Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (907)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.12.2015)
55%. V Německu musí tento text silně rezonovat, ale u nás by bylo potřeba ho dramaturgicky a režijně lépe uchopit, jelikož historická zkušenost Čechů je poněkud odlišná a náhled na vlastní minulost pro nás není tak určující. Samozřejmě je zajímavé sledovat, jak lze jeden životní příběh interpretovat z mnoha různých úhlů pohledu, ale Dočekalova inscenace mě emocionálně nijak nezasáhla. Scéna M.Chocholouška je povedená a funkční, nicméně jsem měl dojem, že by relativně komorní hře více slušel menší prostor.
(zadáno: 24.10.2015)
Frič zvolil podobný přístup jako k Ibsenovým Přízrakům, které nastudoval v Kladně, ale Solness se mu trochu vzepřel a groteskní pojetí mu tak úplně nesvědčí. Některé nápady a vtípky působí nahodilým dojmem a do celku příliš dobře nezapadají. Inscenaci také chybí jasnější výklad, myslím, že divák bude dost tápat. K největším kladům patří výkon S.Venclovské v roli Hildy. Za povedený považuji také výběr hudby.
(zadáno: 21.9.2015)
Režisér Tomáš Svoboda má dostatek nápadů, jak jednotlivé scény oživit, jenže hlavně v první půli to moc nefunguje. Pro inscenaci se nepodařilo najít vhodnou polohu, a tak trochu bezradně osciluje někde mezi relativně civilně pojatou satirou a nespoutanou groteskou. V druhé části už se daří režisérovi vystavět více opravdu zábavných scén. Herecky se nejvíce daří E.Novotné, typově dobře obsazená je také J.Jackuliak. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.4.2015)
Že je Woody Allen hrán jako řachanda by mi ani nevadilo, kdyby režie dokázala herce nasměrovat k nějakému výkladu postav. To se ovšem nestalo, a tak jsou herecké výkony tím nejslabším článkem inscenace. Čestnou výjimku tvoří snad jen E.Josefíková a J.Švandová, celkem slušný je i K.Heřmánek (hlavní v první aktovce). Z.Žák dokáže velmi dobře pointovat vtipy, proto zamrzí, že v mnoha scénách zbytečně přehrává. Opravdu špatné jsou pak především výkony P.Pospíchala a D.Morávkové. Ale jako oddechovka, která člověka na dvě hodiny rozptýlí, to nakonec docela funguje.
(zadáno: 27.3.2015)
Vančurovo Rozmarné léto není právě nejlehčí látkou ke zdivadelnění a v Jihlavě se specifickou atmosféru novely na jeviště příliš dostat nepodařilo. Je tu vidět jistá snaha o aktualizaci, která je ovšem nedůsledná. Rámování postavou samotného autora také nepřináší žádný výrazný posun. Zajímavým nápadem se zdá propojení textu s písněmi Z.Navarové, jejich interpretace J.Kunderou je ovšem velmi problematická. Asi nejpovedenější jsou akrobatické výstupy J.Škrdly a V.Čapkové, které výrazně přesahují klasické činoherní umění.
(zadáno: 4.3.2015)
Inscenace se bohužel na malém prostoru snaží postihnout ohromné množství motivů. Všechna témata jsou sice aktuální, ale vzhledem k jejich množství jsou tvůrci nuceni k povrchnosti. Kvůli skákání od tématu k tématu pak inscenace působí značně nekonzistentně. Herecky nejzajímavější mi tentokrát přišla H.Kusnjerová. Klimáček má cit pro slovní humor, a tak Ježíškova armáda obsahuje i několik povedených hlášek, takže se divák nenudí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.2.2015)
Viděno v TV záznamu. Bez nějakého režijního výkladu, satirický podtón není takřka vůbec rozveden. Ale vcelku zábavné mi přišly herecké výkony M.Taclíka, J.Hrušínského a M.Vladyky.
