Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.3.2013)
Příjemná inscenace, ve které se Janu Vondráčkovi podařilo velmi pěkně zrežírovat hudební čísla. Činoherní scény mezi tím už tak zdařilé nejsou a přiznám se, že mě úplně neoslovily ani herecké výkony. Výjimkou byl v tomto směru Radek Zima, který má umí i velmi dobře zpívat. Souhlasím se zbytkem redakce, že stopáž je přetažená, určitě se dalo škrtat a dostat tak inscenaci na přijatelnější délku.
(zadáno: 14.3.2013)
Povedené. Hana Burešová opět vychází z poetiky předlohy, k dispozici měla tentokrát velmi jednoduchý, místy až naivní text, který ale dokázala přetvořit ve fungující jevištní tvar. Líbilo se mi živé muzicírování, jednoduchá scéna i postava blázna s gustem ztvárněná Michalem Isteníkem. Pokud ale divák zná Bibli jako své boty, bude pro něj příběh Mojžíše přece jen trochu únavný. 75%
(zadáno: 14.3.2013)
Režisérka Helena Glancová měla k dispozici celkem vtipný McPhersonův text, který obsahuje přirozeně znějící dialogy. Přesto je inscenace spíše zdlouhavá a příliš se nepodařilo vybudovat napětí ve vztahu dvou velmi odlišných sester. Za zmínku určitě stojí role tety Ruth, které se zhostila Věra Kubánková. Je téměř neuvěřitelné, jak složitou roli je schopná nastudovat v téměř 89 letech!
(zadáno: 9.3.2013)
Řemeslně dobře udělaná inscenace, která si určitě najde své spokojené diváky. Skutečně zajímavý je však asi jen Petr Borovec v roli Babbse, vše ostatní spadá do kategorie "stokrát viděného"...
(zadáno: 7.3.2013)
Velmi citlivě udělaná inscenace. Autorka dramatizace Dora Viceníková si zaslouží velkou pochvalu za povedený výběr z rozsáhlé korespondence známých komiků. Jan Mikulášek nechal hodně prostoru hercům a dokázal vymyslet jednoduchý, ale o to silnější závěr.
(zadáno: 4.3.2013)
Inscenace, která nemá čím zaujmout. Chybí invence i nějaký ten zajímavější herecký výkon.
(zadáno: 3.3.2013)
Neoslovilo mě to tolik, jak jsem očekával. Kellyho text je hodně literární a je hodně obtížné ho na jevišti "rozpohybovat". Jinak má inscenace všechny typické znaky Mikuláškových režií - povedený výběr hudby, využívání mikrofonu (tentokrát až zbytečně časté), silná expresivita hereckých výkonů atd. Nevím, čím to je, ale spojení Dlouhá + Mikulášek nefunguje tak dobře jako spjení tohoto režiséra s jinými (zvláště ostravskými) divadly.
(zadáno: 2.3.2013)
Originální nápad spojit všechny Smetanovy opery do jedné činoherní inscenace je potřeba ocenit. Princip divadla na divadle funguje, dobře se podařilo odstínit jednotlivé charaktery, takže si většinu postv nebudete mezi sebou plést. Drobným problémem je délka, která při představení na Grand Festivalu smíchu dosáhla téměř tří hodin. Aranžmá pěveckých výstupů je proměnlivé - některé písně jsou vynikající (rockové Znám jednu dívku), jiným taková nápaditost chybí.
(zadáno: 28.2.2013)
Povedená inscenace, ve které mi trochu nesedělo typové obsazení herců. Egressyho hra má zajímavý námět, dobře načrtnuté sudy tří mužů s píšťalkou, jen z mám pocit, že je vše řečeno již krátce po začátku a poté už se situace jen opakují a zacyklují. 65%
(zadáno: 28.2.2013)
Loutkové představení, které tak úplně není pro děti. Soutěže o supertalent se účastní třeba prostitutka z Dubí a většina fórů je schovaná v náznacích, takže je děti nemají úplně šanci pochopit. Ale pro dospělého diváka je to velmi příjemný zážitek!
