: 2.12.2018)
Inscenace plyne hladce, má tempo, ale postupem času si člověk čím dál víc uvědomuje, že sleduje vlastně jen červenou knihovnu zaobalenou do psychoanalytické vaty. Je to klasický vzorec – Ona má potíže, On jí pomůže a zároveň se do ní zamiluje, prožijí spolu bouřlivý románek, který ale On musí ukončit, protože je ženatý, má děti a vztah s pacientkou je navíc etickým prohřeškem, který ohrožuje jeho další kariéru. Větší herecký odstup od textu by možná dokázal melodramatické vyznění oslabit.
(zadáno: 17.5.2023)
75%. Půjdu s hodnocením proti proudu, ale mě režijní přístup A.Nauzyciela zaujal. Kdysi skandální drama dnes vypráví o pomíjivosti štěstí, emocionálním chladu, neschopnosti navázat hlubší vztahy... Tramvaj i rituální tance znázorňující sexuální akt jsou zdařilým nápadem, opakování ovšem jejich účinek značně oslabuje. Pomalé tempo inscenace mi nijak nevadilo, až tedy na úplný závěr, který už působil příliš rozdrobeně. Herecký soubor ND se zde ukazuje ve výtečné formě, dikcí a úsporným herectvím dokáží vystihnout pokrytectví, strach i smutek zobrazovaných vztahů, dobře vyznívají i drobná komická odlehčení. Asi nejvíce mě zaujala P.Štorková.
(zadáno: 26.2.2013)
Není to špatná hra, ale domnívám se, že režie nedokázala zcela využít její potenciál. Hrát Řemeslníky jako řachandu je jistě divácky vděčné, ale zbytečně to upozaďuje některé černohumorné prvky. Za základ úspěchu považuji vynikajícího Kamila Halbicha, jehož výkon je o třídu výš než ostatní. Naopak příliš nepotěšil výrazně přehrávající Filip Čapka.
(zadáno: 23.12.2018)
Inscenaci chybí výraznější dramatický oblouk, přitom herci ztvárňují konkrétní postavy z dějin Hradce Králové, takže jejich příběhy by mohly být nosné. Koláž jednotlivých scének na téma válka a vznik Československa by také nemusela být špatná, sráží jí ovšem stylová nekonzistentnost. Za nejlepší považuji vánoční scénu, kde matky se strachem rozdělávají dopisy se jmény padlých, zatímco za scénou zní Tichá noc v němčině.
(zadáno: 29.10.2019)
Tohle nastudování Revizora zdá se mi poněkud nedotažené. Režiséru Páclovi se příliš nedaří komediální linka. Byť je celá inscenace pojata ve velké nadsázce a groteskním duchu, smích se z hlediště neozývá zas tak často, skutečně dobře vystavěných je jen několik scén, zrychlení tempa by při této stylizaci neškodilo. Výraznější aktualizaci se v Boleslavi vyhnuli, ta ale ani není příliš potřeba. Postavy jsou v Páclově verzi pojaty spíše jako buranské a hloupé, než ziskuchtivé a nebezpečné. Nejvíce vyniknou M.Ligač jako Chlestakov a I.Nováčková jako Hejtmanka.
(zadáno: 24.6.2019)
K Revizorovi byl režisér Drábek až překvapivě uctivý. Samozřejmě jednotlivé situace vyšperkoval svým stylem humoru, udělal mnoho změn, zároveň ale v inscenaci zbylo i dost z Gogola. Dryáčnická komika se tu mísí s tepáním do hlouposti a zpupnosti mocných, tématem je pro Drábka i rasismus. Režisér se naštěstí nenechal zlákat ke komunální satiře, takže tu nenajdeme přímé narážky na současnou politickou situaci. Některé Drábkovy nápady obstojí a klasickou komedii řádně oživí, jiné jsou zbytné (třeba stěna pravdy). K řachandě sklouzává Revizor jen minimálně, herecky vyniknou T.Havlínek, V.Kopta a hlavně P.Tomicová.