(zadáno: 11.2.2015)
Inscenace mi přišla už poněkud přestylizovaná. Na jevišti se ztvárňovaly vyhrocené emoce, přes rampu se ale skoro nic z toho nedostalo. Výtvarně a hudebně se daří budovat zvláštní, lehce hororovou atmosféru, ale nějaké sdělení se v tom ztrácí. Ve výrazně expresivním pojetí je psychologie postav hodně nejasná, což u psychologického románu považuji za celkem závažný problém. Jaké jsou motivace jednotlivých aktérů? Asi jediná postava, jejímuž jednání jsem tak nějak rozuměl, byl Robert citlivě zahraný Janem Vondráčkem. H.Čermáková je výrazná, ale její výklad mi tetu Kláru příliš nepřiblížil. 55%
(zadáno: 6.1.2015)
Morávkovy režie mám celkem rád, ale tohle bylo příliš ukřičené, navíc mě to ani moc nezasáhlo. Příběh Velké francouzské revoluce jistě není špatné připomínat, ale ty paralely s dneškem nejsou úplně nejsilnější. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.12.2014)
Zajímavé a přínosné téma, které je ovšem režijně dost nepřesvědčivě ztvárněné. Tvůrci chtěli ukázat, jak člověka změní moc a jak se z politiků stávají aparátčíci. To se moc nedaří, jelikož fiktivní komunistický funkcionář, na kterého se vzpomíná, byl mocí posedlý již od mládí, žádný výraznější vývoj vidět není. Text obsahuje náznaky černého humoru, který ovšem není v inscenaci příliš využit, publikum se za celou dobu zasmálo všehovšudy dvakrát. Z herců výrazněji zaujme asi jen V.Vašák jako kopfrkinglovsky slizký Ceremoniář.
(zadáno: 15.10.2014)
Velké zklamání a pro mě asi ta nejhorší inscenace Dana Špinara. Jevištní ztvárnění jen zdůrazňuje některé stokrát omleté pravdy, ale nepřidává nic, co by diváka skutečně znepokojilo (narozdíl od Morávkovy verze v Huse na provázku). Přitom se tu najdou dobré nápady. Třeba pojmout svět mravenců nikoliv jako obraz nějakého totalitního státu, ale udělat z něj alegorii na metody panující v některých velkých firmách ve vztahu zaměstanavatel - zaměstnanec, je vysloveně šťastné řešení. Realizace už je ale horší, a tak i tato část poněkud nudí.Pochybné je pak celé pojetí postavy Tuláka. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.6.2014)
Kafkova próza je temná a znepokojující, smíchovská inscenace se snaží vzbudit v divákovi spíš pocit odporu než znepokojení. Všechny postavy (snad s výjimkou Řehoře Samsy) jsou nelidské kreatury, v nichž se snoubí snad všechny špatné vlastnosti spjaté s maloměšťáctvím a příživnickým životem. Hlavní téma je trochu nejasné - největší prostor dostává Samsova rodina, která Řehoře bezostyšně využívá, aby se k němu po jeho proměně otočila zády. ŠD si zaslouží pochvalu za odvahu ve zvolených prostředcích, někdy je té exprese ale trochu moc a začne být unavující. 55%
(zadáno: 28.5.2014)
Režisér Pavel Khek dal na začátku inscenaci rámec divadla na divadle, tato perspektiva se ovšem postupem času vytrácí a mizí do ztracena. Žádný jiný výklad viditelný není, boleslavská inscenace zůstává v poloze lehké komedie o poněkud nestandardních námluvách.Především začátek ale působí zdlouhavým dojmem. Jednoznačně nejzábavnější jsou scény, ve kterých účinkují Petruccio a Kateřina. Důvodem je především značný komediální talent obou hlavních představitelů – Petra Halíčka a Lucie Matouškové.
(zadáno: 15.3.2014)
Tragický příběh, který hra vypráví, má jistě potenciál zaujmout i dnešního diváka. Jenže inscenaci Divadla pod Palmovkou se příliš nedaří vytvářet hutnou atmosféru, nedokáže gradovat napětí, a tak místy poněkud nudí. Člověk by čekal, že na scéně uvidí horkokrevné Španěly, místo toho se mu dostane studeného nasvícení, stroze jednajících postav a promluv plných dlouhých pauz. Jako kdyby Lang inscenoval spíš severské drama než příběh odehrávající se na jihu Španělska. Potěší celkem zajímavé herecké výkony.
(zadáno: 23.2.2014)
Obávám se, že texty Ireny Douskové fungují lépe jako knihy než divadelní hry. Barbora Hrzánová je v hlavní roli opět velmi dobrá, i když zde nemá tolik prostoru k herecké exhibici jako v Hrdém Budžesovi. Zaujmou ale i ostatní účinkující, především Jan Hrušínský a Lenka Vlasáková. Petr Vacek hodně doplatil na to, že v jeho postavě si Dousková pravděpodobně vyřizuje účty s bývalým manželem, a tak je Jindřich Darda pohříchu jednorozměrný zloduch. Hodně retardující jsou tři vložené pohádky, bez kterých by se hra obešla.