(zadáno: 27.2.2013)
Inscenaci hodně zviditelnil nesmyslný boj o překlad a z něho plynoucí tantiémy. Inscenátoři se s rozhodnutím soudu, který zakázal užívání jména Filip v souvislosti s ostravskou inscenací, vypořádali s humorem. Jméno bylo jednoduše změněno na Flip. Jinak je nový překlad Pavla Dominika moderní a svěží. Velmi povedená je výprava (scéna i kostýmy), která Wildeovu hru vyvázala ze salonního prostředí. Z herců je vynikající především V.Forejtová, zajímavý je i V.Polák, spíše nevýrazné je mladé dámské duo. Občas sice trochu zahapruje tempo, ale jinak je to zdařilá inscenace. 65%
(zadáno: 26.2.2013)
Není to špatná hra, ale domnívám se, že režie nedokázala zcela využít její potenciál. Hrát Řemeslníky jako řachandu je jistě divácky vděčné, ale zbytečně to upozaďuje některé černohumorné prvky. Za základ úspěchu považuji vynikajícího Kamila Halbicha, jehož výkon je o třídu výš než ostatní. Naopak příliš nepotěšil výrazně přehrávající Filip Čapka.
(zadáno: 25.2.2013)
(zadáno: 21.2.2013)
Mametova hra ukazuje neradostné mezilidské vztahy ve společnosti orientované čistě na výkon a výsledky. Přiznám se, že mi úplně neseděla výstavba textu, řekl bych, že se z tohoto tématu dalo vytěžit o něco víc. Ondřej Sokol si v překladu velmi vyhrál s různými vulgarismy, zvlášť ve druhé části už jich je ale v inscenaci tolik, že nepůsobí naturalisticky, ale spíše strojeně. Oceňuji některé režijní nápady (umístění vyšetřovacích scén do průhledné kancelářské kukaně) a také herecké výkony (příjemně překvapil především Michal Suchánek, tradičně znamenitý je Jaromír Dulava). 65%
(zadáno: 8.2.2013)
Povedený převod Goldoniho komedie do současných reálií. Sehraný herecký tým si inscenaci užívá, nad všemi vyniká Jan Vondráček se svým přirozeným komediálním talentem.
(zadáno: 4.2.2013)
Smysl inscenace jsem bohužel nepochopil, režisérovy záměry pro mě zůstaly utajeny. Prázdná scéna je zpočátku zajímavá, později už spíše únavná. Charakterizace postav je většinou je velmi letmá, takže jednotlivé repiliky by si klidně postavy mohly mezi sebou prohazovat. Herecky mě nikdo příliš nezaujal - celé to bylo takové bez chuti a bez zápachu. Zajímavým motivem je demýtizace hrdinů, kteří jsou hrdiny jen dle jména, ne podle chování. Z nudy občas vytrhne jen postava Thersitea (V.Javorský).
(zadáno: 2.2.2013)
Trochu netradiční ibsenovské drama, které spíš připomíná psychologické horory Augusta Strindberga. Tarantova režie se tradičně opírá o apokalyptickou hudbu, jejímž autorem je Vladimír Franz. Josef Vrána hraje Solnesse jako cholerika, kterého svírá strach z nastupující generace architektů i nespokojenost z vlastních vztahů.
(zadáno: 24.1.2013)
Nenudil jsem se, ale Františákovu pojetí přece jen něco chybí. Postavy jsou načrtnuté jen v hrubých rysech, herci tak mají dost nesnadnou úlohu. Režisér se více než na jednotlivé postavy dramatu zaměřuje na celkové vyznění, na všudypřítomnou atmosféru zmaru a nemožnosti něco změnit. Bohužel má inscenace také docela dost hluchých míst. Co se mi ovšem líbilo, byl výběr hudby.
