Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.4.2016)
Samotný koncept se mi celkem líbil, jakkoliv je to jen takové pohrávání si s žánrovými motivy a klišé bez nějakých spodních proudů a konotací. Možná to bude tím, že mám rád lynchovské detektivky, kde neexistuje jedna pravda a divák si skládá příběh zcela sám, bez pořádných indicií. Kámen úrazu této inscenace tkví v tom, že režisérka neodhadla limity zvoleného konceptu. Inscenace tak je minimálně o půl hodiny delší, než by měla být. Herecky je to celkem povedené, zaujmou hlavně D.Matásek, E.Salzmannová a P.Vančura. Líbila se mi i hyperrealistická scéna A.Šilara. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.4.2016)
Režisér M.Tyc se chtěl na hru podívat dnešním pohledem a vytáhnout z ní absurdnost a grotesknost situací. To se mu dařilo na začátku, pak inscenace zbytečně zvážní. Hra je hodně spjatá s dobou svého vzniku, řekl bych, že Evropa má dnes trochu jiné problémy, než charismatické diktátory a vlastenecké války. Nejaktuálněji tak působí připomínka stádního principu a pasivity "obyčejných" lidí. Ideálním představitelem Galéna je M.Němec, který dokáže Galénovu nejistotu vystihnout drobnými gesty i jemným zadrháváním v řeči. Povedla se hudba, místy dost podivné jsou ovšem kostýmy (Krüg, Novinářka).
(zadáno: 20.4.2016)
V D21 se rozhodli omezit počet postav. Škrtnuty tak byly party správce Šamrajeva a jeho ženy, doktora Dorna i učitele Medveděnka. Tyto výrazné změny se asi nejméně dotkly vztahu Treplev - Zarečná, tato linie vyprávění v inscenaci funguje zdaleka nejlépe. A to hlavně díky velmi dobrému výkonu M.Čížkové. Z Arkadinové se stala dost negativní postava a nejvíce krácením utrpěl Sorin, který přebírá některé Dornovy repliky, což není nejšťatsnější řešení. Hlavní Čechovovy myšlenky ale jsou v tomto Rackovi čitelné. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.4.2016)
55%. Hra o tom, jak člověk touží být s někým, ale jak to prostě v mnoha ohledech nefunguje. Scénografickému řešení, kdy jsou herci zavřeni v jakémsi teráriu, lze rozumět, ovšem přesto to znamená, že do publika dolehne minimum emocí. Z diváka se tak stává jen pozorovatel, který si poslechne tři variace na jedno téma, aniž by si z něho odnesl nějaké výraznější dojmy. Nejspíš je to zakódované už v samotné hře, který nejvíce zaujme asi neobvyklou formou. Dramaturgické změny ve třetí scénce mi nevadily. Spolu/Sami není ztráta času, ale od divadla zkrátka očekávám něco trochu jiného.
(zadáno: 11.4.2016)
65%. Celkem povedená divadelní jednohubka. Ve svižných dialozích se pozná asi většina diváků a inscenace má velmi příjemnou stopáž (60 minut), takže končí dřív, než se téma partnerských vztahů vyčerpá. Civilní pojetí hercům svědčí, je dobře, že nepodlehli svodům vkládat důraz na vtípky sexuálního charakteru. Na jevišti dokázali vytvořit uvěřitelný manželský pár, v němž oba řeší, co dál se životem.
