Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.12.2018)
Inscenaci chybí výraznější dramatický oblouk, přitom herci ztvárňují konkrétní postavy z dějin Hradce Králové, takže jejich příběhy by mohly být nosné. Koláž jednotlivých scének na téma válka a vznik Československa by také nemusela být špatná, sráží jí ovšem stylová nekonzistentnost. Za nejlepší považuji vánoční scénu, kde matky se strachem rozdělávají dopisy se jmény padlých, zatímco za scénou zní Tichá noc v němčině.
(zadáno: 29.10.2019)
Tohle nastudování Revizora zdá se mi poněkud nedotažené. Režiséru Páclovi se příliš nedaří komediální linka. Byť je celá inscenace pojata ve velké nadsázce a groteskním duchu, smích se z hlediště neozývá zas tak často, skutečně dobře vystavěných je jen několik scén, zrychlení tempa by při této stylizaci neškodilo. Výraznější aktualizaci se v Boleslavi vyhnuli, ta ale ani není příliš potřeba. Postavy jsou v Páclově verzi pojaty spíše jako buranské a hloupé, než ziskuchtivé a nebezpečné. Nejvíce vyniknou M.Ligač jako Chlestakov a I.Nováčková jako Hejtmanka.
(zadáno: 24.6.2019)
K Revizorovi byl režisér Drábek až překvapivě uctivý. Samozřejmě jednotlivé situace vyšperkoval svým stylem humoru, udělal mnoho změn, zároveň ale v inscenaci zbylo i dost z Gogola. Dryáčnická komika se tu mísí s tepáním do hlouposti a zpupnosti mocných, tématem je pro Drábka i rasismus. Režisér se naštěstí nenechal zlákat ke komunální satiře, takže tu nenajdeme přímé narážky na současnou politickou situaci. Některé Drábkovy nápady obstojí a klasickou komedii řádně oživí, jiné jsou zbytné (třeba stěna pravdy). K řachandě sklouzává Revizor jen minimálně, herecky vyniknou T.Havlínek, V.Kopta a hlavně P.Tomicová.
(zadáno: 2.12.2023)
85%. V Aréně inscenaci uvádí jako poctu režiséru J.Janíkovi, kdo ale jeho práci nezná (jako já), vůbec nevadí. T.Vůjtek napsal hru, která vypráví o divadelním prostředí v jeho obecnosti, dotýká se věčných otázek tvorby a pomíjivosti života, ale i aktuálních věcí, jako je nedostatečné finanční ohodnocení umělců. To vše zvládá s nadhledem a vtipem. Vynikající je v hlavní roli M.Cisovský, jenž si vyhrál s každým drobným gestem či odstínem hlasu. Velice dobře mu sekundují i další herci, jmenovitě A.Sasínová-Polarczyk jako kulturní redaktorka či M.Čapka coby snaživý herec.
(zadáno: 10.12.2016)
55%. Lukáš Melník je v úloze titulního "hrdiny" výborný. Přirozený, místy až sympatický, s velkým darem přemlouvat ostatní. Ke slabinám inscenace patří její vizuální stránka - kostýmy postav jsou vzájemně natolik zaměnitelné, že divák neznalý předlohy bude s orientací v ději docela problémy. I přes jisté nedostatky je bezručovská verze ukázkou slušné práce se Shakespearovým textem, aktuální podtóny této hry se v podivné výpravě naštěstí neztrácí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.5.2013)
Další povedená drábkovina, která obsahuje spoustu nezbytných režisérových propriet, ale i překvapivě velké množství původního Shakespearova textu. Pavlína Štorková v hlavní roli je vynikající, parádní je rovněž práce s hudbou (ať už tou původní nebo citlivým výběrem ostatních skladeb). Zajímavým nápadem je také využití fotbalové terminologie (Buckingham překřtěný na Beckhama a často užívající frázi "tak určitě" či znělka Ligy mistrů zpívaná při scénách poprav). Některé prvky jsou ovšem opět tak trochu navíc - hlavně závěrečný patetický monolog Jana Sklenáře.