(zadáno: 18.1.2013)
Michalu Dočekalovi se podařilo Racka přečíst moderně a zábavně. Vše je postavené na přesném výkladu postav a výborných hereckých výkonech. Z ženské části souboru mě nejvíce zaujaly T. Medvecká a hlavně P. Špalková, která z postavy Máši udělala patrně nejzajímavější ženskou postavu celé inscenace. Výborné zahrané jsou i všechny mužské role, potěší hlavně zkušení bardi F. Němec a L. Mrkvička. Je vidět, že hry Antona Pavloviče Čechova mohou být velmi aktuální, pokud se k nim nalezne ten správný inscenační klíč. 85%
(zadáno: 5.1.2013)
Povedená inscenace, které kralují herecké výkony obou hlavních představitelek - Kamily Sedlárové a Pavlíny Štorkové.
(zadáno: 16.12.2012)
Pro oblastní divadlo je to dramaturgicky velmi vhodná volba. Nabízí totiž velké příležitosti pro herečky nad 50 let, které obvykle nejsou příliš obsazovány. Pardubická inscenace se povedla, i když drobné zkrácení by ji jen prospělo. Jana Paulová hraje postavu Chris svým typickým diblíkovským způsobem, už na premiéře si leckterou průpovídku přidávala. Z domácího souboru je asi nejzajímavější Ludmila Mecerodová, která měla po dlouhé době možnost ukázat v roli Ruth svůj komediální talent. Pro cílovou skupiny (divačky 50+) naprosto ideální inscenace, která bude na repertoáru nejspíš hezky dlouho.
(zadáno: 10.12.2012)
To se moc nepovedlo. Haně Burešové se sice opět podařilo stvořit netradiční inscenaci, které vychází z poetiky předlohy. Tentokrát si ale člověk musí nutně klást otázku, zda tato Moliérova hra není pozapomenuta právem. Disponuje totiž jen velmi slabým dramatickým obloukem a vtipnost jednotlivých výstupů je proměnlivá. Groteskní stylizace, odkazující na burlesku a karnevalový rej, občas nutí herce k pitvoření. Nejzajímavější se mi tak v Pánovi z Prasečkova jeví Jana Pidrmanová a Ondřej Pavelka. Stylizace do žánru komedie - balet je zajímavý, ale nedotažený nápad.
(zadáno: 2.12.2012)
V první půli je inscenace poněkud těžkopádná, dost pomalu se rozjíždí. To je zakódováno už v samotném textu hry, režie proti tomu moc nebojuje (jako to zkoušel Khek v kladenské verzi Dona Juana). Ladislav Špiner předvádí v hlavní roli svůj vysoký herecký standard. Velmi chytrým tahem bylo pozvat ke spolupráci Darka Krále - jeho hudba je tradičně výborná. Líbilo se mi i výtvarné řešení některých scén.
(zadáno: 2.12.2012)
McDonaghovy irské texty mám radši. V Panu Polštáři jde s krutostí až na dřeň, což způsobuje, že je člověk po chvíli imunní a nic s ním už nemůže pohnout. Pan Polštář je samozřejmě také plný morbidního a černého humoru, nic pro slabé povahy. Hlavně je ale bezvadně zahraný - vyzvednout je třeba celou ústřední hereckou čtveřici. 75%
(zadáno: 27.11.2012)
Povedená adaptace, která si pohrává s prvorepublikovou poetikou, ale spíše ji paroduje a zlehčuje, než aby ji napodobovala. Herci se evidentně baví a role malých školáků si užívají. Režisér Jan Frič inscenuje známý Poláčkův román ve svižném tempu, nevyhýbá se ani aktualizacím. Celý příběh je zarámován postavou vypravěče (Karla Poláčka) a upomíná na spisovatelův neradostný konec ve druhé světové válce. Trochu škoda, že druhá polovina (snový výlet do Indie) nedosahuje kvalit a švihu půle první.