(zadáno: 2.4.2016)
65%.Stejně jako v době vzniku vzbuzuje i smíchovský Misantrop spíše zdvořilé uznání než zájem a nadšení. Určitě zaujme povedená scéna J.Cillera a kostýmy Z.Hudákové. Z Brutovského režie úplně nevyplývá, proč hrát tuhle hru právě teď a tady. Nahlíží ji především jako vztahovou tragikomedii. Alcest v podání F.Čapky nedokáže žít v pokrytecké společnosti, ale tušíme, že podobné problémy bude mít i jeho život v ústraní. Jeho vystupování je teatrální a z nenáviděné společnosti si vědomě buduje publikum. Z ostatních herců zaujme především M.Krátká. Podivné mi přišlo pojetí postav Akasta a Klitandra. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.3.2016)
65%. Inscenaci vévodí skutečně velkolepá výprava. Špinar Manon výrazně krátil a vztahy vyostřil, aby je přiblížil mladším divákům. J.Pidrmanová i V.Polívka dokázali podat Nezvalovy verše s citem pro míru patosu i s občasným ironickým pomrkáváním. Zaujme také R.Mácha jako Tiberge, jehož činy jsou vedeny hlavně žárlivostí. Špinarovu zpracování lze vytknout máloco, osobně mám problém s předlohou, kterou považuji za jazykově vytříbenou, ale obsahově prázdnou. Ten, kdo dokáže divadlo vnímat jen citově bez racionálních úvah, ať si přičte k mému hodnocení 20 procent. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.2.2016)
Zdařilé převyprávění Learova osudu, které však nepřináší nic moc nového. Výraznější dramaturgické zacílení by hře pomohlo, stejně jako zkrácení. B.Polívka svým výkonem nepřekvapí, ale ani nezklame. Learovo šílenství příliš nezvýrazňuje, jeho výkon se při scénách na vřesovištích téměř nemění. Z ostatních bych vyzdvihl především M.Isteníka a L.Janotu. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.1.2016)
65%. Slušně udělaná inscenace, která po pomalejším rozjezdu nabírá celkem dobré tempo. Navzdory názvu je Jeeves spíše vedlejší postava, hlavní hvězdou je Jiří Suchý z Tábora v roli Bertieho. Suchý dokáže v přesně zvolené míře nadsázky zahrát sympatického floutka, který sice moc rozumu nepobral, ale zase je velice činorodý. Výborně dokáže využívat mimiku a scény, kdy se snaží vyklouznout z dohodnutého sňatku, jsou zdaleka nejzábavnější část inscenace. Výkony herců ve vedlejších rolích se pohybují od těch dobrých (T.Havlínek) až po ty méně povedené (přejrávající T.Drápela).
(zadáno: 30.1.2016)
Je tu podobnost s inscenací Bedřich Smetana: THe Greatest Hits, ale tady je struktura revuálně rozvolněnější. Bohužel především v první polovině je znát jistá bezradnost tvůrců s činoherní složkou inscenace. Vtipné výstupy nejsou vtipné a pouze mechanicky vyplňují čas k dalšímu hudebnímu intermezzu. Nelze si nevšimnout i jisté didaktičnosti. Po přestávce je to už naštěstí zábavnější podívaná. Hlavní devízou jsou nové aranže starých známých písní, s nimiž si autor hudebního nastudování J.Janouch opravdu vyhrál. Herci MDP jsou pro podobný typ produkce velmi dobře disponováni
(zadáno: 29.1.2016)
Autor dramatizace Vít Peřina nezapře, že jeho hlavním oborem je loutkové divadlo, a tak je příbramská inscenace laskavá a dětsky hravá. Peřinova dramatizace se obejde bez nějakých dějových odboček, je to nekomplikovaná rodinná podívaná. Důležitou roli hraje výprava, jejíž autorkou je režisérka inscenace K.Baranowska. Stylové vynálezy, plyšová zvířata, mobilní nábytek – to vše zaplňuje scénu a je zdrojem mnoha drobných vtípků. Herci pojali své postavy ve výrazné nadsázce, jak to žánr parodie žádá. Výborný je v tomto směru především F.Müller.
(zadáno: 27.1.2016)
Posmutnělá komedie o seznamování a vztazích je nejsilnější v těch nejcivilnějších momentech. Poněkud krkolomná fabule s bývalým manželem hře spíše ubližuje. Anna Polívková i Petr Vaněk jsou velmi dobří, ale připadají mi příliš sympatičtí na to, aby hráli neatraktivní losery.