(zadáno: 23.6.2012)
Podvědomě jsem očekával psychologické drama, ale situace a charaktery jsou natolik hyperbolizovány, že z hlediska pravděpodobnosti by se taková oslava nikdy nemohla odehrát. Přesto má inscenace řadu velmi silných scén, dobře se pracuje s hudbou a povedeně jsou i herecké výkony (především Norbert Lichý).
(zadáno: 20.12.2015)
55%. Z celkem slušně napsané hry se podařilo ve VČD vytěžit jen průměrnou a snadno zapomenutelnou inscenaci. Text je aktuální, hledá morální hranice člověka a ukazuje, jak se lze od krádeže šamponu za dvě libry snadno dostat až k mnohamilionovým finančním machinacím a spolupráci s italskou mafií. Stačí jen dělat "nezbytné" kompromisy. Bohužel inscenace je poněkud těžkopádná a příliš nevychází hlavně komediální stránka. Povedená je naopak hyperrealistická scéna Nikoly Tempíra, z herců nejvíce zaujmou V.Macková, P.Borovec a J.Pejchal.
(zadáno: 3.12.2018)
55%. Nová dramatizace V.Štěpánka se zbavuje folklornosti a přibližuje děj románu naší současnosti. Snahou je ukázat rozpad mezilidských vztahů, všeobjímající pokrytectví, z něhož pramení křivdy, osudy utápěné v alkoholu. Úmysly dobré, jevištní ztvárnění mě ovšem až tolik neoslovilo. Vadila mi především stylová nejednotnost – některé scény jsou podány v příjemné nadsázce, na jiných místech je ovšem trpký osud aktérů exaltovaně vykřičen přímo do hlediště. Herci nemají na vyjádření charakteru příliš prostoru, nejlépe se to daří P.Panzenbergerovi, L.Bělaškové či T.Jirmanovi.
(zadáno: 12.7.2019)
65%. Klasická, ale nikoliv suchopárná inscenace. Děj je vystavěn velmi přehledně, je to celkem zdařilý mix romantiky, humoru a tragédie. Zajímavé je obsazení hlavních rolích skutečně mladými herci. T.Dalecký i E.Mertová si vedou slušně, byť je trochu znát, že je ještě nejsou úplně vyhraní. Povedlo se ztvárnění některých menších rolích - především Chůvy (A.Zelová) a Mercuzia (J.Brožek). Příjemná letní produkce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.6.2016)
Hlavním kladem je melodická Presgurvicova hudba, která kromě tklivých árií obsahuje i skutečné hity (Verona, Jsme v tom až po bradu). Povedlo se i přebásnění J. Fischera. Ústřední milostný pár je trochu upozaděn, takže diváka asi nejvíce zaujmou pěvecké výkony herců ve vedlejších rolí - nejlepší byli T. Savka, I. Marešová a M. Šemík (ten bohužel byl výrazně lepší pěvecky než herecky). Režisér L. Vaculík klade velký důraz na taneční stránku muzikálu, kostýmně je vše laděno do dvou barev - červená Kapuletů a modra Monteků. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.6.2014)
Drábek dokáže se Shakespearovým texty hotové zázraky. Tentokrát dokázal ukrotit svou bujnou fantazii, nerozhazoval marnotratně nápady, ale soustředil se na vyprávění příběhu "veronských milenců" 21. století. Rodové spory nahradil těmi etnickými. A tak jsou Kapuletové "věčně mladí" snobové bez špetky citu, Montekové jsou zase nespoutaná romská rodina, která žije dle svých tradic a zvyklostí. Z ústředního páru udělal režisér geeky, kteří spolu zpočátku nedokáží komunikovat jinak než pomocí svých notebooků. Jako kotva v bláznivém světě slouží milencům jen kněz Vavřinec a policistka Miranda. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.11.2011)
Zajímavě přečtená klasika, která patetický příběh v první půli inscenace posouvá takřka do roviny teenagerovské komedie. Ve druhé půli je dobře ztvárněn generační střet, který vrcholí neodvratitelnou tragédií (hodně zajímavě pojatá finálová scéna). Z herců mě nejvíce zaujali Pavla Gajdošíková (Julie) a Norbert Lichý (Chůva).