(zadáno: 1.2.2014)
Hře bohužel chybí silnější příběh, zápletka by byla vhodnější spíše pro nějaký skeč než divadelní hru. Děj posouván víceméně jen pomocí náhody a chybí byť jen povrchní charakterizace postav. Zábavná je naopak pointa a místy i černý humor, který ale není nijak kontroverzní, takže inscenace rozhodně nemá ambice nikoho pobouřit. Herci mají složitou úlohu, dobře se s ní vyrovnali hlavně představitelé policistů Jan Maléř a Marek Adamczyk.
(zadáno: 23.1.2014)
Meditativní divadelní báseň s promyšlenou kompozicí a velmi dobrými hereckými výkony. Pro mě osobně ovšem velmi nudná inscenace, jejíž smysl mi uniká. Formální stránka není špatná, rozčilovaly mě ovšem neustálé repetice poetického textu. Zábavná mi přišla jen postva Bena (Miroslav Zavičár), která svými promluvami shazovala a relativizovala jevištní dění. Kdo má rád milostnou poezii a není cynik, nechť si k mému hodnocení takových 20% přičte!
(zadáno: 27.11.2013)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 22.10.2013)
Ačkoliv zápletka je tentokrát netradiční, jednotlivé vtipy či scénická řešení jsou v podstatě předvídatelná, což hlavně v první polovině představení způsobuje řadu hluchých míst. Komedie se ovšem obvykle potřebují sžít s publikem, a tak je předpoklad, že se v budoucích reprízách povede některé nedostatky odstranit. Ryze činoherní text doplnil režisér Robert Bellan, který je na komedie specialistou, několika tanečními a pěveckými vložkami. Zařazení těchto scén působí ovšem poněkud násilně.
(zadáno: 22.10.2013)
Dramaturgicky odvážný počin, ve kterém se ale nepovedlo postihnout základní téma, kterým nejspíš měla být samota. Problém je už v samotném pojetí postavy Netvora, která se na scéně zjevuje jen v okamžicích, kdy vraždí či vraždami vyhrožuje. Společné scény Viktora s Netvorem navíc často připomínají spíše souboje zápasníků, přemíra fyzické akce pak ubírá hercům prostor na přesnější modelování svých postav. Martinu Františákovi se sice daří vytvářet některé silné a zasahující mizanscény (smrt Viktorova bratra Viléma), ale přesvědčivě adaptovat známý příběh se bohužel nepovedlo.
(zadáno: 18.6.2013)
Místy se v inscenaci nacházejí velmi zábavné momenty (bavila mě choreograficky i textově šílená pěvecká čísla), ale dohromady to jaksi nedrží. Jako divák jsem byl ale neustále držen v pozornosti a pátral jsem, zda má Nebeského inscenace i nějaký hlubší smysl. Přiznávám se, že jsem na nic nepřišel. Podtitul je hry je totiž přesný: "Nemusí to nic znamenat, ale mohlo by!"
(zadáno: 29.4.2013)
Kombinace detektivní, komediální a vztahové roviny příliš nevyšla. Bohužel to vypadá jakoby každá postava přišla z úplně jiné hry. Komediální rovina v první části skoro nevychází, ta detektivní se zase začíná rozvíjet až po zhruba 40 minutách představení. Zajímavá je scéna Michala Syrového, které oproti předpokladům nezobrazuje sídlo Angkatellových jako starý tajemný dům, ale spíše jako moderní prosvětlenou vilu.
(zadáno: 23.4.2013)
Ambiciózní a veskrze sympatická inscenace, která se bohužel příliš nepovedla. První z problémů tkví už v dramatizaci, která si občas pomáhá literárními prostředky, které na divadle nefungují (postavy o sobě mluví ve třetí osobě a popisují, co dělají). Režisér Jan Frič se snažil hru přiblížit současnosti a pojal ji jako kritiku konzumního způsobu života. Proč jsou ale všichni obyvatelé města Hameln prvoplánově vyvedeni jako obludné karikatury? V inscenaci je spousta zajímavých momentů, které ale dohromady příliš nefungují. Je ovšem třeba ocenit dramaturgickou odvahu hradeckého divadla!
(zadáno: 8.4.2013)
Viděno v TV záznamu. Bohužel dost nevyrovnané, jednotlivé složky inscenace se moc nepodařilo propojit do smysluplného tvaru.