(zadáno: 25.1.2016)
O otázkách víry a existenci Boha pojednává inscenace s nadhledem a vtipem. Režisér M.Pecko pojednal pardubickou verzi v duchu klauniády a řekl bych, že dětské publikum na to reaguje velmi příznivě. Dospělý divák může trochu litovat, že se tam nenachází víc jemných narážek, jako je třeba parodie známé scény z filmového Titanicu. Herecky povedené.
(zadáno: 13.1.2016)
Velká očekávání zůstala nenaplněna, přesto se jedná o solidní podívanou. Na Drábka je to hodně netypická inscenace - není plná všemožných vtípků, chybí přesah k aktuálním tématům, šetří se i různými popkulturními odkazy. Vlastně není úplně jasné, kam autor a režisér svým novým kusem míří. Snad to má být jen pocta dobrodružným románům a mušketýrskému kultu. Je to ale pěkná podívaná, protože se velmi povedla scéna, kostýmy i hudba (úvodní píseň tentokrát nazpívala operní pěvkyně D.Pecková.). Pobaví i herecké pojetí rolí - nejlepší jsou M.Anděl, J.Sklenář a M.Zavičár.
(zadáno: 11.12.2015)
65%. Hry Lenky Lagronové nejsou úplně mým šálkem čaje, připadá mi, že se tematicky občas točí v kruzích. Nicméně hradecká inscenace hry Nikdy se povedla. Režisér J.Frič hodně akcentoval drobný humor, který je v předloze obsažený. Velkou zásluhu na dobrém výsledku pak mají všechny tři herečky.
(zadáno: 4.12.2015)
Slušně udělaná inscenace. Zaujme především J.Tvrdík, jehož Franci působí nejprve dojmem pyšného světáka, který se musí spáchanou vraždou pochlubit kamarádům. Nakonec ho ale svědomí dožene k tomu, aby se udal - nikdo ho ale nechce vyslechnout, a tak musí odpuštění hledat jinými způsoby. Stylově je inscenace trochu nejednotná - zatímco někteří herci vykládají své party psychologicky, jiní je vedou spíše v groteskní rovině (služka M.Zaoralové či mladík M.Anděla). M.Poulová mi v roli prostituky Anny úplně neseděla, očekával bych, že její postava bude působit protřelejším dojmem.
(zadáno: 29.11.2015)
V dramatizaci Vladimíra Fanty je Danny rozdvojený – mladického, nerozvážného floutka hraje V.Říha, jeho staré alter ego pak reprezentuje N.Lichý, jehož komentáře děj uvozují. Nemohl jsem si pomoci, ale právě Lichého monology pro mě byly nejsilnějšími momenty inscenace. Přišlo mi, že režisér Nuckolls si příliš neujasnil, jakým způsobem chce vlastně Škvoreckého román divákům předložit. Některé scény jsou výrazně stylizované, jiné zase herci odehrají naprosto realisticky. Pochvalu naopak zaslouží naživo hraný jazz, který ukazuje velké dispozice mladého souboru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2015)
65%. Hra Lesík je dramaturgicky zajímavou volbou, příběh skupinky dětí je hrán dospělými herci, ovšem dospělé postavy ve hře zcela absentují, pouze se o nich hovoří. Události jsou tak divákovi předkládány právě z dětského úhlu pohledu, čímž je celý příběh zasazen do neobvyklých souvislostí. Norská režisérka V.Meirik zvolila chladnou stylizaci, zvolený přístup má zřetelnou nevýhodu v tom, že je obtížnější diváka emocionálně zasáhnout. Místy je také poněkud nesnadné se v inscenaci orientovat. Režijně i herecky by to chtělo ještě dopilovat a projasnit. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.11.2015)
