Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (907)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.4.2013)
Viděno v TV záznamu. Přiznám se, že se mi ústřední píseň Teď královnou jsem já dost líbí. Ovšem jinak je to muzikál dost sterilní, který dolů srážejí nejen trapné promluvy bohů, ale hlavně odporně kýčovitá výprava (především videoprojekce). 45%
(zadáno: 14.3.2013)
Režisérka Helena Glancová měla k dispozici celkem vtipný McPhersonův text, který obsahuje přirozeně znějící dialogy. Přesto je inscenace spíše zdlouhavá a příliš se nepodařilo vybudovat napětí ve vztahu dvou velmi odlišných sester. Za zmínku určitě stojí role tety Ruth, které se zhostila Věra Kubánková. Je téměř neuvěřitelné, jak složitou roli je schopná nastudovat v téměř 89 letech!
(zadáno: 4.2.2013)
Smysl inscenace jsem bohužel nepochopil, režisérovy záměry pro mě zůstaly utajeny. Prázdná scéna je zpočátku zajímavá, později už spíše únavná. Charakterizace postav je většinou je velmi letmá, takže jednotlivé repiliky by si klidně postavy mohly mezi sebou prohazovat. Herecky mě nikdo příliš nezaujal - celé to bylo takové bez chuti a bez zápachu. Zajímavým motivem je demýtizace hrdinů, kteří jsou hrdiny jen dle jména, ne podle chování. Z nudy občas vytrhne jen postava Thersitea (V.Javorský).
(zadáno: 10.12.2012)
To se moc nepovedlo. Haně Burešové se sice opět podařilo stvořit netradiční inscenaci, které vychází z poetiky předlohy. Tentokrát si ale člověk musí nutně klást otázku, zda tato Moliérova hra není pozapomenuta právem. Disponuje totiž jen velmi slabým dramatickým obloukem a vtipnost jednotlivých výstupů je proměnlivá. Groteskní stylizace, odkazující na burlesku a karnevalový rej, občas nutí herce k pitvoření. Nejzajímavější se mi tak v Pánovi z Prasečkova jeví Jana Pidrmanová a Ondřej Pavelka. Stylizace do žánru komedie - balet je zajímavý, ale nedotažený nápad.
(zadáno: 26.6.2012)
Pro mne trochu zklamání, práce Anny Petrželkové mám celkem rád, tentokrát mě ale její režijní řešení přišlo spíše povrchní bez nějaké vnitřní logiky. Problémem ale může být i fakt, že mě hra úplně nezaujala ani tematicky.
(zadáno: 13.6.2012)
Viděno v TV záznamu. Civilní pojetí mi k absurdnímu dramatu moc nesedělo, navíc mi to přišlo dost statické.
(zadáno: 14.3.2012)
Dva debuty Evy Kratochvílové v jednom. Ten režisérský je vydařenější - inscenace je vizuálně zajímavá, pojetí groteskně nadsazené a herecké výkony velmi dobré /včetně dětské role vytvořené Klárou Horákovou). Co se týče textu - tam už je to o poznání složitější - pozornost Kratochvílové se tříští mezi citově vyprázdněný manželský vztah a nemožnost Milky prosadit se ve svém oboru. Nakonec ale není moc zřejmé, co má hra říci a zda to není jen další variace na téma Jekyll a Hyde. Také některé repliky jsou nepříjemně banální. 55%
(zadáno: 5.2.2012)
Viděno v TV záznamu. Celkem nudné, kladem jsou dobrá hudba a herecké výkony Holišové a Kassaie.
(zadáno: 28.10.2011)
Patrně nejslabší inscenace na repertoáru KDHK. Na české poměry odvážná inscenace, která ale není příliš vtipná a celkově vyznívá trochu do ztracena. Od Petra Kolečka jsem viděl výrazně povedenější hry.
(zadáno: 23.5.2011)
Ani činohra, ani opera. Výsledná koláž má celkem zajímavá tvar a poetiku, ale nepřišlo mi, že by to všechno dohromady pasovalo.
(zadáno: 14.10.2010)
Velmi dobří herci, ovšem samotná hra je o poznání slabší. Text hry je místy dost šroubovaný a vše je příliš černobílé, než aby to bylo možné brát vážně.
Celkem klasická komerční produkce zaměřená na to pobavit co nejvíce diváků, co nejjednodušším způsobem.
Je to taková typická bulvární komedie, většina vtipu je založena na tom, že se parodují vžité stereotypy spojené s homosexuály a transvestity. Vše zachraňují uvolněné herecké výkony a vcelku příjemná hudba.
Výkon Báry Hrzánové je sice úctyhodný, ale jinak jsem se při sledování této inscenace opravdu příliš nebavil (barozdíl od drtivé většiny ostatních diváků). Hrdý Budžes má sice nějaké světlé momenty, ale jsou často zabity prvoplánovým estrádním humorem (nejčastěji založeném na fyzické komice a otřepaných komunistických klišé, které už zparodoval kdekdo, takže už jejich parodování začíná být dost vyčpělé).
Celá inscenace je dost rozvleklá a unylá, ničím výjimečným nezaujme.
Ideální manžel se v BRně příliš nepovedl. Některé režijní nápady úplně pohřbily Wildeův skvělý konverzační humor.
(zadáno: 14.4.2021)
TV záznam
(zadáno: 11.12.2019)
Procentuální hodnocení je v tomto případě potřeba brát s rezervou, protože Sonety jsou racionálně zcela neuchopitelná inscenace. Záleží na konkrétním divákovi, zda bude emocionálně zasažen. U mě k tomuto zásahu ani v nejmenším nedošlo, s režijní koncepcí SKUTRu jsem se tentokrát bohužel minul velkým obloukem. Po řemeslné stránce je to ale poctivá inscenace, vizuálně je podmanivá, plná nápadů a symbolů, jen ta Shakespearova poezie se tam nějak ztrácí... (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.1.2019)
45%. Hra nevyniká dějovostí, její forma je často spíše esejistická. Autorka předestírá obtížné hledání národní identity a relativizuje ikonu české státnosti, za kterou je svatý Václav považován. Největší slabinou Lagronové hry je, že postavám lze jen těžko uvěřit jejich vnitřní motivace. Text je totiž vystavěn na tezovitých promluvách, které mají ambici sdělit něco o povaze českého národa, málokdy ovšem něco říkají o postavách samotných. Následkem toho se v devádesátiminutové inscenaci objevuje až překvapivě velké množství hluchých míst. Herecky zaujmou hlavně Z.Stejskal a A.Palatínusová.
(zadáno: 23.12.2018)
Inscenaci chybí výraznější dramatický oblouk, přitom herci ztvárňují konkrétní postavy z dějin Hradce Králové, takže jejich příběhy by mohly být nosné. Koláž jednotlivých scének na téma válka a vznik Československa by také nemusela být špatná, sráží jí ovšem stylová nekonzistentnost. Za nejlepší považuji vánoční scénu, kde matky se strachem rozdělávají dopisy se jmény padlých, zatímco za scénou zní Tichá noc v němčině.