(zadáno: 29.4.2019)
85%. Celý příběh je převyprávěn zcela bez patosu, přesto dojemně. Inscenace má slušné tempo a vhodně kombinuje konkrétní lidský příběh s výpovědí o atmosféře doby. Režisérka Burešové šikovně využívá všech inscenačních složek (zaujme hlavně hudba I.Achera) a jejich syntézou dosahuje silného jevištního kontrastu mezi klíčící láskou mladých milenců a krutostí doby. P.Neškudla a M.Poulová vytváří v rolích Pavla a Ester sympatické mladé lidi, skoro ještě děti. Jejich vztah je plný života, nadšení a objevování, což kontrastuje s tím, že se celý jejich život musí odehrávat na pár metrech čtverečních.
(zadáno: 16.2.2014)
Rozbitý džbán je dramaturgicky vcelku nápaditá volba, diváckým hitem se ale nejspíš nestane, jelikož nemá moc co nabídnout. Komediální rovina hry je už hodně zastaralá a většina situací smích nevzbuzuje. Naopak téma hry o prohnilosti mocných, kteří o nás rozhodují, má velký potenciál. Jenže vlivem nedůsledného výkladu postav divák nemá šanci poznat, že se hraje o dnešní době. Pokud režisér Vencl chtěl, aby diváci v soudci Adamovi poznali současné "výtečníky", jako je Berka a další, nesměl by být Adam Zdeňkem Rumpíkem interpretován jako žoviální, trochu popletený strejda.
(zadáno: 27.11.2015)
Jazykově vytříbený text není založen na klasických dialozích, komunikace mezi postavami je omezená. Ocenit lze fakt, že hra není povrchní a Elbelova inscenace nechává divákovi prostor pro vlastní názor. Souboj o životní prostor, který mezi sebou svádí zaměstnaná matka a au-pairky z Východu nakonec nejvíc odnáší dítě (ve vtipné i dojemné kreaci A.Gasnárkové). Hra zachycuje takovou nepovedenou variaci na "německý sen". (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.3.2015)
Vančurovo Rozmarné léto není právě nejlehčí látkou ke zdivadelnění a v Jihlavě se specifickou atmosféru novely na jeviště příliš dostat nepodařilo. Je tu vidět jistá snaha o aktualizaci, která je ovšem nedůsledná. Rámování postavou samotného autora také nepřináší žádný výrazný posun. Zajímavým nápadem se zdá propojení textu s písněmi Z.Navarové, jejich interpretace J.Kunderou je ovšem velmi problematická. Asi nejpovedenější jsou akrobatické výstupy J.Škrdly a V.Čapkové, které výrazně přesahují klasické činoherní umění.
(zadáno: 28.6.2022)
55%. Text K.Brunner má své kvality, dramatička dokáže vytvářet zajímavé asociace a hra je jazykově bohatá. Vše ale zastiňuje agitační tón a plakátovost mnoha scén. Nejsilnější je inscenace tam, kde se nesnaží urputně a naneštěstí poněkud směšně provokovat. Trojice hereček prokazuje cit pro nadsázku, asi nejpovedenější scéna přichází v závěru, kdy po svatebním ceremoniálu plném ironického děkování následuje tanec nevěsty a ženicha, u něhož jim vilně se vlnící smrtka v podání M.Kuntové zpívá romantický song Bryana Adamse (Everything I Do) I Do It For You.
(zadáno: 21.3.2011)
Některé scény pobaví, výraznější dojem ale tato inscenace nezanechá. Na pardubickém Grand Festivalu smíchu spíše podprůměr.
Celkem příjemná divadelní jednohubka, která trochu pobaví a trochu přinutí k zamyšlení. Celkem zajímavé jsou některé herecké výkony (M.Sláma, K.Apolenářová)
(zadáno: 8.1.2017)
Dramaturgicky zajímavá volba. Larry David dokáže napsat krátké, dobře pointované dialogy, nebojí se ani trochu nekorektních vtipů. Na druhou stranu je na hře také poznat, že je autor zvyklý psát především pro sebe - počet jednajících postav je trochu nezvládnutý, a tak někteří herci nemají moc co hrát. To neplatí pro V. Skálu, který dokázal hlavního hrdinu Normana podat přesně a s citem pro pointování jednotlivých vtipů. Tradičně zaujme také Z. Herfortová. Více viz blog (více v článku na blogu)