Marlowova verze Fausta se ani tolik nesoustředí na Fausta jako jednotlivce, bytost bojující o vlastní duši, ale na souboj mezi Nebem a Peklem o Faustovu duši. Jinými slovy Dobro a Zlo jsou definované už z podstaty, Bůh je dobrotivý a Faustovi jeho zpupnost odpustí, pokud se dokáže kát. Jiná možnost spasení se nenabízí. V době probíhající reformace jistě tento výklad v obecenstvu rezonoval, ale co s tím v dnešní sekularizované společnosti? Rozlehlý prostor Divadla J.Myrona inscenaci také úplně neprospěl. Nicméně potěší hudba V.Kořínka, herecky zaujme hlavně mladý představitel Mefista R.Finta. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.11.2015)
55%. Schwabova sociálně-kritická groteska ukazuje patologické jevy společnosti, nicméně bych řekl, že přece jen aktuálnější byla v Rakousku na začátku 90. let. Zloba a nenávist jsou tady hnacím motorem pro mezilidské vztahy v úpadkové společnosti, postavy spolu mohou vydržet a nepozabíjet se jen, když si nasadí pokryteckou masku. "Fekální" dramata W.Schwaba mají svou působivost, pro mě jsou ovšem psaná příliš na efekt. Touha šokovat je příliš viditelná a často překrývá touhu něco podstatného o tomto světě sdělit. Herecky zajímavé, asi nejlepší jsou hostující A.Cónová a A.Sasínová-Polarczyk (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.11.2015)
Nová komedie v tarantinovském stylu je celkem příjemným odreagováním. Divák toužící po černém humoru bez větších otazníků si ji určitě užije. Děj není nijak komplikovaný, navíc na něm zas tak moc nezáleží, a tak lze odpustit i jisté nedostatky. Těžko v tomto žánru něco nového vymýšlet, ale většina dialogů celkem povedla, ne všechny jsou ale dobře vypointovány. Z hereckého průměru vynikají hlavně D.Punčochář a R.Jašków.
(zadáno: 3.11.2015)
Jednoduchá dějová linka slouží především jako nosná konstrukce pro spoustu swingových šlágrů. Všechno je to příjemně laděno do atmosféry prvorepublikových filmů (i když občas režisér zbytečně poruší stylovou čistotou komiksovými scénami rvačky či milostných námluv). Rozhodně by se dalo krátit, hluchých míst je především v první půli docela dost. Ovšem hudebně nelze inscenaci nic moc vytknout a herecky potěší především ústřední dvojice I.Orozovič a P.Beretová. Celkově je to je příjemná oddechovka, která je divácky vděčná, ovšem nikoliv podbízivá.
(zadáno: 29.9.2015)
Pokud člověk očekává vybroušený scenáristický klenot, odejde nejspíš zklamán. Naštěstí duo Kaiser - Lábus je prostě na některý typ scén nepřekonatelné. V první polovině to vychází velmi dobře, především scény s Kaiserovou Hankou závislou na zdravém životním stylu jsou výtečné. Bohužel po přestávce jde kvalita představení hodně dolů, zábavných scén ubývá a jako politická satira hra příliš nefunguje. Režie D.Drábka není příliš viditelná, hlavní roli tentokrát hrají herci, kteří musí za pochodu zvládnout množství převleků. Možná škoda, že nedostali ještě větší prostor pro improvizace.
(zadáno: 24.9.2015)
65%. Tuhle inscenaci se vyplatí vidět především díky skvělým individuálním výkonům. Jakub Šafr hraje výborně na piáno, Radim Madeja zase podává bravurní herecký výkon. Kromě ohromného množství textu musí také hodně komunikovat s publikem nebo umět stepovat. Tematicky mě to až tak neoslovilo, ale komu vyhovuje forma monodramatu, ať se nezdráhá tuto boleslavskou inscenaci navštívit.
(zadáno: 24.6.2015)
Nejzajímavější jsou na inscenaci asi herecké výkony, přičemž mě osobně nejvíce zaujal O.Vlach, který dokáže přesně pointovat situace a nejlépe využívá komediálního potenciálu hry. J.Satoranský zase nejlépe vystihuje dvojlomnost postavy - jeho Hanzl se pohybuje na rozhraní mezi starým, unaveným mužem a člověkem, který stále doufá v lepší zítřky. Režijně je inscenace spíše nenápaditá, spoléhající na sílu samotného textu.